1. Jan Campbell: Dialog globálních civilizací
2. Jan Campbell: Zlé sny a suflér

Dialog globálních civilizací

Fórum Dialog civilizací v paláci velmistra rhodských rytířů v roce 2006 (Wikimedia Commons)

Úvod

Mezinárodní dny a týdny jsou příležitostí ke vzdělávání veřejnosti v otázkách vzbuzujících obavy, k mobilizaci politické vůle a zdrojů k řešení globálních problémů a k oslavě a posílení úspěchů lidstva. Existence mezinárodních dnů předcházela založení Organizace spojených národů, která je po založení přijala za nástroj obhajoby své existence.

V návaznosti na debatu o pojmu střetu civilizací v polovině 90. let 20. století a oslavu roku 2001 jako Roku dialogu mezi civilizacemi Organizace spojených národů, který byl rovněž poznamenán událostmi z 11. září 2001, přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů Globální agendu pro dialog mezi civilizacemi (rezoluce 56/6 ze dne 21. listopadu 2001).

Dne 7. června 2024 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci A/RES/78/286, kterou byl 10. červen vyhlášen Mezinárodním dnem dialogu mezi civilizacemi.

Zmínil jsem se o něm ve svém příspěvku na semináři o lidských a digitálních právech, který se konal 25. června v Madridu, protože rezoluce, kterou navrhla Čína a spolu-sponzorovalo ji více než 80 zemí zdůrazňuje, že všechny civilizační úspěchy představují kolektivní dědictví lidstva.

Rezoluce zdůrazňuje význam respektování civilizační rozmanitosti, včetně lidských práv Západu, tak i Východu a zdůrazňuje klíčovou roli dialogu při udržování globálního míru, dosahování kolektivního pokroku ve společném rozvoji a zvyšování lidského blahobytu.

V neposlední řadě rezoluce uznává zásadní úlohu dialogu při podpoře povědomí a porozumění univerzálním hodnotám, jak je uvedeno v Chartě OSN a Všeobecné deklaraci lidských práv, a potvrzuje, že civilizační úspěchy jsou součástí společného dědictví lidstva, a ne jednotlivců.

Mezinárodní konflikty, jejichž jsme každý den svědky, nemohou být jediným důsledkem náboženství, kultury nebo civilizace. Je třeba říci bez obalu: neexistuje žádný střet civilizací. Je to střet zájmů, střet nevědomosti a iluze o vědění, co bude zítra a pozítří.

Pojem civilizace není snadné definovat, proto se často stává předmětem nesprávné interpretace. V UNESCO označuje univerzální, pluralitní a ne-hierarchický fenomén, který má své kořeny chápání, že civilizace jsou ze své podstaty interkulturní, zachovávající si jedinečnost identit.

V éře globalizace a post-globalizace dialog jako holistický proces založený na otevřenosti vůči druhým je existenciálně důležitý k překonání nevědomosti, neznalosti způsobu života, hodnot, jazyka, historie a dědictví druhých. Přičemž platí i zde, že nevědomost neomlouvá, že je kořenem předsudků a válek všeho druhů, a pouze ekologický, efektivní a ekonomický dialog nevede lidstvo do slepé uličky.

Ministerské setkání: Dialog globálních civilizací

Ministerské setkání se bude konat v Pekingu ve dnech 10.-11. července na téma Ochrana rozmanitosti lidských civilizací pro světový mír a rozvoj. Setkání se zúčastní zástupci z přibližně 140 zemí a regionů, aby diskutovali a propagovali význam mezikulturní výměny a porozumění. Ke dni práce na příspěvku, 8. července, bylo zaregistrováno více než 600 účastníků, přičemž nevím, zda a kolik jich bude z České republiky a Německa. Předpokládám, že politicky korektní média ČR a možná i jinde v Evropě se o setkání nebudou zajímat, ale že setkání se zúčastní alespoň jeden představitel velvyslanectví a objeví se krátká zpráva o zasedání a výsledcích na webu jednoho z evropských ministerstev zahraničních věcí a webu EK.

Cílem Dialogu globálních civilizací je podpořit vzájemné porozumění a respekt mezi různými civilizacemi a uznat jejich jedinečný přínos lidstvu. Jedním z hlavních přínosů je kultura. Ta všeobecně je nejcennějším dědictvím lidstva. Přežije však, pokud v různých částech světa budou nadále propukat války, násilné konflikty a snahy o přesídlení národů? Bez míru se mohou všechny nádherné výtvory lidstva proměnit v trosky, jak dokazují boje na Ukrajině a jinde.

Již proto setkání v Pekingu se bude pravděpodobně zabývat úlohou dialogu při řešení globálních výzev, podpory mírového soužití a pokroku lidstva, podobně jako tomu bylo při nedávném 17. zasedání společenství BRICS. To bylo politicky korektními médii v ČR zcela ignorováno, protože mluvit a psát o míru a dialogu není v módě, o to ale více o strachu a přípravách na válku.

Setkání v Pekingu se odehrává v době, kdy globální výzvy vyžadují mezinárodní spolupráci a společné odhodlání budovat harmoničtější, propojenější a spravedlivější svět. To je jasně v protikladu k prosazování zákonu džungle, který se stává globální normou: Silnější má pravdu.

V kontextu uvedeného se nachází i skutečnost, kterou představuje v dnešním světě stav Organizace spojených národů. Globální vládnutí nebylo nikdy tak slabé jako dnes, kdy se USA snaží oslabit OSN a Čína aktivně prosazuje Globální civilizační iniciativu. Ta klade důraz na prosazování společných hodnot, dědictví, inovací a mezinárodní výměny lidí. Protože se jedná o existenční proces 9. června 2025 svolalo ústředí Organizace spojených národů v New Yorku tematický dialog k připomenutí prvního Mezinárodního dne dialogu mezi civilizacemi.

Zasedání předsedal velvyslanec Fu Cong, stálý zástupce Číny při OSN. Poté na něm vystoupili Miguel Ángel Moratinos, vysoký představitel Aliance civilizací OSN, jakož i zástupci různých členských států. Akce se zúčastnilo více než 200 účastníků, včetně úředníků OSN, diplomatů, vědců a odborníků.

Zmiňuji se o Globální civilizační iniciativě, protože Čína načerpala moudrost prostřednictvím Konference o dialogu asijských civilizací, na níž se sešly tisíce čínských a zahraničních hostů, aby diskutovali o ochraně rozmanitosti asijských civilizací, kulturním turismu a výměnách mezi lidmi. Čína nabrala sílu prostřednictvím setkání na vysoké úrovni v rámci dialogu se světovými politickými stranami, které podporovalo hloubkové dialogy mezi globálními politickými stranami o zkušenostech s vládnutím a civilizační inkluzivitě. V neposlední řadě i prostřednictvím nedávného summitu Čína-Střední Asie a summitu ASEAN-Čína-GCC.

Jak důležitý je dialog a umění vést dialog nejenom civilizací, ale i jejich oficiálních představitelů dokazuje dnešní projev předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenové v Evropském parlamentu. Ve svém projevu v rámci příprav na summit EU-Čína, který se bude konat 24. července, předložila Číně tři podmínky, včetně omezení spolupráce s Ruskem.

To, jak Čína pokračuje v jednání s Ruskem a jeho válkou, bude rozhodujícím faktorem pro vztahy mezi EU a Čínou… Neomezená podpora Ruska ze strany Číny vytváří zvýšenou nestabilitu a podkopává bezpečnost v Evropě… S tím nemůžeme souhlasit, řekla von der Leyenová, citována na oficiálních stránkách EK.

Závěr

Je nepopiratelné, že kultura, vzdělání a moudrost zakořeněné ve všech civilizacích jsou nejlepšími léčiteli nemocí, tj. krizí a válek vytvořených existujícím nespravedlivým světovým řádem. Ve skutečnosti kultura, vzdělání a moudrost mohou zabránit válkám, násilí, a především sociálním nespravedlnostem. Ne nadarmo motto OSN pro výchovu, vědu a kulturu zní: Protože války začínají v myslích žen a mužů, je to právě v myslích žen a mužů, kde musí být vybudována obrana míru. Ministerské setkání v Pekingu je významným krokem k pokroku v dialogu mezi civilizacemi a podpoře světa bez válek.

Souhlasu netřeba.
08.07.2025

Článek byl ¨zveřejněn a napsán pro CGTV China.

Zpět na obsah

Zlé sny a suflér

Elbridge Colby a Čo Čang-rae, květen 2025 (Wikipedia Commons)

Krasohled úvodem

Krasohled, nebo kaleidoskop vynalezl v roce 1815, někde se píše rok 1816, skotský vědec Sir David Brewster. Název je odvozen z řečtiny, a lze jej volně přeložit jako přístroj, kterým lze vidět krásné obrázky. I dnes, v době deterministického chaosu, je kaleidoskop stále velmi populární, stává se nástrojem umělecké a kdo by to očekával, i politické tvorby.

Krasohled (střípkový) vytváří obrazec z barevných střípků vícenásobným zrcadlovým odrazem. Obrazec se mění s každým pohybem či otočením krasohledu. Koučovaní politici, včetně českých a slovenských jsou v otáčení nejenom krasohledu mistři. Přesto nejenom jim doporučuji seznámit se v předvolební době, horkém počasí s neustálými změnami a nepřesnými prognózami s knihou Tim Judaha (1962), britského spisovatele a politického analytika pro The Economist, specializujícího se na východní Evropu a Balkán: Life and Fate. All You Need to Know about the Changing Demography of Central, Eastern and South-Eastern Europe. Institut für die Wissenschaften vom Menschen (Herausgeber), Wien 2025. 216 S. I když nesouhlasím se vším, co Judah napsal a píše, zmiňuji se o některých faktech a souzněních. Například:

Skutečností je, že po celém světě máme stárnoucí společnosti. Evropa je však v tomto průkopníkem: evropské společnosti jsou starší než většina ostatních. Přestože Evropa nemá nejnižší porodnost na světě, demografické změny jsou zde patrné jako první. V rámci Evropy máme všude stejné problémy – ať už v Česku, Německu, ve Švýcarsku, Velké Británii, Bulharsku nebo Moldávii. Nabízí se otázka: Proč tomu tak je?

Míra plodnosti je všude příliš nízká na to, aby uživila populaci. To by vyžadovalo 2,1 dítěte na ženu, ale žádná země v Evropě se k tomu ani nepřibližuje. Většina zemí v Evropě má nyní více úmrtí než narozených. Západní země kompenzují úbytek obyvatelstva imigrací, dokonce ho kompenzují až nadměrně. To je důvod, proč populace některých zemí roste. Jako příklad uvádím Srbsko, kde žijí mí známí z Moskvy.

Podle odhadů nyní v Srbsku žije 80 000 až 100 000 Rusů, kteří uprchli před vojenskou službou a ekonomickými důsledky války. Je to podnikatelsky aktivní a bohatá skupina. Jaký to bude mít a má vliv na zemi?

Přinášejí kapitál, nápady a vzdělání. Zmíněná trojice má ekonomický a možná i kulturní dopad, zejména v Bělehradě, kde většina z nich žije. Demograficky je to ale zanedbatelné. Zajímavé je, že tato imigrace připomíná dobu po ruské revoluci v roce 1917. V té době do Bělehradu přicházeli i bohatí a vzdělaní Rusové, odpůrci bolševiků.

Nejenom pro české politiky platí stará pravda: nemůžete podplácet lidi, aby měli děti – nebo jen ve velmi omezené míře. Odpovědí na demografický pokles musí být chytrá kombinace přistěhovalectví a podpory porodnosti. Zatím však žádná země nenašla ten správný recept. Britský premiér Starmer, papírový sociální demokrat, nedávno prohlásil, že jeho zemi hrozí, že se v důsledku přistěhovalectví stane ostrovem cizinců. Trendy jsou v celé Evropě podobné, ale politické procesy se v jednotlivých zemích liší. V minulosti by strany na Západě taková prohlášení neučinily, ale dnes je to jiné a vše je možné. Dokonce i v ČR. Cituji úvodní odstavec zprávy Českého statistického úřadu k volně vybrané situaci v Praze, protože podobně je tomu všude v České republice:

K 31. březnu 2025 žilo v Praze podle předběžné statistické bilance 1 394 435 obyvatel, z toho 678 206 mužů a 716 229 žen. Ženy tak tvořily 51,4 % celkového počtu obyvatel. Během prvního čtvrtletí roku 2025 zaznamenala Praha úbytek obyvatel o 3 445 osob. K úbytku obyvatel došlo v uplynulém čtvrtletí také ve všech ostatních krajích ČR.

Ke konci března 2025 žilo v Kraji Vysočina podle předběžných výsledků 515 603 obyvatel, což bylo oproti stavu na začátku roku o 2 044 osob méně…. Počet mužů se v kraji snížil o 715, žen ubylo 1 329. Za celkovým populačním úbytkem stojí jak úbytek obyvatel přirozenou měnou, tak ještě výraznější záporné migrační saldo…Živě se v kraji v prvních třech měsících roku 2025 narodilo 930 dětí, z toho 47,0 % mimo manželství. Ve stejném období zemřelo 1 460 osob.

Proč jsem se zmínil o Balkánu a Srbsku

Konec přišel překvapivě o půlnoci 12. července: Vážení diváci, řekl hlasatel v sarajevském studiu, toto byl náš poslední koncert. Děkujeme vám za vaši důvěru, kterou jste projevili již téměř čtrnáct let. Od té doby je zde rádiový klid. S koncem al-Džazíry na Balkáně (AJB) se uzavírá kus nejenom mediální historie, protože nová se již rodí nebo dokonce píše a nebude odpovídat obrázku z krasohledu.

Kašmírové bundy v ceně 3000 eur šijí čínští subdodavatelé na okraji Milána za pouhých 80 eur. Chamtiví obchodníci a zhlouplí kupující nedají spát ani italským prokurátorům, kteří po odhalení nezákonných praktik dodavatelského řetězce a okouzlující luxusní značky, přiměli v pondělí soud v Miláně dát luxusní značku pod dohled nuceného správce. V Česku se o takovém postupu nedá ani snít.

Dobytí Bastily dne 14. července 1789 představuje počátek Velké francouzské revoluce a francouzský státní svátek.  Dnes je tradičně středem pozornosti hrdost na armádu. Na Champs-Élysées proběhla přehlídka vojáků, tanků a formace létajících stíhaček. Dva neposlušní koně, překrásný večerní koncert a pompézní ohňostroj, nemohly však na dlouho zastínit vážnější náladu. Prezident Macron v předvečer oslav přednesl pochmurný projev na ministerstvu obrany: Nikdy od roku 1945 nebyla naše svoboda tak ohrožena jako dnes, zakokrhal. A aby to nebylo málo, premiér Bayrou navrhl zrušit dva státní svátky, aby se restrukturalizoval státní rozpočet. Šetřit se má všude, s výjimkou vojenských výdajů a plateb do USA za vojenskou výzbroj Ukrajiny. Tak tomu má být i v Česku. Ať platí ochotní, my budeme pomáhat po svém.

Splnění tohoto zbožného přání neumožní ale prezident Trump. Připomínám, že zbožné přání je vyjádření touhy po něčem, co je velmi nepravděpodobné nebo dokonce neuskutečnitelné, protože touze chybí základ pro splnění: rozpor s realitou, závislost kterou, nemůžeme ovlivnit.

Zlé sny

Všeobecně platí, že spíše, než proroctví se nám sny obvykle pokoušejí sdělit, které naše potřeby zůstávají nenaplněné, jaké máme vztahy s blízkými lidmi, jakým chováním si ubližujeme. Proto je důležité uvědomit si, že sny jsou osobní záležitostí a jejich výklad se může lišit v závislosti na individuálních zkušenostech a kontextu. Snění je pro mozek nezbytná činnost. A to dokonce do té míry, že i zlé sny mají svůj důvod. Jsou jakýmsi nácvikem, jak zvládat strach v reálném životě. O to šlo dříve, o to jde i dnes a v představitelné buducnosti tomu bude ještě více.

Před více než čtyřiceti roky jsme ve speciální skupině sledovali s pomocí elektroencefalogramu s vysokou hustotou, kdy se na hlavu se přikládá 256 elektrod. Dvě mozkové oblasti se aktivují, když ve snu pociťujeme strach: insula ve stavu bdělosti je zapojena do vyhodnocování emocí a aktivuje se, když se učíme, a cingulární kortex mající svou úlohu při reakci na nebezpečí.

Proto si dovoluji tvrdit, že zlé sny jsou, nebo mohou být, odrazem nahromaděného stresu a úzkosti v bdělém životě. Nic nového pro politiky, podvodníky a proradné osoby, které se obracejí pro pomoc k trávám, lékům nebo hledají útěchu v posteli cizích krasavic, protože sny, včetně zlých, často odrážejí i jejich nenaplněné potřeby, nevyřešené konflikty nebo potlačené emoce. Symbolizují obavy a strachy, které si člověk často neuvědomuje nebo se jim vyhýbá.

Pro obyčejně smrtelníky se zlými sny doporučuji vyzkoušet: před spaním si pusťte uklidňující hudbu. Nesledujte horory ani politické programy. Jezte nejpozději dvě hodiny před spaním. Dejte si vitamin B6. Představujte si příjemné věci před spánkem, uvařte si meduňkový čaj a zbavte se stresu hlubokým dýcháním a poděkováním bez hodnocení za vše, co vám den daroval.

Suflér Colby

Suflér (z francouzského souffleur) je osoba, která napovídá, tedy česky nápověda. Je jedno, zda se jedná o divadlo, nebo o každodenní život, který je také divadlem. Při představení připomíná hercům v případě potřeby text jejich role. Politikům pomáhá čtečka nebo i ministr.

Jednoho z důležitých suflérů současného politického života představuje zástupce šéfa amerického ministerstva obrany Elbridge Colby. Nedávno jsem se o něm krátce zmínil, dnes mu věnuji část článku, protože předpokládám, že elity NATO, EK a České republiky mají často zlé sny, co se týče Ukrajiny, existence NATO, jejich osob a života rodiny, pokud se k ní hlásí.

Seznam zprávy dne 11.07 několik hodin před odjezdem do zahraničí, a ještě nekorigovaném příspěvku zveřejnil analýzu pana Martina Jonáše-Elbridge Colby: Muž, který se pokusil zarazit pomoc Ukrajině, dostal lekci od Trumpa. Věřím, že lekci od prezidenta Trumpa dostanou ne jenom jednou a brzy NATO, evropští a národní politici a proradní slouhové.

Elbridge Colby

Náměstek ministra obrany pro politicko-vojenské záležitosti, který dočasně zakázal dodávat zbraně na Ukrajinu, dráždí všechny v administrativě prezidenta Trumpa a udržuje americké spojence ve střehu. Píše o tom v časopise Politico Maxim Gabrielyan, vedoucí redaktor oddělení Mir s odvoláním na zdroje. Vyhodil téměř každého, koho znám v administrativě (…) Všichni ho vidí jako toho, kdo donutí USA, aby dělaly méně pro svět jako celek, řekl prý úředník Pentagonu pod podmínkou anonymity. Kdo teda je Colby?

Elbridge Andrew Colby se narodil 30. prosince 1979. Jak poznamenává Bloomberg, kvůli svému původu vypadá spíše jako rodák z hlubokého státu než jako Trumpův příznivec. Jeho dědeček, William Colby, sloužil jako ředitel CIA v letech 1973 až 1976 a jeho otec řídil tokijskou pobočku First Boston Bank. Elbridge Colby absolvoval Harvard v roce 2002 a Yale Law School v roce 2009. Proto má tituly z Harvardu a Yale, členství v Metropolitan Club of Art ve Washingtonu, upravený účes a jasný přízvuk, charakteristický pro zástupce modré krve.

Svou kariéru začal v Pentagonu, poté ve zpravodajské službě. V roce 2003 byl součástí prozatímní americké administrativy v Iráku po svržení Saddáma Husajna. Podle Rosse Doutheta byl Colby jediným republikánem, který považoval politiku George W. Bushe za neúspěšnou. V roce 2015 se pokusil dostat do týmu potenciálního kandidáta na prezidenta Spojených států. Byl odmítnut na žádost prominentních neokonzervativních intervencionistů.

Strategie popírání

V roce 2017 byl Colby jmenován zástupcem šéfa Pentagonu pro vojenskou strategii a rozvoj. Byl jedním ze spoluautorů Národní bezpečnostní strategie z roku 2017 a Národní obranné strategie z roku 2018. V obou strategiích Colby navrhl revoluční myšlenku: terorismus přestal být hlavní výzvou pro Spojené státy a jeho místo opět zaujalo soupeření velmocí. Za hlavní rivaly byly označeny Rusko a Čína. Sám sebe označil a doposud se označuje za realistu.

Colby byl jedním z prvních, kdo veřejně uznal Čínu jako hlavní výzvu pro americkou národní bezpečnost. Předložil myšlenku snížení americké vojenské přítomnosti na Středním východě a v Evropě přesunem sil do asijsko-pacifického regionu. Tato strategie se týká i Ukrajiny. Stratég Pentagonu navrhl snížit pomoc Kyjevu a požadoval, aby Evropa zvýšila své dodávky.

Jak můžeme dnes vidět, Colby se prosadil. Ukrajina dostane to, co předem zaplatí koalice ochotných z NATO Spojeným státům. Colby se prosadí i co se týče přesunu sil do asijsko-pacifického regionu. Osobně předpokládám, že se tak stane k roku 2027, kdy bude Německo spolu s EU na kolenou, Čína si bude 1. srpna 2027 připomínat 100 let od založení ČLOA a Rusko se bude bránit sabotážním útokům po kapitulaci Ukrajiny bez Oděsy a dalších území.

Těžko bych během svého působení ve Washingtonu jmenoval jediného člověka, který by měl větší vliv na pokrok v diskusích o Ukrajině a Číně než Colby, řekl Wess Mitchell, bývalý náměstek ministra zahraničí USA pro evropské a euroasijské záležitosti.

Podle časopisu Politico způsobil Colbyho přístup ostré odmítnutí neokonzervativců, kteří nadále zastávali byrokratické pozice na ministerstvu zahraničí a v Pentagonu. Tváří v tvář zuřivému odporu ze strany amerického Centrálního velitelství a Sboru náčelníků štábů opustil v roce 2018 administrativu, aby v roce 2019 založil svůj vlastní think tank Marathon Initiative, a v roce 2021 vydal knihu Strategie popírání: Americká obrana ve věku konfliktu velkých mocností. The Wall Steet Journal ji zařadil do seznamu 10 nejlepších knih roku.

V Strategii popírání Colby navrhl zaměřit se na hypotetický konflikt s Čínou kvůli Tchaj-wanu jako na hlavní výzvu pro národní bezpečnost. Vyzval k vytvoření antihegemonické koalice, aby se zabránilo transformaci ČLR na vedoucí mocnost v Asii a poté na celém světě.

Po vydání knihy se začal aktivně stavět proti pomoci Ukrajině. Mluvil v Senátu před kongresmany, spřátelil se s budoucím viceprezidentem Vancem. Poskytl rozhovor Carlsonovi, ve kterém kritizoval zahraniční politiku administrativy Bidena. V průběhu let výrazně zvýšil svou popularitu mezi vedoucími členy Republikánské strany a stal se jedním z hlavních ideologů nové zahraniční politiky, přičemž Ukrajina by neměla být v centru pozornosti.

Dnes i na Ukrajině vojenské velení vidí a ví, že se nemůže spoléhat na Spojené státy. Jenom NATO a slouhové si to nechtějí připustit a používají krasohled k popisu budoucnosti, přitom ignorují a klamou veřejnost tím, že podle Colby, nejlepším způsobem, jak se vyhnout válce s Čínou, je připravit se na konflikt kvůli Tchaj-wanu. A to samozřejmě s pomocí evropských peněz. Jejich nedostatek neumožní financovat současně vlastní evropský vojenský průmysl a financovat podporu Spojených států v jejich konfliktech mimo území členských států NATO.

Jak Colby udrží všechny americké spojence na uzdě

8. dubna byl Colby potvrzen Senátem jako zástupce šéfa Pentagonu pro vojensko-politické záležitosti. Ve své nové funkci začal redefinovat americké vojenské aliance, čímž znervózňoval spojence a nejprve šokoval své britské kolegy. Jak? Když delegace Spojeného království informovala o vyslání letadlové lodi do Asie, zástupce šéfa Pentagonu Colby přímo řekl, že to nechce vidět, požadoval přesun všech sil do Evropy a zabývat se pouze ukrajinskou otázkou. Spory s Británií tím neskončily.

Colby také požadoval revizi hlavních ustanovení paktu AUKUS o stavbě jaderných ponorek. Toto rozhodnutí se vystupňovalo ve skandál, protože Colby neinformoval o svých plánech ani Pentagon, ani ministerstvo zahraničí, takže všichni zůstali v nevědomosti.

Poté stratég Colby požadoval, aby Japonsko prudce zvýšilo výdaje na obranu na 5 procent HDP. Takový požadavek vyvolal krizi uvnitř vládnoucí Liberálně demokratické strany, která požadavek označila za jeden z důvodů možné porážky LDS v nadcházejících volbách do horní komory parlamentu.

Kromě toho se Colby během konfliktu mezi Íránem a Izraelem postavil proti Trumpovi. Byl jedním z těch, kteří prezidenta požádali, aby se do situace nevměšoval a nebombardoval Islámskou republiku. Proč? Protože věděl a dnes se to potvrzuje, že ze strategického hlediska Izrael a s ním i Spojené státy prohrály bitvu s Iránem. Že atomová bomba k obraně, ne k útoku, může být v souladu s náboženstvím především tehdy, neplatí-li žádné mezinárodní dohody, vraždí se bez trestu nejenom političtí vůdci a vědci, a neexistuje žádná důvěra.

Colby neváhal vyvolat krizi v dodávkách zbraní na Ukrajinu, když Pentagon 1. července pozastavil dodávky některých protiletadlových raket a další přesně naváděné munice ozbrojeným silám Ukrajiny v obavě ze snížení vlastních zásob zbraní. Byl to Colby, kdo rozhodl po kontrole munice a dospěl k závěru, že počet dělostřeleckých granátů, protiletadlových raket a přesně naváděné munice klesá. Proto rozhodl a nesdělil své rozhodnutí prezidentovi Trumpovi. Zabezpečil, aby pokusy ministra obrany Umerova dostat se do Pentagonu, nebyly úspěšné. Proč to všechno udělal a bude pokračovat?

Colby věří, že Trumpovi, Putinovi a Si Ťin-pchingovi by mělo být umožněno spojit se a rozdělit svět. 50denní Trumpovo ultimátum končí den před oslavami konce druhé světové války. Oficiální akt kapitulace byl podepsán 2. září 1945 na palubě americké válečné lodi USS Missouri v Tokijském zálivu. Kapitulace Japonska znamenala definitivní ukončení bojů v Asii a tím i konec druhé světové války, která zanechala rozsáhlé škody a utrpení. Kapitulace Japonska vedla k obnově míru a k novému uspořádání v regionu, včetně rozdělení Koreje.

Podle osobního hodnocení situace a osobností Trumpa, Vance a Colbyho není na místě hovořit o propuštění úředníka, který dělá mnoho rozhodnutí sám a mnohé obtěžuje a není lehké pro něj najít adekvátní náhradu. Colby zůstane jedním z mála profesionálů v Pentagonu, který prezident Trump nemá zcela pod kontrolou i proto, že nyní píše novou americkou národní bezpečnostní strategii, která bude první v nové Trumpově administrativě.

Nebude proto od věci, když vedení NATO a vedení jeho členských států se začnou intenzivně zabývat výkladem zlých snů a funkcí zahraničních a lokálních suflérů, kteří napovídají, že prezident Trump vede válku strategicky, nikoli silou, ovládá hrací pole tím, že nastoluje problémy, nutí protivníka reagovat a nikdy veřejně nedělá přesně to, co se od něj očekává. Jeho oponenti často jednají pozdě, jsou zaskočeni a musí se bránit. Trump kontroluje časový harmonogram a hrací pole, ví, že život trestá ty, kteří přicházejí pozdě a zná učení Sun Tzu: Chce-li vás nepřítel ponížit, dejte mu jeviště-a převezměte hru.

Souhlasu netřeba.
18.7.2025
Zpět na obsah

Jan Campbell (*1946) je německý občan české národnosti, analytik. Vystudoval stavební inženýrství, architekturu a filozofii; postgraduálně také biokybernetika, islámské bankovnictví a pojišťovnictví. Je zahraničním členem Ruské akademie přírodních věd. Získal čestný profesorský titul na Uralské státní agrární univerzitě. Do listopadu 2014 řídil poradenskou firmu Campbell Concept UG Bonn a působil jako odborný asistent na podnikohospodářské fakultě VŠE. Profesně působil středně i dlouhodobě v několika zemích včetně Velké Británie, Itálie, Švýcarska, Malajsie, bývalého SSSR, Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Ruské federace, České republiky a Německa. Profesní aktivity a zkušenosti umožnily přijmout pozice jako vedoucí EK koordinující pro program TACIS, osobní poradce premiéra a analytik politicko-ekonomických rizik včetně problematiky vědecké diplomacie a práce určené pro úzkou odbornou i veřejnost, včetně vysokoškolských studentů.