1. Andrew Korybko: Tři poznatky z amerického zabavení ruského tankeru v Atlantiku
2. Andrew Korybko: Druhé ruské použití Orešniku bylo reakcí na tři nedávné provokace
3. Andrew Korybko: „Trumpova doktrína“ je formována „strategií odpírání“ Elbridge Colbyho

Analýzu Three Takeaways From The US’ Seizure Of A Russian-Flagged Tanker In The Atlantic publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 8. ledna 2026

Tři poznatky z amerického zabavení ruského tankeru v Atlantiku

USA právě zadržely v Atlantiku tanker MarineraČesky plující pod ruskou vlajkou. Dříve se jmenoval Bella 1 a kvůli vazbám na Hizballáh je pod americkými sankcemi. Pod guayanskou vlajkou se plavil z Íránu do VenezuelyČesky a pokusil se prolomit americkou blokádu. Neuspěl, loď se otočila, změnila si jméno na Marinera a před zabavením dostala dočasné povolení k plavbě pod ruskou vlajkou. Rusko poté požadovalo, aby s jeho občany na palubě bylo zacházeno humánně a aby byli vráceni domů.

Ministr války Pete Hegseth napsal, že „Blokáda sankcionované a nelegální venezuelské ropy zůstává V PLNÉ ÚČINNOSTI – kdekoli na světě.“ Toto oznámení předcházelo tomu, že generální prokurátorka Pam Bondi pohrozila, že by proti posádce mohlo být zavedeno trestní stíhání. Její tweet a další Hegsethův o tom, že USA povolí Venezuele pouze „legitimní a zákonný“ obchod s energií, ukazuje, že USA opět přebírají takzvané „policejní“ funkce. Zde jsou tři poznatky z tohoto incidentu:

———-

1. USA jsou překvapivě nonšalantní ohledně náhodné války s Ruskem

I na americké poměry bylo zabavení tankeru plujícího pod ruskou vlajkou drzost, zejména poté, kdy západní média informovalaČesky, že Rusko vyslalo lodě a ponorku k jeho doprovodu, což Rusko nepotvrdilo a během zabavení se žádné z nich v blízkosti nenacházely. Trump 2.0 nicméně počítalČesky, že k žádné odvetě nedojde, a to i přes varováníČesky místopředsedy ruského parlamentního výboru pro obranu, že „jakýkoli útok na naše lodě lze považovat za útok na naše území, i když loď pluje pod cizí vlajkou“.

K tomuto incidentu došlo zajímavě souběžně s tím, jak USA podpořilyČesky evropské záruky příměří pro Ukrajinu, které zahrnují závazky Británie a Francie nasadit během této doby vojska, přestože Rusko opakovaně varovaloČesky, že by se mohly stát legitimními cíli. Je zcela zřejmé, že USA jsou nyní překvapivě lhostejné k náhodné válce s Ruskem, ať už kvůli zabavení jedné z lodí pod jeho vlajkou na moři, nebo kvůli zabití spojenců NATO na Ukrajině. Toto pozorování Rusku neunikne.

2. „Pevnost Amerika“ zahrnuje také důležitou námořní složku

Cíl obnovení unipolární hegemonie USA nad Amerikou, který je v nové Národní bezpečnostní strategiiČesky označen za nejvyšší regionální prioritu, lze označit za budování „PevnostiČesky AmerikaČesky“. To nesleduje jen z důvodů prestiže, ale také z pragmatismu ve smyslu umožnění USA přežít a dokonce prosperovat, pokud budou někdy z východní polokoule vyhnány nebo se rozhodnou se odsud stáhnout, jelikož kontrola nad zdroji a trhy na této polokouli by tento výsledek prakticky zajistila.

Jak je patrné z tohoto incidentu i z příspěvků Hegsetha a Bondiho, důležitá je také námořní složka související s kontrolou vývozu ropy z Venezuely, která má největší zásoby na světě. Toho lze dosáhnout pouze zachováním jednostranné blokády a zabavením všech lodí, které ji porušují, a to obojí pod záminkami vymáhání práva ztělesňujícího koncept exteritoriality. Bez této námořní složky by „Pevnost Amerika“ nikdy nemohla být skutečně vybudována, ale neobejde se to bez určitých nákladů.

3. USA rozbíjejí „řád založený na pravidlech“, který budovaly po celá desetiletí

Výše zmíněný bod navazuje na poslední bod o tom, jak vojensky vynucená exteritorialita USA vůči Venezuele rozkládá „řád založený na pravidlech“, který USA pro udržení své unipolární hegemonie nad světem po skončení staré studené války budovaly po celá desetiletí. To porušuje mezinárodní právo, které USA po celém světě používaly k selektivní kontrole podle svých libovolných standardů. Namísto mezinárodních nyní USA hlídají své vlastní zákony, také ve snaze o hegemonii.

Mezinárodní právo se kvůli vrozené dysfunkci OSN, která souvisí s patovou situací mezi pěti stálými členy Rady bezpečnosti OSN, kdy jeden obvykle vetuje významné návrhy ostatních, stává stále více iluzorním. I přesto, pokud by se jím velmoci ve svých vzájemných vztazích řídily, byla by větší předvídatelnost a menší riziko války v důsledku chybného odhadu. USA však nemají zájem ani o to, jak tento incident dokazuje, protože má nyní budování „Pevnosti Amerika“ přednost před vším ostatním.

———-

Trend spojující tři výše zmíněné poznatky spočívá v tom, že USA znovu militantně prosazují svou historickou „sféru vlivu“ nad Amerikou, a to je pro Trumpa 2.0 tak důležité, že jsou ochotny kvůli tomu zničit „řád založený na pravidlech“ a dokonce riskovat nechtěnou válku s Ruskem. Námořní složka u venezuelského karibského pobřeží, která byla vybudována přede všemi ostatními, je administrativou ospravedlňována jako operace vymáhání práva, která upřednostňuje domácí zákony před mezinárodními.

Jelikož se to děje na druhé straně světa, kde ani jedna polovina čínsko-ruské dohody nemá žádné vojenské základny, nemohou to zpochybnit ani nepřímými prostředky, na rozdíl od toho, jak USA zpochybnily znovuobjevení ruské historické „sféry vlivu“ na Ukrajině prostřednictvím probíhající zástupné války. To neznamená, že velký strategický cíl USA, kterým je obnovení jejich unipolární hegemonie nad Amerikou, uspěje, jenomže pokud neuspěje, bude to způsobeno vnitřními důvody a nikoli vnějšími silami.

Zpět na obsah

Analýzu Russia’s Second-Ever Use Of The Oreshniks Was A Response To Three Recent Provocations publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 12. ledna 2026

Druhé ruské použití Orešniku bylo reakcí na tři nedávné provokace

Ruské ministerstvo obrany v pátek ráno potvrdiloČesky, že Orešnik byl použit již podruhé v historii poté, kdy byl odpálen na cíle ve Lvovské oblasti. Zprávy uvádějí, že mezi zasaženými cíli bylo i Stryjské plynové poleČesky a zásobník plynu. PoprvéČesky byl Orešnik použit v listopadu 2024 poté, když USA a Velká Británie povolily Ukrajině použít jejich rakety dlouhého doletu k úderům hluboko v Rusku. Za jeho druhé použití byly pravděpodobně zodpovědné tři nedávné provokace.

Výše uvedené potvrzení výslovně zmiňovalo, že důvodem k této odvetě byl pokus Ukrajiny o rozsáhlý útok na Putinovo sídlo v ruské Novgorodské oblasti těsně před Novým rokem. V této souvislosti bylo vyhodnoceno, že „CIA manipuluje Trumpa proti PutinoviČesky“, poté, kdy Trump změnil názor na Putinovo tvrzení, že se jednalo o pokus o atentát, ve víru v tvrzení šéfa CIA, že útok údajně cílil pouze na blízký vojenský objekt, takže to lze interpretovat jako Putinovu odpověď Trumpovi.

Přestože ruské ministerstvo obrany nezmínilo žádné další nedávné provokace, které by mohly být příčinou druhého použití Orešniku v historii jejich země, lze oprávněně tvrdit, že když Putin uděloval povolení k tomuto poslednímu útoku, měl pravděpodobně na mysli i dvě další provokace. Jde o oficiální plány Francie a Velké BritánieČesky na nasazení vojsk na Ukrajinu, pokud bude dohodnuto příměří, a také o zabavení ruského tankeruČesky v Atlantiku Spojenými státy. Každá z nich je provokativní svým způsobem.

Sám Putin ještě v září varoval, že Rusko bude považovat západní jednotky na Ukrajině za „legitimní cíle ke zničení“. Ačkoli později téhož měsíce „SVR odhalila, že britské a francouzské jednotky již v Oděse jsouČesky“, nelze to srovnávat s konvenčním nasazením, ke kterému se tito dva zavázali. Ještě znepokojivější je, že Witkoff jejich plány podpořilČesky, a tak Rusko pravděpodobně začalo přemýšlet, jestli USA nezměnily svůj oficiální postoj, že se článek 5 na jednotky NATO na Ukrajině nevztahuje.

Pokud jde o třetí provokaci, kterou měl Putin pravděpodobně na mysli, když druhé ruské použití Orešniku schvaloval, zabavení ruského tankeru USA v Atlantiku vyvolalo bolestivý dojem, jako by první provokace extrateritoriálně vnucovala své vnitrostátní právo druhé provokaci. Pokud by Rusko následně nevyslalo silný signál, jakkoli nepřímý a asymetrický, mohly by USA získat odvahu zabavit více ruské „stínové flotilyČesky“ jinde po světě, včetně Baltského a Černého moře.

Tyto poslední dva, přiznaně spekulativní, motivy, které stály za posledním útokem Orešniku, vysvětlují, proč byly zasaženy cíle ve Lvovské oblasti, a ne kdekoli jinde na Ukrajině. Rusko chtělo pravděpodobně ukázat Francii, Velké Británii a jejich společnému americkému patronovi, že je schopno v případě potřeby rychle zasáhnout cíle NATO bez odhalení. K tomu by mohlo dojít, pokud by po plánovaném nasazení vojsk prvních dvou zemí na Ukrajinu následovala bezprecedentní krize, nebo pokud by ji vyvolalo hypotetické zabavení dalších ruských lodí USA.

Putin se téměř patologicky zdráháČesky eskalace situace na Ukrajině kvůli riziku, že by se mohla vymknout kontrole a přerůst ve třetí světovou válku, takže je příznačné, že i přes to právě schválil druhé použití Orešniku. Neudělal to ani po ukrajinské „operaci PavučinaČesky“, o které Trump mohl vědětČesky předem, která byla loni v létě zaměřena na ruskou jadernou triádu. To ukazuje, jak vážně bere ukrajinský pokus o atentát na něj a pravděpodobně i další dvě provokace.

Zpět na obsah

Analýzu The“Trump Doctrine” Is Shaped By Elbridge Colby’s“Strategy Of Denial” publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 12. ledna 2026

„Trumpova doktrína“ je formována „strategií odpírání“ Elbridge Colbyho

Velkolepá strategie Trumpa 2.0 se v uplynulém měsíci stala mnohem jasnější od doby, kdy USA o Vánocích bombardovaly ISISČesky v NigériiČesky, provedly svou ohromně úspěšnou „speciálníČesky vojenskouČesky operaciČesky“ ve VenezueleČesky a nyní hrozí novými údery proti Íránu pod záminkouČesky podpory protivládních demonstrantů. Tyto tři státy mají společné svou důležitou roli v globálním energetickém průmyslu, ať už současném nebo potenciálním (kvůli omezením souvisejícím se sankcemi), a v čínské iniciativě Pás a stezka (BRI).

Donucení těchto zemí podřídit se USA (ať už cly, silou, podvratnou činností atd.) by tedy vedlo k tomu, že Trump 2.0 získá vliv na jejich energetický export a obchodní vazby, což by mohlo být zneužito k vyvíjení tlaku na Čínu. USA od Číny chtějí, aby souhlasila s jednostrannou obchodní dohodouČesky, která by pak byla replikována s EU a dalšími partnery USA, aby, jak uvádí nová Národní bezpečnostní strategieČesky, „čínská ekonomika znovu převážila směrem k spotřebě domácností“.

Implicitním cílem je donutit Čínu k nápravě její nadprodukce, která je zodpovědná za její bezprecedentní globální export vytlačující Západ z vedoucí role ve světovém obchodu a vedoucí k obrovskému vlivu na globální Jih, čímž by se obnovil podíl a vliv Západu na globálním trhu. Taková radikální změna politiky by měla závažné ekonomické a tedy i politické důsledky, které by mohly zemi destabilizovat, nemluvě o ukončení jejího vzestupu jako supervelmoci, takže by se tak nestalo dobrovolně.

Vliv USA na energetický export Venezuely, a brzy možná i Íránu a Nigérie a na obchodní vazby s Čínou, by mohl být zneužit hrozbami omezení nebo zastavením dodávek souběžně s tlakem na spojence v Perském zálivu, aby ve snaze o dosažení tohoto cíle učinili totéž, ale to k zajištění kapitulace Číny nemusí stačit. Proto usiluje Trump 2.0 také o strategické partnerství s RuskemČesky zaměřené na zdrojeČesky, které by Čínu mohlo zbavit přístupu k těm jejím ložiskům, do kterých by v tomto scénáři masivně investovaly USA.

Protihodnotou za vklad miliard dolarů do ruské ekonomiky, mimo jiné i prostřednictvím potenciálního vráceníČesky části zmrazených aktiv v hodnotě odhadovaných 300 miliard dolarů určených k tomuto účelu, je, že Rusko v některých svých bezpečnostních cílech na Ukrajině ustoupí. To je pro Putina nepřijatelné a proto Trumpův návrh dosud odmítá. Nicméně i bez faktické (i když nevědomé) role Ruska v jejich velké strategii mohou USA na Čínu stále vyvíjet větší tlak tradičními vojenskými prostředky.

Jak poznamenává Michael McNair ve svém článku „Most uprostřed Pentagonu“, obnovení vlivu USA na západní polokouli „je předpokladem pro udržení mocenské projekce do indicko-pacifické oblasti“ pro výše uvedený účel, což je v souladu s rámcem Elbridge Colbyho. Je náměstkem ministra války pro politické záležitosti a aktivně implementuje myšlenky, které publikoval ve své knize z roku 2021 s názvem „Strategie odpírání: Americká obrana ve věku mocenských konfliktůČesky“.

McNair přesvědčivě argumentuje, že nová strategie národní bezpečnosti nese Colbyho otisky prstů, což vzhledem k jeho pozici dává smysl, a vysvětluje, jak je velká strategie Trumpa 2.0 jeho prací formována. Jak napsal: „Colbyho hlavním tvrzením je, že cílem strategie USA v 21. století by mělo být zabránit Číně v dosažení hegemonie nad Asií. Zbytek jeho rámce z tohoto bodu vyplývá.“ Toho se snaží dosáhnout „Trumpova doktrína“, která se v poslední době stala mnohem jasnější.

Znovuupevnění vlivu USA na západní polokouli, což lze popsat jako politiku „pevnostiČesky AmerikaČesky“, by jim poskytlo zdroje a trhy potřebné ke zvýšení obranného rozpočtu o více než 50 % z téměř 1 bilionu dolarů na 1,5 bilionu dolarů, což Trump právě prohlásilČesky, že chce. Drasticky zvýšená vojensko-průmyslová produkce USA by pak šla na vojenské donucení Číny k podřízení se USA prostřednictvím obchodních prostředků, o kterých se již dříve mluvilo.

„Trumpova doktrína“ tedy vychází z pokračující vojenské převahy USA nad Čínou a zároveň staví USA do pozice, kdy mohou Číně doplňkově odepřít přístup k energii a trhům, které potřebuje k udržení svého růstu, a tedy i své supervelmocenské trajektorie. První bude poháněna cly a zisky z „Pevnosti Amerika“, zatímco ostatní budou podporovány podřizováním EU, tlakem na Perský záliv a nucením strategických partnerů BRI (Venezuela, Írán, Nigérie atd.) k podrobení.

Všechno, co Trump 2.0 dosud udělal, je v souladu s těmito imperativy a modi operandi, včetně politik, které neuspěly, jako je pokus USA o podřízení IndieČesky a snaha o dosažení strategického partnerství s Ruskem zaměřeného na zdroje na úkor jeho bezpečnostních cílů na Ukrajině. Dokonce i Trumpova nenávistČesky k BRICSČesky dává smysl, když se na ni díváme z tohoto hlediska, protože ho on a jeho tým vnímají jako čínskou frontu pro internacionalizaci jüanu a oslabení dolaru.

Stručně řečeno, velkou strategií USA, jak ji vystihuje Colbym ovlivněná „Trumpova doktrína“, je donutit Čínu k podřízenosti, čehož se snaží dosáhnout prostřednictvím Reaganova navyšování vojenské síly se svými spojenci z AUKUS+Česky a také zaujetím pozic, které jí odepřou přístup k energii a trhům. Konečným cílem je obnovit unipolární hegemonii USA, nejprve nad Amerikou a poté nad globálním Západem (EU, spojenci v Perském zálivu a indicko-pacifické oblasti), globálním Jihem a nakonec nad Čínou, přičemž Rusko bude odsunuto na úroveň juniorního partnera.

Zpět na obsah

Andrew Korybko (*1988) je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se na vztahy mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road, konektivity New Silk Road, hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky a také na Disputu.

Zpět na obsah