O víkendu [11.-12.11.2023] se v německém Bundestagu uskutečnilo 2. Corona Symposium, do kterého se vyjádřilo několik významných představitelů odporu proti nevědeckým opatřením a škodlivé očkovací kampani.
A hned přiznám, jak mne vytáčí ten křivící pohled na covidové události. Vytáčí mne, co čtu dnes na webech, sociálních sítích, co mi chodí poštou. O covidové diktatuře a o hrdinech, kteří jí vzdorovali proti policii a státu, co nesklonili hlavu před covidovým ujařmením. Nebo o docela obyčejné viróze, přičemž je v této souvislosti opakovaně zdůrazňováno, že statistiky o covidových mrtvých byla cíleně nadsazována.
Na příbězích 24 odvážných lidí, kteří se rozhodli místo strachu postavit sami za sebe a nesklonit hlavu před tím, co by bylo v rozporu s jejich vnitřním přesvědčením, ukazuje dokument NETEČKOVANÉ PŘÍBĚHY na absurdní realitu doby nedávno minulé. Svědectví těch, kdo se kvůli rozhodnutí nepodvolovat se slepě příkazům a zákazům a zažili kvůli tomu nátlak, šikanu či dokonce násilí, doplňují vyjádření právníků, psychologů, lékařů a dalších odborníků k mnohdy nezákonnému postupu státních orgánů, nátlaku vyvíjeném médii a dalším průvodním jevům doby. V kontrastu s ukázkami z obsahu šířeného médii hlavního proudu ukazují obyčejně neobyčejní hrdinové z dokumentu, že i nelehkou dobou lze projít nezlomen.
Prakticky ihned po metaforickém přestupu z lodi na bál, unaven z delší pracovní cesty v zahraničí, urgentního řešení privátní záležitosti po návratu a s potížemi se skype, rozhodl jsem se akceptovat rozhovor s Petrem Burešem (8.6.2023).
Celý svět se zabývá otázkou, kterou obsahuje jedna moravská písnička: Bílá holubičko, poletuj nad náma, pověz ty nám všeckým, lidom obyčejným, bude-li vojna, pověz ty nám všeckým, lidom obyčejným, bude-li vojna… Už sem obletěla dokola celý svět: lidé vojny nechcú, zabíjat nebudú, chcú se rádi mět, lidé vojny nechcú, zabíjat nebudú, chcú se rádi mět…