1. Alfred de Zayas: Vracíme se do dob inkvizice
2. Thomas Kaiser: Jacques Baud – na mušce svévole EU

Vracíme se do dob inkvizice

Eleanor Roosevelt čte Všeobecnou deklaraci lidských práv v roce 1949; Prezidentská knihovna a muzeum FDR 64-165

Zeitgeschehen im Fokus (ZIF): Byla to dlouhá cesta, než se základní práva stala nezbytnou podmínkou a byla zakotvena v každé demokratické ústavě. Jak se historicky vyvíjela svoboda projevu a vyznání?

Profesor Dr. Alfred de Zayas (AdZ): Svoboda projevu je produktem osvícenství. Požadovali ji nejen Voltaire, ale také Rousseau, Diderot, Montesquieu a Immanuel Kant. Již v roce 1677 se Baruch Spinoza ve svém „Tractatus Politicus“ zasazoval o svobodu projevu a mír. Toto základní právo bylo zakotveno již v článku 19 Všeobecné deklarace lidských práv (Universalen Erklärung der Menschenrechte – UEMR) z roku 1948[1].

Ale co znamená svoboda projevu? Jistě svoboda říci ne, svoboda formulovat jiný názor. Kromě toho svoboda projevu předpokládá svobodu informací. Člověk musí vědět, o čem mluví. Pokud svoboda projevu znamená pouze svobodu opakovat hlouposti, právo opakovat to, co člověk večer předtím slyšel na CNN – pak je docela bezcenná.

Člověk má především právo získat všechny informace, aktivně je vyhledávat, svobodně je studovat a diskutovat o nich, bez zastrašování, bez státní inkvizice, bez cenzurních pravidel EU. Alternativou je teror názorů, skupinové myšlení, totalitarismus.

Sleduji fatální regres v uplatňování lidských práv v USA a Evropě.

Vracíme se do doby inkvizice. Nezávislé myšlení není podporováno, ale potlačováno. Nezávislí vědci jsou sankcionováni – jako například bývalý švýcarský plukovník a důstojník zpravodajské služby Jacques Baud.
Svoboda vyznání znamená právo mít víru – nebo ji nemít. Je to soukromá záležitost a člověk může věřit v Boha nebo ne, v katolickou, protestantskou, židovskou nebo islámskou víru. To je stanoveno v článku 18 UEMR.

ZIF: Jaké podmínky vedly k rozvoji lidských práv?

AdZ: Zdrojem lidských práv je dignitas humana – lidská důstojnost. Johannes Gutenberg a šíření znalostí prostřednictvím knihtisku od roku 1450 sehrály významnou roli. Díky knihám a pamfletům (včetně Lutherových 95 tezí) mohlo stále více lidí získávat a šířit znalosti. Vzdělání již nebylo výsadou kněží a patricijů. V renesanci se prosadilo myšlení a s ním i touha po znalostech.

Svoboda projevu a svoboda informací jsou pro fungující demokracii naprosto nezbytné. Proto musí každá demokratická vláda podporovat svobodné bádání a whistleblowery, nikoli je potlačovat, protože lidé jako Edward Snowden a Julian Assange jsou pro každou zemi nezbytností. Nezbytná je také svobodná tisková a mediální scéna s rozmanitými informacemi a interpretacemi.

Bohužel se náš západní svět již po desetiletí stále více ubírá směrem k absolutismu ve smyslu Leviathana Thomase Hobbese, směrem k jednotnému názoru a „výkladové svrchovanosti“ státu. To je však začátek totality. Tento vývoj nemá s demokracií nic společného. Naše vlády však utrácejí miliardy z daní na propagandu a public relations. Jsme neustále bombardováni „falešnými zprávami“ a „falešnými narativy“. Učí nás, koho máme mít rádi a koho nenávidět.

ZIF: Jsme na špatné cestě. V jakých obdobích po osvícenství nebo po francouzské revoluci došlo k omezení svobody projevu?

AdZ: Svoboda projevu je luxus. V roce 1600 byl Giordano Bruno upálen inkvizicí. O 30 let později se Galileo Galilei ocitl v podobné situaci. Galileo však byl dost chytrý na to, aby své koperníkovské přesvědčení odvolal. Alternativou bylo být upálen na hranici – eppur se muove / a přece se točí[2].

Po francouzské revoluci došlo k rozsáhlé cenzuře. Napoleon například nechal zničit 10 000 výtisků knihy Mme de Staël „De l’Allemagne“[3]. Také Vídeňský kongres zajistil, aby myšlenky svobody projevu nebyly brány příliš vážně. V Německu to byli členové studentských spolků a sdružení, kteří neustále bojovali za svobodu projevu – v duchu Cicerova „liberae sunt nostrae cogitationes“ – myšlenky jsou svobodné.

Poté došlo k obnovení cenzury v době sociálních revolucí v letech 1830 a 1848, v carském Rusku samozřejmě také. Největší popření svobody projevu a tisku jsme zažili v době nacismu v Německu. Lidé, kteří se neřídili nacistickými předpisy, byli zatčeni, zbaveni svých práv, jejich účty byly zablokovány, byli uvězněni v zajateckých táborech a často bez soudního řízení likvidováni: „zastřeleni při útěku“.

V totalitních státech neexistuje svoboda tisku, projevu ani vědy. Lidé žijí v neustálém strachu a nechtějí se dostat do hledáčku státu.

ZIF: Kdy byla svoboda projevu zakotvena v mezinárodním právu?

AdZ: Všeobecná deklarace lidských práv[4] z roku 1948 byla pouze „deklarací“, tedy nezávazným dokumentem. Teprve s vstupem v platnost Paktu OSN o občanských a politických právech dne 23. března 1976 se stala závaznou. Zvláště relevantní jsou články 18 a 19. Existuje k tomu bohatá judikatura Výboru OSN pro lidská práva, jehož jsem byl tajemníkem[5].

ZIF: Jaké povinnosti z toho vyplývají pro vlády?

AdZ: Vlády mohou omezovat svobodu projevu pouze ve zcela konkrétních a velmi omezených situacích (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, čl. 19, viz rámeček 1).

ZIF: Platí tyto výjimky v případě Jacquesa Bauda, který jste uvedl?

AdZ: Ne, žádnou z možných výjimek nelze prokázat. Výbor OSN pro lidská práva nikdy nepovolil rozšíření pojmu „ochrana národní bezpečnosti“. Ve svém komentáři z roku 2011 Výbor pro lidská práva poukázal na nezbytnou roli svobody projevu v každé demokracii a případně na zásadu proporcionality (viz rámeček 2).

ZIF: Představují analýzy Jacquesa Bauda ohrožení demokratického řádu evropských států?

AdZ: Ne, rozhodně nepředstavují žádné ohrožení, naopak. Kdyby mu od začátku naslouchali a studovali jeho analýzy, mohla ukrajinská krize skutečně proběhnout mírumilovněji a stovky tisíc lidí by dnes byly ještě naživu. I pro švýcarskou vládu by bylo vhodné, kdyby se řídila odhady, které Jacques Baud představil v pozorně sledovaném rozhovoru krátce po začátku války ve vašem deníku. (Aktuální dění v centru pozornosti, Zeitgeschehen im Fokus, 18. března 2022)

Ale nikdo nechce slyšet realistické poznatky, označuje je za „propagandu“ nebo „konspirační teorii“, smete je ze stolu a snaží se umlčet analytiky. Umírání na Ukrajině pokračuje. Jednoho dne budou možná Joe Biden, Antony Blinken, Jens Stoltenberg, Mark Rutte, Trump, Starmer, Macron a Merz voláni k zodpovědnosti.

ZIF: Omezení této základní svobody jsou tedy neslučitelná s lidskými právy.

AdZ: Omezení lidských práv Jacquesa Bauda jsou naprosto nepřijatelná a doufám, že zvláštní zpravodajka OSN pro svobodu projevu Irene Khan a nezávislý expert pro mezinárodní řád se k tomu co nejdříve vyjádří. V tomto rozhodnutí Rady proti Jacquesovi Baudovi jsou zřejmá porušení Evropské charty základních práv a článků 14, 17, 19, 21, 22, 25, 26 IPBPR. Je zcela legitimní, aby stát zajistil, že lidé nebudou pomlouváni nebo se nestanou oběťmi šikany (viz rámeček 3).

Je také zřejmé, že v plném kině nebo restauraci nelze křičet „hoří“, pokud nehoří. Nikdo nechce vyvolat zmatek a paniku. Problémovější je cenzura nebo kriminalizace vyjádření názorů. Celá debata o „falešných zprávách“ nebo „falešné historii“ je minovým polem. Demokratická společnost nepotřebuje cenzuru, ale pravdivé informace. Demokracie žije z volné diskuse.

ZIF: EU vydala „sankce“, které umožňují diskriminovat člověka kvůli nežádoucím názorům nebo poznatkům (vyvracení tvrzení EU nebo NATO).

AdZ: „Evropské hodnoty“ jsou již dlouho ztraceny. EU zradila jeden po druhém své demokratické závazky a porušila tím Maastrichtskou a Lisabonskou smlouvu. Vzpomeňme také na Evropskou úmluvu o lidských právech a Listinu základních práv Evropské unie[9].

Vidím obrovský pokles v dodržování lidských práv všech evropských občanů. Vidím totalitní tendenci bránit demokratické debatě silou.
Výbor pro lidská práva věnoval v roce 2012 svůj komentář č. 34[10] článku 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (viz rámeček 4).

Nazval jsem to „právem na omyl“ – právem se mýlit. Jak kdysi řekl Cicero: „Errare humanum est.“[11]

ZIF: Jak lze „sankce“ proti jednotlivým osobnostem posoudit z hlediska mezinárodního práva?

AdZ: Slovo „sankce“ je problematické, protože vyvolává dojem, že stát nebo instituce, která „sankce“ ukládá, má právní a morální právo. Z čistě terminologického hlediska by se měl používat odborný termín „jednostranná donucovací opatření“ (unilateral coercive measures).

Funkce experta OSN pro donucovací opatření se tedy nazývá „zvláštní zpravodaj pro donucovací opatření“ a NIKOLI „zvláštní zpravodaj pro sankce“. Současnou držitelkou tohoto mandátu je profesorka Dr. Alena Douhan.

Obvykle jsou donucovací opatření legitimní na vnitrostátní úrovni. Pokud mají extrateritoriální účinky, vstupuje do hry mezinárodní právo, protože se dotýkají suverenity jiných států. V zásadě jsou legální pouze „sankce“ uvalené Radou bezpečnosti OSN.

Všechno ostatní znamená použití síly, které je zakázáno v článku 2 odst. 4 Charty. Možná se ptáte, zda je zakázáno pouze použití vojenské síly. To by byla nesprávná interpretace článku 2 odst. 4, protože to v textu článku NENÍ uvedeno. O to více jsou „sankce“ nelegální, protože z řady studií víme, že zabíjejí. Komise OSN pro mezinárodní právo formulovala kodex o odpovědnosti států. Opatření proti Jacquesovi Baudovi jsou jistě v rozporu s mezinárodním právem a nelze je považovat za „odvetná opatření“ podle článků 49 a 50 kodexu.

Proto by švýcarská vláda měla formálně protestovat u Rady Evropské unie. Z hlediska lidských práv jsou tato opatření diktátorská, respektive nedemokratická, protože zde chybí jakákoli právní jistota. Jacques Baud nespáchal žádný zločin. Platí: „Nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege“ (žádný zločin bez zákona, žádný trest bez zákona). Kromě toho nedošlo k žádnému soudnímu řízení, k žádnému „due process“ (řádnému soudnímu řízení), k žádné možnosti bránit se proti pomluvám ze strany Rady Evropské unie.

K tomu se přidávají porušení článku 19 Paktu o občanských a politických právech (svoboda projevu), článku 25 (právo účastnit se politického života) a článku 26 (diskriminace na základě politického názoru). Výbor OSN pro lidská práva vytvořil podrobnou judikaturu v těchto otázkách, kterou analyzuji ve své knize „UN Human Rights Committee Case Law“ (N.P.Engel, Štrasburk. 2009). Rada Evropské unie již nejedná v souladu s právním státem, a to by mělo být zaznamenáno Evropským soudním dvorem v Lucemburku.

ZIF: Oprávňuje obvinění z „putinovské propagandy“ k omezení občanských práv?

AdZ: Bylo by třeba definovat pojem „putinovská propaganda“. I Putin má právo na svobodu projevu a Putinova interpretace faktů nemusí být nutně propagandou. Je zřejmé, že všichni politici a všechny vlády vybírají fakta a formulují vlastní narativ.

Existuje také „Trumpova propaganda“, „Starmerova propaganda“, „Macronova propaganda“ a „Merzova propaganda“. A to, co vychází z úst Ursuly von der Leyenové nebo Kaji Kallasové, lze rovněž označit jako „propagandu EU“. Ve skutečnosti by bylo třeba předložit všechny interpretace faktů a porovnat je, aby se bylo možné opatrně přiblížit pravdě. Omezení občanských svobodných práv je nedůstojné demokratické společnosti.

Měli bychom být schopni diskutovat o „Putinově propagandě“ s chladnou hlavou. Doporučuji dvě knihy profesorky Dr. Gabriele Krone-Schmalz: „Russland verstehen“ (Porozumět Rusku) a „Eiszeit“ (Doba ledová), obě vydané nakladatelstvím Westend Verlag.

ZIF: Kdo by měl v případě Jacquesa Bauda oficiálně zasáhnout a veřejně kritizovat EU za toto neuvěřitelné a neoprávněné opatření?

AdZ: V případě Bauda vidím flagrantní porušení článků 12, 14, 18, 19 a 25 Paktu OSN o občanských a politických právech, jakož i porušení článku 2 Lisabonské smlouvy. Obrátil jsem se na vysokého komisaře OSN pro lidská práva Volkera Türka (volker.turk@un.org), zvláštní zpravodajku OSN pro svobodu projevu Irene Khan (hrc-sr-freedex@un.org), a také svého nástupce ve funkci nezávislého experta OSN pro mírové a demokratické světové uspořádání, Georgiosa Katrougala (gkatrougalos@yahoo.com, gkatr@otenet.gr), již 14. prosince.

Případ Baud by měl být postoupen Výboru pro lidská práva a měly by být požadovány předběžné ochranné opatření. Měl by být také postoupen zvláštní zpravodajce pro nezávislost soudních orgánů Margaret Satterthwaite (hrc-sr-independencejl@un.org). Jedná se o přímý útok na svobodu projevu, výzkumu a vědy. Kdo další bude zařazen na seznam sankcí? Kdo bude další na řadě?

Nejde zde pouze o drsné porušení lidských práv – ve skutečnosti se jedná o postupný rozpad západní civilizace. EU brzy zjistí, že sankcionování Jacquesa Bauda je v demokratickém řádu nemožné. Osobně znám tohoto brilantního švýcarského plukovníka v důchodu a důstojníka zpravodajské služby a měl jsem tu čest s ním sedět v panelových diskusích.

Upřímný, střízlivý, racionální. EU ho chce potrestat za vydání knih a článků, protože vyjadřuje názory na válku na Ukrajině, které jsou v rozporu s názory vedení NATO. To samé dělá i mnoho dalších a své argumenty dokládají fakty, nikoli „falešnými zprávami“, „falešnou historií“ a „falešným právem“ nebo čistě emocemi.

ZIF: Nemá švýcarský stát v tomto případě také povinnost zasáhnout na ochranu svých občanů? Jacques Baud žije v Bruselu a EU mu zablokovala účty a zabavila majetek. V tomto případě musí stát okamžitě zasáhnout a bránit občanská práva.

AdZ: Již jsem napsal různým švýcarským orgánům a požádal, aby Švýcarsko okamžitě použilo mechanismy diplomatické ochrany[12] a aby byly „sankce“ proti Jacquesovi Baudovi zrušeny. Je to urážka mezinárodního práva a cti Švýcarska, když je občan sankcionován bez soudního řízení. Jacques Baud nesmí zůstat bez ochrany.

Nejde jen o Bauda – jde o čest Švýcarska. K otázce diplomatické ochrany pro Bauda viz také Roger Köppel[13] a můj rozhovor z 18. prosince v The World Today (Austrálie), kde poukazuji na to, že Austrálie více než deset let neudělala nic pro svého občana Juliana Assange[14].

To byla hanba pro Austrálii i pro mezinárodní právo. Nejlepší kniha o Assangeovi je od bývalého zvláštního zpravodaje pro mučení, prof. Dr. Nilsa Melzera: Der Fall Julian Assange (Piper Verlag). Nejlepší kniha o diplomatické ochraně je Satow: Diplomatic Practice.[15]

ZIF: Pane profesore de Zayasi, děkuji vám za rozhovor.

Rozhovor vedl Thomas Kaiser

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

︎
Zpět na obsah

Jacques Baud – na mušce svévole EU

Zdroj: newcastleherald.com

Vzhledem k tomu, že „sankce“ postrádají jakýkoli právní základ a jsou čistě svévolné, je obtížné se domáhat svých práv soudní cestou. Dotčeným osobám není přiznáno právo na spravedlivý proces. Člověk se skutečně cítí jako v nejtemnějších dobách evropské historie.

„Sankce“ proti švýcarskému plukovníkovi

Minulé pondělí, 14. prosince, zveřejnila EU seznam jmen, která byla nově zařazena na sankční seznam proti osobám a organizacím. Kromě jedenácti dalších osob je na seznamu uveden i bývalý plukovník švýcarské zpravodajské služby Jacques Baud. Tyto „sankce“ byly původně uvaleny na ruské osoby a organizace a nyní jsou neustále rozšiřovány i na osoby, které nejsou ruské, jako je Jacques Baud. To je skandál.

Jeho „proviněním“ je, že vědecky analyzoval příčiny a vývoj jak války na Ukrajině, tak války v pásmu Gazy. Své poznatky zveřejnil v několika rozhovorech, mimo jiné v pořadu Zeitgeschehen im Fokus (Aktuální dění v centru pozornosti) a v řadě publikací.

Jeho způsob práce je působivý. Měl by být samozřejmostí pro každého novináře a historika, a to s největší pečlivostí zkoumat politické nebo vojenské souvislosti a vývoj konfliktu, přičemž je třeba osvětlit všechny strany, aby se tak přiblížil přesný obraz a tím i pravda. Tento vědecký přístup není v dnešní EU žádoucí. Raději se následuje propaganda Zelenského nebo kohokoli jiného a Ukrajina se dále žene do katastrofy.

Žádné spojení s Ruskem

Jacques Baud při svých analýzách konzultuje veřejně dostupné zdroje a z nich vyvozuje své závěry. Vědomě se vyhýbá ruským zdrojům a všemu, co je tajné nebo konspirační. Jak již několikrát prohlásil, nemá žádné vazby na Rusko. Neexistují žádné důkazy o takových vazbách. Stačí však podávat vyvážené zprávy, aby byl člověk podezřelý z toho, že je „Putinovým agentem“.

Kdo čte Baudovy knihy a rozhovory nebo sleduje vysílané rozhovory, získá množství informací, dokumentů a statistik, které ukazují, s jakou pečlivostí, důkladností a nestranností k věci přistupuje. Obviňovat ho z ruské propagandy je čistě politicky motivované. Jeho poznatky odhalují politickou agendu Západu.

Nyní je za práci, kterou v posledních letech odvedl, sankcionován a zažívá vše, co s „sankcemi“ souvisí. Konkrétně to znamená, že si nemůže koupit chleba, pokud nemá v peněžence trochu hotovosti. Jeho účty jsou zablokovány. Lidé, kteří ho finančně podporují, jsou rovněž zařazeni na seznam sankcí, respektive potrestáni. Když mu dojde hotovost, nemůže platit nájem, nakupovat potraviny a tak dále. Kdo vymyslel něco tak zvráceného?

Nyní, když se celý domeček z karet (totiž že Ukrajina by mohla vyhrát válku proti Rusku) hroutí, EU zuřivě mlátí kolem sebe. To je nebezpečné.
Ukrajina válku prohrála, to je zřejmé. Každý den umírají stovky vojáků, Rusko postupuje kilometr za kilometrem, ale oficiální narativ stále zní, že pokud Ukrajině dáme dostatek zbraní, může Rusko porazit. To se za poslední čtyři roky ukázalo jako lež.

Zelenskyj veřejně prohlásil, že pokud nebudou zabaveny prostředky ruské centrální banky a nebudou k dispozici jeho zemi, Ukrajina na jaře zbankrotuje. Taková je situace této země. Kdyby Západ nevkládal do války miliardy, už dávno by byl mír. Vítězství nad Ruskem je fantazie.

Bezpráví a svévolnost

Jacques Baud v prvním rozhovoru pro tento deník z 18. března 2022 – již tři týdny po začátku války – poukázal na to, kde je třeba hledat příčiny konfliktu. Přitom již tehdy popřel běžný narativ: „Válka se nad Ukrajinou objevila jako blesk z čistého nebe, nikdo ji nečekal.“
Všichni byli zcela překvapeni. Přitom na Ukrajině od svržení demokraticky zvoleného prezidenta Viktora Janukovyče v roce 2014 probíhala válka.

Při opětovném čtení rozhovoru, který byl veden před téměř čtyřmi lety, zjistíme, že mnoho z toho, o čem se v něm mluvilo, se naplnilo.

Pokud se dnes někdo snaží Jacquesovi Baudovi zakázat mluvit, ukazuje to především bezpráví a svévolnost, které v EU panují. EU nemůže Baudovým vědeckým poznatkům nic postavit. Zatímco se EU po všechny ty roky snažila přizpůsobit realitu svým představám a přáním, Jacques Baud zkoumal realitu, aby své poznatky mohl sdílet se zainteresovanou veřejností.

Obvinění proti němu jsou neuvěřitelná: že je „pravidelným hostem v proruských televizních a rozhlasových pořadech“ a „mluvčím proruské propagandy“. Je mu podsouváno „šíření konspiračních teorií“ a mnoho dalších absurdit. Nic z toho není pravda. Když se Jacques Baud objeví v ruské televizi, která je sama o sobě přístupná všem, jedná se o rozhovory, které nebyly vedeny s ruskou televizí, ale byly jí převzaty.

Totéž se stalo i s rozhovory, které vedl Jacques Baud pro Zeitgeschehen im Fokus. Kromě toho si každý může sám rozhodnout, které stanici chce poskytnout rozhovor a které ne. To je všechno neuvěřitelné.
Kdo tak argumentuje, potlačuje autoritářskými metodami jiné názory.

Opatření, která Jacquesa Bauda čekají, jsou drastická. Cílem je zničit člověka materiálně i psychicky. Takové věci známe z totalitních států, kde řádí tajné služby. Na federální tiskové konferenci 19. prosince položil Florian Warweg, novinář z Nachdenkseiten, otázky týkající se rozhodnutí EU zařadit Jacquesa Bauda na seznam sankcí a dostal odpověď:

Pokud lidé šíří dezinformace a „pokud k tomu existují právní důvody a existuje příslušné rozhodnutí Rady Evropské unie, že lze uvalit sankce. To se stalo v pondělí, bude se to dít i nadále, stalo se to v minulosti a všichni, kdo se v této oblasti pohybují, musí počítat s tím, že se to může stát i jim.“

Téměř 14 dní Jacques Baud neobdržel od EU ani písemné oznámení, ani jakékoli informace o uvalení „sankcí“.

Co dělá švýcarský stát?

Kde je ostrý protest ministerstva zahraničí? Nechá se bezúhonný občan, který dlouhá léta sloužil Švýcarsku, na holičkách? Chce se celá věc zamést pod koberec, aby obyvatelstvo nemělo žádné pochybnosti o tom, zda se má vydat cestou stále většího sbližování s EU? Za těchto okolností nemůže být EU smluvním partnerem. Podvolíme se EU a podřídíme se jí, jak to v poslední době stále častěji zažíváme?

EU ukázala svou pravou tvář. Pošlapává ústavy svých členských států, které všechny zakotvily základní práva, jako je například svoboda vědy a svoboda projevu.

S arogancí moci se diktátorsky snaží odstranit vše, co je v rozporu s její propagandou. Jedná se o hrubé porušení Evropské úmluvy o lidských právech a dalších mezinárodních smluv.

Kde jsou oficiální hlasy, které požadují vyškrtnutí Jacquesa Bauda z tohoto seznamu? Jacques Baud na dotaz potvrdil, že do soboty 20. prosince neslyšel „vůbec nic“ ani od „oficiálního Švýcarska“, ani „od EU“. Další komentář není třeba.

Mnoho novin, zejména alternativních médií, ale nejen těch, o tom informovalo, odsoudilo tento postup a částečně ho ostře komentovalo. Ve Švýcarsku přispěl k objasnění a šíření informací o tomto nepopsatelném incidentu především týdeník Weltwoche. Švýcarská spolková rada musí konečně jednat!

Zpět na obsah

Alfred-Maurice de ZayasČesky (*1947) je profesor mezinárodního práva a historie na Ženevské škole diplomacie, působil jako hostující profesor na mnoha univerzitách v USA, Kanadě, Německu, Španělsku a Švýcarsku. V letech 2012-2018, kdy byl nezávislým expertem OSN pro mezinárodní řád, vypracoval 14 zpráv pro Valné shromáždění OSN a Radu pro lidská práva, v nichž formuloval „25 zásad mezinárodního řádu“. V letech 1980-2003 působil jako vedoucí právník Úřadu OSN pro lidská práva v Ženevě, zastával funkci tajemníka Výboru OSN pro lidská práva a vedoucího petičního oddělení. Je autorem desítky knih, mimo jiné Building a Just Global OrderČesky (Budování spravedlivého světového řádu, 2021), The Genocide against the Armenians 1915-1923 (Genocida Arménů 1915-1923, 2010), United Nations Human Rights Committee Case LawČesky (Judikatura Výboru OSN pro lidská práva, 2009), The Human Rights IndustryČesky (Průmysl lidských práv, 2021), Countering Mainstream NarrativesČesky (Vyvracení mainstreamových narativů, 2022). Publikoval řadu článků týkajících se arménské genocidy a práva na sebeurčení Arménů v Náhorním Karabachu a vystupoval na tato témata v Evropském parlamentu. Je americkým a švýcarským občanem, žije ve švýcarské Ženevě se svou manželkou Carlou. V letech 2006-9 a 2013-17 byl prezidentem P.E.N. International Centre Suisse.

Thomas Kaiser je historik a redaktor švýcarského webu Zeitgeschehen im Fokus. Jeho ústředním tématem jsou média, demokracie, lidská práva a cenzura. Publikuje na rovněž v Global Bridge, Overtone Magazin, Global Research a jeho články a rozhovory přebírá řada dalších médií jako Ze!tpunktČesky, MR onlineČesky, InfosperberČesky.