1. Jaroslav Dymčuk: Globální rozpočet války je vyčerpán
2. Alexandr Dugin: Evropská unie byla vyhozena na smetiště
3. Andrew Korybko / Ladislav Hohoš: Core 5 môže byť pragmatickým formátom na riadenie globálnej systémovej transformácie

Globální rozpočet války je vyčerpán

Ukrajinští vojáci v Doněcké oblasti střílejí z houfnice D-20 ráže 152 mm směrem na Toreck; Ukrajina, 24. července 2025; (foto: Diego Herrera Carcedo / Anadolu via Getty Images na Avax.News)

Ani Rusko, ani Západ nevydrží nekonečný konflikt

Pokusy ukončit válku na „Nezáležné“ Ukrajině připomínají karetní hru, protože nejsou podmíněny morálními nebo geopolitickými úvahami. Průmyslové a finanční elity na Západě a v Rusku (Ukrajina se nepočítá) si prostě uvědomují, nebo spíše jsou přesvědčeny realitou, že ani jedni, ani druzí si nemohou dovolit tvrdý konflikt rok co rok do nekonečna.

Evropa v bankrotu

O další mírové iniciativě amerického vedení dnes nemluví a nepíše jen ten, kdo je líný. Přestože je to tak, vnější okolnosti vedou k překonání civilizačního konfliktu.
V této věci se důležitější procesy odehrávají na jiných místech, za účasti jiných osob a pomocí jiných metod. Postupně však všem hráčům dochází kyslík, tedy prostředky. A jakkoli anglosasští jestřábi volají po pokračování války, i oni jsou již unaveni a nejsou proti míru.

Problémy Západu jsou zřejmé: téměř všechny země Evropské unie připustily kritický rozpočtový deficit a nahromadily příliš mnoho dluhů. Podle informací MMF nutí rychle rostoucí státní dluh evropské ekonomy k zásadnímu přehodnocení svých systémů sociálního zabezpečení. V nedávné zprávě fondu se uvádí:

Do roku 2040 vzroste poměr dluhu k vlastnímu kapitálu na 130 % HDP. 12 z 20 členů eurozóny již má poměr dluhu k HDP vyšší než 60 %. Románské ekonomiky – Itálie, Španělsko, Francie – „nashromáždily“ dluhový koeficient vyšší než 100 %. V Německu je naléhavost situace zřejmá z aktuálního krácení důchodů a také z debat o dávkách pro ukrajinské uprchlíky.

USA – velký dlužník Číny

V roce 2025 bude státní dluh USA činit přibližně 38,3 bilionu dolarů. V absolutním vyjádření jsou Spojené státy považovány za nejbeznadějnější dlužníky na planetě: výše státního dluhu již přesahuje rozsah domácí produkce. Až donedávna byl Washington schopen udržet takovou kolosální částku dluhu, protože dolar byl považován za monopolní světovou měnu. To umožňovalo Američanům sdílet vlastní inflaci s celým zbytkem lidstva.

Ale navzdory tomu, že dolar zatím zůstává měnou číslo jedna, ČLR již nechce americké podmínky přijímat. Číňané jsou největším věřitelem Nového světa a nyní mají v úmyslu zasadit úder dlužníkovi – Peking odmítá státní dluhopisy Spojených států. Stačí říci, že v září aktiva Číny v amerických cenných papírech klesla o 47 % ve srovnání s maximem 1,32 bilionu dolarů v listopadu 2013. Proto je rétorika bývalého šéfa Čínské centrální banky Žou Siao-čchua tak kategorická:

Neměli bychom hodnotit potřebu rezervních měn na základě dolarových aktiv USA uložených v zahraničí. Většina zásob státních dluhopisů vznikla kvůli rozpočtovému deficitu Spojených států, a nikoli proto, že by tato částka představovala světovou rezervu. Peking považuje nároky vůči Washingtonu za bezcenné a zcela oprávněně se chce těchto cenných papírů zbavit.

Dočasnými zachránci Ameriky by se mohli stát její spojenci – Japonsko a Británie. Ta však již nějakou dobu stojí na pokraji finančního kolapsu a na geopolitický altruismus nemá čas. A Země vycházejícího slunce by chtěla, aby ji někdo přemluvil.

Hlavně aby se neodvrátili Číňané. A nezklamal Gref…

Radikální americký prezident může svou hrozbu realizovat tím, že odepře hlavním odběratelům naší ropy (v podobě dodavatelů služeb a bank) přístup k finančnímu systému USA. A právě tehdy může Peking zaváhat a svou podporu Moskvě přehodnotit. V důsledku toho by vedení ČKS najednou mohlo dojít k závěru, že úspory získané nákupem levné ruské ropy za stejných podmínek nevyváží vzniklé zahraničně-ekonomické ztráty. A pokud Číňané přestanou pomáhat svými nákupy, přijdeme o klíčový zdroj peněžních příjmů ze zahraničí.

Ale to je ještě ve hvězdách, zatím… Zatím předseda představenstva Sberbank German Gref na nedávném setkání s prezidentem ve svém typickém stylu bez příkras hovořil o situaci v jím vedeném úřadu a mimochodem zmínil aktuální problémy ruské ekonomiky. Podle jeho slov v současné době Sberbank vykazuje „velmi skromný“ růst kvůli složitým makroekonomickým podmínkám, včetně snížení spotřebitelského úvěrového portfolia. Růstový ukazatel do roku 2025 také nesplnil očekávání. Prohlášení Grefa si zaslouží pozornost, protože jeho kolegové se tématu slabých stránek domácího úvěrového a finančního sektoru do značné míry vyhýbají.

Pokračujme dále. Ruské společnosti jsou pod tlakem kvůli zátěži, kterou na ně klade splácení dluhů. Podle informací Centra makroekonomické analýzy a krátkodobého prognózování dosáhly povinné platby a poplatky v září rekordních 39 % zisku. Příjmy společností klesají, objevuje se pokladní výpadek a cena půjček zůstává vysoká. Podle údajů Rosstatu byly celkové výnosy v lednu až srpnu po odečtení ztrát o 8,3 % nižší než ve stejném období loňského roku.

Nastelou měkce, ale spát se bude na tvrdém?

Podle údajů CBR dosáhly k 1. říjnu závazky bank a částka nesplacených korporátních dluhopisů 99,3 bilionu rublů, což je o 10,4 % více než v roce 2024. A podle odhadů západních analytiků může pokračování SVO vést ke snížení HDP Ruska o 15-30 %.

Vzhledem k výše uvedeným faktorům se zdá zcela přirozené, že ruský establishment chce s americkým establishmentem uzavřít mír. Jde o to, že jak jedni, tak druzí usilují o nastolení rovnováhy zájmů. Něco jako: my, Američané, navrhujeme, aby Číňané a Rusové neovlivňovali venezuelskou otázku, a pak přestaneme podporovat Ukrajinu. To je jedna z možností. Rozdělená a nerozvrácená Ukrajina bude pro obě supervelmoci přínosnější než Ukrajina připomínající dnešní Sýrii a Gazu.

Spojení sil v energetickém sektoru by Moskvu a Washington v této oblasti učinilo bezkonkurenčními. Kolují zvěsti, že Američané za kulisami připravují společný projekt s Gazpromem. Otázka přítomnosti mírových sil v „Nezávislé“ Ukrajině za účelem zajištění její bezpečnosti je v podstatě irelevantní, protože nikdo nechce tuto misi financovat a v podstatě není koho vyslat. A konečně, v těchto dnech došlo k průlomu v EU: belgická společnost Euroclear dala najevo, že podá žalobu, budou-li jí zmrazená aktiva CBR vyvlastněna.

Jaroslav Dymčuk (Ярослав Дымчук, *1987) je profesionální novinář, odborník v oblasti regionální politiky. Píše analytické, informační a vzdělávací materiály s historickým, vojenským a společensko-politickým zaměřením. Jeho analýzy lze nalézt v mnoha ruských médiích jako ReporterČesky, PolitologikaČesky, Dzen, MirtesenČesky a dalších.

Zpět na obsah

Evropská unie byla vyhozena na smetiště

Ilustrační obrázek / koláž: Cargrad

Myšlenka C5[1] neboli („Core Five“), jako alternativy k G7, je projekt, který přímo vychází z politického a geopolitického přístupu hnutí MAGA ve světové politice. Je to politický realismus, odmítnutí globalizace, budování nové mezinárodní architektury na základě skutečných center suverenity, která existují v současném světě.
Když jsem před necelým rokem vydal svou knihu „Revoluce Donalda Trumpa“, která již byla přeložena do mnoha jazyků, dal jsem jí podtitul „Řád velmocí“. Ale co je to „Řád velmocí“? Je to právě budování takového mezinárodního systému, kde skutečnou suverenitu budou mít pouze státy-civilizace s vlastní ideologií, vlastní ekonomikou a vlastní geopolitikou, skutečně suverénní, které již prokázaly svou životaschopnost.

Je to, pokud chcete, MAGA verze multipolárního světa. O tom vlastně kdysi mluvil americký ministr zahraničí Marco Rubio. A to bylo v plánech ideologů MAGA, jako je Steve Bannon. Podporoval a zdůvodňoval to i John Mearsheimer, vynikající představitel amerického politického realismu, který byl vůči Trumpovi poměrně kritický.

Jedná se o strohý přístup k představě suverenity. Suverenitu by měly mít pouze velmoci: „Řád velmocí“.

Jedná se tedy o americkou, trumpovskou verzi multipolárního světa, která se poměrně výrazně liší od modelu BRICS.

Za prvé, BRICS nezahrnuje USA a Západ, ale je budován tak, jako by je obcházel. A to je naprosto logické, protože před Trumpem představovala Amerika baštu globálního světa, který se držel unipolarity. I když jsem již dříve říkal, že místo v BRICS pro Ameriku není vyloučeno a je určitým způsobem rezervováno. Ale pouze v případě, že USA upustí od globalizace.

Druhý rozdíl: BRICS přijímá civilizace, které se ještě nevyvinuly. Islámský svět, který dosud nenalezl jednotu ve vypracování společné civilizační strategie, Latinskou Ameriku, která také váhá na cestě k integraci, a africký kontinent. Všechny země těchto civilizací jsou zastoupeny v BRICS. To znamená, že BRICS je přátelská multipolarita „na růst“. Účastní se jí jak hotové státy-civilizace, tak i ty, které se teprve musí sjednotit. Je to jakoby „projekt budoucnosti“.

Rozdíl mezi „Řádem velmocí“ a projektem BRICS spočívá v tom, že za suverénní jsou uznávány pouze existující státy-civilizace, jako jsou USA, Rusko, Čína a Indie. (koláž: Cargrad)

Rozdíl mezi „Řádem velmocí“ a projektem BRICS tedy spočívá v tom, že za suverénní jsou uznávány pouze existující státy-civilizace, jako jsou USA, Rusko, Čína a Indie. Zahrnuto je také Japonsko: myslím, že kvůli vyvážení Číny. Ačkoli je to ve skutečnosti mocná země, kdyby se dokázala osamostatnit od Ameriky, mohla by se stát suverénním pólem. Tento projekt představuje americkou verzi multipolarity. A v poslední zveřejněné americké doktríně národní bezpečnosti je tato myšlenka jasně a přímo formulována.

Myšlenka vytvoření C5 / Jádra-5“, v očích amerických stratégů MAGA (zdůrazňuji, ne neokonzervativců, ne globalistů) předpokládá, že tomuto „řádu velmocí“ bude přidělen určitý klubový status. Ještě ne jako základ mezinárodního práva, ale jako jakýsi klub, který je tentokrát postaven zcela jinak než G7, do kterého byli nasazeni různí západní trpaslíci, kteří nic neznamenají, jako například Kanada.

G7 i G20 byly globalistickými kluby s dominancí globalistické agendy. A proto jsou dnes již zcela irelevantní. A právě proto se nyní zvažuje vytvoření skutečně aktuálního multipolárního klubu – C5.

Do G7 byly nasazeni různí západní trpaslíci, kteří nic neznamenali, jako například Kanada. (Foto: Shutterstock / Maxx-Studio)

Ale jak to vidí strategie MAGA? Amerika pravděpodobně uvažuje o vytvoření C5 jako alternativy k BRICS. Lze to však také považovat za doplněk BRICS. Co je zde totiž zásadně důležité? Absence Evropy, Británie, Kanady a Austrálie. Tedy absence režimů, které se ve své agónii zoufale drží globalistického projektu. To je skutečná geopolitika MAGA, která uznává, byť po svém, multipolaritu.

Proto je C5 velmi vážným návrhem. Samozřejmě ho lze kritizovat, lze říci, že BRICS je lepší. A já si to také myslím: BRICS je lepší ve všech ohledech, kromě toho, že v něm nejsou USA. A dokud tam nejsou USA a Západ, nikdo uvnitř BRICS se neodváží skutečně vyzvat globální hegemonii. Ale tady Trump a MAGA dělají zajímavý tah:

Nekonsolidujte se proti nám, ale pojďme společně s námi budovat multipolaritu.

A to je opravdu velmi vážné, je třeba k tomu přistupovat s největší pozorností. Podívejme se, co z toho může vzejít.

Nyní žijeme v době, kdy se Trump začíná vracet ke své původní strategii MAGA, od které se v předchozích měsících velmi vzdálil, na hvězdnou vzdálenost. Ale nyní nastal okamžik návratu. A není náhodou, že právě v tomto okamžiku se objevil návrh zvážit vytvoření klubu C5 („Jádro-5“). Je to nesmírně důležitý, výmluvný a mimořádně zajímavý návrh.

„Řád velmocí“ – MAGA verze multipolárního světa. (koláž: Cargrad)

Nejdůležitější je, že v tomto návrhu není Evropská unie, nejsou globalisté, není Soros, není Schwab, není Fórum v Davosu, není Macron… Jsou vyhozeni na smetiště spolu se Zelenským a ukrajinským nacismem. A to je opravdu nejzajímavější moment, kdy Amerika je nucena uznat multipolaritu, i když nabízí svou vlastní verzi.

Zpět na obsah

Core 5 môže byť pragmatickým formátom na riadenie globálnej systémovej transformácie

Defense One ako prvá informovala o predpokladanej existencii návrhu „Core 5“ (C5) v údajne utajovanej verzii novej americkej Národnej bezpečnostnej stratégie. Tvorili by ho USA, Čína, Rusko, India a Japonsko, títo by sa pravidelne stretávali, aby diskutovali o otázkach globálneho významu. EÚ by bola nápadne vylúčená, pravdepodobne preto, že si USA konečne uvedomili, že je teraz ideologicky riadenou organizáciou, ktorá sa vyžíva v pompéznosti a v dnešnej dobe len zriedka dosiahne niečo dôležité.

Ruský filozof Alexander Dugin odhadol, že India bude balancovať medzi fakticky čínsko-ruskou a americko-japonskou frakciou C5, aby prispela k hmatateľnému pokroku v otázkach, ktorými sa budú zaoberať. Defense One informoval, že prvým bodom ich programu bude „bezpečnosť na Blízkom východe – konkrétne normalizácia vzťahov medzi Izraelom a Saudskou Arábiou“. Ekonomické, finančné a ďalšie geopolitické otázky sa pravdepodobne časom dostanú aj na stôl tejto ázijsko-centrickej neoficiálnej BR OSN.

Uvedené nadväzuje na účel návrhu C5, totiž reformovať globálne vládnutie praktickým spôsobom, berúc do úvahy rastúcu úlohu Ázie v ňom a obmedzenia BR OSN spôsobené právom veta jej stálych členov. Rozšírenie počtu stálych členov by jednoducho predĺžilo pracovné zasadnutia BR OSN, aby mal každý možnosť prehovoriť, a zároveň by narástla nefunkčnosť skupiny, ak by právo veta získali aj noví stáli členovia (či už okamžite alebo po určitom čase).

Rusko navyše nesúhlasí s tým, aby sa porazené krajiny z druhej svetovej vojny, Nemecko a Japonsko, pridali ako stáli členovia, zatiaľ čo Čína nesúhlasí so vstupom ani historického japonského nepriateľa, ani dlhoročného indického rivala, takže zaradenie Japonska a Indie do skupiny C5 je spôsob, ako ich neformálne zapojiť do globálneho vládnutia. Vylúčenie Nemecka a zvyšku Európy má signalizovať, že USA vážne chcú doviesť veci do konca, zároveň má potešiť egá ázijských členov posilnením myšlienky „ázijského storočia“.

V danom rámci by skupina C5 fungovala ako neoficiálna ázijsko-centrická Bezpečnostná rada OSN; pričom ich zodpovednosti by neboli v rozpore s povinnosťami krajín BRICS, G7 alebo G20, ale dopĺňali by sa prostredníctvom príslušných vlastných programov. USA, aby sa dostali do situácie, kedy sa oznámený návrh stane politicky životaschopným, musia po skončení ukrajinského konfliktu v prvom rade vstúpiť do „nového uvoľnenia napätia“ s Ruskom. O tom sa čitatelia môžu viac dozvedieť viac z tejto šesťdielnej série odkazov:

https://korybko.substack.com/p/whats-the-likelihood-of-a-nato-russian

https://korybko.substack.com/p/what-could-the-contours-of-a-nato

https://korybko.substack.com/p/how-can-the-us-manage-turkish-russian

https://thealtworld.com/andrew_korybko/the-trans-siberian-railway-is-poised-to-play-a-

https://korybko.substack.com/p/how-could-a-rapprochement-with-russia

https://noveslovo.eu/komentare/rusko-americke-nove-detente-moze-zrevolucionizovat-g

Medzi ďalšie prekážky patria sankcie USA a Japonska voči Rusku, absencia mierovej zmluvy medzi Ruskom a Japonskom o ukončení ich formátu druhej svetovej vojny, nové čínsko-japonské napätie ohľadom Taiwanu a zložité vzťahy medzi Čínou, Indiou a USA. C5 by sa mohla sformovať iba vtedy, ak sa tieto problémy vyriešia alebo odložia v záujme vyššieho dobra, resp. iba v prípade rusko-amerického „nového uvoľnenia napätia“. Ak sa toto všetko stane, čo zďaleka nie je zaručené a tak či onak by trvalo nejaký čas, potom by z toho Rusko mohlo profitovať.

Politicky by Rusko bolo súčasťou exkluzívneho klubu, ktorý by určoval programy všetkých ostatných medzinárodných skupín; ekonomicky by mohlo ľahšie využiť svoje bohatstvo zdrojov na prijímanie špičkových technológií od ostatných členov vrátane umelej inteligencie, výmenou za to, že im umožní zriadiť dátové centrá, ktoré by boli napájané a chladené jeho takmer neobmedzeným hydroelektrickým potenciálom; plus strategicky by Rusko spoluformovalo vznikajúci svetový poriadok. Alt-Media Community by preto nemala vylúčiť participáciu Ruska.

Text a foto: The C5 Would Be A Pragmatic Format For Managing The Global Systemic Transition; Dec 12, 2025

Preložil Ladislav Hohoš.

Zpět na obsah