Cílem je Čína

Článek Target China vyšel na serveru The Unz Review 3. srpna 2023

Bidenova administrativa uskutečňuje plán, jak vtáhnout Tchaj-wan do přímé vojenské konfrontace s Čínskou lidovou republikou. Plán má mnoho podobností se strategií, která byla použita na Ukrajině, kde bylo Rusko podníceno k invazi v reakci na rostoucí ohrožení své národní bezpečnosti. V tomto případě očekává, že Peking bude reagovat na rostoucí problémy své územní celistvosti ze strany americké administrativy a jejích politických spojenců působících na Tchaj-wanu. Toto hecování nevyhnutelně povede k větší materiální podpoře ze strany Spojených států, které v zákulisí (a v médiích) na vytvoření krize skrytě pracují. Konečným cílem těchto machinací je vyzbrojit, vycvičit a poskytnout logistickou podporu tchajwanským separatistům, kteří budou v čele zástupné války Washingtonu proti Číně. Podle řady nezávislých zpráv již nyní roste operační spolupráce mezi tchajwanskou armádou a americkými ozbrojenými silami. Ta se nepochybně prohloubí, až vypuknou nepřátelské akce a ostrov se ocitne ve válce.

Plán na vojenskou konfrontaci Číny byl nastíněn ve Strategii národní bezpečnosti 2022 (NSS), ve které byla ČLR označena za „nejvážnější geopolitickou výzvu Ameriky“, deklarující svůj „záměr přetvořit mezinárodní řád“. Po analýze NSS následoval výslovný závazek zvítězit v boji o kontrolu „Indo-Pacifického“ regionu, který „pohání velkou část světového ekonomického růstu a bude epicentrem geopolitiky 21. století“. … (“Žádný region nebude mít větší význam pro … běžné Američany než Indo-Pacifický”). Bidenova NSS zdůraznila zásadní roli, kterou bude v nadcházející konfrontaci s Čínou hrát armáda: “Budeme… modernizovat a posilovat naši armádu tak, aby byla vyzbrojená pro éru strategické soutěže s hlavními mocnostmi“ … „Amerika nebude váhat použít sílu k obraně svých národních zájmů“.

Vtažení Číny do tchajwanské bažiny je první fází širší zatlačovací strategie zaměřené na zachování vůdčí pozice Ameriky v globálním řádu a zároveň zabránění, aby se Čína stala dominantní ekonomikou regionu. Plán zahrnuje také ekonomické, kybernetické a informační prvky navržené ke spolupráci s vojenskou složkou. Ve svém celku představuje tato strategie nejlepší snahu Washingtonu vrátit čas do doby rozkvětu unipolárního světového řádu, kdy Amerika určovala globální agendu a Spojené státy neměly soupeře.

Problém s Tchaj-wanem

Tchaj-wan není stát. Taiwan je ostrov u pobřeží Číny podobně jako Santa Catalina je ostrov u pobřeží Kalifornie. Nikdo nezpochybňuje, že Santa Catalina je součástí Spojených států, stejně jako nikdo nezpochybňuje, že Tchaj-wan je součástí Číny. Tato záležitost byla vyřešena již dávno a USA s výsledky tohoto urovnání souhlasí. Pro všechny praktické účely byl problém vyřešen.

Organizace spojených národů neuznává nezávislost Tchaj-wanu stejně jako 181 zemí, které s Čínou navázaly diplomatické vztahy. Fakticky přijala OSN v roce 1971 rezoluci Valného shromáždění, která uznala „Čínskou lidovou republiku jako jedinou zákonnou vládu zastupující celou Čínu“.

Politika jedné Číny se vztahuje k postavení Tchaj-wanu. Tchaj-wan je součástí Číny, to znamená politika jedné Číny. Národy, které chtějí mít vztahy s Čínou, se musí dohodnout na statutu Tchaj-wanu; je to základní princip, na kterém jsou založeny všechny vztahy s Čínou. To není k diskuzi. Člověk může buď přijmout, že „Tchaj-wan je nezcizitelná část čínského území“, nebo přesunout své podnikání jinam. Žádná třetí možnost neexistuje.

Spojené státy tvrdí, že politiku jedné Číny uznávají. Při svých nedávných návštěvách Pekingu všichni tři vysocí představitelé Bidenovy administrativy (Anthony Blinken, Janet Yellen a John Kerry) projevili politice jedné Číny svou neotřesitelnou podporu. Toto je úryvek z článku ve Forbesu:

Ministr zahraničí Antony Blinken zopakoval postoj USA k politice Číny, když se v pondělí setkal s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem, s tím, že nepodporuje tchajwanskou nezávislost a že omezení čínské ekonomiky není americkým cílem…

Blinken řekl, že USA zastávají politiku „jedné Číny“ a nepodporují nezávislost Tchaj-wanu, ale jsou znepokojeny „provokativními akcemi“ Číny podél Tchajwanského průlivu. (Blinken říká Si Ťin-pchingovi, že USA nepodporují nezávislost Tchaj-wanu, poté, co se setkali, aby utlumili napětíČesky Forbes)

Svou podporu principu jedné Číny vyjádřil při mnoha a mnoha příležitostech i prezident Joe Biden, což byste i očekávali, neboť je to oficiální stanovisko vlády Spojených států. Zde je krátká rekapitulace problému od čínského ministerstva zahraničních věcí:

Při třech společných čínsko-amerických jednáních přijaly USA vůči Číně následující závazky týkající se zásady jedné Číny .

V Šanghajském komuniké vydaném v roce 1972  USA uvedly, že „Spojené státy uznávají, že všichni Číňané na obou stranách Tchajwanského průlivu potvrzují, že existuje pouze jedna Čína a že Tchaj-wan je její součástí. Vláda Spojených států tento postoj nezpochybňuje“.

Ve Společném komuniké o navázání diplomatických vztahů vydaném v roce 1978 USA jasně uvedly, že „Vláda Spojených států amerických uznává čínský postoj, že existuje pouze jedna Čína a Tchaj-wan je její součástí“.

V komuniké ze 17. srpna 1982 USA jednoznačně uvedly, že „Ve Společném komuniké o navázání diplomatických vztahů ze dne 1. ledna 1979, vydaném vládou Čínské lidové republiky a vládou Spojených států amerických, Spojené státy americké uznaly vládu Čínské lidové republiky za jedinou zákonnou vládu Číny a uznaly čínské stanovisko, že existuje pouze jedna Čína a Tchaj-wan je její součástí“ a že „nemají v úmyslu narušovat čínskou suverenitu a územní celistvost, ani zasahovat do vnitřní politiky vlády Číny, ani zastávat politiku „dvě Číny“ nebo „jedna Čína, jeden Tchaj-wan“. (Čínské ministerstvo zahraničních věcí)

Západní média by chtěla své čtenáře přesvědčit, že zde existuje jakási „šedá zóna“ a že otázka týkající se suverénního území Číny není vyřešena. Ale — jak jsme ukázali — vyřešena byla. Tchaj-wan je Čína. Musíme proto předpokládat, že nás média záměrně uvádějí v omyl, aby získala podporu pro hnutí za „nezávislost“, která slouží jedinému účelu; legitimizovat vyzbrojování a výcvik amerických agentů a povstalců, kteří budou použiti v krvavém střetu s Čínou. Po pravdě řečeno, Spojené státy budují základy pro zástupnou válku s Čínou a Tchaj-wan byl vybrán jako její přední linie. Hnutí za nezávislost je jen zástěrkou, kterou si Washington zvolil, aby skryl své skutečné cíle.

To je důvod, proč se Tchaj-wan stal ohniskem ve vztazích mezi USA a Čínou. To je důvod, proč Tchaj-wan navštívilo mnoho delegací pod vedením USA, které nezávislosti Tchaj-wanu poskytují tichou podporu. To je důvod, proč Kongres vyčlenil miliony dolarů na dodávky smrtících zbraní tchajwanské armádě. To je důvod, proč americké námořnictvo vysílá válečné lodě Tchajwanskou úžinou a provádí masivní vojenská cvičení na perimetru Číny. To je důvod, proč Washington nadále provokuje Peking v té otázce, která je pro ni nejcitlivější. Všechny tyto podněty byly vykouzleny s jediným cílem: válka s Čínou. Toto je z Politico:

Bidenova administrativa v pátek oznámila balíček zbraní pro Tchaj-wan ve výši 345 milionů dolarů, což je první tranše z celkové 1 miliardy dolarů, kterou USA vyčlenily, aby byla letos převedeny přímo ze zásob Pentagonu na ostrov.

Tento krok Čínu jistě rozzlobí, protože Washington se snaží vztahy s Pekingem obnovit. Vysocí představitelé administrativy, včetně ministra zahraničí Antonyho Blinkena a ministryně financí Janet Yellen, nedávno navštívili Čínu, ale tato akce příliš nepomohla k potlačení napětí v řadě problémů, od americké podpory Tchaj-wanu po programu pekingských špionážních balónů.

„Bereme svou odpovědnost vůči Tchaj-wanu za zlepšování jeho schopnosti sebeobrany velmi, velmi vážně,“ řekl novinářům před pátečním oznámením John Kirby, mluvčí Rady pro národní bezpečnost. (USA oznamují balíček zbraní v hodnotě 345 milionů dolarů pro Tchaj-wanČesky, Politico)

Opakujte si: „Tento krok Čínu jistě rozzlobí.“

Tento krok byl skutečně navržen tak, aby Čínu rozzlobil. O to jednoznačně šlo. Ale proč? Proč Washington vyzývá Čínu v otázce, na kterou panuje prakticky všeobecná shoda?

Napadají mě dva důvody:

1. Přimět Čínu k přehnané reakci, a tím ji odcizit jejím spojencům a regionálním obchodním partnerům.
2. Obrátit veřejné mínění proti Číně tím, že ji vylíčíme jako násilného agresora, který pro své sousedy představuje jasnou hrozbu.

Zde je víc z Webu světových socialistů (WSWS):

USA minulý pátek oznámily, že poskytují Tchaj-wanu zbraně ve výši 345 milionů dolarů jako první tranši z ročního vojenského vybavení ve výši 1 miliardy dolarů. Oznámení představuje další krok k vyzbrojení Tchaj-wanu po zuby, protože Washington eskaluje svou provokativní konfrontaci s Čínou…

Bidenova administrativa použila stejná opatření, aby dodala americké vojenské vybavení za miliardy dolarů k posílení války proti Rusku. Stejně jako to podnítilo Rusko ke konfliktu na Ukrajině, USA záměrně vyvolávají konflikt s Čínou kvůli Tchaj-wanu.

… mluvčí čínského velvyslanectví ve Washingtonu, Liu Pengyu, prohlásil: „Čína je rozhodně proti vojenským vazbám na USA a prodeji zbraní Tchaj-wanu.“ Varoval USA, aby „přestaly prodávat zbraně Tchaj-wanu, přestaly vytvářet nové faktory, které by mohly vést k napětí v Tchajwanském průlivu, a přestaly vytvářet riziko pro mír a stabilitu v Tchajwanském průlivu“.

USA záměrně podkopávají politiku jedné Číny, která uznává Peking jako de facto legitimní vládu celé Číny, včetně Tchaj-wanu, a vytvořila základ americko-čínských diplomatických vztahů navázaných v roce 1979. Washington dobře ví, že Čína dlouho varovala, že by reagovala silou na jakékoli prohlášení nezávislosti Taipei.
V rámci přípravy na válku s Čínou poskytují USA 345 milionů dolarů zbraní Tchaj-wanuČesky (Web světových socialistů)

 

Představte si, že by Čína poslala smrtící zbraně za miliony dolarů rodícímu se hnutí za odtržení Texasu. Představte si, že by poskytla výzbroj a výcvik texaským separatistům v povstalecké válce, aby mohli pozabíjet co nejvíce amerických vojáků. Představte si, že by Čína posílala jednu politickou delegaci za druhou do Austinu (Texas), aby rebely povzbudila a nabídla jim morální a materiální podporu. Představte si, že by Čína rozmístila část své flotily a letectva kolem přístavů a základen poblíž Texasu, aby se mohly zapojit, až dojde k výměně úderů a boje vypuknou.

Jak by Washington reagoval na takový vývoj? Byl by tak zdrženlivý, jako se čínské vedení vypořádává s neúnavným americkým vměšováním a provokacemi?

A zeptejte se sami sebe: Neviděli jsme tohle cvičení už dříve? Neodehrál se stejný scénář na Ukrajině po puči podporovaném CIA v roce 2014, po kterém USA vyzbrojily a vycvičily ukrajinské síly, aby se zakopaly a vyvolaly nepřátelství s Ruskem? Nevybral si Washington záměrně téma, na které bylo Rusko zvláště citlivé, aby „dostal impuls“ z Moskvy?

Samozřejmě, že ano. Za 22 let ve funkci prezident Putina nikdy nezačal válku. Naproti tomu v americké 247leté historii bylo jen 16 let, kdy USA nebyly ve válce. Je to úžasný záznam násilí, který nemá obdoby. Jak řekl bývalý prezident Jimmy Carter: „Spojené státy jsou nejválkychtivější země na světě.“

Lidé, kteří pozorně sledují vývoj americko-čínských zpráv, vědí, že tým Biden hraje hru na „hodného a zlého policajta“, ve kterém američtí diplomaté vynakládají veškeré úsilí, aby se zavděčili čínskému vedení (aby uklidnili spojence), zatímco – zároveň – pumpují Tchaj-wanu plno zbraní v naději, že Peking podnítí. Cílem této šarády je na jedné straně zachovat takzvanou „strategickou nejednoznačnost“ a na druhé straně vyvolávat zuřivost. Bohužel se zdá, že taktika funguje. Čínští vůdci jsou stále více podrážděni, což nás vede k přesvědčení, že strýček Sam nakonec válku, po které touží, dostane. Tak se to alespoň odehrálo na Ukrajině. Zde je více z WSWS:

Minulý týden tchajwanská armáda prováděla své každoroční vícedenní válečné hry známé jako cvičení Han Kuang, zaměřené na odražení čínské invaze na ostrově. Letošní cvičení se více než dříve zabývalo hrozbami pro základní infrastrukturu a dopravní uzly, včetně hlavního mezinárodního letiště Taoyuan na ostrově…

Tchajwanský premiér Chen Chien-jen v rozhovoru cvičení zdůvodnil prohlášením: „Dnešní tchaiwanské cvičení, simulace válečných scénářů, není jen kvůli mezinárodní reakci vyvolané ruskou válkou na Ukrajině. Je to ještě více odrazem neustálých hrozeb a provokací Číny namířených proti naší zemi.“

Realita je taková, že USA, nikoli Čína, změnily status quo v severovýchodní Asii a připravily půdu pro konflikt v Indo-Pacifiku mezi mocnostmi vyzbrojenými jadernými zbraněmi, když zároveň zintenzivňují válku s Ruskem na Ukrajině. Stejně jako obětovaly bezpočet ukrajinských vojáků a civilistů, jsou připraveny udělat totéž na Tchaj-wanu a svolávají své regionální spojence včetně Japonska, Jižní Koreje a Austrálie do války. (Web světových socialistůČesky)

Všechny tyto události naznačují, že plány USA na kinetický konflikt s Čínou jsou ve velmi pokročilé fázi a že tchajwanský sud prachu by mohl být odpálen kdykoli. Řada nedávných průzkumů veřejného mínění zaznamenává, že americkému lidu – který zůstává naprosto neinformovaný o dění, které zde diskutujeme – byl vnucen obrázek Číny jako bezohledného konkurenta a rostoucí hrozby pro národní bezpečnost. Podle nedávného průzkumu společnosti Gallup se americké veřejné mínění o Číně úplně zvrátilo. Zde je úryvek ze zprávy:

Rekordně malý počet 15 % Američanů vnímá Čínu příznivě… Více než osm z deseti dospělých v USA má na Čínu negativní názor, včetně 45 % těch, kteří ji vnímají velmi nepříznivě a 39 % většinou nepříznivě…

Kromě toho, že zastávají převážně nepříznivý názor na Čínu, označuje Čínu za největšího nepřítele Spojených států s velkým odstupem více Američanů než kterýkoli jiný národ. Tento názor souvisí se dvěma dalšími měřeními v průzkumu, který zjistil, že Američané obecně věří, že čínské vojenské a ekonomické síly představují „kritickou hrozbu“ pro životně důležité zájmy Spojených států v příštím desetiletí. (Rekordně malý počet 15 % Američanů vnímá Čínu příznivěČesky, Gallup)

K tomu přineslo výzkumné centrum PEW stejné výsledky:

Velká část nevraživosti vůči Číně je přirozeně výsledkem neúnavné mediální propagandy, jejímž cílem je propagovat ji jako nejhrozivějšího ekonomického rivala Ameriky. Vezměme si například, jak byl americký lid vybičován k šílenství kvůli čínskému balónu, který se odchýlil od kurzu a proletěl nad částmi USA a který pro nikoho nepředstavoval žádnou hrozbu. Média přeměnila tento bezvýznamný incident na hrůzostrašný příběh o mezinárodní špionáži, když zbloudilý civilní balón označila za „čínský špionážní balón“, jehož hanebným cílem bylo „shromáždit zpravodajské informace z několika citlivých amerických vojenských stanovišť“. Na tom můžeme vidět, jak je triviální incident, jako je tento, používán k očernění nepřátel Washingtonu a přípravě lidí na válku.

Je válka s Čínou nevyhnutelná?

Důraznější angažmá Ameriky ve Střední Asii prosazovali mocenští byrokraté zahraniční politiky na obou stranách spektra. Velmistr Zbigniew Brzezinski záležitost poprvé uvedl ve své klasické Velké šachovnici, kde píše:

„… rozhoduje, jak Amerika ‚řídí‘ Eurasii. Mocnost, která ovládne Eurasii, by ovládla dva ze tří nejvyspělejších a ekonomicky nejproduktivnějších regionů světa. Pouhý pohled na mapu také říká, že kontrola nad Eurasií by téměř automaticky znamenala podřízenost Afriky, čímž by se západní polokoule a Oceánie (Austrálie) vůči centrálnímu světovému kontinentu staly geopolitickými periferiemi. Asi 75 procent lidí na světě žije v Eurasii a většina světového fyzického bohatství je tam také, jak v jejích podnicích, tak pod jejím povrchem. Eurasie představuje asi tři čtvrtiny známých světových energetických zdrojů. (Zbigniew Brzezinski, Velká šachovniceČesky, Wikicitáty)

Jeho názory byly všeobecně podporovány třídou washingtonských vědců a jejich hlavními zastánci, jako je bývalá ministryně Hillary Clinton, která řekla:

„Je stále jasnější, že v 21. století bude strategickým a ekonomickým těžištěm světa Asijsko-Pacifický region, od indického subkontinentu po západní břehy Ameriky“…

„Využití asijského růstu a dynamiky je středobodem amerických ekonomických a ústředních zájmů… Otevřené trhy v Asii poskytují Spojeným státům bezprecedentní příležitosti pro investice, obchod a přístup k nejmodernějším technologiím… Americké firmy (potřebují) proniknout do rozsáhlé a rostoucí spotřebitelské základny v Asii.“ (Americké tichomořské stoletíČesky, ministryně zahraničí Hillary Clinton, Foreign Policy Magazine)

A tady je ještě jeden z projevů bývalého ministra obrany Ashe Cartera v McCainově institutu na Arizonské státní univerzitě:

„Asijsko-Pacifický region… je určujícím regionem pro budoucnost našeho národa“ … „Do roku 2050 tam bude žít polovina lidstva“ a „více než polovina světové střední třídy a její spotřeba bude vycházet z tohoto regionu.“… “V Asii je již více než 525 milionů spotřebitelů střední třídy a očekáváme, že do roku 2030 jich bude v regionu 3,2 miliardy… Prezident Obama a já chceme ujistit, že… hospodářství může o všechny tyto potenciální zákazníky úspěšně soutěžit. … V příštím století nebude žádný region znamenat více… pro americkou prosperitu.“ (Bývalý ministr obrany Ash CarterČesky, Ministerstvo obrany)

Výše uvedené citáty podtrhují důležitost, kterou USA své strategii pro region přikládají. Čína není jen vstupní branou do Střední Asie, je také hlavní překážkou plánů USA etablovat se jako regionální hegemon. Proto musí existovat strategie pro jednání s Čínou, strategie, která izoluje, sankcionuje, zatlačuje a nakonec si největšího rivala Ameriky podrobí. Není divu, že Bidenova Národní bezpečnostní strategie 2022 tento plán popisuje jasnými a jednoznačnými termíny, které nenechají nikoho na pochybách, že země míří k válce. Zde je několik úryvků ze 48stránkového dokumentu:

Období po studené válce definitivně skončilo a mezi hlavními velmocemi probíhá soutěž o to, co přijde příště … Vybudujeme nejsilnější a nejširší možnou koalici národů, které se vzájemně snaží spolupracovat a zároveň konkurovat těm mocnostem, které nabízejí temnější vizi a zmařit jejich snahy o ohrožení našich zájmů. … Zmodernizujeme a posílíme naši armádu tak, aby byla vybavena pro éru strategické soutěže s hlavními mocnostmi…

Indo-Pacifik pohání velkou část světového hospodářského růstu a bude epicentrem geopolitiky 21. století. … Žádný region nebude pro svět a pro běžného Američana důležitější než Indo-Pacifik … Znovu potvrzujeme naše pevné závazky vůči našim spojencům v Indo-Pacifiku… Amerika nebude váhat použít sílu, bude-li nutné bránit naše národní zájmy … Armáda bude naléhavě konat, aby udržela a posílila odstrašení, přičemž tempo bude udávat ČLR …

ČLR je jediným konkurentem jak s úmyslem přetvořit mezinárodní pořádek, tak i stále více s ekonomickou, diplomatickou, vojenskou a technologickou silou toho dosáhnout…. Americká armáda je nejsilnější bojovou silou, jako kdy svět poznal … Amerika nebude váhat použít sílu, když to bude nutné k obraně našich národních zájmů…

Potřeba amerického vedení je po celém světě tak velká, jako nikdy nebyla. … Navážeme partnerství s každým národem, který sdílí naše základní přesvědčení, že řád založený na pravidlech musí zůstat na základě globálního míru a prosperity … Nic není nad naší kapacitou. Můžeme to udělat – pro naši budoucnost a pro svět. (Národní bezpečnostní strategie 2022, Bílý dům)

Shrňme si to:

1. Indo-Pacifik je nyní hlavní prioritou americké zahraniční politiky, protože to je oblast, která prožije největší růst
2. USA povedou se svou armádou a se spojenci, kteří sdílejí americké zájmy
3. „Budeme…modernizovat a posilovat naši armádu“, abychom zvítězili ve „strategické soutěži s hlavními mocnostmi.“
4. Nepřítelem číslo 1 Ameriky je Čína; „ČLR představuje nejzávažnější výzvu pro Ameriku… ČLR je jediným konkurentem jak s úmyslem přetvořit mezinárodní pořádek, tak i stále více s ekonomickou, diplomatickou, vojenskou a technologickou silou toho dosáhnout…“
5. „Éra po studené válce skončila“, ale Spojené státy jsou připraveny zachovat „pořádek založený na pravidlech“, ať to stojí kolik krve a peněz je jen třeba.

 

To je americká zahraniční politika v kostce. Vedoucí představitelé USA a jejich globalističtí spojenci jsou plně odhodláni zvítězit v dnešním velmocenském boji s Ruskem a Čínou. Mají jasnou představu o cílech, kterých chtějí dosáhnout, a pro jejich dosažení jsou připraveni riskovat cokoli, včetně jaderné války. Jakýkoli vývoj na Tchaj-wanu musí být viděn optikou geopolitických ambicí Washingtonu, které jsou jednoznačně nejsilnějším motorem událostí.