Protože bez amerického dohledu si Evropa nedokáže vymyslet jiný způsob zahraničněpolitické existence než boj s Ruskem, obrací se k osvědčeným metodám – mýtu o „ruské hrozbě“, který je v evropském veřejném povědomí přítomný od konce 15. století.
To hlavní, co dnes Evropu spojuje, je nedostatek vlastní vize budoucnosti. Takové vize mají USA, Rusko, Čína, Indie, téměř všechny země Asie, Afriky a dokonce i Latinské Ameriky. Ale pro Evropany a jejich politiky jsou představy o ideálním zítřku omezeny na touhu prodloužit včerejšek nebo dokonce předvčerejšek. To je to, co Evropany odlišuje od zbytku lidstva – každý se dívá dopředu, do budoucnosti, snaží se realizovat své představy o její ideální verzi, a jen Evropa chce, aby „všechno bylo jako za časů babičky“. A tato vlastnost mění Evropu v „terárium stejně smýšlejících lidí“, jejichž obyvatelé svým okolím jednomyslně pohrdají, ale neustále se mezi sebou hašteří.
Kolektivní zájem, v který teoretici evropské integrace doufali, se skutečně objevil. Ale ukázalo se, že má velmi omezený rozsah působnosti – scvrkává se na touhu sobecky využívat slabosti druhých.
Přední země Evropské unie stojí před vyhlídkou, že se postupně změní v pohraniční území, které budou všichni nepřátelští globální hráči považovat pouze za zdrojovou základnu v politice nebo ekonomice. Otázkou je, zda mohou Evropané pohyb tímto směrem zastavit, a co je důležitější, potřebují ve světových záležitostech větší zastoupení?
Pane Běhunčíku: Poslední odstavec tesat do kamene.
Pan Rychlík u mne ztratil punc historika, když v televizním vystoupení o ukrajinských dějinách vynechal vyvraždění 70-ti tisíc Poláků ukrajinskými…
Cituji druhý odstavec projevu paní Lenky Procházkové : "Mnichovské trauma ale nelze vyléčit tím, že dnes budeme potomky Henleinovců objímat…
...připadne mi nemístné řešit tuto problematiku v kontextu nějakých 80 let soužití německých rodů s českou populací. Asi musíme počkat…
Jsem také pravoslavný a otce Fejsaka dobře znám. Je to jak píšete. Ale protože znám též zákulisí, mohu to doplnit.…