1. Alastair Crooke: Zaujímá Trump pozici pro „nedohodu“ s Ruskem?
2. Fyodor Lukyanov: Zde je, co Trump 2.0 znamená pro USA a Rusko
3. Andrew Korybko: Pět poznatků z Trumpových plánů americké Železné kopule

Analýzu Alastaira Crooka Is Trump positioning for a “no-deal” with Russia – or not? publikoval Strategic Culture Foundation 30. ledna 2025

Zaujímá Trump pozici pro „nedohodu“ s Ruskem?

Trumpova rétorika o tom, že Rusko ztratilo v ukrajinském konfliktu 1 milion mužů, není jen nesmysl (skutečné číslo nedosahuje ani 100 000), ale jeho uchýlení se k ní podtrhuje, že obvyklý meme, že je pouze žalostně dezinformovaný, vypadá čím dál méně věrohodně.

Poté, když vychválil 1 milion ruských mrtvých, naznačujeČesky, že Putin Rusko ničí tím, že neuzavře dohodu. Dodávám (zdánlivě mimochodem), že Putin se možná už rozhodl „dohodu neuzavřít“.

Místo toho Trump podivně nezaujatým způsobem poznamenává, že vyjednávání by zcela závisela na tom, zda má Putin zájem nebo ne. Dále tvrdí, že ruská ekonomika je v troskách, a především říká, že by zvážil sankce nebo zavedení cel na Rusko, pokud Putin dohodu neuzavře. V následném příspěvku na Truth Social Trump píše: „Udělám Rusku, jehož ekonomika selhává, a prezidentu Putinovi velkou SLUŽBU“.

Toto – jasně řečeno – je výrok zcela jiného řádu: Už to neříká jeho vyslanec Kellogg nebo jiný člen týmu; jsou to Trumpova vlastní slova coby prezidenta. Trump odpovídá na otázku novináře: „Sankcionoval byste Rusko“, pokud by Putin k vyjednávacímu stolu nepřišel? Na což odpovídá: „To zní pravděpodobně“.

Můžeme se ptát, co je Trumpova strategieČesky? Spíš to vypadá, jako by to byl Trump, kdo se připravuje na „nedohodu“. Musí si být vědom, že Putin dával opakovaně najevo, že zájem má a rozhovorům s Trumpem je otevřený. O tom není pochyb.

Přesto si Trump v další zjevné myšlence „diskursem o poražených“ následně protiřečí: „Chci říct … je to velká mašina, takže se nakonec stanou věci …“.

Vypadá to, jakoby zde říkal, že ruská „velká mašina“ nakonec vyhraje. Rusko bude vítěz – a ne poražený.

Možná Trump jednoduše uvažuje, že nechá dynamiku vojenského „testu silou“ proběhnout. (Pokud je to jeho názor, nemůže takový sentiment vyslovit – výslovně – nahlas, protože by se euroelity propadly ještě hloubějiČesky do patologické vývrtky).

Pokud by o produktivní jednání s Putinem seriózně usiloval, rozhodně není dobrý způsob začít tím, že bude vůči ruskému lidu hluboce neuctivý – líčit je a prezidenta Putina jako „poražené“, kteří zoufale potřebují dohodu; zatímco realita je taková, že to je Trump, kdo nabízel dohodu do 24 hodin jako první. Jeho neuctivost pohorší – nejen Putina –, ale i většinu Rusů.

„Příběh o poražených“ ruskou opozici vůči ukrajinskému kompromisu jednoduše přitvrdí.

Základ je v tom, že se Rusko v každém případě kolektivně vyhýbá myšlence jakéhokoli kompromisu, který „by se scvrkl na zmrazení konfliktu podél linie střetnutí: což by dalo čas na přezbrojení zbytků ukrajinské armády a pak odstartovalo nové kolo nepřátelství. Takže musíme bojovat znovu, ale tentokrát z méně výhodných politických pozic,“ poznamenal profesor Sergej Karaganov.

Navíc „Trumpova administrativa nemá důvod s námi vyjednávat za podmínek, které jsme [Rusko] stanovili. Válka je pro USA ekonomicky výhodná … a [možná] také odstranění Ruska jako silné strategické podpory hlavního amerického konkurenta? Číny“.

Profesor Dmitri Trenin podobně předpovídáČesky, že

Trumpova snaha zajistit příměří podél ukrajinských bojových linií selže. Americký plán ignoruje obavy Ruska o bezpečnost a nebere ohled na základní příčiny konfliktu. Mezitím podmínky Moskvy zůstanou pro Washington nepřijatelné, protože by fakticky znamenaly kapitulaci Kyjeva a strategickou porážku Západu. V reakci na to Trump uvalí na Moskvu další sankce. Navzdory silné protiruské rétorice americkou pomoc Ukrajině sníží a velkou část břemene přesune na západoevropské národy.

Proč tedy označovat Rusko opovržlivě za „poražené“, když to netvoří Trumpovu strategii odchodu od ukrajinské otázky? Pokud to vypadá, že je americké „vyprávění o vítězství“ jasně nedosažitelné, tak proč tento příběh nepřevrátit? „Splněné misi“ brání pouze ruská „série porážek“.

To nevyhnutelně vede k otázce, jaký je – přesně – smysl návratu amerického „nejslavnějšího obviněného do Bílého domu“ a jeho příslib „revoluce zdravého rozumuČesky“?

„Není pochyb o tom, že je revoluční,“ tvrdíČesky Matt Taibbi:

Trump podnítil odpor [k nespravedlivé distribuci příjmů] a rozjel politický Shermanův pochod[1], který nechává institucionální Ameriku vyhnít. Korporátní tisk je mrtvý. Demokratická strana je ve schizmatu. Akademie se chystá spolknout obří láhev hořkých pilulek a po pondělním podepsání výkonných příkazů: spousta instruktorů DEI[2] se bude muset naučit programovat [tj. budou nezaměstnaní].

Ano, poznamenává Taibbi,

Znervózňuje mě, když vidím vražednou řadu cenzurních generálních ředitelů (zejména Bezose, Pinchaie a odpudivého Cooka) sedících před Trumpem spolu s dalšími významnými osobnostmi z Wall Street … nicméně, pokud by dohoda byla podporou Trumpa výměnou za platformy navrácené pouhému hrabání zisku, předchozí kabale to beru. Wall Street Journal byl pravděpodobně nejblíže vystižení podstaty této události včerejším titulkem „Nová oligarchie je obrovským zlepšením staré“.

V mnoha Rusech však Trumpův diskurz o „poražených“ zanechává dojem, že se „nic nemění“ – myšlenka způsobit Rusku „strategickou porážku“ byla základním kamenem americké politiky tak dlouho, že překračuje hranice stran a je uplatňovaná bez ohledu na to, která administrativa Bílý dům okupuje. A dnes je zřejmý nový impuls – jak varuje Nikolaj Patrušev, Moskva očekává, že Washington uměle podnítí třenice mezi Ruskem a Čínou.

Steve Bannon však svým obvyklým květnatým jazykem hlavolam revolučního Trumpa a jeho neuspokojivého „příběhu o poražených“ do jisté míry vysvětluje.

VarujeČesky, že riskuje, že pokud neudělá „čistý řez“ a nechá se vtáhnout hlouběji do ukrajinské války, stane se Ukrajina „Trumpovým Vietnamem“. „To se stalo Richardu Nixonovi. Nakonec válku vedl on a skončila jako jeho válka – ne válka Lyndona Johnsona,“ poznamenal Bannon.

Bannon „prosazuje ukončení veledůležité americké vojenské pomoci Kyjevu, ale obává se, že jeho starý šéf upadne do pasti nastražené nepravděpodobným spojenectvím amerického obranného průmyslu, Evropanů a dokonce i některých Bannonových vlastních přátel, o kterých tvrdí, jsou nyní pomýlení“.

Bannonova základní premisa byla objasněná v jeho rozhovoruČesky s Alexem Krainerem na Zoomu. Potvrdil, že Trump a jeho tým od prvního dne v úřadu přejdou do útoku: „Dny hromu začínají v pondělí“. Nehovořil však o tom, že by Trump zaútočil proti Číňanům, Íráncům nebo Rusům. Trump a jeho tým se připravují postavit se „jim““ .

Oni, řečeno Bannonovými slovy, jsou lidé, kteří ovládají nejmocnější světové impérium, a ať už volby nebo nevolby, demokracie nebo nedemokracie, dobrovolně se svých privilegií a kontroly nevzdají: dojde k boji.

Ano, „skutečná válka“ je ta domácí – ne ta proti Rusku, Číně nebo Íránu, která by mohla od hlavní bitvy odvádět.

Pro komparativní účely, pokud je Trumpovým cílem skutečně dohodnout se na vyjednaném ukrajinském „kompromisu“, musíme porovnat jeho rétorické do očí bijící posměšky o „poražených“ s pokusem Johna F. Kennedyho před 59 lety prolomit cyklus vzájemné antipatie, který vedl ke zmrazeným vztahům mezi Východem a Západem od roku 1945. Kennedy, zasažený kubánskou raketovou krizí v roce 1962, chtěl zkostnatělé paradigma prolomit. Stejně jako Trump se snažil „ukončit války“; být zapsán do historie jako „mírotvůrce“.

V projevuČesky na Americké univerzitě ve Washingtonu 10. června 1963 JFK Rusy chválil. Mluvil o jejich úspěších ve vědě, umění a průmyslu; pozdravil jejich oběti ve druhé světové válce, kdy ztratili 25 milionů lidí, jednu třetinu svého území a dvě třetiny své ekonomiky.

Nebylo to prázdné rétorické cvičení. Kennedy navrhl Smlouvu o omezeném zákazu jaderných zkoušek – první z dohod o kontrole zbrojení z 60. a 70. let 20. století.

No, mohou tu být náznaky nezávazného začátku „čistého řezu“ inspirovaného Bannonem – jak poznamenáváČesky Larry Johnson :

Pentagon údajně propustil nebo suspendoval všechny zaměstnance přímo odpovědné za řízení vojenské pomoci Ukrajině. Všichni budou čelit vyšetřování kvůli nakládání s penězi amerického rozpočtu.

Laura Cooper, pentagonská zástupkyně náměstka ministra pro Rusko, Ukrajinu a Eurasii, již rezignovala, což znamená začátek toho, co někteří považují za strategický klíč. Cooper byla klíčovou postavou při dohledu na vojenskou pomoc Ukrajině ve výši 126 miliard dolarů. Její odchod, spojený s tím, co se zdá být domácím úklidem personálu Pentagonu spojeného s válečným úsilím Kyjeva, vrhá pochybnosti, zda se Ukrajina bude i nadále těšit z otevřeného kohoutku amerických zbraní a finančních prostředků, které dostávala za Bidena.

Restrukturalizace také vrhá stín na Kontaktní skupinu pro obranu Ukrajiny, která se pod vedením Lloyda Austina rozšířila na koalici 50 zemí podporujících Kyjev.

USA údajně stáhly všechny zakázky dodavatelům pro logistiku přes Rzeszow, Konstaci a Varnu. Na základnách NATO v Evropě byly všechny zásilky na Ukrajinu pozastaveny a uzavřeny. To spadá pod Trumpovo správní rozhodnutí globální pomoc USA na 90 dní pozastavit – čeká se na audit a analýzu nákladů a přínosů.

Mezitím se Moskva a Čína náležitě připravují na vyhlídku opětovného navázání diplomatické spolupráce se současným prezidentem Trumpem. Xi a Putin uspořádali 95minutový videohovor několik hodin po Trumpově improvizované tiskové konferenci v Oválné pracovně – Xi poskytl Putinovi podrobnosti o svém rozhovoru s Trumpem (který nebyl načasován tak, aby se shodoval s Trumpovou inaugurací, byl naplánován v prosinci).

Zdá se, že oba vůdci posílají Trumpovi společný vzkaz – tj. spojenectví mezi Čínou a Ruskem není pomíjivé. Jsou spojeni společnou věcí, společnou prací na prosazování svých příslušných národních zájmů. Jsou ochotni s Trumpem mluvit a zapojit se do vážných jednání. Přesto šikanování nebo vyhrůžky odmítají.

Nikolaj Patrušev, poradce Putina a člen Rady bezpečnosti Ruska, poskytl videohovoru těchto dvou vůdců ruský kontext:

Pro Bidenovu administrativu byla Ukrajina bezpodmínečnou prioritou. Je jasné, [říká Patrušev], že vztah mezi Trumpem a Bidenem je antagonistický. Ukrajina proto nebude patřit mezi Trumpovy priority. Víc mu záleží na Číně.

Patrušev důrazně varovalČesky:

Myslím, že se neshody Washingtonu s Pekingem zhorší a Američané je nafouknou, a to i uměle. Čína pro nás byla a zůstává nejdůležitějším partnerem, se kterým nás spojují vztahy privilegované strategické spolupráce.

Co se týče ruské linie ve vztahu k Ukrajině, zůstává nezměněná. Pro nás je důležité, aby byly splněny úkoly Speciální operace. Jsou známí a nezměnily se. Domnívám se, že jednání o Ukrajině by měla být vedena mezi Ruskem a Spojenými státy bez účasti dalších západních zemí.

Chci ještě jednou zdůraznit, že ukrajinský lid nám zůstává blízký: bratrský a spojený staletými svazky s Ruskem, bez ohledu na to, jak moc kyjevští propagandisté​, ​posedlí ‚ukrajinštinou‘, tvrdí opak. Zajímá nás, co se na Ukrajině děje. Obzvláště znepokojivé proto je, že násilné donucování k neonacistické ideologii a zanícená rusofobie ničí kdysi prosperující města Ukrajiny, včetně Charkova, Oděsy, Nikolajeva, Dněpropetrovska.

Je možné, že v příštím roce Ukrajina úplně přestane existovat.

Zpět na obsah

Analýzu Fyodora Lukyanova Here’s What Trump 2.0 Means For the US and Russia publikoval server Russia in global affairs 27. ledna 2025

Zde je, co Trump 2.0 znamená pro USA a Rusko

Foto: Úřad prezidenta Spojených států

Záplava titulků o prvních dnech amerického prezidenta Donalda Trumpa v Bílém domě je ohromující, ale nepřekvapivá. Už jsme si na jeho hyperaktivitu zvykli. Na rozdíl od doby před osmi lety je však reakce nyní jiná. Tehdy byl Trumpův vzestup všeobecně považován za politickou anomálii – šok, který se mnozí pokoušeli vysvětlit ukazováním prstem na údajné ruské vměšování. Zdálo se, že samotného Trumpa jeho nečekané vítězství zaskočilo.

Dnes se obraz změnil. Návrat republikánů k moci není náhoda; je to záměrný návrat. Nese se s nádechem nevyhnutelnosti, podporovaný stranou nyní sjednocenou pod jeho vedením, a establishmentem, který se chtě nechtě jeho dominanci přizpůsobil. S kontrolou nad Kongresem a pečlivě vybraným týmem, který je s ním ideologicky sladěný, má Trump dva roky na to, aby svou vizi prosazoval při minimálním odporu. Tentokrát by se jeho rétorika mohla velmi dobře přenést do reality.

Trumpův pohled na svět je po desetiletí konzistentní. Veřejná prohlášení z 80. let, dlouho před začátkem jeho politické kariéry, odrážejí stejné základní přesvědčení, jaké zastává dnes.

Aliance, instituce a vztahy jsou cenné pouze tehdy, pokud jsou pro USA materiálně přínosné. Ty, které vyžadují oběti aniž by nabízely výnosy, jsou závazky, které je třeba zlikvidovat.

Trumpova Amerika se nezajímá o morální autoritu, globální stabilitu nebo řešení světových problémů. Zaměřuje se na vytěžení maximálního užitku z každé interakce, ať už v ekonomice, bezpečnosti nebo politice. Pokud ostatní Trumpovu „dohodu“ odmítnou, jeho preferovanou strategií se rychle stane nátlak.

Nechuť k válce, částečně k ekonomickému boji

Trump sice prosazuje tvrdý a bojovný přístup, ale do ozbrojených konfliktů se zdráhá pouštět. Ne kvůli pacifismu, ale kvůli praktičnosti. Developer Trump považuje válku za marnotratnou a kontraproduktivní. Ničení není v souladu s jeho instinkty budovat a hromadit majetek. Konflikt se pro něj nejlépe řeší vyjednáváním, fúzí nebo koupí – ne devastací.

Tato averze k vojenskému konfliktu vysvětluje jeho preferenci pro ekonomickou válku. Obchodní války a agresivní vyjednávání jsou jeho nástrojem volby, často se zaměřují spíše na blízké spojence USA než na protivníky. Tento přístup tradiční partnery znervózňuje a zpochybňuje mezinárodní systém „založený na pravidlech“ po studené válce, podle kterého jsou spojenectví ceněna pro svou kolektivní stabilitu. Trump v těchto aliancích nevidí žádnou vlastní hodnotu, pokud USA neposkytují hmatatelné výhody.

Důsledky pro rusko-americké vztahy

Pro Rusko přináší Trumpův návrat smíšené vyhlídky. Na jedné straně signalizuje jeho pohrdání liberálním světovým řádem odklon od ideologické rigidity předchozích administrativ. Systém po studené válce ruské národní zájmy často odmítal ve prospěch globální dominance v čele s USA. Naproti tomu se Trumpova politika „Amerika na prvním místě“ zaměřuje na národní zájmy, což otevírá dveře pro pragmatické dohody založené na vzájemném prospěchu.

Trumpův přístup však zůstává hluboce chybný. Nemá zájem řešit základní příčiny konfliktů. Například na Ukrajině není jeho cílem komplexní řešení, ale prosté zastavení nepřátelství. Stačilo by mu stabilní příměří podél stávajících linií a řešené hlubších bezpečnostních problémů by přenechal západní Evropě nebo jiným. To Rusku nestačí. Moskva hledá dlouhodobé řešení, které by řešilo nerovnováhu v evropské bezpečnosti – obavu, kterou Trump pravděpodobně upřednostňovat nebude.

Trumpův nezájem o složité mezinárodní návrhy situaci dále komplikuje. Dává přednost přímým obchodům, což dokazují i ​​Abraham Accords na Blízkém východě. Fungovaly, protože obcházely zakořeněné historické spory ve prospěch pragmatických, ekonomicky motivovaných řešení. Uplatnění tohoto modelu na Ukrajinu je však nereálné. Hluboké historické a geopolitické kořeny konfliktu vyžadují určitou míru nuancí a trpělivosti, které Trumpovi chybí.

Transakční vedení

Trumpův transakční styl vedení se rozšiřuje i na jeho vnímání vlády. Ostatní vlády neměří podle jejich ideologie, ale podle jejich efektivity a ochoty přizpůsobit se zájmům USA. Lídři, kteří jeho rady odmítnou nebo nesplní jeho standardy, jsou jako nekompetentní propuštěni. I když je tento přístup méně ideologicky motivovaný než u předchozí administrativy, stále vede k tomu, že USA diktují podmínky jiným národům, přičemž často ignorují jejich suverenitu.

Tento postoj podtrhuje kontinuitu americké zahraniční politiky: přesvědčení, že USA mají právo definovat „legitimní zájmy“ jiných národů. Trump může ideologická ospravedlnění svých předchůdců přecházet, ale výsledek – světonázor zaměřený na USA – zůstává nezměněný.

Nová éra v mezinárodních vztazích

Trumpův návrat znamená začátek nové éry v globální politice. Jeho prezidentství není anomálií, ale odrazem širších společenskopolitických změn. Starý model globálního vůdcovství, symbolizovaný uvadajícím prezidentstvím Joea Bidena, skončil. Trumpův rozvratný přístup může politiku racionalizovat upřednostňováním národních zájmů, ale také vyostřovat rozpory a riskovat vznik chaosu.

Pro Rusko nabízí Trumpův pragmatismus příležitosti a výzvy. Zatímco jeho pohrdání liberální ideologií je s moskevskou kritikou Západu v souladu, jeho nezájem o řešení systémových problémů potenciál pro smysluplnou spolupráci omezuje. Trumpovo zaměření na krátkodobé zisky a jeho tendence diktovat podmínky mohou vést k třenicím, i když se přímé konfrontaci snaží vyhnout.

Trumpovo prezidentství nakonec ztělesňuje logiku měnícího se světového řádu. Jak tradiční aliance a instituce pokulhávají, objevuje se nová dynamika, poháněná národními zájmy a pragmatickými kalkulacemi. Zda tento posun povede k větší stabilitě nebo zvýšenému napětí, se teprve uvidí. Jedna věc je jistá: Éra „globálního vedení“, jak jsme ji znali, skončila a Trump je toho nejvýznamnějším symbolem.

Zpět na obsah

Anylýzu Five Takeaways From Trump’s Plans To Build An Iron Dome For America publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 1. února 2025

Pět poznatků z Trumpových plánů americké Železné kopule

Trump podepsal výkonný příkazČesky k vybudování americké Iron Dome[1] (Železné kopule), jejímž cílem je bránit vlast „proti balistickým, hypersonickým, pokročilým řízeným střelám a dalším vzdušným útokům nové generace“. Bude také důležité, aby obsahovala i vesmírné monitorovací a odposlouchávací systémy. Některé z nich budou mít také „nekinetickou účinnost“, pravděpodobně odkazující na zbraně s řízenou energií (DEW[2]), ale není jasné, zda budou nasazeny na zemi a/nebo ve vesmíru. Zde je pět poznatků z tohoto monumentálního kroku:

1. Strategická stabilita už nikdy nebude vypadat stejně

Jednostranné odstoupení Bushe mladšího od Smlouvy o protiraketových střelách v roce 2002 podnítilo Rusko k vývoji hypersonické technologie, která by USA zabránila cítit se za svým protiraketovým štítem dostatečně sebejistě, aby jednoho dne plánovaly první úder poté, kdy si myslely, že by mohly druhý ruský úder odchytit. Trumpovy plány na Iron Dome znamenají, že už není návratu do éry vzájemného omezení protiraketové obrany, která byla pochybná již poté, co udělal Bush mladší, čímž se rusko-americké bezpečnostní dilema přiostřilo.

2. USA právě urychlily druhý vesmírný závod

Druhý vesmírný závod již probíhá od doby, kdy Trump v roce 2019 vytvořil Vesmírné síly, ale jeho poslední výkonný rozkaz ho urychlil tím, že přiměl Rusko a Čínu, aby své vesmírné obranné plány dále rozvíjely, což nevyhnutelně povede k hypermilitarizaci vesmíru. Není možné, aby se oba dva nevyrovnali v rozmístění svých obranných systémů, které by také mohly maskovat útočné zbraně, jak to USA pod touto záminkou mohou tajně plánovat.

3. „Rods From God“ („Boží klacky„) jsou další superzbraní

Kterákoli země, která jako první spustí kinetické bombardování ostatních, což znamená vrhání vesmírných projektilů na svého protivníka, získá převahu. Tyto zbraně jsou populárně známé jako „Boží klackyČesky“[3] a jsou připraveny stát se další superzbraní, protože může být nemožné je zachytit a mohou protivníky díky své hrozivé oběžné dráze nad jejich cíli nebo v jejich dostatečné blízkosti za všech okolností okamžitě zasáhnout. To vojenskou hru mění.

4. Toto je ze strany USA bezprecedentní přesilová hra

Předchozí body ukazují, že Trumpovy plány Iron Dome jsou bezprecedentní mocenskou hrou proti Rusku a Číně. Neoficiální útočný prvek „Božích klacků“ zvyšuje šance, že USA mohou prvním úderem zničit jejich pozemní schopnost druhého úderu, zatímco oficiální protiraketová obrana má neutralizovat jejich zbývající schopnosti (z ponorek). Kombinovaný efekt má vytvořit USA pozice pro jaderné vydírání, ze kterých pak mohou trvale získávat ústupky.

5. Kontrola vesmírných zbraní by měla být prioritou

Rusko a Čína budou pracovat na tom, aby uvedené mocenské hře USA čelily, a vyvinou takové vlastní systémy, aby se pokusily vytvořit si stejnou pozici pro jaderné vydírání. To je nebezpečná dynamika, protože jeden z těchto tří může mít pocit, že než se do takové pozice dostane, čas běží, a že tedy musí bez prodlení zahájit první úder. Jediný způsob, jak toto riziko snížit, je prostřednictvím dohody o kontrole vesmírného zbrojení s důvěryhodnými monitorovacími a donucovacími mechanismy.

———-

Trumpovy plány na vybudování Iron Dome pro Ameriku mění v nové studené válceČesky hru, protože rivalitu USA s RuskemČesky a Čínou posunou na kvalitativně nebezpečnější úroveň. Následná hypermilitarizace vesmíru, ke které dojde v důsledku toho, že tam bude chtít rozmístit interceptory, které by mohly maskovat útočné zbraně jako „Boží klacky“, zvyšuje riziko války špatným odhadem. Pakt o kontrole zbrojení ve vesmíru je mezi nimi v dohledné době nepravděpodobný, ale je to jediný způsob, jak toto riziko snížit.