Dnes výběr na téma Ázerbájdžán, Arménie a Náhorní Karabach (Arcach).
OBSAH
Dr. David A. Grigorian: Bidenova další regionální noční můra
iDnes: Ázerbájdžán prolomil obranu Karabachu, v Jerevanu zní výzvy k útoku na vládu
Anthony Avice Du Buisson: Arménie čelí další existenční krizi
Strana.ua: Arméni z Náhorního Karabachu vyhlásili kapitulaci
Další odkazy

---

Bidenova další regionální noční můra

Humanitární krize na dlouhodobě sporném území Náhorního Karabachu odhaluje slabost arménského premiéra Nikola Pašinjana i neschopnost Bidenovy administrativy dostát slibům, že Armény ochrání před rizikem další genocidy.

Náhorní Karabach, který zbytek světa obecně ignoruje, je kousek země v kavkazském pohoří mezi Černým a Kaspickým mořem. Jeho obyvatelé jsou již 35 let sužováni občasnými boji mezi Arménií a Ázerbájdžánem.

Donedávna si obě země nad tímto územím nárokovaly svrchovanost, ale Pašinjan se nedávno jednostranně nároku Arménie na domov asi 120 000 etnických Arménů vzdal, což většina jeho voličů považuje za zradu.

Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev v tomto konfliktu mezitím získal navrch tím, že uvalil blokádu na Lačinský koridor, jedinou silnici spojující Arménii a Náhorní Karabach. Blokáda přerušila dodávky potravin, léků a pohonných hmot pro Armény v regionu.

Rusko je nominálně spojencem Arménie a odpovídá za udržování míru v Náhorním Karabachu, ale umožnilo Ázerbájdžánu tuto agresi provádět. Bidenova administrativa zatím pro obléhané Armény neudělala nic.

Etničtí Arméni žijí v Náhorním Karabachu (arménsky Arcach) již po tisíciletí. V roce 1920 byl uznán Společností národů – předchůdkyní Organizace spojených národů – jako součást Arménie, aby byl o rok později, v roce 1921, na příkaz Josifa Stalina převeden do Ázerbájdžánu poté, co nezávislou Arménskou republiku obsadila Rudá armáda.

Poslední válka skončila 9. listopadu 2020 porážkou Arménie. Ázerbájdžán využil turecké speciální jednotky a syrské džihádistické žoldáky, aby Pašinjana donutil podepsat příměří za velmi nevýhodných podmínek.

Arménský parlament jmenoval Pašinjana, bývalého redaktora novin, premiérem v červnu 2018 poté, co vedl protestní hnutí v ulicích Jerevanu a slíbil potlačit korupci a usilovat o pevnější vazby se Západem. Místo toho nechal korupci bujet, přimknul se k ruskému Putinovu režimu a nechal v Náhorním Karabachu rozhodovat Alijeva. Arménskou armádu nechal živořit bez odpovídajícího financování, vybavení a vedení.

Část viny nese i Washington. USA, Francie a Rusko byly spolupředsedy Minské skupiny, součásti Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, a snažily se najít mírové řešení konfliktu. Poté, co Ázerbájdžán tento proces zmařil útokem na Náhorní Karabach, vyslalo Rusko vojáky se zdánlivým úkolem „udržovat mír“.

Loni v listopadu, dva roky po podpisu příměří, Pašinjan předal Rusům kontrolu nad Lačinským koridorem. Když se následně vzdal nároků na svrchovanost nad tímto územím, mělo Rusko vhodnou záminku, aby Alijevovi umožnilo zavést blokádu.

Nyní Pašinjanova vláda obviňuje Západ – spíše než dvojsmyslného a zrádného spojence Arménie, Rusko – z toho, že pro záchranu Arménů v Náhorním Karabachu neudělal dost. Někteří prominentní členové arménské diaspory a etnické arménské lobbistické skupiny se k tomuto sboru přidali a udělali z této situace pro Bidenovu administrativu problém v oblasti vztahů s veřejností. Poté, co Biden v prohlášení vydaném ke Dni památky Arménů 24. dubna 2021 slíbil, že druhé arménské genocidě zabrání, je nyní postaven před hotovou věc.

Pašinjanova neochota chránit Armény v Náhorním Karabachu by neměla Washington překvapit. V červenci 2019, sotva rok po jeho nástupu k moci, se mi úředníci amerického velvyslanectví v Arménii svěřili, že nemá zájem o žádné seriózní reformy a nemá v plánu připojit se k Západu.

Zpráva ministerstva zahraničí o Arménii za rok 2022Česky uvádí, že žádné případy korupce proti současným ani bývalým vysokým vládním úředníkům neskončily odsouzením. Podle březnového průzkumu Mezinárodního republikánského institutu se Pašinjanovo hodnocení popularity doma blížilo jednocifernému číslu.

Pašinjan mezitím navázal přátelské vztahy s Ruskem, což se projevilo jeho cestou do Moskvy na přehlídku vítězství 9. května, členstvím Arménie v Ruskem vedené Organizaci smlouvy o kolektivní bezpečnosti a úlohou Arménie jako hlavního kanáluČesky pro zboží obcházející ruské sankce.

Pašinjanovi se také podařilo rozzlobit jednoho z hlavních spojenců Arménie, Francii. Prezident Macron, zjevně frustrovaný Pašinjanovým poraženeckým přístupem k Náhornímu Karabachu, nedávno na otázku francouzského zákonodárce odpovědělČesky slibem, že při obraně Arménů v Náhorním Karabachu zaujme tvrdší postoj než Pašinjan. „Jsem jediný, kdo má jasný postoj a poselství v otázce Arcach,“ prohlásil Macron.

Jediné, co na Arménii a obyvatele Náhorního Karabachu působí, je, že ázerbájdžánskému prezidentovi Alijevovi možná dochází čas. Ví, že pokud bude Putin kvůli zpackané invazi na Ukrajinu svržen, pravděpodobně se mu od Ruska větší pomoci nedostane. V důsledku toho Alijev přešel od „kaviárové diplomacie“ v podobě vyjednávání k „diplomacii ostnatého drátu“ v podobě faktického vytvoření koncentračního tábora pro Armény v Náhorním Karabachu.

Mezinárodní společenství si této strategie začíná všímat. Skupina expertů OSN na vysoké úrovni nedávno vyzvala Ázerbájdžán, aby zrušil blokádu Lačinského koridoru. Bývalý žalobce Mezinárodního trestního soudu Luis Moreno Ocampo vydal tento měsíc zprávuČesky, v níž blokádu označil za genocidu. V prohlášení, které v americkém Kongresu před Komisí pro lidská práva přednesl 21. června Toma Lantose, bývalý americký senátor Sam Brownback uvedl, že Washington „nemůže dopustit, aby se v Náhorním Karabachu odehrála další genocida arménských křesťanů nebo zločiny proti lidskosti. Zaujměme nyní stanovisko jako naši američtí předkové, kteří stáli na straně pronásledovaných Arménů během jejich holocaustu“.

Představitelé amerického ministerstva zahraničí si uvědomují, že mír s Alijevem není za čestných a humánních podmínek možný, i když to veřejně nepřiznávají. Donutit Arménii, aby se vzdala Náhorního Karabachu a podepsala mírovou smlouvu s Ázerbájdžánem, byl plán Ruska. Rusko potřebuje mír na jižním Kavkaze za svých vlastních podmínek co nejdříve a určité složky americké byrokracie jsou ochotny to umožnit. Výsledkem by bylo ještě silnější spojenectví Ázerbájdžánu, Ruska, Turecka a Íránu.

Aby se zabránilo katastrofě, měla by se Bidenova administrativa v Radě bezpečnosti OSN připojit k Francii a vyzvat k okamžitému vyslání mírových sil s mandátem OSN do Náhorního Karabachu. Pokud Rusko takovou rezoluci zablokuje, měly by USA zvážit dvoustrannou akci, možná ve spolupráci s Francií a Řeckem, historickým partnerem Arménie.

Washington může také pomoci posílit prozápadní politické strany v Arménii. Delegace největší z nich, Národní demokratické aliance (NDA) na vysoké úrovni navštívila v dubnu Washington. Lídrovi NDA se dostalo vřelého přijetí v několika kongresových kancelářích a prostřednictvím svého lobbisty, společnosti The Livingston Group, pomohl 21. června zorganizovat slyšení o Náhorním Karabachu v Kongresu. Administrativa může udělat pro vybudování pevnějších vazeb s NDA mnohem více a dát najevo, že nebude tolerovat policejní brutalitu vůči členům strany, kteří se proti Pašinjanovi chystají zahájit celostátní protestní hnutí.

Pro smysluplný obrat směrem k Západu potřebuje Arménie skutečné prozápadní vedení. Pašinjan nemá v úmyslu ani schopnost takový krok učinit a provést tolik potřebné reformy, včetně reforem v oblasti národní bezpečnosti a obrany. Pašinjanovi se podařilo odcizit si téměř všechny. Musí odejít.

Zpět na obsah

Ázerbájdžán prolomil obranu Karabachu, v Jerevanu zní výzvy k útoku na vládu

„V důsledku lokálních protiteroristických akcí, podniknutých ázerbájdžánskou armádou v Karabachu, bylo zničeno až přibližně 20 bojových vozidel pěchoty, asi čtyři desítky děl, okolo 30 minometů, dvě zařízení s protiletadlovými raketami a také šest stanic radioelektronického boje, které patřily arménským ozbrojeným silám,“ řekl v úterý mluvčí ministerstva obrany Anar Ejvazov.

Ázerbájdžánské jednotky podle něj útočí výlučně na vojenské cíle. „Civilní obyvatelstvo a civilní objekty nejsou našimi cíli,“ řekl podle agentury TASS. Ázerbájdžánské úřady podle agentury AFP také informovaly o dvou mrtvých civilistech v oblastech, které má Baku pod kontrolou.

Ázerbájdžánská vojenská operace si vyžádala nejméně 27 mrtvých, včetně dvou civilistů, a 138 zraněných, z nichž je 29 civilistů, uvedl podle tiskových agentur ombudsman mezinárodně neuznávané karabašské republiky Gegham Stepanjan. Později uvedl, že z 16 lokalit v Náhorním Karabachu bylo evakuováno na 7 000 lidí, napsala agentura AFP.
„V důsledku lokálních protiteroristických akcí, podniknutých ázerbájdžánskou armádou v Karabachu, bylo zničeno až přibližně 20 bojových vozidel pěchoty, asi čtyři desítky děl, okolo 30 minometů, dvě zařízení s protiletadlovými raketami a také šest stanic radioelektronického boje, které patřily arménským ozbrojeným silám,“ řekl v úterý mluvčí ministerstva obrany Anar Ejvazov.

Ázerbájdžánské jednotky podle něj útočí výlučně na vojenské cíle. „Civilní obyvatelstvo a civilní objekty nejsou našimi cíli,“ řekl podle agentury TASS. Ázerbájdžánské úřady podle agentury AFP také informovaly o dvou mrtvých civilistech v oblastech, které má Baku pod kontrolou.

Ázerbájdžánská vojenská operace si vyžádala nejméně 27 mrtvých, včetně dvou civilistů, a 138 zraněných, z nichž je 29 civilistů, uvedl podle tiskových agentur ombudsman mezinárodně neuznávané karabašské republiky Gegham Stepanjan. Později uvedl, že z 16 lokalit v Náhorním Karabachu bylo evakuováno na 7 000 lidí, napsala agentura AFP.

Představitelé proarménských sil také informovali o tom, že řada měst v Náhorním Karabachu, a to včetně správního střediska Stěpanakertu, je ostřelována. Podle serveru Meduza, který se odvolává na místní zdroje a válečné zpravodaje, ve Stěpanakertu nefungoval v úterý večer proud.

Strategickým cílem operace je zajistit úplnou svrchovanost Ázerbájdžánu nad vlastním územím, řekl poradce ázerbájdžánského prezidenta pro zahraniční politiku Hikmet Hadžijev agentuře Reuters. Baku je podle Hadžijeva ochotné jednat s Armény z Náhorního Karabachu pouze tehdy, pokud se vzdají a složí zbraně a rozpustí neuznávanou karabašskou republiku, její orgány a instituce.

Demisi premiéra, vyzývají demonstranti

Na centrálním náměstí v Jerevanu se v reakci na dění v Náhorním Karabachu sešli demonstranti a požadují demisi premiéra Nikoly Pašinjana. Protestující v atmosféře rostoucího napětí začali házet lahve po strážcích, uvedla ruská státní agentura RIA Novosti.

Účastníci skandují hesla jako „Nikol je zrádce!“ a „Hanba!“. Potyčky mezi demonstranty a policisty podle agentury propukly u ruského velvyslanectví v Jerevanu.

„Začíná to vypadat hrozivě. Nespokojenost vyjadřuje už ne jenom část shromážděných, ale všichni. Znějí výzvy k útoku na sídlo vlády,“ řekl očitý svědek. V Jerevanu podle něj celkově panuje klid, napětí se koncentruje do středu města. Agentury nejprve odhadovaly počet demonstrantů na stovky, nyní na tisíce.

Ázerbájdžán v úterý zahájil rozsáhlou vojenskou ofenzivu proti republice Arcach (arménský název pro neuznanou karabašskou republiku). Pod intenzivní palbou bylo správní středisko Stěpanakert i další města a vesnice, citovala agentura Armenpress vyjádření arménských úřadů v Náhorním Karabachu.

Úřady neuznávané karabašské republiky podle Reuters hlásí, že v bojích přišlo o život pět lidí a dalších 80, včetně 15 civilistů utrpělo zranění. Ázerbájdžán podle agentury AFP tvrdí, že arménská palba zabila stavebního inženýra ve městě Šuša (arménsky Šuši), dobytém Ázerbájdžánem před třemi lety.

Ruské jednotky, které mají roli mírových sil, podle Moskvy evakuovaly téměř 500 civilistů z nejnebezpečnějších míst regionu.

Ázerbájdžán krátce předtím, než přišly zprávy o ostřelování Náhorního Karabachu, informoval o zahájení „lokální“ protiteroristické operaci v této oblasti.

Tu vysvětlil jako nutnou reakci na kroky arménské armády, která podle něj pravidelně ostřeluje ázerbájdžánské pozice a pokládá miny na ázerbájdžánském území. Ázerbájdžánské ministerstvo obrany podle ázerbájdžánské agentury APA uvedlo, že při operaci se zaměří výhradně na armádní cíle.

Ukončete vojenské akce, zní z EU

Evropská unie vyzvala Ázerbájdžán, aby současné vojenské akce ukončil. „Je potřeba se okamžitě vrátit k dialogu mezi Baku a Armény v Karabachu,“ sdělil podle Reuters šéf unijní diplomacie Josep Borrell a nabídl, že EU tento dialog zprostředkuje. Vyjádřil zároveň obavy, že nová eskalace by mohla vést k exodu obyvatel Náhorního Karabachu.

K ukončení bojů vyzvalo rovněž ruské ministerstvo zahraničí. Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová kromě toho podle Reuters sdělila, že Ázerbájdžán uvědomil ruský mírový kontingent v Náhorním Karabachu jen několik minut před zahájením vojenských akcí. Ruští vojáci jsou v oblasti od konce války mezi Ázerbájdžánem a Arménií v roce 2020.

„Hlavní je přesvědčit Jerevan a Baku, aby usedly za jednací stůl, a vyvarovat se obětí na životech,“ řekl Dmitrij Peskov podle agentury AFP.

Vedle Ruska se v konfliktu mezi Baku a Jerevanem dlouhodobě diplomaticky angažuje i Turecko. To se dnes podle Baku postavilo na stranu Ázerbájdžánu. Turecký ministr obrany Yaşar Güler v telefonátu se svým ázerbájdžánským protějškem řekl, že Turecko „je i dnes na straně Ázerbájdžánu“, sdělil podle TASS ázerbájdžánský resort obrany.

Baku v úterý v souvislosti se svým oznámením o protiteroristické operaci kritizovalo přítomnost arménské armády v Náhorním Karabachu. Arménské ministerstvo obrany reagovalo vyjádřením, že v regionu pravidelnou armádu nemá.

Zpět na obsah

---

Arménie čelí další existenční krizi

Ázerbájdžán blokuje malý státeček Arcach (Náhorní Karabach) a brání vstupu do země dodávkám léků, pohonných hmot a potravin. Povzbuzený Ilham Alijev využívá této situace k rozdmýchávání plamenů předsudků a zatlačování ázerbájdžánských sil do vlastní Arménie.

Důsledky války

Druhý konflikt v Náhorním Karabachu v roce 2020 donutil prezidenta Arcach Arajka Harutyunyana poprvé po desetiletích postoupit rozsáhlé části území Ázerbájdžánu. Ázerbájdžánské síly, vybavené palebnou silou a žoldáky ze sousedního Turecka, se natlačily hluboko do státního útvaru a od arménských sil obsadily několik měst. Ázerbájdžánské síly za sebou během měsíc trvajícího boje zanechaly spoustu krutostí. Na konci války „přítel“ Arménie Rusko zprostředkovalo chabou dohoduČesky o příměří, která Arcach ochromila a Arménie se ocitla v šoku.

Arménský premiér Nikol Pašinjan tehdy tuto dohodu označil za „neuvěřitelně bolestivou pro mě a můj lidČesky„. Arcach podle dohody přišel o čtyři klíčová města a desítky vesnic, které byly okupovány Ázerbájdžánci. Nezaujatý Putin předal bezpečnost Arménie autoritářskému vůdci Ázerbájdžánu a potažmo Recepu Tayyipu Erdoganovi, zatímco Arménům nezbylo nic jiného než okupace. Význam této dohody nelze podceňovat, protože podmínky v ní dohodnuté, jako například bod 9Česky, podle něhož „budou odblokována všechna hospodářská a dopravní spojení v regionu“, dosud nebyly dodrženy.

Ruským mírovým silám rozmístěným ve sporných oblastech kolem Arcach se nedaří udržet mír; ázerbájdžánské síly zaútočily dělostřelectvem na oblasti jako MartuniČesky a ohrožovaly arménské síly, aby otestovaly hranice příměří. Alijevovy síly jsou k tomu zmocněny změnou Putinova postoje. Přestože je Arménie součástí Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO), Putin se v diplomatických a ekonomických otázkách přiklání k Ázerbájdžánu, zatímco Arménii odsouvá na vedlejší kolej.

Pašinjan, který odráží pocity mnoha Arménů, kteří mají pocit, že Rusko nebere jejich obavy vážně, vyslovil možnost, že Arménie v květnu z CSTO vystoupí. V rozhovoru pro jerevanská média, z něhož citoval list Moscow Times, Pašinjan řeklČesky: „Nevylučuji, že Arménie přijme rozhodnutí o vystoupení z CSTO…“. Důvodem převážné části nespokojenosti s Moskvou je nedostatečná aktivita, kterou ruské mírové síly vyvíjejí ve vznikající humanitární krizi v Arcach.

Krize v Lačinském koridoru

Lačinský koridor spojující Arcach s Arménií a okolním světem je od 12. prosince zablokován. Ázerbájdžánští agitátoři působící pod rouškou ekoaktivistů zablokovali jedinou cestu do enklávy. Tato agitace je záměrnou provokací ázerbájdžánské vlády, jejímž cílem je omezit 120 000 obyvatel demonstrací síly vůči Jerevanu a Stěpanakertu. Ázerbájdžánské síly posilují blokádu rozmístěním sil, přerušením dodávek plynu a vytvořením bezpečnostního kontrolního stanoviště k regulaci dopravy do regionu s cílem Arcach udusit. Děje se tak navzdory rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora (ICJ) v Haagu o odblokování silnice z konce února letošního roku.

Jaké je pro to ze strany Baku zdůvodnění?

Ázerbájdžán chce získat zpět kontrolu nad koridorem a tlačit na strany původní dohody, aby přistoupily na revanšistické nároky Ázerbájdžánu na Arcach. Tato provokace je jen pokračováním série kroků, k nimž se Alijev cítí oprávněn po vítězství Baku v roce 2020 a po zapletení Moskvy na Ukrajině. Je to provokace, která má dopad na životy Arménů, nerespektuje mezinárodní humanitární normy a ukazuje světu extrémní povahu války Ázerbájdžánu proti svému sousedovi.

Rostoucí protiarménské nálady

Alijevovo vítězství nad Arcachem povzbuzuje novou vlnu protiarménských nálad a dlouholetý ázerbájdžánský vůdce stupňuje svou genocidní rétoriku vůči Arménům. Válka nabídla nový prostředek pro dlouhodobé předsudky ázerbájdžánské vlády. Příkladem toho je v plné míře „Park vojenských trofejíČesky“ v Baku, kde se dospělí i děti mohou procházet kolem expozic, které dehumanizují arménské vojáky a jejichž součástí jsou skutečné přilby mrtvých Arménů. Návštěvníci muzea mohou vidět vítězství ázerbájdžánských vojáků nad zničenými vozidly, přilbami a vybavením Arménů, což lze nejlépe popsat jako veřejnou přehlídku jingoistické nenávisti.

V prosinci, během zahájení blokády, Alijev v projevu k národu prohlásil, že „současná Arménie je naše zeměČesky„, a dodal: „Když jsem to předtím opakovaně říkal, snažili se namítat a tvrdit, že mám územní nároky. Říkám to jako historický fakt. Pokud někdo může doložit jinou teorii, ať se přihlásí.“

Tato iredentistická tvrzení uvedená Alijevem tvoří novou, „velkou návratovou“ politikuČesky vlády v Baku. Cílem probíhající politiky je přesídlení Ázerbájdžánců na arménskou půdu pod záminkou obnovení „západního Ázerbájdžánu“ v jeho „bývalé“ slávě. Alijev posílá tisíce Ázerbájdžánců, aby přesídlili Arcach a zabrali domovy bývalých arménských obyvatel.

Minulý měsíc při návštěvě nově připojeného města Lačín Alijev obyvatelům řekl, že Arméni žijící v Arcach „buď… k nám pokorně přijdou, nebo se události budou vyvíjet jiným směremČesky„. To je důležité poznamenat, protože Alijev těmito slovy nežertuje a jeho vláda provádí politiku, jejímž cílem je změnit demografickou strukturu regionu – jinými slovy etnické čistky. Každá akce, včetně blokády, je vzkazem Jerevanu a obyvatelům Arménie, že nejsou v regionu vítáni.

Strach z genocidy

Arménský národ utrpěl jednu z největších genocid v dějinách. To, co vidí, že se děje v Arcach, je okupační mocnost, která hrozí vymazáním arménské identity.

„Nemluvíme o politickém nebo mezietnickém konfliktu, mluvíme o probíhajícím procesu genocidy, a ne pouze o její přípravě.“ Pašinjan řekl v posledním červencovém rozhovoruČesky pro agenturu AFP s odkazem na situaci v Arcach.

Premiér touto hyperbolickou formulací situaci nepřehání. Představitelé Mezinárodní asociace vědců zabývajících se genocidou (IAGS) upozorňují, že kroky ázerbájdžánské vlády s její rétorikou, blokádou a krutostmi vůči Arménům jsou „významnými rizikovými faktory genocidy„. Není tedy přehnané konstatovat, že kroky ázerbájdžánské vlády tyto obavy prohlubují.

V ulicích Stepanakertu, který zůstal Ázerbájdžánem neobsazen, se shromažďují lidé, aby se vyslovili proti blokádě. V sousední Arménii projevují blízcí podporu těm, kteří v nově vznikající republice čelí hladomoru. Hovořil jsem s Ani Poghosyanovou, arménskou obhájkyní lidských práv a producentkou, která tuto situaci dlouhodobě sleduje od jejího počátku. Zeptala jsem se jí, co by chtěla, aby svět věděl o tom, co se děje…

„Přehlížení Arcach a Arménie je velmi krátkozraké.“ Dále řekla: ,,Arméni a Arménie jsou v současné době v ohrožení: „Je strašně šokující a srdcervoucí, jak osamocení a opuštění jsou Arméni ve svém boji proti diktatuře, jejíž brutalita někdy daleko přesahuje brutalitu Ruska. Pokud se jako globální společenství máme postavit za to, co je správné (stejně jako to právem děláme v případě Ukrajiny), pak bychom měli být velmi přímí a odvážní v nátlaku proti diktatuře v Baku. Opouštět zásady kvůli krátkozrakým zájmům je jako otevírat Pandořinu skříňku.“

Aniho obavy představují obavy mnoha Arménů uvězněných v Arcach a v sousední Arménii včetně těch, kteří jsou v mezinárodních diasporách v zahraničí. Arméni se snaží upozornit na kritickou situaci, která se v jejich vlasti vyvíjí. Arménský národní výbor Ameriky je jen jednou z mnoha organizací, které v současné době poskytují členům Kongresu a veřejným činitelům informace o situaci v Arcach.

Robert Menendez ze senátního výboru pro zahraniční vztahy je jedním z úředníků, kteří se k situaci v regionu vyjadřují. V souvislosti s blokováním přístupu humanitárních pracovníků Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK) do Lačinského koridoru ázerbájdžánskými jednotkami Menendez uvedl následující:

„Po více než sedmi měsících ázerbájdžánské blokády nastal čas, aby USA a jejich spojenci vyvinuli tlak na Alijeva. Životy visí na vlásku.“

Menendezův názor odráží rostoucí znepokojení v Kongresu nad potřebou zakročit proti ázerbájdžánské vládě za toto urážlivé jednání vůči mezinárodním normám a porušování lidských práv.

Co by se mělo udělat?

Současná situace v Arcach se nachází v kritickém bodě.

Desítky tisíc lidí jsou odříznuty od pomoci. Mezinárodní humanitární organizace, jako je Mezinárodní výbor Červeného kříže, se nemohou pohybovat lačínským koridorem. Žádosti právních orgánů, jako je Mezinárodní soudní dvůr a Evropský soud pro lidská práva (ESLP), o odblokování průchodu ázerbájdžánské orgány ignorují. Arménským partnerům v Jerevanu a Stěpanakertu nyní nezbývá než veřejně apelovat.

Mezinárodní společenství má stále k dispozici možnosti, jak zabránit vyhrocení situace. Tyto kroky jsou složité na přijetí, ale zahrnují opatření, jejichž cílem je otevřít koridor a situaci přímo řešit.

Mezinárodní společenství stále neuznává Arcach jako nezávislý stát. Neuznání Arcachu je využíváno k tomu, aby se vládě ve Stěpanakertu zabránilo v jednání o Náhorním Karabachu. Apelovat na Valné shromáždění OSN nebo, což je důležitější, na Radu bezpečnosti, aby uznaly schůdnou cestu k uznání sebeurčení lidu Arcach a sjednaly formální smlouvu na ochranu práv tohoto lidu. Pokud to nebude možné, pak by měla být podpořena akce v rámci nápravné secese.

Nápravnou secesí se rozumí akt, kdy region, území nebo aspirující stát usiluje o jednostranné oddělení od mateřského státu v reakci na závažné porušování lidských práv nebo systémovou diskriminaci jeho obyvatel. Její podpora je kontroverzní, neboť přímo zpochybňuje zásadu územní celistvosti mateřského státu, ale pokud se neusiluje o vyjednávání a jiná mírová opatření, pak se nápravná secese může stát životaschopnou krajní možností. Nejvýznamnějším případem bylo, když Kosovo přijalo nápravnou secesi, aby se oddělilo od Srbska.

Dalším argumentem je zřízení demilitarizované zóny v Lačském koridoru. Demilitarizovaná zóna, kterou by vedle ruských mírových sil sledoval i skupina mezinárodních pozorovatelů, tedy Francie, Německa a dalších států EU, případně USA, by pomohla udržet v oblasti zdánlivý pořádek a umožnila by volný pohyb osob do zóny i z ní. Mezinárodní mírové síly, které nejsou přímou stranou dohod o příměří, se setkají s odporem Ruska a Ázerbájdžánu, a proto by se mělo zvážit prosazení takových opatření prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN nebo Evropského parlamentu.

Ještě palčivější úvahou je nátlak na Ázerbájdžán, aby přestal prostřednictvím uvalení cílených sankcí na ázerbájdžánskou vládu a obranný sektor, což může omezit ázerbájdžánské síly. Spojené státy a EU mají k dispozici celou řadu sankcí, které mohou využít při vyvíjení nátlaku na vládu, například sankce Magnitského, sankce CAATSA (za ruské zbrojní zakázky) a další podobné politiky (mělo by se také zvážit zrušení výjimky z článku 907 amerického zákona o svobodě). Cílem jakékoli formy cílených sankcí by mělo být zabránit ázerbájdžánské vládě v provádění tvrdé politiky vůči Arménům.

Mezinárodní pozorovatelé mohou přispět ke zvýšení informovanosti o situaci, která se v Arcach odehrává. Petice místním kongresovým a parlamentním představitelům, aby se k této situaci vyjádřili, je něco, co mohou čtenáři prakticky udělat. Ázerbájdžánská vláda se smrtelně bojí mezinárodní pozornosti věnované této otázce. Pracuje uvnitř své země na potlačení hlasité kritiky. Pokud je na ni vyvíjen dostatečný tlak, nemůže potlačit nespokojenost na mezinárodní úrovni.

Varování z historie

Alijevova vláda je odhodlána udržet si pevnou pozici v Arcach. Toto odhodlání je odrazem sveřeposti vlády Slobodana Miloševiče, která se snažila udržet Kosovo [1] v rámci Srbska. Kosované během konfliktu na Balkáně intenzivně bojovali, aby se osvobodili od útlaku Miloševičova režimu. NATO dokonce koncem 90. let zasáhlo, aby jedenáctitýdenní bombardovací kampaní zabránilo genocidě. Tato kampaň donutila Miloševiče zasednout k jednacímu stolu.

Válka v Kosovu je historickým varováním, co se může stát, pokud se situace nechá vyhrotit do bodu, z něhož není návratu. Lze připomenout i další historické tragédie, ale je jasné, že krize v Arcach potřebuje okamžité řešení.

Zpět na obsah

---

Arméni z Náhorního Karabachu vyhlásili kapitulaci

Náhorní Karabach uvádí, že bylo dosaženo dohody o úplném zastavení bojových akcí od 13:00 hodin dne 20. září 2023.

Uvádí se, že se tak stalo za zprostředkování ruského mírového kontingentu. Jinými slovy, Náhorní Karabach fakticky vyhlásil kapitulaci.

V prohlášení neuznané republiky se hovoří o úplném odzbrojení armády Náhorního Karabachu a stažení těžké techniky z jeho území.

„Během dvou dnů úporných bojů se jednotky arcachských ozbrojených sil hrdinně bránily nepříteli, který měl několikanásobnou převahu v živé síle a vojenské technice, a způsobily mu největší ztráty. Bohužel má arcachská strana také ztráty a zraněné a v některých oblastech se nepříteli podařilo proniknout k bojovým pozicím obranných sil, ovládnout řadu výšin a strategických silničních uzlů,“ uvádí se v prohlášení neuznané republiky.

V této souvislosti karabašské úřady „přijímají návrh velení ruské mírové mise ohledně příměří“.

Otázky nastolené ázerbájdžánskou stranou týkající se reintegrace, zajištění práv a bezpečnosti karabašských Arménů, jakož i otázky zajištění životní aktivity obyvatelstva Karabachu v rámci ázerbájdžánské ústavy budou podle dosažené dohody projednány na setkání zástupců místního arménského obyvatelstva s představiteli ústředních orgánů Ázerbájdžánské republiky, které se uskuteční ve městě Jevlach 21. září 2023.

Jinými slovy, Arméni v Karabachu fakticky přijali podmínky včerejšího ultimátaČesky Baku a kapitulovali.

Je třeba poznamenat, že arménský premiér Nikol Pašinjan je včera skutečně odmítl podpořitČesky.

Za těchto podmínek neměli karabašští Arméni jinou možnost: síly byly příliš nerovné a bez dodávek munice a bez podpory arménské armády se nemohli dlouho udržet.

---

Zpět na obsah