1. Zdeněk Jemelík: Špatný obchod AB
2. Zdeněk Jemelík: Motivace a svědomí zločinců

Glosa ŠPATNÝ OBCHOD AB vyšla na blogu Zdeňka Jemelíka 5. prosince 2025

Špatný obchod AB

Vždy jsem zásadně odmítal jako pustě formalistickou námitku střetu zájmů proti jmenování mého nepřítele Andreje Babiše do vysoké vládní funkce, nevyváženou souběhem zájmů Agrofertu a státu. AB ale nakonec uznal, že musí překážku odstranit  a  posléze  to provedl způsobem, jejž považuji za velmi špatný obchod. Poměr hodnoty toho, co získá a zaplacené ceny je zcela nepřiměřený a jednoznačně v jeho neprospěch.

Nevíme, co vše se může stát během nastávajícího období působení jeho vlády. V demokratických státech se často stává, že vláda přes veškerou snahu během funkčního období odpudí voliče. AB nemá pojištěno, že nemůže skončit jako Winston Churchill, jenž se po vítězné válce již nikdy nevrátil do vysoké vládní funkce. Na konci funkčního období bude mít 75 let. Bude-li mít smůlu a dožije se mého současného (90) nebo i vyššího věku, bude po celou dlouho dobu  svědkem znehodnocování soukromého majetku inflací a jeho rodina bude dlouho čekat na jeho smrt, aby se dostala zpět k akciím Agrofertu.

Tres faciunt collegium. Pokud trvá ruská agrese proti Ukrajině, nestojím o to, aby předseda české vlády doplnil do trojlístku pány Orbána a Fica. Ale přesto si myslím, že oběť, kterou nabízí Andrej Babiš, je nelidská a národ by ji měl velkoryse odmítnout. Muž, jenž je ochoten takovou oběť nabídnout, určitě nenadřadí svůj osobní zájem nad prospěch státu. Et autem censeo, že v jeho případě uplatnění námitky střetu zájmů není na místě.

Zpět na obsah

Glosa Zdeněk Jemelík: Motivace a svědomí zločinců vyšla na serveru Chamurappi 7. prosince 2025

Motivace a svědomí zločinců

Svědomí přemáhající neřest a nespravedlnost
Paříž – Hřbitov Père Lachaise – Hrobka Consuelo Fould (Wikimedia Commons)

Napsal jsem řadu článků (např. seriál Zločinci pod záštitou státu  1-6), v nichž jsem popsal svérázný způsob vyšetřování a opatření k ochraně osmi nepotrestaných pachatelů, která mohou způsobit promlčení zločinu. Rozhodl  jsem se doplnit obraz kauzy zamyšlením nad  motivaci a svědomím pěti zviditelněných pachatelů, či přinejmenším podezřelých.

Všechny spojuje snaha o získání majetkového prospěchu. Ods. Roman Šulyok  si po nezjištěnou dobu opatřoval obživu výrobou padělků cigaret Marlboro na provozovně v Malhosticích. V obavách z trestního stíhání výrobu zastavil a stroje přestěhoval do skladu společnosti Vltava holding a.s. v Lužkovicích ve vlastnictví Lebánků. Tam je chtěl zprovoznit, předvést ukrajinskému zájemci a prodat je. Jeho záměry zmařil Pátrací odbor Celní správy vpádem do skladu 26. srpna 2012. Pořizovací cenu strojů udával v desítkách milionů Kč. Jeho ztráta byla značná. Ve vydírání majetných bratří Lebánkových viděl cestu k získání odškodnění za ztrátu zdroje obživy a majetku. Motivace zločinného jednání je jasná. Svědomí recidivistu zřejmě netrápilo.

Pozoruhodný je ovšem zásadní obrat ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení, jimž nakonec vydal spolupachatele. Probudilo se v něm svědomí? Není to jisté, ale v každém případě se rozešel s dřívějším způsobem života kriminálníka. Uspěl s žádostí o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Od 27.února 2025 je na svobodě a zatím žije obyčejným životem: pracuje, stará se o rodinu. Snad to tak zůstane. Na rozdíl od větší části tlupy podstatnou část trestu odpykal.

Své  spolupachatele zmátl bajkou o prodeji strojů bratrům Lebánkovým, kteří mu je dle jeho tvrzení nezaplatili. Na rozhodnutí pomoci mu k majetku to jistě mělo vliv, ale je neuvěřitelné, že cestou vymáhání domnělého dluhu poškozených s použitím lsti, omezení osobní svobody a násilí se pustili čtyři pachatelé s úplným vysokoškolským právnickým vzděláním. Všichni bezpochyby věděli, že jdou po nezákonné cestě, v rozporu s etickými pravidly jejich povolání. Pikantní to je zvláště v případě policisty JUDr. Františka H., jehož ods. Roman Šulyok označil za stvořitele tlupy zakuklenců, kteří se dopouštěli násilí na poškozených. Je-li svědectví pravdivé,  heslo „pomáhat a chránit“ si vyložil vskutku překvapivým způsobem. Svědomí jim všem zřejmě zadusila „mastná“ finanční odměna.

Advokáti a notář nemají v této době jinou možnost než doufat, že se státním zachráncům podaří protahovat trestní řízení až do blížícího se promlčení. Svědectví poškozených a ods. Romana Šulyoka se shodují. Pokud dojde k obnovení odloženého řízení, rozumní lidé na místě podezřelých by hledali cestu k dohodě o vině a trestu. O úloze advokáta Jana S. Lebánkové nevěděli. Mezi jeho výpovědí při podání vysvětlení a svědectvím Romana Šulyoka je určitý rozdíl. Advokát vinu nepřiznává a při akci nebyl v penzionu, ale připouští účast na přípravných schůzkách, čili věděl o všem, co se poškozeným stane.  Navíc vtáhl další dva právníky do zločinné akce. Roman Šulyok dokonce tvrdí, že akci vymyslel. Také bych proto panu advokátovi doporučil hledání cesty k dohodě o vině a trestu.

Zcela odlišné  je postavení policisty. Svou účast na zločinu popírá. Jak jsem uvedl v různých článcích, (viz např. Co není zločin)  vyšetřovatel i státní zachránci považují svědectví zadavatele vydírání za nevěrohodné a od počátku vyšetřování na jaře r. 2021 stíhání policisty  odmítali. Jsem pevně přesvědčen, že se mýlí hrubě a navíc úmyslně.  Nepochybuji, že při řádně vedeném vyšetřování podezřelému zapírání nepomůže. Jeho postoj chápu. Případné odsouzení by pro něho mělo velmi nepříznivé důsledky: pošpinění vynikající pověsti a asi ztrátu zaměstnání a výsluhy. Ale pokud by se v něm přece jen probudilo svědomí a přijal by odpovědnost, nakonec by si aspoň zachoval čest. Všichni čtyři by mohli počítat s mírnými tresty, protože jde o velmi starý případ.

Je na místě zamyslit se nad stupněm rozvinutí svědomí a úctou k vykonávanému povolání také v případě všech chybujících účastníků  vyšetřování a opatření k ochraně zločinců. Za své počínání by měli nést odpovědnost. Ale kdo je k jejímu vymáhání povolá ?.

Zpět na obsah

Ing. Zdeněk Jemelík (*1935) promoval v roce 1958 na Agronomické fakultě a 35 let působil v resortu zemědělství a výživy. Od roku 1989 byl ředitelem sekretariátu Federálního ministra zemědělství a výživy ve Vládě národního porozumění a od roku 1990 vedoucím sekretariátu náměstka, řídícího petrochemickou výrobu a zemědělství na Federálním ministerstvu hospodářství. V roce 1990 odjel do Španělska studovat zahraniční obchod, odkud prostřednictvím své společnosti Hisparga dovážel potravinářské výrobky. Již téměř 20 let se věnuje sledování trestních procesů, u nichž je podezření, že nejsou férové. Sledoval medializované kauzy, např. od r. 2013 provází její trestní kalvárií bývalou předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou, ale většinou se zabývá lidmi, které nikdo nezná a nepodporuje. Nemá právnické vzdělání, na což upozorňuje. Působil řadu let ve spolku Šalamoun, v listopadu 2017 založil spolek Chamurappi z. s. V roce 2020 vydal knihu Škůdci v taláru a v roce 2023 její druhý díl.