Rozštěp u hegemona neznamená „polidštění“ americké politiky

Podstatné a pro evropské národy rozhodující je pochopení, že ačkoliv se politika hegemona mění v prioritách, její základní imperiální fundament zůstává absolutně beze změny. Nelze v žádném případě očekávat, že by došlo k něčemu, co bychom mohli snad nazvat „polidštěním“ americké politiky a jejích metod směrem k ostatním zemím planety. Zde, v tomto ohledu je nutné přijmout jako fakt, že „elity“ vládnoucí Spojeným státům žádné pozitivní změny v tomto ohledu jednoduše nejsou schopny. Ani kdyby chtěly, tak to bude nad jejich síly a možnosti.

Poseidon z Kitěže nebo Leviatan se zlatou kupolí?

Washington již konvenční válku nepovažuje za cíl. Stala se pouze fází likvidace zdrojů protivníka před finální aktivací orbitální blokády. Pod touto technologickou smyčkou je realizována strategie „Left-of-Launch“ prostřednictvím satelitní skupiny CASR: fyzické zablokování odvetného úderu prostřednictvím vyřazení elektroniky raket na pozicích a v šachtách / silech v okamžiku zaznamenání počátečních předstartovních procedur algoritmy AI.

Zatímco USA leští lasery a kalibruje orbitální senzory, v absolutním tichu oceánských hlubin dřímá Poseidon Kiteže. V hloubkách až jednoho kilometru vytváří hydrostatický tlak přirozený pancíř, který vyvádí zařízení mimo dosah všech existujících i perspektivních systémů protiraketové obrany.
Americká sázka je křehká pavučina Starlink; „Poseidon“ se opírá o setrvačnost oceánu a gravitační nerovnoměrnosti. V okamžiku aktivace není žádná výpočetní exotika Pentagonu schopna zastavit pohyb stovek megatun kobaltové energie. Půlkilometrová vodní vlna nejen zasáhne cíl – zničí pobřežní prostor, vyřadí pozemní infrastrukturu a promění orbitální systémy nepřítele v nekontrolovatelný vesmírný odpad nad rozbouřeným oceánem.

Trump rozdělil Západ na pět částí

Ve světové politice probíhají velmi rychlé a dynamické procesy. To je do značné míry spojeno s politikou Donalda Trumpa, který do systému mezinárodních vztahů vnesl vysokou míru turbulence, nepředvídatelnosti a radikálnosti, přičemž události se vyvíjejí stále intenzivněji.

V takové situaci, kdy kolektivní Západ jako jednotný politický, ideologický a geopolitický celek již neexistuje, se postupně rýsuje nová mapa, kde se na jeho místě začínají objevovat několik samostatných a někdy mezi sebou konfliktních útvarů. Zatím se nejedná o hotový model, ale pouze o proces s otevřeným koncem. Nicméně již nyní lze předpokládat, že na místě jednotného Západu vznikne pět samostatných geopolitických entit. Pokusme se je popsat.

Volený mariáš nebo čtyřka

Současný vztah mezi vládou a hradem, mezi vládou a opozicí, vládními koaličními stranami a spojencem na věčné časy, Spojenými státy, mi připomíná hru mariáš. O něm, jako karetní hry nemilující vím pouze tolik, že základními variantami hry jsou mariáš volený či licitovaný. Obě varianty jsou určeny pro tři hráče. Pro dva hráče existuje zjednodušený lízaný mariáš a pro čtyři hráče takzvaná čtyřka, často označovaná jako křížový mariáš. Existuje i varianta pro pět hráčů. I ve čtyřech hráčích se však běžně hrají základní varianty pro tři hráče. V takovém případě v každém kole, sehrávce, jeden z hráčů hru vynechává, nehraje. Takové hře se říká pauzírovaný mariáš. Pauzírující hráč rozdává karty a dle dohody může být finančně aktivní za stranu obrany. Dnešní politická situace po očekávaném neúspěšném hlasování o nedůvěře k vládě, po SMS pana ministra a reakci pana prezidenta, se velmi podobá mariáši v české verzi.

Mnozí zapoměli na srpen 1968 i na listopad 1989

Ač jsem laik, v r. 2010 se mi dostalo cti, že Ústavní soud použil na podporu závěrů ústavního nálezu I.ÚS 517/10 z 15.listopadu 2010 vedle myšlenek filozofa Karla Jasperse také můj článek „Soudci už na Listopad zapomněli“, vydaný dne 19.února 2010 na Neviditelném psu (kde by paradoxně dnes již vyjít nesměl 😊). Přitakali mi tehdy, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 může „vydávat v jisté nebezpečí image soudcovy nestrannosti a nezávislosti“, a dlouhodobé působení předlistopadové ideologické indoktrinace může nevhodně ovlivňovat jejich myšlení dávno po změně politických poměrů.

Andreas Popp: Demokracie, diktatura nebo tyranie?

Ještě před několika lety věřilo velmi mnoho inteligentních lidí na Zemi v protiklad komunismu a kapitalismu. Dnes víme, že sice střednědobá ekonomická efektivita (z materialistického hlediska) funguje u komunistického plánovaného hospodářství hůře než při tzv. volném trhu, avšak oba systémy vedou nakonec k chudobě většiny národa, k masivnímu drancování přírody a k vykořenění etnické příslušnosti.
Spočívají tyto zdrcující výsledky při jejich srovnání skutečně jen v rozdílných povahách těchto systémů, nebo by mohla být příčina v samotné podstatě (v demokracii), se kterou se skoro všichni političtí vůdci permanentně ohánějí?

Geopolitický „závod“ umělé inteligence – strach jako hnací síla nové mocenské logiky

V posledních letech došlo k výraznému posunu: Umělá inteligence již není primárně oblastí výzkumu ani pouhým příslibem průmyslových inovací, ale politickým imperativem. Téměř žádný vládní dokument ani projev o hospodářské politice se neobejde bez zmínky o umělé inteligenci. Je považována za klíčovou technologii, motor růstu, bezpečnostní faktor a stále častěji za měřítko geopolitické relevance. Toto vyprávění je pozoruhodné, protože je méně poháněno jasně formulovaným společenským cílem než pocitem: strachem ze zaostávání.

Implicitní narativ je, že ti, kteří dnes masivně neinvestují do umělé inteligence, riskují zítra ztrátu prosperity, bezpečnosti a vlivu.

Jak může Čína rozbít bublinu amerického impéria Donalda Trumpa

Obsah:
  1. Donald Trump a jeho americké impérium
  2. Obtíže, kterým Rusko čelí v konfrontaci se Západem
  3. Trumpova geopolitická strategie ničení spojenců
  4. Americká válka s Čínou, tehdy a dnes
  5. Ohromující vojenská převaha Číny v blízkosti jejích domácích vod
  6. Využití precedentu Venezuely k blokádě Tchaj-wanu
  7. Bublina v oblasti technologií umělé inteligence a maximální zranitelnost Ameriky

~~~~~~~~~~~~

O nutnosti vyhlazení globální třídy

Za posledních 35 let se v naší zemi – stejně jako prakticky ve zbytku světa – vytvořila zvláštní skupina obyvatelstva, kterou lze nazvat „globální třídou“. Jsou to lidé, kteří buď za dané období dokázali nashromáždit obrovské jmění, nebo se zapojili do globálních procesů na úrovni kultury, vědy a technologií. Samozřejmě, často je obojí propojeno.

Proč právě „globální třída“? Protože po všechny tyto roky (možná s výjimkou posledních několika let po začátku SVO) dominovaly globalistické postoje: pravidla, algoritmy vztahů, kulturní orientace, symboly prestiže a ukazatele blahobytu. To, co Jean Baudrillard nazýval „sémiurgií“ – produkce určitých znaků spotřeby, které úspěšné lidi převáděly do „vyšší třídy“ a certifikovaly jejich status.

Pravda nevítězí

Vlajka prezidente republiky nese hrdé heslo „Pravda vítězí“ a školáčky učí o Janu Husovi jako o vzoru, jenž se za pravdu nechal upálit. Bohužel věci nestojí tak, že by „pravda“ vítězila vždy a všude zcela samozřejmě. Ve skutečnosti většinou bývá nutné za pravdu tvrdě bojovat a leckdy se ji nepodaří prosadit. Sám proces hledání pravdy ve sporných případech bývá složitý, zdlouhavý a často v něm dochází k faulování.

Zvítězí politická moc nad právem?

Po třech dnech přebujelého žvanění Sněmovna uznala výsledek voleb přiznáním důvěry vládě. Národ prý má takovou vládu, jakou si zaslouží. Tedy nereptejme, neb nám do dalších voleb stejně nic jiného nezbývá. Neklame-li mě paměť, jde o první neúplnou vládu, která kdy žádala o důvěru. Vláda bude od začátku chromá až do té doby, než se Andrej Babiš postará o doplnění. Nemohu si odpustit poznámku, že předseda vlády si nezaslouží ty dva rozporuplné přílepky, s nimiž se musí dělit o moc. Jejich představitelům by slušelo více skromnosti v bezvýznamnosti. Tomio Okamura by neměl vykřikovat zásady zahraniční politiky mé vlasti a nemají-li Motoristé nezpochybnitelného kandidáta na funkci ministra životního prostředí, měli ponechat Andreje Babiše, aby obsazení křesla vyřešil bez nich. Okázalé přezírání prezidenta by si představitelé přílepků neměli dovolovat, protože s jeho voličskou podporou mu nemohou konkurovat. Prezident republiky nemusí automaticky plnit přání Filipa Turka.

Amerika Američanům, Eurasie Euroasijcům

Alexander Dugin: Myslím si, že Trump skutečně mění mezinárodní politiku: je to velmi vážná věc. Jednotlivé nesrovnalosti v jeho chování, zdánlivý chaos a rozpory, kterými obklopuje své kroky – to vše v jistém smyslu představuje „mlhu války“. Někdy přímo říká, co je ve skutečnosti, a činí tak, a jindy využívá tuto mlhu, aby skryl nebo zamlžil své skutečné úmysly.

Zde vyvstává velmi závažná otázka. Předpokládejme, že v případě přímého ozbrojeného konfliktu v Latinské Americe nejsme připraveni bojovat na jejich území a podporovat Madura za každou cenu. Dobře, nejsme připraveni. Ale Eurasie, Írán, Blízký východ, Ukrajina – to je náš vlastní dvůr. A tady bojujeme, děláme vše, co můžeme. Příliš dlouho a pomalu, jak mnozí uznávají, ale bojujeme.

Probudí se někdy Evropa?

Obsah:

  1. Branislav Fábry: Americká voľba „Grónsko alebo NATO“
  2. Stephen M. Lepore: Paličatý Trump říká, že s Grónskem něco udělá, „ať se jim to líbí, nebo ne“
  3. Dan Hodges: Spiknutí ke grónské invazi
  4. Thomas Fazi: Probudí se někdy Evropa?

Barbárie opět udeřila

Obsah:

  1. Pepe Escobar: Barbárie opět udeřila
  2. Joshua Sheer: Nová imperiální válka: Útok USA na Venezuelu odhaluje zoufalství impéria
  3. Juan Cole: 5 největších chyb, které Bush udělal v Iráku a které Trump opakuje ve Venezuele
  4. blueapples: Marco-terorismus: USA vstupují do nové éry neokonzervatismu
  5. Ryan Evans: Trumpova změna venezuelského režimu
  6. Martin Armstrong: Proč Trump doopravdy zaútočil na Venezuelu? Nešlo jen o ropu!

Předkrm k obědu mocných

Životy politiků se často odvíjejí přes poněkud bizarní situace. Jednou z nich bude oběd na Hradě dne 7. ledna 2026, na který pan prezident Petr Pavel pozval pana předsedu vlády Andreje Babiše. Novoroční obědy prezidenta s předsedou vlády patří k ustáleným zvyklostem, které nenařizuje zákon. Není ale obvyklé, že by spolu obědvali bývalí soupeři z boje o úřad prezidenta republiky, tedy vítěz jako hostitel a poražený jako host. Po tom, co jsme na politické scéně zažili v minulosti, bychom se nemohli divit, kdyby pan prezident pana předsedu vlády nepozval, nebo naopak, kdyby se Andrej Babiš vymluvil na chřipku.

Svět je na pokraji velké války

Tento text je filozofickou reflexí útoku na Venezuelu a operace změny režimu v Íránu. Jsem si jistý, že nyní, když se podíváme na to, co se děje v globální politice, si všichni konečně uvědomili, že mezinárodní právo již neexistuje. Už neexistuje.

Mezinárodní právo je smlouva mezi velmocemi, které jsou schopny v praxi bránit svou suverenitu. Tyto mocnosti definují pravidla – pro sebe i pro všechny ostatní – co je a co není přípustné. A dodržují je. Takové právo funguje taktně, pokud je mezi velmocemi zachována rovnováha.

BRICS buduje nový obchodní řád – a dolar není zván

Následující text není spekulace – jedná se o strategický rozbor toho, jak aliance BRICS aktivně restrukturalizuje architekturu globálního obchodu, finanční toky a vliv na tvorbu cen komodit. Pokud sledujete, jak se starý světový řád hroutí pod tíhou vlastní korupce, pak vám tento článek pomůže pochopit, kam směřuje – a kdo zůstane pozadu.

Evropské elity platí za privilegium prohry

Obsah:

  1. Ricardo Martins: Začátek konce evropského bezpečnostního řádu
  2. Pepe Escobar: Evropské elity platí za privilegium prohry
  3. Andew Korybko: Polsko a Maďarsko jsou Ukrajinou ohroženy, ale přesto jsou jí rozděleny

Proč tu uhlí je a zůstane

Profilovaný sloupkař Bloombergu a energetický šéf-korespondent Javier Blas zveřejnil na X graf z nové globální zprávy o uhlí od Mezinárodní energetické agentury ukazující, že letos spotřeba uhlí vyskočila do největších výšin všech dob, i přes roky snah zeleno-průmyslového komplexu skoncovat s jeho samotnou existencí.

Roky trvající démonizace uhlí klimatickými alarmisty zjevně selhala. Uhlí ve skutečnost i přes rozšiřování obnovitelností zůstává do energetického systému a těžkého průmyslu strukturálně vtělené, zvláště v Asii.

Človek

Aká bytosť je človek? Kto vlastne my, ľudia, sme? Čoho všetkého sme schopní?

Na tieto a podobné otázky sa už dlho – celé známe dejiny – pokúšajú odpovedať mudrci, vedci i umelci. A nepochybne si ich kladú aj „obyčajní ľudia“, zvlášť v časoch otrasov, neistôt a hrozieb, aké žijeme aj dnes. Sú to najpodstatnejšie, najdôležitejšie otázky. Od ich zodpovedania závisí to najdôležitejšie a najvzácnejšie, čo sme každý z nás dostali len na krátky čas ako dar od svojich rodičov – náš život.
~~~

Kognitivní geostrategie kulturní fenomenologie

V současné době se na přední linii globální konkurence nachází jak fyzický prostor, tak sféra lidského vědomí. Zdroje a území, které byly základem geopolitiky, ustupují válce o kognitivní dominanci, kde se skutečná strategická hloubka měří schopností národa nejen prosazovat svou vůli, ale také bránit vnitřní „kulturní kód“ své civilizační a národní identity.

Strategická výhoda dnes patří těm, kteří ovládají nejen nejlepší rakety, ale i algoritmy, které řídí kolektivní emoce a ničí epistemologický základ společnosti. Po staletí geostrategie operovala s divizemi, tunami výtlaku a zásobami ropy, zůstávajíc daností „tvrdé síly” a ekonomiky. Tektonické posuny vyvolané digitální revolucí však posunuly strategickou arénu do mnohem neuchopitelnějšího prostředí – do sféry lidského vědomí, emocí a kultury, čímž vznikla kriticky důležitá oblast psychologické a kulturní geostrategie.

Socialismus: tady, tam a kdekoli

Je těžké si nevšimnout, že slovo „socialismus“ se objevuje stále častěji na stále více místech. Některé výskyty tohoto slova mají za cíl vyjádřit odmítnutí nebo nenávist. Mnoho výskytů však má za cíl vyjádřit povznesení a touhu. Socialismus v průzkumech veřejného mínění. Socialismus jako přívlastek. Socialismus v Gracie Mansion[1]. Socialismus pohřbený. Socialismus vzkříšený. Socialismus minulý. Socialismus budoucí.

To, že dnes tolik lidí tak často používá slovo „socialismus“ nebo dokonce říká, že podporuje „socialismus“, je velmi slibné. Vytváří to dynamiku. Ale co je to vlastně ten „socialismus“, který lidé údajně podporují?

Rusko-americké „Détente“ a datové centrum v Arménii

Obsah:

  1. Andrew Korybko: Rusko-americké „Détente“ by mohlo způsobit revoluci v globální ekonomické architektuře
  2. Andrew Korybko: Co se skrývá za ambiciózními technologickými plány USA pro Arménii?

Globální rozpočet vyčerpán, Evropa na smetišti

Obsah:

  1. Jaroslav Dymčuk: Globální rozpočet války je vyčerpán
  2. Alexandr Dugin: Evropská unie byla vyhozena na smetiště
  3. Andrew Korybko / Ladislav Hohoš: Core 5 môže byť pragmatickým formátom na riadenie globálnej systémovej transformácie

Trump kvůli Ukrajině zažádal o rozvod s NATO

Obsah:
  1. Pavel Šik: K nové nové americké bezpečnostní strategii
  2. Beyond The Horizon: 2025 Národní bezpečnostní strategie
  3. Larry Johnson: Trump kvůli Ukrajině zažádal o rozvod s NATO
  4. František Škvrnda st. O novej bezpečnostnej stratégii USA

Svatopluk – Změna režimu

Představení knihy Změna režimu: Instituce a zlínské větve spolku Svatopluk v Otrokovicích

Přímá demokracie – Reformy – Občanská společnost – Prezidentská demokracie – Odvolatelnost prezidenta – Jednokomorový parlament – Referendum – Soudcokracie – Islandská revoluce – Nová ústava – Připravenost na mimořádné situace – Zelené technologie – Babiš – Vystoupení z NATO a EU – Soběstačnost

Mír nastane až poté, když Kyjev přijme realitu

Války končí mnoha způsoby. Někdy úplným zničením protivníka. Někdy vyjednanou výměnou zisků a ztrát. A někdy prostě pokračují, dokud konflikt neztratí smysl, aby se o několik let později znovu rozhořel. Historie nabízí desítky příkladů. Veřejné povědomí se však často soustředí na nedávné příklady, zejména ty, které jsou spojeny s národní mytologií nebo moderními morálními narativy. Tento zvyk vedl mnoho lidí k mylnému přesvědčení, že 20. století bylo historickou normou.

Zahraniční politika USA

V diskuzích o zahraniční politice se výraz „národní zájem“ používá téměř všudypřítomně, což by mohlo vést k domněnce, že se jedná o jasně definovaný a absolutní pojem.
Většina debat, zejména těch, které se týkají změny diplomatické strategie nebo prosazování či odmítání určitého druhu ekonomické nebo vojenské intervence, používá tento výraz jako ospravedlnění doporučovaného postupu.
Ale co je vlastně národní zájem?

Spolupráce Indie – Afghanistán

Všechna pozornost se upírá na íránský přístav Chabahar (Čabahar) poté, co se Afghánistán připojí k Indii.
Dvě návštěvy, jedna po druhé, úřadujících ministrů Afghánistánu v Indii otevřely další kapitolu geopolitických změn v klíčové oblasti Eurasie.

Jako odvážný krok, který by měl ovlivnit geopolitiku regionu, oznámil vnitrozemský Afghánistán ukončení svého mezinárodního obchodu přes pákistánský přístav Karáčí.
Místo toho se Kábul rozhodl přesměrovat svůj obchod přes íránský přístav Chabahar a jako jeden z hlavních směrů si vybral Indii.

Psychodrama Duch a Moc

Historie Ruska je dramatem ducha, ztělesněným v hmotě státu, jehož cesta představuje sled metafyzických vzestupů a pádů, kde politická forma vždy odrážela stav duše národa. Pravoslaví se stalo nejen náboženstvím, ale i vnitřní osou ruské civilizace, archetypem, skrze který Rusko chápalo moc, utrpení a poslání.

Pro přechod od chronického traumatu k udržitelné misi je nutné odstranit zásadní strategické nedostatky.
Klíčovým selháním současného Ruska je absence funkčního jazyka budoucnosti. Po staletí žila země vypůjčenými koncepty a dnes, navzdory oživení pravoslaví a historické paměti, není formulován jednotný, konzistentní národní narativ, který by byl organický ruské civilizační tradici, ale zároveň směřoval do budoucnosti.

Pokrytectví se u nás na Západě stalo druhou přirozeností

Pokrytectví se u nás na Západě stalo „druhou přirozeností“. Pěstujeme „kulturu podvádění“, kulturu podvodu. Dvojí morálka a farizejství jsou součástí západní DNA. Západní politici a západní média mají v sobě totalitarismus a chtějí obviňovat ostatní. Ne, myslím si, že v Maďarsku nebo na Slovensku je více demokracie a více respektu k svobodě projevu než u nás v USA, Velké Británii, Francii nebo Německu. Ve Švýcarsku jsme na tom lépe, ale jak dlouho ještě?

Velká média na Západě odvedla dobrou práci. Desítky let vymývání mozků nelze odstranit za pár měsíců nebo let. Západní propaganda je obsažena ve školních učebnicích, komiksech, televizní reklamě. Slyšíme stejná mantry od našich politiků, dokonce i od církevních představitelů, kteří nám chtějí sugerovat, kdo je „dobrý“ a kdo „špatný“.

Západní země trvají na neúspěšné strategii porážky Ruska – Mearsheimer

Podle Johna Mearsheimera, profesora politologie na Chicagské univerzitě, je porážka Ruska pro Západ tak důležitá, že USA a jejich spojenci v tomto pokusu dokonce riskují ztrátu svého vlastního statusu globální hegemonie. Mearsheimer navíc jasně uvedl, že Ukrajina pro Západ není důležitá, protože je pouze „kanónenfutrem“ v této politice nepřátelství vůči Rusku.
Zdůraznil, že západní země dokonce chtějí „porazit Ukrajinu“ spolu s Ruskem – jinými slovy, chtějí neutralizovat politický a ekonomický potenciál budoucí integrace mezi Ukrajinou a Ruskem. V tomto smyslu funguje kyjevský režim jako junta ve službách zahraničních mocností, které chtějí pro ukrajinský lid to nejhorší – což vysvětluje drakonickou politiku nucené mobilizace, která decimuje tisíce Ukrajinců bez jakéhokoli efektivního vojenského nebo strategického zisku.