Plán amerického impéria na globální nadvládu

• 1) ÚVOD BENA NORTONA
• 2) ROZHOVOR MICHAELA HUDSONA A BENA NORTONA
• a) Geopolitika a globální obchod
• b) Ropa a petrodolar
• c) Superimperialismus
• d) Sankce a ekonomická válka
• e) Vojensko-průmyslový komplex

ÚVOD BENA NORTONA

BEN NORTON: Proč se Spojené státy tak zajímají o Írán?

Americký prezident Donald Trump přiznal, že Washington chce změnu režimu v Teheránu, svržení íránské vlády.

Trump v červnu podpořil válku proti Íránu, v níž USA a Izrael přímo bombardovaly íránské území.

Trump tvrdil, že zprostředkoval příměří po tom, co nazval 12denní válkou, kterou USA a Izrael vedly proti Íránu. Je však velmi těžké uvěřit, že toto příměří vydrží.

Zejména s ohledem na to, že Trump řekl totéž v lednu. Tvrdil, že zprostředkoval příměří v Gaze, ale pak v březnu, o dva měsíce později, Izrael znovu zahájil válku, poté když dal Trump Izraeli zelenou k porušení příměří, které pomohl zprostředkovat.

Pro íránské představitele je tedy velmi těžké uvěřit, že příměří skutečně vydrží. A i kdyby v krátkodobém horizontu vydrželo, realita je taková, že americká vláda vede proti Íránu již mnoho desetiletí jakousi politickou a ekonomickou válku sahající až do roku 1953, kdy USA provedly převrat, který svrhl demokraticky zvoleného íránského premiéra Mohammada Mosaddegha a dosadil proamerického diktátora šáha Mohammada Rezu Pahlavího.

Íránský diktátor Šáh Mohammad Reza Pahlaví s americkým prezidentem Richardem Nixonem v Bílém domě v roce 1973

Proč tomu tak je? Čeho chce Washington svou nekonečnou politickou a ekonomickou válkou proti Íránu dosáhnout?

Abych na tuto otázku odpověděl, rozhovor jsem vedl s renomovaným ekonomem Michaelem Hudsonem, autorem mnoha knih a odborníkem na globální politickou ekonomii.

Michael Hudson publikoval článekČesky, ve kterém nastiňuje ekonomické a politické důvody této války proti Íránu a tvrdí, že je to součástí snahy amerického impéria vnutit světu unipolární řád, jak jsme to viděli v 90. letech, kdy USA byly jedinou supervelmocí a mohly vnutit svou politickou a ekonomickou vůli téměř všem zemím na Zemi.

Írán byl jednou z mála zemí, které se skutečně bránily unipolární hegemonii USA. A dnes vidíme, že v čím dál více multipolárním světě hraje Írán důležitou roli jako člen BRICS a jako podporovatel odporových skupin.

Írán usiluje o multipolárnější svět, v opozici k unipolaritě amerického impéria, jak popisuje ekonom Michael Hudson v tomto eseji.

Hudson napsal:

V sázce je pokus USA ovládnout Blízký východ a jeho ropu jako oporu své ekonomické moci a zabránit ostatním zemím v tom, aby se osamostatnily od neoliberálního řádu vedeného USA, Mezinárodním měnovým fondem, Světovou bankou a dalšími institucemi, který má posílit unipolární moc USA.

V dnešní diskusi Michael propojuje všechny různé faktory, které se na tomto konfliktu podílejí, včetně ropy, zemního plynu a dalších zdrojů v západní Asii (v takzvaném Blízkém východě), včetně role amerického dolaru a petrodolarového systému, a také to, jak Írán jako člen BRICS a mnoho dalších zemí globálního Jihu opouští dolar a hledá alternativy k dolaru.

Mluvíme také o geopolitice regionu, obchodních trasách a propojenosti mezi Čínou, Íránem a Ruskem v rámci projektu eurasijské integrace; mluvíme o geopolitických cílech USA a Izraele; a o mnoha dalších věcech.
Zpět na obsah

ROZHOVOR MICHAELA HUDSONA A BENA NORTONA

BEN NORTON: Michaele, děkuji, že jste přišel. Vždy je mi potěšením vás tu mít.

Pojďme si promluvit o článku, který jste napsalČesky a ve kterém tvrdíte, že válka proti Íránu je součástí snahy Spojených států vnutit světu svou unipolární hegemonii.

Vidíme, že žijeme ve stále více multipolárním světě a Írán hraje v tomto multipolárním projektu důležitou roli jako člen BRICS, člen Šanghajské organizace spolupráce a partner Číny a Ruska. Írán také prosazuje de-dolarizaci globálního finančního systému.

Můžete nám říct, jak vnímáte válku proti Íránu – která nezačala za Donalda Trumpa, ale sahá mnoho let zpět – a jak ji vnímáte zejména jako ekonom?

MICHAEL HUDSON: Válka proti Íránu začala v roce 1953, kdy Spojené státy a MI6 svrhly zvoleného premiéra [Mohammada Mosaddegha], a důvodem jeho svržení bylo, že chtěl znárodnit íránské ropné zásoby. Spojené státy vždy považovaly Írán za součást ropného Perského zálivu na Blízkém východě.

Pokud jde o využití zahraničního obchodu jako zbraně, byla v americké zahraniční politice vždy založena na dvou komoditách: obilovinách – schopnosti zastavit vývoz potravin do zemí, které se staví proti politice USA, jako když Spojené státy zastavily vývoz obilí do Číny za vlády Mao Ce-tunga – a ropě.

Po celé století se Spojené státy soustředily na kontrolu ropy jako základu své mezinárodní obchodní bilance – ropa je největším přispěvatelem do obchodní bilance – a své schopnosti sankcionovat zbytek světa tím, že odříznou dodávky ropy, a tím i elektřinu, plyn a vytápění domácností zemím, které se od politiky USA odkloní.

Když jsem na počátku 70. let pracoval pro Hudson Institute, Herman Kahn mě vzal na schůzku s několika generály, kteří diskutovali, co dělat s Íránem v případě, že by se pod šáhem někdy pokusil znovu prosadit svou autonomii a jít svou vlastní cestou. Írán byl vždy nejsilnější mocností na celém Blízkém východě a vrch by se pod vládou šáha Írán znovu pokusil prosadit svou autonomii a jít svou vlastní cestou.

Írán byl vždy nejsilnější mocností na celém Blízkém východě a úhelným kamenem kontroly nad Blízkým východem. Nelze plně kontrolovat ropu na Blízkém východě – Sýrii, Irák a ostatní země v této oblasti – bez kontroly nad Íránem, a to kvůli velikosti jeho populace a síle jeho ekonomiky.

Herman Kahn

Bylo to velmi zajímavé setkání. Herman Kahn, předloha pro postavu Dr. Strangelove (Doktor Divnoláska), diskutoval o tom, jak Írán rozdělit podle různých etnických skupin, pěti nebo šesti, v případě, že by se rozhodl přijmout politiku nezávislou na Spojených státech.

Spojené státy se toho obávaly již v 70. letech, tedy před 50 lety. „Co uděláme, pokud se ostatní země nebudou řídit mezinárodním světovým řádem, který jsme vytvořili?“

Herman řekl, že podle něj bude krizovým bodem, který ovládne mezinárodní zpravodajství, Balúčistán na hranicích Íránu s Pákistánem. Balúčové jsou samostatný národ, stejně jako Ázerbájdžánci, Ázerové a Kurdové.

Írán je složen z mnoha etnických skupin, včetně velmi početné židovské komunity. Je to multietnická společnost a strategie Spojených států v případě války s Íránem spočívala v tom, že by využily těchto etnických skupin – podobně jako byly vypracovány plány pro Rusko, jak ho rozložit na jednotlivé etnické částiČesky, a pro Čínu, jak ji rozložit na etnické části v okamžiku, kdy se Amerika rozhodne ji napadnout.

Důvodem, proč bylo toto etnické rozvracení vyvinuté, bylo, že se zejména v 70. letech stalo zcela zřejmé, že Spojené státy jako demokracie již nikdy nebudou schopny vyslat invazní armádu, jak tomu bylo ve Vietnamu.

V době, kdy jsem se účastnil tohoto setkání, myslím, že to bylo koncem roku 1974 nebo začátkem roku 1975, probíhaly demonstrace. Bylo zřejmé, že už nikdy nebude možné zavést brannou povinnost.

Jak měly Spojené státy uplatňovat svou mezinárodní moc bez vojenské síly? Měly vojenské základny po celém světě a na armádu vynakládaly více než jakákoli jiná země.

Celý deficit platební bilance USA tvořily vojenské výdaje v zahraničí, a přesto nemohly jít do války. Musely použít zástupce.

Bylo to v době, kdy kromě diskusí, kterých jsem se účastnil, o tom, jak v zemích, kterým jsme vyhlásili válku, využít etnické skupiny jako jejich protivníky, se Amerika rozhodla vytvořit největší vojenskou základnu na Blízkém východě, a tou byl Izrael.

Henry Jackson, senátor podporující válku a vojensko-průmyslový komplex, se setkal s Hermanem Kahnem – já jsem byl vlastně v Hermanově kanceláři a telefonát poslouchal, – a dohoda zněla, že vojensko-průmyslový komplex a Jackson podpoří Izrael, pokud bude Izrael souhlasit, že bude fungovat jako americká letadlová loď na Blízkém východě, jak se to tehdy formulovalo.

Herman tuto dohodu velmi rád uzavřel, protože Hudsonův institut byl v té době sionistickou organizací a sloužil jako výcvikové středisko pro Mossad.

Jedním z mých kolegů byl Uzi Arad. Společně jsme podnikli několik cest do Asie. Uzi se v následujících letech stal Netanjahuovým poradcem a šéfem Mossadu.

Takže když se rýsovala americká strategie, seděl jsem tak nějak u stolu.

Izrael se měl stát tváří Ameriky a skutečně koordinoval americkou podporu Al-Káidy a wahhábistických řezníků, kteří převzali kontrolu nad Sýrií a nyní zabíjejí křesťany, šíity a alavity.

Nikdy neuvidíte žádnou kritiku Izraele ze strany Al-Káidy nebo skupiny [Hayat Tahrir al-Sham (HTS)] v Sýrii, jakkoli ji tam nyní chcete nazývat. A naopak, vždy existovaly pracovní vztahy.

To nám tedy dává určitý přehled o tom, jak dlouho Spojené státy očekávaly den, kdy se pokusí konečně završit svou invazi do Iráku, útok na Sýrii, zničení Libye, podporu zničení Libanonu a dalších zemí v severní Africe atd.

To, co jsme viděli v posledním měsíci – nebo spíše v posledních dvou letech – je vyvrcholením dlouhodobé strategie, kterou Amerika sleduje od druhé světové války, a to získat úplnou kontrolu nad ropnými oblastmi Blízkého východu a učinit z nich loutky Spojených států pod vládou svých vazalů, jako je Saúdská Arábie a jordánský král.

Zpět na obsah

GEOPOLITIKA A GLOBÁLNÍ OBCHOD

BEN NORTON: Vznesl jsi mnoho zajímavých bodů, Michaeli. Chtěl bych se zde zaměřit na dvě hlavní otázky: jedna se týká geopolitiky integrace Íránu do Eurasie a druhá ropy a systému petrodolaru.

Začnu geopolitikou. Když mluvíme o petrodolaru, měli bychom samozřejmě mít na paměti, že Írán prodává svou ropu a plyn v jiných měnách a usiluje o de-dolarizaci.

Než se ale k tomu dostaneme, rád bych se zmínil o roli, kterou Írán sehrál nejen při podpoře skupin rezistence v západní Asii, ale také při prohlubování politického a ekonomického partnerství s Čínou a Ruskem v rámci širšího euroasijského partnerství.

Existuje řada konkrétních projektů, které tyto regiony integrují.

Írán je srdcem čínské Nové hedvábné stezky. Ta byla původně zahájena čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v roce 2013 a poté se rozšířila do iniciativy Belt and Road Initiative (BRI).

Írán je v tomto projektu důležitou součástí, protože spojuje východní Asii přes střední Asii a Írán se západní Asií. A USA se opravdu snaží tento projekt narušit.

Írán také hraje důležitou roli v ekonomickém koridoru vedeném Ruskem, který spojuje Petrohrad přes Moskvu, Kaspické moře, Írán a Indii.

Tento koridor je známý jako Mezinárodní severojižní dopravní koridor (INSTC).

Vidíme tedy, že Írán hraje velmi důležitou roli v boji proti americkému dolaru, proti hegemonii USA a také v úsilí o ekonomickou a politickou integraci s ostatními zeměmi Eurasie.

Můžete nám o tom říct více a vysvětlit, proč to washingtonské imperiální kruhy vnímají jako takovou hrozbu?

MICHAEL HUDSON: No, právě jste přinesl dvě mapy, které jsem uvedl ve svém článku.Česky

Asi před měsícem Írán dokončil železnici Belt and RoadČesky / Pás a stezka, která vede až do Teheránu. Poprvé tak vznikl pozemní koridor z Íránu do Číny.

Nyní díky koridoru Belt and Road se mohou vyhnout námořní dopravě.

Americká a britská vojenská politika se již sto let opírá o kontrolu moří a součástí této strategie byla i kontrola obchodu s ropou.

Protože pokud Írán, Saúdská Arábie, Kuvajt a další ropné země nebudou moci naplnit ropou tankery, jak ji budou moci vyvážet? A jak budou moci dovozci, jako je Čína nebo Indie, ropu z Blízkého východu získávat?

No, s čínskou iniciativou Belt and Road Initiative bylo záměrem projít celou cestu přes Írán a pak pokračovat až k Atlantskému oceánu, do Evropy.

Tento Pás a Stezka / Belt and Road měl pokrýt celý euroasijský kontinent, celou východní polokouli.

A pokud by Spojené státy dokázaly dobýt Írán a převzít nad ním kontrolu, narušilo by to rozvoj čínské dálkové železnice a zablokovalo ho – jak Spojené státy doufají, že vyprovokují Indii a Pákistán k nějakému konfliktu, který by čínskou iniciativu Belt and Road Initiative procházející Pákistánem [Čínsko-pákistánský ekonomický koridor (CPEC)], přerušil.

Na jedné straně je tedy Írán klíčem k pozemní dopravě mezi Čínou a Evropou.

A jak jsi právě poukázal, v případě Ruska: Írán představuje vojenskou hrozbu pro jižní hranice Ruska, protože pokud by Spojené státy dokázaly v Íránu nastolit loutkový režim nebo ho rozdělit podle etnických skupin, které by mohly ruský obchodní koridor na jih, přístup k Indickému oceánu narušovat, pak by Rusko a Čínu obklíčily a izolovaly.

To je současná americká zahraniční politika. Pokud dokážeš izolovat země, které nechtějí být součástí amerického mezinárodního finančního a obchodního systému, pak věříš, že samy nemohou existovat, protože jsou příliš malé.

Amerika stále žije v éře Bandungské konference z roku 1955, kdy se v Indonésii sešly nezúčastněné státy. Když se chtěly osamostatnit jiné země, byly na to ekonomicky příliš malé.

Bandungská konference, 1955

Dnes však poprvé v moderní historii máte na výběr Eurasii, Rusko, Čínu, Írán a všechny sousední země mezi nimi. Poprvé jsou dostatečně velké, aby nepotřebovaly obchod a investice ze Spojených států.

Zatímco Spojené státy a jejich spojenci z NATO v Evropě upadají – jsou to deindustrializované, neoliberální, postindustriální ekonomiky –, většina růstu světové produkce, výroby a obchodu se odehrává v Číně, která ovládá rafinaci surovin, jako jsou vzácné kovy, ale také kobalt, hliník a mnoho dalších materiálů.

Strategický pokus Ameriky izolovat Rusko, Čínu a všechny jejich spojence v BRICS nebo Šanghajské organizaci spolupráce tak nakonec vede k izolaci samotné Ameriky. Nutí ostatní země, aby se rozhodly.

To bylo jasně vidět hned po nástupu Trumpa do úřadu a oznámení jeho celní politiky, kdy řekl: „Za tři měsíce zavedu tak devastující cla, že vy, země globálního Jihu, země globální většiny, se bez přístupu na americký trh ocitnete v chaosu.“

Ale [Trump řekl]: „Máme tři měsíce na vyjednávání, a pokud nám dáte něco na oplátku, snížím tato cla na 10 %, aby to vaše ekonomiky nezničilo. A jednou z dohod, které musíte uzavřít, je, že souhlasíte s americkými sankcemi, nebudete obchodovat s Čínou, nebudete investovat v Číně, nebudete používat alternativy k americkému dolaru.“

Čína se snaží vyhnout používání dolarů, stejně jako Rusko již používat dolary nemůže, protože Spojené státy jednoduše zabavily 300 miliard dolarů z ruských devizových rezerv na Západě, které si drželo Rusko v Bruselu, aby mohlo spravovat své devizové rezervy a stabilizovat svůj směnný kurz, což je to, co dělají centrální banky po celém světě.

No, to je velmi zajímavé. Financial Times uveřejnil na titulní stránce článek, ve kterém se píše, že evropské země, zejména Německo a Itálie, které mají druhé a třetí největší zásoby zlata, požádaly: „Mohli byste nám prosím vrátit naše zlato? Od druhé světové války jsme všechny naše zásoby zlata nechali v Federální rezervní bance v New Yorku.“

Americké zlato je uloženo ve Fort Knox, ale jiné země mají své zlaté rezervy v suterénu Federální rezervní banky, přímo naproti bance Chase Manhattan v centru města.

A jiné země si nyní uvědomují, že pokud Trump řekne: „Evropa nás opravdu zneužívá; vyváží k nám více, než my prodáváme jí“ – víte, Itálie a Německo se obávají, že Amerika nějakým způsobem řekne: „No, my si prostě vezmeme všechno to zlato, které jste nashromáždili tím, že jste nás zneužívali“.

Takže se zbytek světa odklonil od dolaru. To ukazuje účinky všeho toho, jak se Spojené státy snaží, aby izolovaly ostatní části světa od kontaktu se Spojenými státy, pokud se pokusí zavést alternativní ekonomický systém k neoliberálnímu finančnímu kapitalismu, pokud se pokusí zavést průmyslový socialismus – což je ve skutečnosti průmyslový kapitalismus na cestě k průmyslovému socialismu, s aktivními vládními investicemi do základní infrastruktury namísto její privatizace ve stylu Margaret Thatcherové.

Důsledkem bude izolace Spojených států a to, že celý zbytek světa půjde svou vlastní cestou, neschopný obchodovat se Spojenými státy kvůli vysokým clům, která zavedl Trump, a bojí se obchodovat v dolarech kvůli predátorskému zneužití dolarového standardu, který byl pro Ameriku zdrojem bezplatných obědů po celou dobu existence standardu amerických státních dluhopisů od té doby, kdy Amerika v roce 1971 opustila zlatý standard.

Zpět na obsah

ROPA A PETRODOLAR

BEN NORTON: Opět jsi, Michaeli, zmínil mnoho dobrých bodů.

Chci se držet tématu ropy a amerického dolaru a systému petrodolaru.

Několikrát jsi zmínil, že USA skutečně závisí na vývozu ropy a kontrole obchodu s ropou, částečně proto, aby se pokusily snížit svůj obrovský deficit běžného účtu – což, jak se zdá, stále není příliš úspěšné. USA mají obrovský deficit běžného účtu, tedy obchodní deficit s ostatním světem.

Co je však v roce 2020 odlišné, je to, že USA jsou nyní největším vývozcem ropy na světě. Jsou největším producentem ropy na Zemi a největším producentem plynu.

To je tedy významný rozdíl. Jedná se převážně o vývoj v posledním desetiletí, který je důsledkem prudkého rozmachu hydraulického štěpeni v USA a také revoluce v oblasti břidličné ropy.

Není tedy nutně nutné, aby USA získaly fyzický přístup ke všem ropným zásobám v regionu.

Ačkoli by samozřejmě americké společnosti zabývající se fosilními palivy rády privatizovaly veškerou ropu v západní Asii, která je ve vlastnictví států.

Mluvili jsme například o Mohammadu Mosaddeghovi, íránském premiérovi, který byl svržen v roce 1953 při převratu podporovaném CIA poté, kdy znárodnil íránskou ropu a vykopnul americké a britské ropné společnosti.

Současná íránská vláda po íránské revoluci v roce 1979 také znárodnila ropu a íránský stát má skutečně velký vliv na ekonomiku, mimo jiné prostřednictvím státních podniků.

USA by je samozřejmě rády privatizovaly. Ale nejde nutně o to, získat přístup ke všem těmto zásobám ropy.

Jde o udržení současného finančního řádu, který je ve skutečnosti na ropě založen, zejména poté, když Richard Nixon v roce 1971 zrušil zlatý standard dolaru.

V roce 1974 Nixon vyslal svého ministra financí Williama Simona – Billa Simona ze Salomon Brothers –, který byl odborníkem na dluhopisy. Vedl oddělení státních dluhopisů a obchodoval s dluhopisy americké vlády v Salomon Brothers, významné investiční bance na Wall Street.

V roce 1974 byl vyslán do Džiddy, kde zprostředkoval dohodu, podle které USA budou chránit saúdskou monarchiiČesky a Saúdská Arábie na oplátku bude prodávat veškerou svou ropu za dolary, čímž udrží globální poptávku po americkém dolaru.

To se stalo rok po ropném embargu OPEC, kdy země globálního Jihu ukázaly, že mohou využít svou kontrolu nad ropou jako geopolitický nástroj k potrestání USA a Západu za jejich podporu Izraele.

Chci tím říct, že celá tato historie je dodnes velmi aktuální.

Nyní Írán petrodolarový systém přímo napadá. Prodává svou ropu Číně v čínských juanech, renminbi.

Írán také obchoduje s Indií, prodává jí ropu a používá svou měnu, rial. Indie také používá svou měnu, rupii, a v podstatě obchoduje se svými zemědělskými produkty za íránskou ropu.

Můžeš nám tedy říct něco o tomto petrodolarovém systému a proč je pro něj Írán vnímán jako taková velká výzva? Ve skutečnosti to znamená přímou výzvu globální dominanci amerického dolaru.

MICHAEL HUDSON: No, zmínil jsem, že původním motivem Spojených států byla kontrola nad ropou na Blízkém východě.

Byl jsem ekonomem pro platební bilanci v Chase Manhattan Bank a provedl jsem celou studii pro americký ropný průmysl, abych vypočítal výnosy platební bilance a průměrnou částku v dolarech, kterou utratilo sedm velkých ropných společností, tzv. Sedm sester.

Průměrná investice v Saúdské Arábii, Kuvajtu a dalších arabských zemích se vrátila za pouhých 18 měsíců.

Ropa byla nejvýnosnější investicí celé americké ekonomiky a byla osvobozena od daní.

Původní plán USA na Blízkém východě, jak jsem již zmínil, spočíval v získání ropy. Pak přišla ropná válka – a byla to víc než jen ropná válka – v roce 1974, poté, kdy Izrael v roce 1973 vedl válku a Spojené státy čtyřnásobně zvýšily ceny obilí.

Zmínil jsi [ministra financí za Nixona] Billa Simona. Herman Kahn a já jsme se s ním v roce 1974 setkali, abychom diskutovali, jaká by měla být strategie Ameriky vůči ropným společnostem.

Simon řekl: „Vysvětlili jsme jim, že si za ropu mohou účtovat, kolik chtějí. Mohou ceny zvýšit čtyřnásobně.“

To Standard Oil of New Jersey, Socony [později Mobil] a další americké ropné společnosti skutečně velmi potěšilo, protože, jak jsi správně poznamenal, Amerika byla sama velkým producentem ropy.

Když země OPEC čtyřnásobně zvýšily cenu ropy, americké ropné společnosti díky své produkci a produkci Kanady dosáhly obrovských zisků.

Bill Simon mi tedy řekl, že jim vysvětlil, že za ropu mohou účtovat, kolik chtějí; čtyřnásobné zvýšení bylo v pořádku.

Dohoda však zněla, že musí ponechat všechny úspory z toho, co na ní vydělají – nebudu tomu říkat zisk, protože se jedná o rentu z přírodních zdrojů – museli svou rentu ponechat v ekonomice Spojených států.

Dohoda zněla, že Saúdská Arábie a další země budou vyvážet ropu za dolary a tyto dolary nebudou ze Spojených států vyvádět.

Dolarové platby od evropských zemí a dalších zemí, které od nich ropu kupovaly, ponechaly v USA a investovaly je především do amerických státních dluhopisů, ale mohly také nakupovat americké akcie a dluhopisy.

Nemohly však dělat to, co dělala Amerika se svými devizovými rezervami v evropských měnách. Země OPEC si nemohly koupit kontrolu nad žádnou významnou americkou společností.

Mohly kupovat akcie a dluhopisy, ale musely rozložit investice na akciovém trhu na celý trh. Myslím si, že saúdskoarabský král koupil akcie všech společností z indexu Dow Jones Industrial Average v hodnotě jedné miliardy dolarů, aby je rozložil.

Většinu svých peněz však bezpečně uložil do amerických státních dluhopisů.

V podstatě tedy příjmy OPEC – neřeknu výnosy, protože to nebyly skutečné výnosy, ale nezasloužené příjmy – příjmy OPEC z prodeje ropy skončily ve Spojených státech, z větší části jako půjčky americké vládě.

Právě tento příliv dolarů umožnil Spojeným státům udělat dvě věci.

Za prvé, jako příliv platební bilance umožnil Spojeným státům pokračovat ve vojenských výdajích v zahraničí, aby si svou ekonomickou mocí udržely imperiální vojenskou sílu.

Ale také financovat deficit domácího rozpočtu. Zahraniční centrální banky do značné míry financovaly deficit amerického domácího rozpočtu tím, že držely americké dluhopisy.

Země OPEC se tak v podstatě staly závislými součástmi amerického finančního systému, který jsem popsal ve své knize „Super Imperialism.“Česky

Setkal jsem se tedy s lidmi z ministerstva financí a v podstatě jim vysvětlil, co jsem v knize Super Imperialism napsal o tom, jak ukončení praxe jiných zemí držet své mezinárodní měnové rezervy ve zlatě a místo toho je držet v půjčkách americkému ministerstvu financí ve formě nákupu státních dluhopisů jako prostředku pro jejich úspory, v podstatě vedlo k tomu, že úspory celého světa, měnové úspory, byly všechny centralizovány ve Washingtonu a New Yorku.

Tato kontrola, která začala jako kontrola obchodu s ropou, aby se stal zbraní, se stala kontrolou mezinárodního finančního systému, přičemž přebytky dolaru byly obchodem s ropou odčerpávány.

Takže jste měli tuto symbiózu mezi obchodním systémem a finančním systémem jako základ americké vojenské politiky, kterou jsem nazval superimperialismus.

Zpět na obsah

SUPERIMPERIALISMUS

BEN NORTON: Ano, a to, co jsi před více než 50 lety tak brilantně popsal jako systém superimperialismu, dnes vidíme v tom, že ho Írán a další země BRICS zpochybňují.

Zpochybňují nepřiměřené privilegium amerického dolaru a snaží se hledat alternativy.

Možná bys mohl hovořit více o tomto globálním hnutí za odklon od dolaru a o tom, jakou ústřední roli v něm hraje Írán.

A to je samozřejmě jeden z důvodů, proč je terčem USA.

MICHAEL HUDSON: No, Írán v tom opravdu nehrál ústřední roli, protože ho Spojené státy dokázaly izolovat.

Jakmile byl šáh svržen, Spojené státy Íránu provedly špinavý trik – konkrétně Chase Manhattan Bank.

Írán měl zahraniční dluh – jako každá země, která vydává zahraniční dluhopisy – a posílal dolary do Chase Manhattan Bank, aby vyplatil držitelům dluhopisů dividendy.

Ministerstvo financí se obrátilo na Davida Rockefellera a řeklo mu: „Neposílejte ty íránské peníze dál. Nechte si je tam.“ Írán byl tak považován za platebně neschopný, celý zahraniční dluh se stal splatným a Amerika zabavila íránské ekonomické a finanční zdroje ve Spojených státech.

Později vyjednali jejich navrácení, protože to vše bylo podle mezinárodního práva nelegální, ale to Spojené státy nikdy nezastavilo, jak vidíme právě teď.

Po svržení šáha Spojené státy řekly: „Musíme novou íránskou vládu destabilizovat, a pokud se zmocníme jejích devizových rezerv, ochromíme ji a způsobíme chaos, a takhle my řídíme svět, tím, že způsobujeme chaos“.

To je jediná věc, kterou Amerika může v dnešním světě ostatním zemím nabídnout. Nemůže jim nabídnout export. Nemůže jim nabídnout měnovou stabilitu.

Jediná věc, kterou Amerika může světu nabídnout, je zdržet se ničení jejich ekonomik a vyvolávání ekonomického chaosu, jako se o to snaží Trump svými cly a tím, co vyhrožuje každé zemi, která se pokusí vytvořit alternativu k dolaruČesky.

Proto tento bezplatný oběd, při kterém si jiné země mohou dolary vydělat, ale musí je znovu půjčit Spojeným státům. A Spojené státy jako jejich bankéř musí vše držet a bankéř může jednoduše rozhodnout, komu zaplatí a komu ne.

Je to gangsterství. Právě z těchto důvodů se jim říká gangsterský stát. A ostatní země se bojí toho, co Spojené státy mohou udělat, nejen pod vedením Donalda Trumpa, ale toho, co dělají posledních 50 let. Jednoduše zabavují, destabilizují a svrhávají.

Amerika v podstatě vyhlásila válku jakémukoli pokusu o vytvoření mezinárodního obchodního a investičního systému, který by Spojené státy ve svém vlastním zájmu nekontrolovaly, protože chtějí všechny výnosy z něj, všechny příjmy z něj, ne jen část. Je to chamtivá říše.

Zpět na obsah

SANKCE A EKONOMICKÁ VÁLKA

BEN NORTON: Ano, a to, k čemu směřuješ, Michaeli, je velmi důležitý bod, protože v podstatě to ukazuje, že tyto taktiky, které USA v posledních několika desetiletích stále častěji zneužívají, nejsou zcela nové.

Dnes je třetina všech zemí na Zemi pod sankcemi USAČesky, které jsou jednostranné a podle mezinárodního práva nelegální.

Ale samozřejmě byl Írán jednou z prvních zemí, na které byly uvaleny, a to po revoluci v roce 1979.

Víme, že v roce 2022 USA a EU zabavily ruské aktiva v hodnotě 300 miliard dolarů a eur, což bylo pro svět obrovským varováním.

Ale vlastně byl takovým prvním testovacím případem Írán. Byly to USA, které jako první zabavily íránský majetek, poté venezuelský, afghánský a nyní ruský.

Írán byl tedy vždy první zemí, která se stala terčem těchto agresivních taktik, a nyní se staly tak běžnými, že jsme svědky jakési globální rebelie proti tomuto systému, a to i ze strany dlouholetých spojenců USA.

Například Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty, které byly historicky klientskými státy USA, ale vidí, co se stalo Rusku, Íránu a Venezuele, a bojí se, že by mohly být další na řadě.

MICHAEL HUDSON: Přesně to formuje politiku Saúdské Arábie a arabských zemí v regionu.

Arabové samozřejmě nemají rádi to, co Izrael dělá v Gaze. Nelíbí se jim etnické čistky a etnické čistky na Západním břehu a celé útoky na Palestince a další arabské obyvatelstvo.

Ale bojí se jednat jménem Íránu. Možná s ním velmi sympatizují. Obyvatelé těchto zemí jsou velmi proti násilí, které Izrael na arabských státech páchá, ale jejich vůdci mají problém: všechny úspory, které Saúdská Arábie za posledních 50 let nashromáždila, jsou drženy jako rukojmí v americkém ministerstvu financí a v amerických bankách.

A americké banky jsou v podstatě prodlouženou rukou ministerstva financí. Především Chase Manhattan byla bankou, která měla jednat jménem ministerstva financí. Citibank byla v tomto ohledu nezávislejší.

Proto jste neslyšeli ani slovo ze Saúdské Arábie a sousedních ropných zemí, protože se bojí. Uvědomují si, že jsou ve velmi delikátní situaci.

Všechny tyto peníze, které jejich státní investiční fondy nashromáždily na financování vlastního budoucího rozvoje – pokud se tomu dá říkat rozvoj, protože jde o zvrácený vývoj – ale jejich plány do budoucna jsou drženy jako rukojmí a byly kvůli této závislosti na americkém dolaru politicky neutralizovány.

No, můžete si představit, že si ostatní země uvědomují, co se děje, a asijské země, země globálního Jihu a dokonce i evropské země jako Německo a Itálie říkají: „Nechceme uvíznout ve stejné pasti jako arabské země, kde jsou rukojmími nejen naše úspory, státní dluhopisy, americké akcie a dluhopisy a naše investice ve Spojených státech, ale i naše zásoby zlata!“

A celý svět se nyní přesouvá ke zlatu. Bojí se držet dolary. Držba dolarů zahraničními centrálními bankami je stabilní, zatímco držba zlata roste.

A mnoho zahraničních oficiálních zásob zlata není v účetnictví zahrnuto. Vláda drží akcie společnosti, která vlastní zlato. Mohou skrýt, co dělají, takže nebude příliš nápadné, že se zbavují dolarů.

Ve finančních statistikách se odehrává jakýsi kabuki tanec, stejně jako při bombardování zemí.

Zpět na obsah

VOJENSKO-PRŮMYSLOVÝ KOMPLEX

BEN NORTON: Michaeli, chtěl bych se bavit o vojensko-průmyslovém komplexu, protože další bod, který jsi v tomto článku zmínil a který je velmi důležitý a často opomíjený, je to, jak američtí vojenští dodavatelé z těchto válek profitují – jak jsme viděli na tom, čemu nyní říkají 12denní válka mezi USA/Izraelem a Íránem.

Poukázal jsi na to, že Írán používal převážně starší rakety. Vyprázdnil své zásoby starých raket, aby zasáhl Izrael, a snažil se přetížit izraelský systém protivzdušné obrany.

Nyní víme, že se američtí vojenští dodavatelé chlubili pokročilým vojenským vybavením, které USA Izraeli poskytly, jako je Iron Dome, systém David’s Sling a systém Arrow.

Americké korporace těží z toho, že pomáhají tyto systémy navrhovat a dodávají rakety a protiraketové střely.

Izraelské rakety a křižující střely viz také [1], pozn. redakce

Izrael tedy utratil mnoho milionů dolarů za pokusy sestřelit tyto staré íránské rakety, kterých se Írán stejně chtěl zbavit.

Kdyby válka pokračovala, samozřejmě by to znamenalo další a další ztráty zdrojů Izraele a USA.

Ale jak jsi správně podotkl, ve skutečnosti z toho těží vojensko-průmyslový komplex v USA, protože to, co USA nazývají „pomocí“ mnoha zemím, ve skutečnosti není pomoc, ale zakázky pro americké soukromé dodavatele, kteří pak dodávají vojenské vybavení Izraeli, Egyptu, Japonsku, Jižní Koreji a dalším zemím.

Můžeš nám říct více o roli vojensko-průmyslového komplexu a o tom, jak z toho všeho profituje?

MICHAEL HUDSON: To je klíčová otázka debaty, která se nyní vede v Kongresu ohledně daňového zákona republikánů. Obrovské množství peněz, které se utrácí na vojensko-průmyslový komplex, a zbraně, které vyrábí, v podstatě nefungují.

Na Ukrajině jsme viděli neschopnost zemí NATO bránit se ruským raketám.

V Izraeli jsme viděli, že Iron Dome je velmi snadno prolomitelný Íránem.

A Írán to již před několika měsíci demonstroval, když vyslal dvě salvy raket. Varoval Izrael: „Nechceme válku. Nechceme nikomu ublížit, ale chceme vám jen ukázat, že vás můžeme bombardovat, kdykoli se nám zachce, a proto shodíme bombu na toto konkrétní místo; všichni odtud odejděte; jen vám ukážeme, že to funguje. Zkuste nás sestřelit.“ A shodil ji.

Totéž udělali Spojeným státům v Iráku, když řekli: „Víte, my s vámi ve skutečnosti nechceme válku v Iráku. Přišli jsme o milion Íránců v boji proti Iráčanům, když jste proti nám poštvali Saddáma Husajna [v íránsko-irácké válce v 80. letech], ale měli byste vědět, že můžeme vaše americké základny zničit, kdykoli se nám zachce. Ukážeme vám to. Tady je základna, kde není moc lidí. Budeme ji bombardovat, tak odtamtud všechny odveďte, nechceme, aby se někomu něco stalo. Budeme ji bombardovat v ten a ten den. Udělejte všechno pro to, abyste nás sestřelili.“ A bum! Bombardovali ji. Amerika je sestřelit nedokázala.

Železná kopule zjevně nefunguje, stejně jako nefunguje americká vojenská obrana.

Prezident Trump právě prohlásil: „Výrazně zvýšíme deficit rozpočtu USA tím, že v USA vytvoříme Iron Dome za 1 bilion dolarů“.

No, představte si, že utratíte bilion dolarů za replikaci systému, který Írán a Rusko dokázaly okamžitě prolomit.

BEN NORTON: Michaeli, tomuhle se říká Golden Dome. A společnosti Elona Muska, jako SpaceX, jsou připraveny získat od americké vlády obrovské zakázky. Odhaduje se, že se na výrobu tohoto Golden Dome, který ani nebude fungovat, utratí celkem stovky miliard dolarů.

MICHAEL HUDSON: Pro Trumpa je samozřejmě všechno ze zlata, ne ze železa – to jsme si měli všimnout – stejně jako kliky na dveřích v jeho Trump Towers, samozřejmě.

Takže jsme svědky této fantazie.

To, co vojensko-průmyslový komplex vyrábí, nejsou zbraně, které se skutečně použijí ve válce. Jsou to zbraně, které se obchodují nebo prodávají.

A jak jsi správně poukázal, kromě enormních přímých výdajů Kongresu na nákup zbraní pro americkou armádu, námořnictvo a mariňáky, na armádu, poskytují Spojené státy zahraniční pomoc Jižní Koreji, Japonsku a dalším zemím, a tato zahraniční pomoc je utracena na nákup amerických vojenských zbraní.

To není zahrnuto v americkém vojenském rozpočtu, ale ve skutečnosti to znamená financování vojensko-průmyslového komplexu zadními vrátky, tím, že se dají peníze americkým spojencům na nákup amerických zbraní, které navíc nefungují.

Musíš se ptát, co si teď tito spojenci asi myslí, zejména v Evropě. Je téměř trapné sledovat, jak NATO odmítá uznat fakt, že americké zbraně, které chce koupit, a evropské zbraně, které vyrobilo, nejsou schopny ubránit se ruským a íránským zbraním.

Americká technologie je zastaralá, protože společnosti vojensko-průmyslového komplexu vzaly všechny ty obrovské peníze, které jim byly zaplaceny, své zisky, které vydělaly, a vyplatily je jako dividendy a nakoupily vlastní akcie.

Nevynaložily je na výzkum a vývoj. 92 % každého dolaru, který vydělaly, se recykluje na podporu cen jejich akcií, nikoli na skutečnou výrobu zbraní.

Takže tím, že Spojené státy zfinančnily svůj vojenský systém spolu s průmyslovou ekonomikou jako celek, v podstatě se deindustrializovaly a dalo by se téměř říci, že se odzbrojily vůči zbytku světa, který své vojenské prostředky utrácí na zbraně, které fungují, zbraně, které jsou určeny k tomu, aby fungovaly, a ne pouze k tomu, aby generovaly zisky a zvyšovaly ceny akcií vojensko-průmyslových společností.

BEN NORTON: Ano, myslím, že to je skvělá poznámka na závěr. Mohli bychom pokračovat ještě hodinu, ale to si necháme na jindy.

Michaeli, chtěl bys doporučit něco lidem, kteří by se chtěli dozvědět více o tvé práci?

MICHAEL HUDSON: Mám svou webovou stránku, Michael-Hudson.comČesky, kde jsou všechny mé články, včetně toho, který právě zmínil Ben. Tam si můžete přečíst mé aktuální komentáře k tomuto tématu.

A moje kniha Super Imperialism vysvětluje celou dynamiku tohoto vývoje.

BEN NORTON: Jako vždy, Michaeli, mi bylo potěšením. Děkujeme, že jsi se k nám dnes připojil, a brzy se zase ozveme.

MICHAEL HUDSON: Byla to velmi aktuální diskuse. Děkuji za pozvání.

Zpět na obsah

---

[1] Izraelské rakety a křižující střely viz také článek zde na Disputu „Obdiv k technologiím bez vztahu k morálce a právu“.

---

Benjamin (Ben) NortonČesky je investigativní novinář a analytik. Několik let žil v Latinské Americe, odkud přinášel reportáže, nyní působí v Pekingu v Číně. Jeho hlavními zájmy jsou geopolitika, mezinárodní politická ekonomie a americká zahraniční politika. Je zakladatelem a redaktorem časopisu Geopolitical Economy ReportČesky. Předtím byl přispěvatelem a reportérem pro servery SalonČesky a AlterNetČesky, přispíval pro mediální watchdog Fairness and Accuracy in Reporting (FAIR)Česky a byl producentem a reportérem The Real NewsČesky. Přispívá i pro řadu dalších publikací jako The InterceptČesky, Global Research, Medium a dalších. Má také účty na X (Twitteru), Telegramu a Mastodon.social.

Michael HudsonČesky (*1939) je americký ekonom, profesor ekonomie na University of Missouri-Kansas City a výzkumný pracovník Levyho ekonomického institutu na Bard College, bývalý analytik Wall Street, politický konzultant, komentátor a novinář. Vystudoval Chicagskou univerzitu (bakalářský titul, 1959) a Newyorskou univerzitu (magisterský titul, 1965, doktorát, 1968) a pracoval jako ekonom platební bilance v Chase Manhattan Bank (1964-68). Byl docentem ekonomie na New School for Social Research (1969-72) a pracoval pro různé vládní a nevládní organizace jako ekonomický konzultant (80.-90. léta). Věnoval se studiu dluhu a rentyČesky, a to jak domácího dluhu (půjčky, hypotéky, úroky), tak zahraničního dluhu. Publikuje v Global Research, The Unz Review, The GuardianČesky, Eurasia Review a dalších a má své webové stránky Michael HudsonČesky.