1. Lorenzo Maria Pacini: Srbsko mezi politickou destabilizací a novou vojenskou frontou na Balkáně
2. Balkánské zápisky: 20 let pogromu na Srby v Kosovu: Dva Dvořákové a dva rozdílné pohledy na Kosovo
3. Vaše věc: Vučić: Vzpomínáme všechny mrtvé zabité během agrese NATO

Srbsko mezi politickou destabilizací a novou vojenskou frontou na Balkáně

Nové napětí mezi Bosnou a Srbskem

Nefunkční politický systém Bosny, který je výsledkem Daytonských dohod z roku 1995, jež rozdělily zemi na dvě entity společně spravované Srby, Chorvaty (katolická většina) a muslimy, s rotujícím předsednictvím pod mezinárodním dohledem, se nezadržitelně hroutí. V Srbsku již několik měsíců probíhají protesty proti korupci a za změnu režimu a protesty z minulého víkendu byly dosud nejpůsobivější. Záběry lidské vlny, která vtrhla do ulic Bělehradu, obletěly v mžiku celý svět, ale zároveň způsobily v událostech velký zmatek.

V Bosně vzniklo v poslední době napětí v souvislosti se zatykači na prezidenta Republiky srbské Milorada Dodika, premiéra a předsedu parlamentu, vydaným centrálními orgány. Tato opatření vyplývají z jejich odmítnutí řídit se pokyny „vysokého představitele“ Christiana Schmidta, jehož jmenování v roce 2021 Bidenovou administrativou Rada bezpečnosti OSN neschválila. V důsledku toho neuznávají Dodik ani Rusko jeho autoritu a domnívají se, že Schmidtovy požadavky směřují k omezení autonomie Republiky Srpské ve prospěch centralizace bosenského státu v politický prospěch islámské složky.

Jedním ze Schmidtových hlavních cílů by bylo eliminovat právo veta Republiky Srpské při vstupu Bosny do NATO, což by vysvětlovalo mezinárodní tlak na Dodika a snahu o jeho odstranění. Navzdory rozdílům mezi Bidenovou a Trumpovou administrativou se nezdá, že by druhá jmenovaná proti této strategii aktivně vystupovala. Ministr zahraničí Marco Rubio obvinil Dodika z podkopávání stability Bosny a Hercegoviny a prohlásil, že země by se neměla rozdrobit; a současně Dorothy Shea, chargée d’affaires USA při OSN, vyjádřila podporuČesky EUFOR (silám Evropské unie v Bosně a Hercegovině) a naznačila možnost zásahu proti vedení Republiky Srpské. Ze západní atlantické fronty nic nového.

V reakci na tyto nepříjemné provokace Dodik pozval Rubia k dialogu, aby představil srbský pohled na věc, a předložil zajímavý návrh: poskytnout americkým společnostem výhradní práva na těžbu nerostů vzácných zemin v Republice Srpské, což je obchod v odhadované hodnotě 100 miliard dolarů, který by mohl pozornost prezidenta přitáhnout, a zdůraznil, že americká politika na Balkáně je stále ovlivňována takzvaným Deep State, zejména složkami americké ambasády v Bosně, historicky nepřátelskými vůči Trumpovi.

Britské zapojení do bosenského napětí nelze vyloučit, uvážíme-li, že ruská zahraniční tajná služba SVR nedávno odsoudila roli Spojeného království v sabotáži Trumpovy politiky sbližování s Ruskem, což se téměř shoduje s obviněním, které vůči Londýnu vznesl Putinův poradce Nikolaj Patrušev, když prohlásil, že se snaží destabilizovat pobaltské země, a naznačil, že by podobně mohl postupovat i na Balkáně.

Situace v Srbsku není o mnoho lepší

Protestní pochod v srbském městě Niš | Foto: Marko Djurica | Zdroj: Reuters (via iRozhlas.cz)

Stejně choulostivá je situace v Srbsku. Zemí otřásly protesty, které začaly po vlakovém neštěstí v Novém Sadu v listopadu loňského roku. podnícené nespokojeností s korupcí a požadavky na vyvození odpovědnosti, jež by mohly vést ke změně vlády. Protestní hnutí je však různorodé a zahrnuje jak skupiny napojené na Západ, tak srbské nacionalisty.

Globalističtí liberálové obviňují prezidenta Alexandra Vučiče z přílišné proruskosti, protože neuvalil sankce na Moskvu, zatímco ho srbští vlastenci považují za příliš prozápadního kvůli jeho nejednoznačným postojům ke Kosovu, Rusku a Ukrajině. Vučič zase tvrdí, že protesty proti němu jsou součástí západní strategie na jeho destabilizaci, a samo Rusko mělo údajně podezření z přípravy puče proti němu potvrdit.

Navzdory obviněním z vměšování Západu udržuje Vučič spolupráci s NATO, v roce 2015 podepsal dohodu „Partnerství pro mír“Česky, která Alianci umožňuje tranzit přes Srbsko, a v srpnu 2024, proti rozsáhlým protestům, podepsal s Francií smlouvu na dodávku válečných letadel v hodnotě tří miliard dolarů, což o skutečném nepřátelství Západu vůči němu vyvolává pochybnosti. Během toho všeho na něj Spojené státy nadále vyvíjejí nátlak prostřednictvím různých kanálů.

Napětí v Bosně a Srbsku spolu nesouvisí: zdá se, že cílem Západu je, aby Bosna vstoupila do NATO a aby se snížil ruský vliv na Balkáně. Pokud se Trump proti současné politice nepostaví nebo nepřijme Dodikovu nabídku ohledně vzácných zemin, riziko eskalace v Bosně by se mohlo zvýšit.

Z geopolitického hlediska na Balkáně nadále převládá americká doktrína rozdělení a kontroly, která se snaží vyloučit případné sjednocení Bosny a Srbska.

Jedinou šancí pro Srby, jak zlepšit své postavení, bude úzká koordinace mezi Srbskem, Republikou Srpskou a pokud možno Ruskem, která by umožnila čelit tlaku Západu a dosáhnout co nejlepšího výsledku.

NATO využívá situace

Během toho všeho si NATO nenechá ujít příležitost situace využítČesky. Generální tajemník Mark Rutte prohlásil, že jednání Republiky Srpské je nepřijatelné a že Spojené státy Dodikovi neposkytnou žádnou podporu, což zopakovalo i americké velvyslanectví v Bosně.

EUFOR oznámily, že v souvislosti s rostoucím napětím posílí svůj kontingent a vyšlou posily po zemi přes průsmyky Svilaj a Bijaca a letecky na letiště v Sarajevu. Výborná záminka k nasazení značného počtu vojáků k ostraze toho, co se stále více jeví jako barevná revoluce zahrnující dvě země.

Navzdory rostoucímu mezinárodnímu tlaku může Republika Srpská počítat nejen s podporou Moskvy a Bělehradu, ale také s diplomatickou podporou Budapešti a BratislavyČesky, které se vyslovily pro mírové řešení situace a vyhnuly se účasti na zastřených vojenských hrozbách.

Náčelník generálního štábu srbských ozbrojených sil Milan Mojsilović se 10. března v Bělehradě setkal se svým maďarským protějškem Gáborem BöröndimČesky a jednali spolu o regionální a globální bezpečnosti a o společných vojenských aktivitách zaměřených na posílení stability v oblasti. Byla potvrzena intenzivnější dvoustranná vojenská spolupráce se záměrem ji dále rozšířit. Zvláštní pozornost byla věnována společným operacím pozemních a vzdušných složek obou armád, jakož i příspěvku maďarských sil k mezinárodní bezpečnostní misi v Kosovu a Metochiji.

Zdá se být zřejmé, že jediným způsobem, jak může NATO srbsko-bosenskou suverenitu ukončit, je vyvolat nový vnitřní konflikt s využitím místních ozbrojených skupin podle vzoru toho, co se stalo v Sýrii, nebo jakýsi Majdan podle ukrajinského vzoruČesky z roku 2014.

Vojenské riziko podporované jednotkami KFOR

Kosovské síly (KFOR)Česky jsou mezinárodní misí pod vedením NATO, zřízenou v roce 1999 s cílem zajistit bezpečnost a stabilitu v Kosovu v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244.

Na počátku zahrnovala operace více než 50 000 vojáků z 20 členských zemí NATO a partnerských států. Postupem času byla přítomnost snižována. V březnu 2022 čítaly síly KFOR 3 770 vojáků z 28 přispívajících zemí.

Pro představu o typu nasazení vezměme v úvahu, že se jedná o:

– Regionální velitelství Západ (RC-W): jednotka se základnou ve „Villaggio Italia“ u města Pejë / Peć, v současnosti tvořená 62. pěším plukem „Sicilia“ brigády „Aosta“. RC-W zahrnuje také vojenský personál z Albánie, Bulharska, Chorvatska, Severní Makedonie, Polska, Turecka, Rakouska, Moldavska a Švýcarska.

– Mnohonárodní specializovaná jednotka (MSU): Tato vysoce specializovaná jednotka karabiniérů, která se nachází v Prištině a které velí plukovník karabiniérů Massimo Rosati, působí v Kosovu od počátku mise v roce 1999. Pluk byl nasazen především v severní části země, která se vyznačuje silným srbským etnikem, zejména ve městě Mitrovica.

Mezi hlavní operační činnosti KFOR patří:

– Hlídkování a udržování přítomnosti v Kosovu prostřednictvím pravidelných hlídek;

– činnost styčných monitorovacích týmů (LMT), které mají za úkol zajišťovat nepřetržitý kontakt s místním obyvatelstvem, vládními institucemi, národními a mezinárodními organizacemi, politickými stranami a zástupci různých etnických skupin a náboženství přítomných na území. Cílem je získávat informace užitečné pro velení KFOR při plnění mise;

– Podpora místních institucí ve snaze neustupovat požadavkům Srbska.

Jedná se o síly, které jsou nasazeny a připraveny k zásahu. To je detail, který je třeba vzít v úvahu. NATO strategický význam této klíčové oblasti Balkánu nezanedbává.

Vlády Srbska a Republiky Srpské, přitlačené zády ke zdi, nemají mnoho možností: brzy budou muset čelit obtížným rozhodnutím, která by mohla tvář Balkánu radikálně změnit.

Stručně řečeno, opět nám hrozí, že Balkán vybuchne, jako se to stalo před více než 100 lety. Kdo bude za výbuch zodpovědný tentokrát?

Lorenzo Maria PaciniČesky (*1994) vystudoval na více italských univerzitách a v Číně celou řadu oborů jako bioetiku, filozofii estetiky, politickou filozofii a politickou metafyziku. Na univerzitě UniDolomiti v Belluno přednáší politickou filozofii a na univerzitě Lorenza De‘ Medici ve Florencii filozofii, sociologii, krateziologii (vědu o moci, propagandě a manipulaci) a další obory. Pracuje rovněž jako konzultant v oblasti strategické analýzy, zpravodajství a mezinárodních vztahů. Publikuje – zpravidla v italštině – na Strategic Culture FoundationČesky, KatéchonČesky. Arktos. Jeho poslední knihou je Dugin e PlatoneČesky (Dugin a Platon, 2024).

Zpět na obsah

20 let pogromu na Srby v Kosovu: Dva Dvořákové a dva rozdílné pohledy na Kosovo

Katedrála svatého Jiří v PrizrenuČesky, katedrální kostel srbské pravoslavné eparchie Raška a Prizren, který se nachází ve městě Prizren v Kosovu. Byl postaven v letech 1856-1887 v blízkosti Starého kostela svatého Jiří, předchozího katedrálního chrámu téže eparchie. Katedrála byla během nepokojů v roce 2004 vypálena a vážně poškozena albánským davem, později však byla obnovena.

17. března si Srbsko připomene dvacáté výročí pogromu nad Srby v Kosovu, který proběhl během dvou dnů, kdy bylo z Kosova vyhnáno odhadem kolem čtyř tisíc lidí ze svých domovů a 28 jich zahynulo.

Před několika dny zveřejnil deník Večernje novosti rozhovor s českým režisérem Václavem Dvořákem, který o vyhánění Srbů z Kosova natočil v roce 2007 film „Uloupené Kosovo“ (Oteto Kosovo). Česká televize odmítla snímek uvést a podle slov jejího tehdejšího mluvčího Ladislava Štichy důvodem bylo, že „dokument nedává vyvážený prostor druhé straně“. Od té doby má režisér Dvořák v ČT „stopku“.

Na otázku novináře srbského deníku Novosti k zákazu působení v ČT Václav Dvořák uvedl: „To souvisí s tím, že naše země se stala ve skutečnosti kolonií Západu, kolonií vtěsnanou mezi západoevropské země a USA. Dříve jsme byli zásobárnou Evropy, dnes je zničen náš dříve prosperující průmysl a náš zemědělec. Bohužel pátá kolona převzala veškerý systém vzdělávání, skoro celou politiku ať levicovou nebo pravicovou. Patrioti jsou označováni za Putinovi šváby, dezinformátory, kremelské lokaje.“

K současné situaci v Kosovu a Srbům pak řekl: „Dnes obdivuji Srby, kteří zůstali obklíčeni Albánci a nevzdávají se. Jsou to především lidé v malých srbských enklávách, o kterých se téměř nepíše – Osojane, Bjelo Polje, Lukavca, Gornji Orahovac, Štrpce, Brezovica… Jsou to skuteční hrdinové dnešních dnů.“

Na dotaz vztahu Čechů k Srbsku, kdy redaktor tuší, že po válce na Ukrajině došlo ke změně, režisér Dvořák přitakává a říká: „Zeměpisně existují dvě Česka a tyto dvě části jsou rozdělené na další dvě poloviny. Jedna část je humánní, jsou to citliví vlastenci, tradičně prosrbští, proruští, antiněmečtí, a ti musí dnes mlčet. Pak je zde druhá polovina, která chce se zalíbit současnému protektorátu Němců a především Američanů. Papouškují určité narativy, lži a šíří nenávist vůči Srbům, Rusům, Číňanům a Palestincům.“

Vedle otázek týkajících mezinárodní politiky odpovídal Václav Dvořák na dotaz, jak si představuje nápravu. Odpověděl: „Proces ozdravení musí začít od patriotismu, nacionalismu. V Evropě se musí obnovit součinnost národů, tak jak to EU slíbila, když byla zakládána. Nechť se Evropa osvobodí od dominance USA.“

Dvořák č.2

Se smutným výročím exodu Srbů z Kosova se zmiňme o druhém názoru na Kosovo a jeho budoucnosti, jak si to představuje další Dvořák jménem Martin, člen strany STAN. Do povědomí veřejnosti vstoupil po roce 1989, kdy osm let působil jako starosta Hradce Králové, než, jak sám uvádí, se v roce 1999 uklidil do zahraničí na Kosovo. Zde pobýval do roku 2002. Dále postupoval jako kariérní diplomat, kdy působil v různých misích (Irák, USA, Kuvajt), než se loni stal ministrem pro evropské záležitosti. V Kosovu byl administrátorem měst Istok a Djakovica a krátkou dobu také ředitelem odboru rozvoje místní samosprávy v regionu Peč. O Martinovi Dvořákovi se dá říci, že reprezentuje současnou oficiální českou politiku vůči Srbsku a Kosovu. Projevuje až přílišnou opatrnost ve svých postojích. Zřejmě po zkušenosti z Kuvajtu, kde projevil horlivost vůči Izraeli, což se zde neobešlo bez nóty, kdy musel se omluvit všem Kuvajťanům a Palestincům.

Jeho názory na Kosovo projevil letošní návštěvou Kosova a jednáním se zdejšími představiteli. Z jednání s Kurtim uvedl: „S premiérem jsme diskutovali o budoucnosti Kosova, možnosti spolupráce v regionu i členství v mezinárodních organizacích.“ To neznamená nic jiného, že uznávání Kosova jako státu a zároveň je proti srbskému postoji, kdy Srbsko brání Kosovu ve stupu do mezinárodních organizací. Tento trend byl nastolen a posílen v loňském roce, kdy Česká republika povýšila své zastupování v Kosovu na úroveň velvyslanectví. V roce 2008, kdy Kosovo vyhlásilo svoji nezávislost, tehdejší vláda Mirka Topolánka jeho samostatnost uznala. Proti uznání byl tehdy prezident Václav Klaus. Velmi ostré výroky na adresu Kosova opakovaně pronesl i jeho nástupce Miloš Zeman, ten dokonce prohlásil: „Stát, v jehož čele jsou váleční zločinci, nepatří do společenství demokratických států.“ Do minulého roku díky právě Klausovi a Zemanovi Česká republika měla zastupování pouze na úrovni chargé d’affaires. Postoj Martina Dvořáka vůči Kosovu vyjádřil za ministerstvo v loňském roce jeho mluvčí Daniel Drake: „Ministerstvo zahraničních věcí dlouhodobě zastává pozici nastavení diplomatických vztahů s Kosovem na nejvyšší úrovni.“

Že uznání Kosova není samozřejmostí dokazuje postoj mnoha států, kdy za státy OSN se dá mluvit o polovině, která Kosovo uznává a druhé polovině, které je proti uznání. V EU Kosovo neuznávají Rumunsko, Slovensko, Španělsko, Řecko a Kypr.

Týdeník Weltwoche o pogromu

Nejednotnost v postoji ke Kosovu na Západě vyjádřil před několika dny k dvacátému výročí vyhnání Srbů z Kosova švýcarský týdeník Weltwoche, z něhož odcitujme: „Tehdy byli Srbové nemilosrdně zabíjeni jen proto, že jsou Srby. Stejně tak nebyl dán mír ani mrtvým Srbům, když při orgiích násilí jim byl odebrán klid při ničení jejich hrobů. Po dvaceti letech až dvě stě tisíc kosovských Srbů žije mimo Kosovo.“ Obvykle západní média o tomto pogromu nepíší a Weltwoche je výjimka.

K dvacátému výročí exodu Srbů z Kosova připomeňme, že v březnu 2004 bylo 28 lidí zabito a přes 950 lidí zraněno (včetně asi 100 vojáků mezinárodních jednotek a policie). Bylo zbořeno 35 pravoslavných kostelů a 935 srbských domů zničeno a vypáleno, více než 4 000 Srbů a dalších nealbánců bylo vysídleno. Šest měst a devět vesnic bylo etnicky vyčištěno. Během pogromu zmizelo nebo bylo zničeno a poškozeno neocenitelné srbské kulturní dědictví, tisíce ikon, fresek a dalších církevních památek, starobylé a vzácné knihy a dokumenty.

Balkánské zápisky vznikly před rokem 2010 (pod názvem Západobalkánské zápisky) jako součást zpravodajství v Literárních novinách. Jejich autorem je Mirko Radušević. Jejich příspěvky se často objevují na portálu !argument. Mají rovněž účet na Facebooku.

Zpět na obsah

Vučić: Vzpomínáme všechny mrtvé zabité během agrese NATO

Srbský prezident Aleksandar Vučić uvedl v rozhovoruČesky pro švýcarský týdeník „Weltvoche“ (25. 3. 2025) u příležitosti 26. výročí začátku agrese NATO proti Svazové republice Jugoslávii, že byl vytvořen velký precedens, který znamenal, že velmoci, když chtěly, mohly porušit mezinárodní právo, což se jim nyní, zdá se, vrací jako bumerang.

„Naučili jsme se hodně. Pokaždé, když si vzpomeneme na všechny zabité během agrese NATO… Lidé by měli vědět, že to bylo provedeno nezákonně, dokonce bez diskuse v Radě bezpečnosti OSN, bez jakéhokoli rozhodnutí Rady bezpečnosti. Tehdy 19 zemí NATO, v té době 519krát bohatší než Srbsko, 228krát větší území a 160krát větší počet obyvatel, zaútočilo na malou zemi,“ prohlásil Vučić.

Jak srbský prezident kriticky poznamenal, velmoci, když si to přejí, mohou porušit mezinárodní právo, a tím podpořit rozbití suverénního, mezinárodně uznávaného státu, řeknou, že mají altruistický a humanitární přístup, když se něco podobného děje jinde, jsou striktně proti a říkají, že jde o porušení mezinárodního práva.

Vučić v rozhovoru říká, že Srbsko chtěli ponížit. To, co navrhli v Rambouillet, bylo navrženo jako nepřijatelné. Dokonce i Henry Kissinger řekl, že dokument byl navržen tak, aby ho Srbsko odmítlo. Pak našli argument jako důvod k bombardování Srbska. Pro civilní oběti agrese NATO používalo termín „kolaterální škody“.

Vučić také poukázal na to, že vše, co udělali Srbsku, se nyní vrací na Západ jako bumerang, a dodal, že tomu v současnosti čelí na Ukrajině, zatímco v Rusku používají stejný narativ, jaký Západ použil proti SRJ. To je podle srbského prezidenta chytrá politika ruského vedení. Není to dobré pro nás, ale je to dobré pro ně, říká. Když Západ prohlašuje, že zabránil humanitární katastrofě v Kosovu, co říkat nyní o Doněcku a Luhansku…?

Aleksandar Vučić také řekl, že je velmi znepokojen situací v Bosně a Hercegovině a vším, co se dělá s Republikou srbskou.
.

Vaše věc je názorový zpravodajský subportál deníku Parlamentní listy, k jehož spuštění uspořádal 14. října 2010 bývalý premiér a předseda České strany sociálně demokratické Jiří Paroubek slavnostní prezentační akci. Obsahuje 4 sekce: Články, blogy, VIP blogy a zpravodajství. V rámci zpravodajství tvoří redakce denní zpravodajství. V části VIP blogů publikují známé osobnosti nejen z politické scény, ale také ekonomové a jiní odborníci. Má rovněž účet na Facebooku.

Zpět na obsah

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Mapa Balkánu (2024) [Slovinsko / Slovenija; Chorvátsko / Hrvatska; Bosna a Hercegovina (BiH), Srbsko (Република Србија – Republika Srbija); Černá Hora (Crna Gora / Црна Гора); Kosovo (Republika e Kosovës / Република Косово); Severní Makedonie (Република Северна Македонија / Republika e Maqedonisë së Veriut); Albánie / (Shqipëria)]

Detail Republiky Srbské (uvnitř BiH)

První na seznamu ztrát

Po Ukrajině Srbsko?

Kovadlina pro Bělehrad

Kosovská válka po 25 letech: Blairovo tajné invazní spiknutí s cílem „svrhnout Miloševiče“

Thierry Meyssan v srbském deníku Večernje Novosti

Zpět na obsah