Promarněná příležitost
Tak jsem byl v divadle. Zaujal mě titulek Lidovky jdou do řiti Národního divadla Brno. Pardon. Hra se tak jmenuje.
Více o dnešku jsem se dozvěděl v divadelním předsálí nežli v divadle samém
Tak jsem byl v divadle. Zaujal mě titulek Lidovky jdou do řiti Národního divadla Brno. Pardon. Hra se tak jmenuje.
Více o dnešku jsem se dozvěděl v divadelním předsálí nežli v divadle samém
Zdeněk Svěrák má 90, což dnes už u nás doma ví i ten pověstný Nerudův v chodníku kvádr žulový. Se Zdeňkem Svěrákem a Divadlem Járy Cimrmana to mám zhruba stejně jako každý Čech mé generace (Husákových dětí) – tedy až na ten rodový dar, který má naše poměrně nenápadná a neumělecký rodina: dar forrestgumpovství. Protože můj táta byl kdysi na ZŠ spolužákem kulisáka posléze provozního ředitele DJC Václava Kotka (otce dnešní hvězdy DJC a české kultury Vojty Kotka), měl jsem možnost dostat se protekčně do DJC, kdykoli jsem chtěl. Což ale mělo svou hranici, na kterou jsem narazil, když jsem se tam po maturitě chtěl dostat jako kulisák, ale v DJC měli plno. (Na druhou stranu jsem touž dobou zcela náhodou, jako běžný cestující metra, byl svědkem natáčení posléze slavné scény z oscarového filmu Kolja.)
Taky už nemůžete vydržet ten vždy poplatný ideologický tón mainstreamových zpráv o čemkoliv? Jak z toho? Vzpomněl jsem si, že v epicentrech alespoň dvou dnešních horkých kauz mám přátele. Insidery, kteří mi řeknou, co se děje, zevnitř.
Kauza 1: Slovenské národní divadlo „z politických důvodů“ propouští herce
Kauza 2: Trump a jeho federálové versus „lid státu Minnesota“
Obsah:
V Hradci už měsíc žijeme 100. výročím Soni Červené (1925 – 2023). Pěvkyně zde ale nikdy nebydlela – jen legendy jejího rodu: pradědeček a tatínek.
Zdeněk Mahler jednou řekl (a můj genealogický poradce Zdeněk Horner mi to včera zopakoval), že tu úžasnou českou kulturu mohl v národě provozovat jen ten, jehož rod se dostal na takovou materiální úroveň, že už překonal každodenní honbu za uživením se. Tuhle možnost měli šlechtici, ale taky jejich služebníci, které přední šlechtické rody za věrné služby vybavily majetkem a někdy jim dopomohli i mezi sebe: přijali je do řad nižší šlechty. I když pak tyto rody třeba o šlechtický titul přišly a zchudly, projevovaly se u nich dál kulturní hřivny, vypěstované v předchozích generacích jejich předky.
Nedávno jsem si ve svém textu zformuloval Pullmannův zákon (vycházející z teorie, kterou jsem kdysi poprvé slyšel od bývalého děkana FF UK z let 2018 – 2022, slovenského historika Doc. PhDr. Michala Pullmanna, Ph. D.): „Každý režim a jeho aktéři se ve své oficiální verzi staví jako nejlepší v dějinách, zatímco minulý režim s jeho aktéry podává jako nejhorší v dějinách.“ U jednoho záběru z pořadu Veselé příhody z natáčení (1988) mi došel první dodatek tohoto zákona: „Na předminulý nebo předpředminulý režim se už oficiální média nedívají zdaleka tak přísně“.
Předpokládal jsem, že Ústavní soud má onačejší borce. Ve svém "Předběžném opatření" plácají něco o "... ochraně dosavadní, ustálené a…
J.J.Rousseau též pravil. "Tak jako mrak přináší déšť tak kapitalismus přináší válku".
Co je to Evropa? Je to jen výběžek Asie. Rusko je nepochybně součást Evropy. EU nemá vojska. Má členské země,…
V tom s oběma pány nesouhlasím a považuji eskalované provokace Západu za připravenou past. Scénář podle Karaganova - a Mearsheimer…
Jen bych doplnil, že jedna skupina Chorvatů byla od konce 16. století i v Hovoranech. Ti ovšem splynuli se slováckým…