Komentář Screw The Facts – Europe Commits Itself To Further Escalation vyšel na webu Moon of Alabama 20.února 2024

Prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyen a německý kancléř Olaf Scholz
Zdroj: Wikimedia

Profesor mezinárodních vztahů Andrew Latham v nedávném článku uvedl, že představa úplného ukrajinského vítězstvíČesky je klam.

Bohužel někteří lidé, převážně v Evropě, se klamné představy stále drží:

V odborných časopisechČesky, na vlivných webových stránkáchČesky a v celém spektru médiíČesky nás pozorovatelé, analytici i učenci nadále informují, že ano, existuje způsob, jak Ukrajina nad Ruskem zvítězí a vypudí ho z celého svého území, včetně Krymu.

[To je nesmysl.]

Stručně řečeno, Rusko válku vyhrává a nic nenasvědčuje tomu, že by jakýkoli předvídatelný politický, ekonomický, taktický nebo technologický vývoj tuto základní realitu pravděpodobně změnil. Proč tedy vidíme argumenty o konečném ukrajinském bitevním triumfu, tváří v tvář všem zničujícím způsobem protichůdným důkazům?

 

Aplikováním Occamovy břitvy – zásady, že „za předpokladu, že ostatní věci jsou stejné, jsou obecně jednodušší vysvětlení lepší než složitější“ – bych navrhoval, že bludná víra, že existuje cesta k úplnému vítězství Ukrajiny, je založena méně na vývoji vojenských nebo geopolitických realit než na jednoduché psychologické dynamice, kterou lze nejlépe shrnout do konceptu „eskalace závazkuČesky“ .

 

Podle tohoto konceptu projevují někdy jednotlivci nebo skupiny tendenci setrvat u neúspěšného argumentu, i když se ve světle faktů stává stále více neudržitelným. Toto chování se vyznačuje především dodržováním předchozích závazků – utopených nákladů, jak by to mohli vyjádřit ekonomové – bez ohledu na jejich současnou věrohodnost nebo racionalitu. Jde o psychickou dysfunkci.

Německá vláda pod vedením kancléře Scholze je jednou skupinou, která se drží vyvrácených představ. Neexistuje žádný způsob, jak by mohla Ukrajina tuto válku vyhrát, nebo že by ji Rusko mohlo prohrát, a jakákoli další cena zaplacená za pokusy o zneplatnění je jen promarněná.

Od začátku války byla reakce EU a Německa na ni na špatné cestě.

Jak jsem psal 28. února 2022:

Šílený krok Německa přidat 120 miliard dolarů (z přibližně 40 miliard dolarů ročně) k výdajům na obranu vytvoří v Evropě během několika let silnou vojenskou nerovnováhu, protože Německo pak ovládne všechny své sousedy. To je zbytečné a historicky velmi nebezpečné. Vyhýbání se hospodářským vztahům s Ruskem a Čínou znamená, že Německo a jeho nový kancléř Olaf Scholz propadli americkému schématu vytvoření nové studené války. Německá ekonomika se nyní stane jednou z jejích obětíČesky.

 

4. února Rusko a Čína vyhlásily multipolární svět, ve kterém k tomu americkému existují dva partnerské protipóly. Ruské tažení na Ukrajinu je toho důkazem.

 

Ukazuje to také, že USA nejsou ochotny vzdát se svých supremacistických pohnutek bez velkého boje. Ale zatímco USA za posledních 20 let své peníze utrácely na zpackání Blízkého východu, Rusko a Čína čas využily k přípravě na větší konflikt. Strávili nad touto otázkou více mozkového času než USA.

 

Evropané to měli poznat, namísto aby pomáhali USA udržet si svůj obraz unipolární mocnosti.

 

Bude nějakou dobu trvat, než se nová ekonomická realita usadí. Současný pohled na skutečné strategické zájmy Evropy pravděpodobně změní.

Bohužel trvá změna názoru mnohem déle, než jsem doufal.

Eskalace závazků zatím jakoukoli změnu blokovala. Zdá se, že místo aby svou cestu změnila, je EU ochotna zabředat stále hlouběji do bahna.

V květnu 2022 jsem bezprostřední reakci na válku popsal jako druh hysterie:

Evropská reakce na americkou zástupnou válku proti Rusku byla založena na mediálním hysterickém moralizování nebo možná moralizující hysterii. Nebylo a není to ani racionální, ani realistické.

 

Evropské „vedení“ rozhodlo, že k tomu, aby Rusko ukázalo, jak vážně je Brusel naštvaný, nestačí nic jiného, než ekonomická sebevražda Evropy. Tupost národních vlád, včetně německé, tento program následovaly. Pokud ve svém kurzu zůstanou, bude výsledkem úplná deindustrializace západní Evropy.

Doufal jsem, že rozumnější hlavy získají nad tímto vývojem převahu. To se bohužel (zatím?) nestalo. Namísto toho to vypadá, že Evropa směřuje k ještě většímu šílenství.

Dvanáct kol sankcí proti Rusku nepoškodilo nikoho jiného než evropskou ekonomiku. Proč tedy zavádět třinácté?

V Německu nyní někteří politici sní o dalším vyzbrojování Ukrajiny, o tom, že se Německo „připraví na bitvuČesky“ a „přenese válku do RuskaČesky“.

Nepřemýšlí nad racionálními reakcemi, které by Rusko mohlo přijmout, pokud by takový nesmysl zvítězil. Co by se stalo, kdyby jako odpověď přeneslo válku do Německa? Rusko k tomu má prostředky (rakety), zatímco Německo nemá prostředky, jak mu v tom zabránit.

USA ukončily dodávky zbraní a peněz Ukrajině. Neočekávám, že se oživí až po inauguraci příštího prezidenta. Ve skutečnosti se nemusejí oživit vůbec.

Příští prezident může hledat konflikt s Čínou a vložit do těchto pokusů více úsilí, než se s Ruskem handrkovat kvůli nějakému zapadákovu ve východní Evropě.

Ukrajina bude ponechána Evropě, aby zaplatila a uklízela.

Nejvíce tím bude jako hlavní plátce do rozpočtu EU postiženo Německo.

Je opravdu těžké pochopit, že cesta k dalším bojům s Ruskem povede pouze k devastaci?

Proč se tedy nesnaží tomu zabránit?

Blogger BillmonČesky (pseudonym) je americký politický analytik, komentátor a vojenský expert. V roce 2002 začal publikovat na serveru Daily KosČesky, později založil vlastní blog Billmon’s Whiskey Bar, od roku 2004 pod názvem Moon of Alabama.