1. Jan Campbell: Střípky z pracovní návštěvy Číny
2. Jan Campbell: APEC, Trump a Si

Střípky z pracovní návštěvy Číny

Propagační stánek piva Tsingtao v obchodě BHG Lifestyle Market, Shangdi

Úvod

Kdo jednou začal myslet kriticky a zabýval se nepatologickou vědou ve smyslu definice laureáta Nobelovy cena za chemii (1932) Irvinga Langmuira (1881-1957) ví, že věda i tradice mluví stejným jazykem – jazykem trpělivosti a tvoření. Krása tvoření se nachází v prostotě. Ta vede k inspiraci a návratu k hodnotám, které dávají životu smysl – k lásce, rodině a domovu.

Tak formuluji formát, obsah a většinu účastníků konference věnované ekologii oceánů.

Konference začala v Šanghaji s pompézním otevíracím plénem s účastí 5000 lidí plus, včetně politiků, laureátů Nobelovy ceny a představitelů akademického světa, z nichž minimálně polovina byly Číňané. Pokračování konference se na třetí den odehrálo v městě známém nejenom plážemi a přístavem, ale i nejlepším pivem v Číně Tsingtao, (město Qingdao  nebo i Čching-tao, česky zelený ostrov). Konference zakončila práci ve městě Jinan (Ťi-nan).

Kromě mezinárodních úspěchů, pivo Tsingtao je vyrobeno z vody, ječného sladu a chmelových produktů v pivovaru založeném v roce 1903 německými a britskými obchodníky. Pivo je známé také tím, že se výborně hodí k tradiční čínské kuchyni. Pivovar je t.č. šestým největším na světě, patří do Top 500 a prodává se více než 100 zemích světa. Nevím, jakou strategii pro Čínu si vybrali představitelé pivovaru Lobkowicz a jak se pivu v Číně daří, poté co jsem viděl marketingové snahy a nabídky Číňanů a ochutnal šest vzorků.

Město s pivovarem leží v jihovýchodní části provincie Šan-tung na pobřeží Žlutého moře. V současné době je jedním z nejdůležitějších čínských přístavních a tzv. nezávislých měst, jež se velmi rychle hospodářsky rozvíjí díky nově vznikajícímu průmyslu a obchodu. Při prohlídce a vysvětlení provozu přístavu, patřícího mezi deset největších na světě, jsem viděl novodobý technický a organizační zázrak: Pouhých 300 pracovníků a nákladní vozidla bez řidiče obsluhují celý přístav s desetitisíci kontejnery, přičemž doba proclení nepřesahuje dvě hodiny.

Z Quindao se konference po dvou dnech práce vydala do Jinanu (Ťi-nan), sub-provinčního a současně hlavního města provincie Šan-tung ležící ve východní Číně. Město se člení na deset celků okresní úrovně, sedm městských obvodů a tři městské okresy a má rozlohu přes 10 tisíc čtverečních kilometrů. Pokud je moje informace pravdivá, jeho počet obyvatel se blíží nebo přesahuje 10 milionů.

Za zmínku stojí skutečnost, že oblast je dobře zavlažována přírodními prameny a byla osídlena již v raných dobách. Od 8. století př. n. l. se zde nacházela Lixia, hlavní město státu Čchi, které vzkvétalo v období Čou (1046–256 př. n. l.). Později, ve 2. století př. n. l., se město stalo sídlem okresu Licheng v komendě (okres kontrolovaný velitelem) Jinan. Čínský název Jinan („Jih Ťi“) pochází z řeky Ji, která dříve protékala podél dnešního dolního toku řeky Huang He.

V roce 1116 se Jinan stal nejvyšší prefekturou Ťi-nanu a tento titul si udržel až do roku 1911. Marco Polo navštívil prefekturu ve 13. století a popsal ji pod jménem Chingli. Když dynastie Ming (1368–1644) vytvořila provincii Šan-tung, stal se Ťin-nan jejím hlavním městem. V roce 1911 se stalo župou (pod starým názvem Licheng). V roce 1929 se stalo obcí, která zahrnovala staré město, moderní obchodní oblast vyvinutou po roce 1906 a severní předměstí Liko.

V roce 1904 se rostoucí význam Ťi-nanu jako dopravního centra zvýšil, když byla dokončena Němci postavená železnice z Čching-tao (Tsingtao), která otevřela město pro zahraniční obchod. V roce 1912 byla dokončena severojižní železnice z Tchien-ťinu do Pchu-kchou s železničním uzlem v Ťi-nanu. Město se rychle stalo hlavním obchodním a sběratelským centrem pro bohatou severní zemědělskou oblast. Bylo skvělým trhem pro bavlnu, obilí, arašídy a tabák, rozvinulo textilní průmysl, mlýny, lisy na olej a papírny, cementárny a továrny na zápalky. Tím se stalo druhým největším průmyslovým centrem Šan-tungu po Čching-tao.

Ťi-nan byl dobyt v roce 1948. Poté se rychle rozvíjel jako hlavní administrativní i průmyslové centrum. Stávající textilní a moučné závody byly rozšířeny. Byl rozvinut významný strojírenský průmysl. Na počátku 70. let se Jinan stal jedním z hlavních center čínského automobilového průmyslu, který vyráběl širokou škálu těžkých nákladních automobilů a strojů pro zemní práce. Na konci 50. let se Ťi-nan stal místem významného chemického, železářského a ocelářského průmyslu, který vyráběl surové železo, ingotovou ocel a hotovou ocel.

Ťi-nan je hlavním kulturním centrem v Šan-tungu, se zemědělskými, lékařskými a technickými vysokými školami a několika univerzitami – zejména univerzitou Šan-tung (1901), která byla organizátorem konference pod vedením Státní správy záležitostí zahraničních znalců.

V městě se nachází mnoho památek s historickým významem Ťi-nanu. V okolí se nachází mnoho známých přírodních krás. Hora Tai, která byla v roce 1987 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO, je jednou z hlavních turistických atrakcí Číny.

V závěru úvodu střípků z konference si dovoluji konstatovat určitou lítost pramenící ze skutečnosti, že nemohu ani v seniorním věku pomoci mladým talentovaným Čechům a Němcům, které osobně znám, využít možnosti ke spolupráci s Čínou.

Zatímco někteří hradní poradci si dovolují veřejně a před potvrzením vlády prohlašovat, že návrat ke spolupráci ČR s Čínou nepřipadá v úvahu, protože předání utajovaných informací nové vládě ochladí její hlavy a zmenší chuť ke spolupráci, ČR se nadále uzavírá ve své nacionální ulitě, proradnosti a ignorování světových trendů. Po volbách, jako před volbami: Marnost nad marnost. V EU pokračuje záchrana hospodářství Německa a jemu podobných ex-velikánů pomocí zbrojního průmyslu a výkupem vlastních produktů. V české kotlině probíhá další fáze procesu iluze vědění a boje proti Slovanství. To vše vede k Fučíkovi: Kde zítra znamená již včera. Nebo mé předpovědi: Dnes je lépe než včera, ale mnohem hůře, než bude zítra.

Zajímavosti spojené s účastí na konferenci

Protože o autora v české kotlině nemá zájem již ani hladový mediální pes, na což nějaký think-tank nebo poslanec, využil jsem podnětu spřízněné duše žijící v Číně, vyplnil formulář a odeslal abstrakt navrhovaného tématu s životopisem bez důkazu vědecké činnosti v hlavním tématu konference organizátoru, Shandong University of Science and Technology: Ekologie oceánů. Za krátkou dobu jsem obdržel pozvání a krátce poté i souhlas vzít s sebou svoji životní partnerku. Organizátor konference si asi uvědomil můj věk.

Přestože se v podstatě jedná o akademickou výměnu rozhodl jsem se z řady dobrých důvodů, včetně odmítnutí Univerzity Karlovy (UK) podílet se na připomínce narození Vernadského, který přednášel na UK a svého času odmítl politický azyl v Československé republice, pokusit se o aktivní účast na konferenci. Vernadskij asi věděl, proč se tak rozhodl.

Dalším z důvodů mého rozhodnutí navrhnout Vernadského byla skutečnost, že erbovní obraz Ruské akademie přírodních věd, jejíž jsem zahraničním členem, obsahuje jeho portrét. O Vernadském něco vím ze spolupráce s nebožtíkem-akademikem Vlailem Kaznačejevem (1924-2014) ze Sibiřského oddělení lékařských věd v Novosibirsku v oblasti experimentální medicíny a antropoekologie.

Kromě zmíněného v průběhu nesmyslných bojů v předvolební kampani jsem nenašel v politicky korektních médiích zmínku o Světovém dni jezer. Tento připomínkový den Organizace spojených národů se koná každý rok 27. srpna, počínaje rokem 2025, a připomíná význam jezer pro lidský rozvoj, biologickou rozmanitost a ekosystémy. Den jezer byl vyhlášen rezolucí Valného shromáždění OSN z 12. prosince 2024 s cílem zvýšit povědomí o klesající kvalitě a množství vody v jezerech a naléhavé potřebě udržitelné ochrany a obnovy.

V kontextu zmíněného připomínám v kampani nediskutované, politicky horké téma: amorální zvýšení ceny vody, strategického zdroje a základního prvku potravinové bezpečnosti, autonomie a státní suverenity. Cena vody v ČR stoupla o více než 180 procent během pouhých tří desetiletí. Se zvýšením se nevyrovná žádná vláda ČR po volbách bez zásadní změny hospodářského systému a vlastnictví vodních zdrojů zahraničními společnostmi. Novému ministrovi životního prostředí by zcela určitě neuškodilo seznámit se alespoň povrchně s dílem Vernadského a mezinárodní legislativou OSN založenou na jeho vědění.

Vladimir Ivanovič Vernadskij (1863-1945)

Vernadskij se stal mezinárodně uznávaným teprve nedávno, přestože byl a je považován za jedno z největších jmen vědy 20. století nejenom v Rusku. Existuje několik důvodů, proč se mu na Západě dnes nedostává odpovídající proslulosti. Jeho nejdůležitější dílo Biosféra bylo přeloženo do francouzštiny (1929), ale teprve v roce 1997 se objevilo s pomocí vydavatelství Springer v angličtině. Definuje biosféru jako sjednocující, holistický koncept zemského systému v době, kdy je redukcionismus hnací motivací vědeckého výzkumu a považuje život za hnací geologickou sílu, což neodpovídá současnému myšlení politicky korektní vědy.

Další, dosud nepublikovaná práce (ve třech svazcích 1933, 1934 a 1936) s názvem Historie přírodních vod si zaslouží podobnou pozornost. Pojmy v této knize jsou pro moderního čtenáře někdy obtížně pochopitelné.  Při analýze se však mnoho hydro-geochemických jevů a konceptů v hydrogeologii, geochemii, geofluidní cirkulaci a zejména biologii, ve kterých je voda popisována jako integrální součást biosféry, stává plně srozumitelnými i ne-vědcům.

Práce zdůrazňuje roli vlivu člověka na změnu chemického složení přírodních vod jako geologickou sílu v rámci konceptu noosféry (evoluce lidského myšlení). Ve vztahu k přírodním vodám Edmunds a Bogush dospěli k závěru, že Vernadského tři hlavní obavy (i) nedostatek integrovaných studií různých typů přírodních vod; (ii) nedostatek paralelních studií vody a minerálů; a (iii) nedostatečná geochemická integrace v hydrogeologických studiích se nyní stává prioritami hlavního proudu výzkumu a praktického využití.

Vernadského dílo významně přispělo k rozvoji mnoha vědních oblastí, změnilo vědecký pohled na svět, definovalo postavení lidstva ve vývoji Země a biosféry a formulovalo otázky budoucím generacím. Vernadskij si vždy pamatoval slova Alexandra von Humboldta (1769-1859): Sto let je třeba k dosažení pravdy a dalších sto k tomu, abychom ji začali následovat. Přidávám jeho nejznámější citát: Nejnebezpečnější světonázory jsou světonázory těch, kteří se na svět nikdy nedívali. Jsem stále více přesvědčen, že naše štěstí nebo neštěstí závisí více na způsobu, jakým se setkáváme s událostmi života než na povaze těchto událostí samotných.

Vzhledem k tomu, že si v tomto roce připomínáme 80 let od jeho smrti (6.1.1945), je vhodné použít některé Vernadského spisy a citace, abychom vytvořili scénu a prozkoumali na ní jejich platnost v průběhu desetiletí, včetně současnosti, a včetně poučení pro dnešek a budoucnost.

Strategie a obsah konference včetně projektů s financováním

Otevíracího pléna se účastnilo cca 5 tisíc plus lidí, půlka cizinci-výzkumníci, půlka Číňané, několik laureátů Nobelovy ceny a politici. Konference proběhla paralelně ke 4 plenárnímu zasedání 20. Ústředního výboru KS Číny, a v předdveří zasedání APEC a byla na vysoké úrovni. Organizátorům se podařilo zainteresovat chytré, významné a zamilované do svých oborů vědce (z 59 států, samozřejmě mimo ČR. Byl tam jeden Španěl (AI specialista), jeden Polák, tři Němci iránského původu, dva Italové, jeden Řek z Kypru, jeden Bulhar), bez chápání kontextu a zmínky o politice. Tak se propaguje země, její věda, politika a její dosažené výsledky. Konference dovolila vidět cestu, kterou se ubírají země tzv. Jihu (například Irán), Jižní Ameriky (například Brazílie) a JVA (například Malajsie, Indonésie) a další ve srovnání s Evropou. Pracovní program byl rozložen do tří měst popsaných krátce v úvodu, ve kterých byl nabídnut doprovodní kvalitní program různých institucí. Žádná kultura nebyla nabídnuta, alespoň mně, protože vzdělaní Číňané vědí umění se v satanistickým prostředí zbortí první. Poté se za umění prohlásí to, co má nějakou oficiální podporu a vnutí se to všem. A zpětná vazba je taková, že lidi přestanou milovat umění.

Měl jsem pocit hrdosti, když jsem viděl na tabuli cti státního ústavu kontroly českého výzkumníka (jméno psát nebudu, jeden nikdy neví), když jsem ve specifickém institutu na zpracování dat a AI zjistil, že v něm pracují dva kolegové z Ruské akademie přírodních věd, jejímž jsem zahraničním členem, nebo když jsem obdržel ocenění za unikátní přístup k tématu.

Současně se objevil pocit marnosti svých skromných snah, když jsem viděl, jaké (promarněné) možnosti existují pro mladou generaci za horizontem české kotliny, která stále věří panu L v odcházení do zapomenutí nebo undergroundu v naději, že staré časy se v nějaké modifikované podobě vrátí. Konference dokázala, že po staru se žít nedá, nikde, ani v české kotlině.

Zpráva o dopadech emisí skleníkových plynů (GHG) na klima v USA

Nedávná zpráva připravená kontradmirálem Timem Gallaudetem, Ph.D., U.S. Navy (v.v.), bývalým úřadujícím a náměstkem administrátora Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA), úřadujícím náměstkem ministra obchodu a oceánografem námořnictva a vydaná ministrem energetiky o klimatických dopadech emisí skleníkových plynů (GHG) v USA, způsobila v oblasti klimatologie značný rozruch. Rozhořčení, nátlak a kritika jsou slova použitá v mnoha titulcích článků na toto téma. Proto je na místě se ptát, zda klimatologové a výbory věří, že zpráva přesně vykresluje současný mainstreamový pohled na klimatologii.

Odpověď na tuto důležitou a aktuální otázku závisí na tom, jak definujeme mainstreamový pohled na klimatologii. Pokud je definována jako převaha publikací souvisejících s klimatem v časopisech Science a Nature, pak se od ní zpráva ministerstva energetiky (DOE) rozhodně odchyluje. Proč?

Protože ministr Chris Wright vykonal prospěšnou veřejnou službu tím, že odporoval mainstreamovému pohledu na klimatologii skutečnými vědeckými důkazy. Důrazně doporučuji zprávu prostudovat z řady odborných i politických důvodů i přepracovaným českým politikům.

Média například široce tvrdí, že extrémní počasí všech typů se zhoršuje kvůli skleníkovým plynům a změně klimatu. Zpráva DOE poukazuje na četná expertní hodnocení Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), která dokazují, že většina extrémních povětrnostních jevů v USA nevykazuje dlouhodobé trendy, a že tvrzení o zvýšené frekvenci nebo intenzitě hurikánů, tornád, záplav a sucha nejsou podloženy historickými daty.

Hodnota zprávy DOE spočívá v jejím holistickém přístupu k antropogenním emisím oxidu uhličitého (CO2) a dalších skleníkových plynů (GHG) a jejich vlivu na národní klima, extrémní povětrnostní jevy a uznávané metriky společenského blahobytu.

Na tomto místě obracím pozornost čtenáře k patologické vědě, jak ji definoval laureát Nobelovy ceny za chemii (1932) Irving Langmuir (1881-1957). Proč se zmiňuji o patologické vědě?

Autoři například podrobně popisují, jak předpoklady v parametrizaci procesů v jemném měřítku jasně odhalují významnou subjektivitu a inherentní nejistotu v klimatických modelech. Problém je ale v tom, že nejenže se modely rozcházejí ve svých projekcích do budoucna, ale také nejsou schopny přesně replikovat nedávnou minulost. Povědomí o těchto nedostatcích je nezbytné, máme-li tyto nástroje účinně využívat pro rozhodování o veřejné politice.

Dalším ukazatelem absence zaujatosti ve zprávě DOE je její zkoumání přirozeného, neantropogenního působení a variability. Mainstreamový pohled na klimatologii má tendenci považovat změnu klimatu pouze za přímý důsledek antropogenních emisí skleníkových plynů. Místo toho zpráva DOE demonstruje úplné pochopení zemského systému tím, že zahrnuje obsah týkající se vlivu slunečního záření na klima, extrémních událostí v klimatických záznamech, které se vyskytly před tím, než byly antropogenní skleníkové plyny zavedeny do atmosféry, a neschopnosti většiny klimatických modelů přesně reprezentovat multidekádové klimatické oscilace spojené s Atlantickou multidekadickou oscilací (AMO), Pacifickou dekádovou oscilace (PDO) a El Nino-Jižní oscilací (ENSO).

Další nestranný aspekt zprávy se týká relativně malých ekonomických dopadů změny klimatu, které hodnotil dokonce i IPCC. Autoři ve skutečnosti poukazují na zaujatou povahu konceptu společenských nákladů na uhlík, který nebere v úvahu soukromé mezní přínosy CO2 pro spotřebitele a společnost, které vyplývají z dostupnosti fosilních paliv. Ochota veřejnosti platit za paliva všech typů naznačuje hodnotu spolehlivé a hojné fosilní energie pro společnost.

A konečně, v ostrém kontrastu s mainstreamovým pohledem na klimatickou vědu je zpráva DOE nezaujatá ve svém objektivním hodnocení nákladů, účinnosti a vedlejších dopadů jakékoli klimatické akce, přičemž bere v úvahu národní potřebu spolehlivé a cenově dostupné energie.

Základní fyzika globálního uhlíkového cyklu totiž diktuje, že i kdyby se emise zítra zastavily, trvalo by desítky let, než by došlo ke smysluplnému snížení globální koncentrace CO2 a tím i vlivu člověka na klima. V tomto smyslu se nabízí nejenom panu Macinkovi příležitost získat a používat vědecké argumenty, které nespadají do kategorie patologických věd.

Patologická věda

Již více než 40 let používám ve velké části své analytické práce principy a klíčové symptomy patologické vědy, vědy o věcech, které takové nejsou, a jak ji formuloval (1953) Irving Langmuir (1881-1957), laureát Nobelovo ceny v roce 1932: Patologická věda je psychologický proces, ve kterém vědec, původně v souladu s vědeckou metodou, nevědomky se od této metody odchýlí a zahájí patologický proces zbožné interpretace dat.

Aplikace předem stručně zmíněné sítě logických rovin automaticky vede k využití systému intenzivního rozvoje individuálních schopností (SID(I)A – jazykové aspekty, základní pravidla pro koncept 3E (ekologie, efektivita a ekonomika), teorie mozku, typy příznaků a symptomů stresu a jeho zvládání,  teorie inovativního řešení problémů (TIPS) včetně řešení problémů a rozporů (přirozených, lidských, technických a technologických) a psychologické inercie, abych zmínil alespoň některé, které jsem dočasně zavedl během působení na VŠE, aby po mém odchodu umřel.

Závěr konference

Oceán je stále nedostatečně prozkoumán. Proč? Je to obtížné, drahé a žádná země na světě není schopna řešit výzvy světových oceánů sama. Hovoříme-li o klimatickém systému, o množství dat, která jsou potřebná, je jisté, že toho lze dosáhnout pouze prostřednictvím mezinárodní spolupráce a společného úsilí. Cíl organizátorů konference a úkol, který stojí před mladou generací, mají kosmický rozměr, který definují: množství informací, aby bylo možné jednoduše popsat, co se děje v oceánech, v atmosféře při interakci s (odlesněnou) půdou, a v neposlední řadě (potravinová) bezpečnost, autonomie, technologie a akvakulturní aspekty. To vše vyžaduje společné úsilí v rámci mezinárodní spolupráce. A to i s Čínou a nehledě na hradní poradce.

Současnou situaci ve světě charakterizuje antropologická válka. Existuje iluze, že vše můžeme studovat pomocí počítačových modelů a víme, co bude zítra. Protože lodě jsou drahé a zařízení jsou také drahá myslíme si, že vše vyřešíme počítačem. Na druhou stranu každý výzkum musí, nebo by měl skončit modelem, protože pouze model nabízí předpověď. Aby však model fungoval, je zapotřebí obrovské množství měření a lidských pozorování.

A samozřejmě i znalost Nebeských rybníků (bez stálého přítoku vody), Dohod stromů (komunikace jazykem, který obyčejní lidé neznají, což může způsobit tropické deště) a v neposlední řadě i Bambusové poselství, které dokazuje, že do čtyř let se rýžová pole mohou změnit v savanu.  A to se nezmiňuji o skutečnosti, že voda má paměť.

Změna hegemona je nejcitlivějším obdobím v mezinárodních vztazích. Proto politika potřebuje analýzu založenou na relevantních faktech, která jsou nejen pravdivá, ale také významná, tedy důležitá a vybraná podle určitých kritérií. Kritéria vyžadují znalosti, specifický talent a kreativitu. To vše představuje deficit. Studium ekologie oceánů je o snížení tohoto deficitu.

Vzhledem k tomu, že tradiční západní narativy jsou v mnoha ohledech vyčerpány a nedokážou najít řešení, musíme hledat inspiraci mimo rámec západních schémat a modelů. Zdá se, že učení Konfucia, Buddhy, Lao-c‘, Kanta a Rusů by mohlo tvořit základ odpolitizovaného modelu vědy, ve kterém by zákony přírody byly integrální (neoddělitelnou) součástí vědecké práce a který bude akceptovat, že voda je spojovacím článkem všeho živého i neživého na této planetě.

EU a česká vláda konečně potřebují odvahu

Evropský průmysl je v globální mocenské hře pod obrovským tlakem. EU potřebuje odvahu k systematickému upřednostňování sebe sama. A radikálně. Nicméně mnohé vlády, téměř bez ohledu na to, které strany je tvoří jsou šťastné, že se pustily do útoků na umírající EU: Co řekl pan Kahn? Potřebujeme vejce. Odpověď: Ale bohužel nejsou. Proč nejsou?

Malicherní, zpátečničtí politici lpí na starých lobbistech a jejich sinekurách a nemají žádné vize. Mnozí lidé ze včerejška, zjevně chtějí vrátit země do doby králů a dvořanů a přestali myslet. Čína má státem vlastněný, a tedy politicky kontrolovaný finanční sektor, který podporuje ekonomiku a plánování v dlouhodobém horizontu. Nekalé obchodní praktiky Západu založené na dluhu a podvodu nás daleko nedostanou. Chytrý člověk hodnotí své okolí, vyvozuje závěry z toho, co pozoruje. Čeští politici dávají přednost kopírování a alpinismu.

V kontextu uvedeného (politická) budoucnost v USA je včerejší zprávou. V zemi kvakerů a nadšenců do zbraní jsou prezident Trump a MAGA pouhým obrazem milionů a jejich hodnot. Jsem zvědavý, kde bude ČR a Německo společensko-politicky za pár let, nedojde-li urychleně k nové správě věcí veřejných, nepodobající se její současné digitalizaci a korupci.

Ať se nám to líbí nebo ne-bohužel toho času jsme všichni nějakým způsobem závislí na králi Donaldovi. Když prdí, svět zadržuje dech. Dokonce i Číňané (chytře) se k jeho hrám připojují. Nejenom vzdělaní Číňané vědí, že trpící člověk vidí svět skrze svou často neuvědomující bolest, což znamená, že je hluchý a slepý.

V závěru přidávám varování: Prezident Trump by neměl být považován za hloupého. Věřilo se mu již na začátku jeho prvního funkčního období. Každý, kdo sledoval jeho první, a zejména současné funkční období musí se obávat přinejmenším vlastní naivity, ne-li hlouposti. Důkladně promyšlená demontáž americké demokracie možná pramení z jeho vůle, ale do plánování a realizace jsou zapojeni pouze jeho poslušní stoupenci. Patologické lhaní a stejně tak patologická vrtkavost a nedůslednost nevyžadují inteligenci, a již vůbec ne emoční. Pokud es necháte zatáhnout do cizí bídy, vtáhne vás to do hry někoho jiného s karmickým virem.

Proto jsem rád za činnost českého spolku PSA (Patrimonium Sancti Adalberti, z.s.) založeném v červnu 2020 s cílem usilovat o studium, formulování současného výkladu dědictví svatého Vojtěcha v kontextu středoevropského regionu a jeho hodnotových, kulturních, religiózních, ekonomických a státoprávních potřeb. A také jsem rád za činnost německého spolku Leonhardův kruh, který si stanovil ušlechtilé cíle: Zavazuje k osobní odpovědnosti a svobodnému ekonomickému řádu. Prosazuje demokratické procesy a podporuje iniciativy, které přinášejí pozitivní změny.

Svatý Leonhard je patronem koní a rohatého dobytka, rodících žen a duševně nemocných. Především je však původním patronem vězňů. Stačilo jen zavolat jméno vězně a jeho řetězy se přetrhly a muž byl propuštěn, aniž by ho někdo mohl zastavit. Alespoň tak to vypráví mnichovská arcidiecéze ve své encyklopedii světců.

Souhlasu netřeba.
31.10.2025

Zpět na obsah

APEC, Trump a Si

Prezident Spojených států Donald Trump se setkal s generálním tajemníkem Komunistické strany Číny Si Ťin-pchingem na summitu APEC v jihokorejském Pusanu. (Wikimedia Commons)

Úvod

APEC představuje skupinu států asijsko-pacifické hospodářské spolupráce, který má 21 členů, kteří představují více než 50 % světového HDP a jsou domovem přibližně 2,7 miliardy lidí.

Myšlenka skupiny APEC byla poprvé veřejně nadnesena během projevu v Soulu v Jižní Koreji 31. ledna 1989 Bobem Hawkem, tehdejším australským premiérem. O deset měsíců později se v Canbeře sešlo 12 asijsko-pacifických ekonomik, aby založily APEC.

Čína, Rusko a USA jsou tři největší členové. Ostatní jsou: Austrálie, Brunej Darussalam, Kanada, Chile, Hong Kong, Indonésie, Japonsko, Malajsie, Jižní Korea, Mexiko, Nový Zéland, Papua-Nová Guinea, Peru, Filipíny, Singapur, Tchaj-wan, Thajsko a Vietnam. Za zmínku stojí, že region APEC generoval 70 % světového hospodářského růstu během prvních 10 let své existence.

Lídři zemí se každoročně setkávají na summitu, který trvá několik dní a který představuje od svého založení především platformu pro podporu volného obchodu a multilateralismu tím, že podporuje spolupráci a snižuje obchodní a investiční bariéry. Rozhodnutí přijatá na zasedáních APEC jsou však nezávazná a nalezení konsensu je stále obtížnější, zejména uprostřed nárůstu nacionalismu a protekcionismu, jejichž hlavním představitelem je celní politika prezidenta Trumpa.

V posledních letech zahrnovala agenda APEC témata jako přizpůsobení se digitálním změnám, využití umělé inteligence, udržitelnou energii, dodávky potravin, reakci na demografické změny a zvýšení příležitostí pro ženy a osoby se zdravotním postižením.

APEC Jižní Korea 2025

Jedná se o první setkání APEC pro prezidenta Trumpa v jeho druhém prezidentství, který se prezidentského úřadu ujal 20. ledna 2025; kanadský premiér Mark Carney, 14. března; jihokorejský prezident a hostitel Lee Jae Myung, 4. června; Peruánský prezident José Jerí, který se ujal prezidentského úřadu 10. října. Japonská premiérka Sanae Takaichiová se ujala premiérského úřadu 21. října. Pro mexickou prezidentku Claudii Sheinbaumovou to bude první setkání, poté, co se rozhodla vynechat zasedání APEC 2024 v Peru.

Thajský premiér Anutin Charnvirakul, který se ujal premiérského úřadu 7. září, pokud jsem správně informován, vynechává své první zasedání APEC kvůli úmrtí thajské královny matky Sirikit dne 24. října 2025. Úmrtí vedlo k ročnímu období smutku pro thajské vládní úředníky a také k 90dennímu období smutku pro thajský lid v Thajsku. Ruský prezident Putin se summitu nezúčastní a bude zastoupen vicepremiérem Alexej Overčukem, který již v minulosti zastupovala prezidenta Putina na předchozích summitech APEC v roce 2023 a v roce 2024.

V roce 2024 summit APEC v Peru byl pod heslem Empower, Include, Grow. V rámci tohoto tématu účastníci sdíleli nápady týkající se inkluzivního a propojeného růstu, digitalizace a inovací na podporu formální a globální ekonomiky a udržitelného růstu pro odolný rozvoj. Diskuse vyvrcholily prohlášením vedoucích představitelů v Limě.  V tomto roce se diskuse přenáší přes Pacifik do Koreje.

Korea pořádá APEC poprvé po 20 letech. Naposledy to bylo v roce 2005 při setkání ekonomických lídrů APEC v Pusanu. V té době byl jedním z hlavních výsledků Pusanský plán na podporu nejvyšší priority, kterou je podpora volného obchodu.

Jak je vidět, před dvěma desetiletími se APEC primárně zaměřoval na liberalizaci obchodu a investic a regionální integraci. Současná agenda APEC se během roku stala mnohem širší. Nové výzvy vyžadují kolektivní reakci ekonomik APEC. Na tomto pozadí rozšířila Putrajaya Vision 2040 zaměření APEC nad rámec tradičního obchodu a investic tak, aby zahrnovala inovace, digitalizaci a udržitelný a inkluzivní růst jako hlavní hnací síly hospodářského růstu.

S ohledem na tuto skutečnost si Korea vybrala Budování udržitelného zítřka: Spojte se, inovujte, prosperujte jako téma APEC 2025. Téma Budování udržitelného zítřka odráží aspiraci na realizaci otevřeného, dynamického, odolného a mírového asijsko-pacifického regionu, jak je uvedeno ve vizi Putrajaya, kterou znám z dob téměř sedmiletého působení v Malajsii.

Setkání prezidentů Si a Trumpa

Podrobnosti o jednáních neznám. Vím ale, že setkání začalo v poledne místního času 30. října na letecké základně Gimhae ve městě Pusan v Jižní Koreji a trvalo 100 minut. Trump přivítal čínského prezidenta a řekl, že Peking a Washington již dosáhly dohody o mnoha otázkách a budou v této práci pokračovat během summitu. Prezident Si na začátku setkání vyzval k postupnému rozvoji vztahů mezi Čínou a Spojenými státy a poznamenal, že vyjednavači obou zemí dosáhli určité dohody při řešení hlavních obchodních a ekonomických rozporů.

Prezident Si řekl, že Čína a Spojené státy mají potenciál vzájemně podporovat úspěch a prosperitu. Trump na oplátku řekl, že jeho setkání se Si bude úspěšné a označil prezidenta Si velkým vůdcem velké země. Jsem si jistý, že budeme mít skvělý vztah po dlouhou dobu.

Ministerstvo zahraničních věcí Číny uvedlo, že představitelé Číny a Spojených států by během rozhovorů měli diskutovat o vývoji čínsko-amerických vztahů, tématech ovlivňujících společné zájmy stran, otázku čínského nákupu ruské ropy a také o otázce urovnání na Ukrajině.

Prezident Trump po jednání s čínským vůdcem Si neučinil společné prohlášení. Po jednání prezidenti Si a Trump společně vyšli ven, krátce si popovídali a potřásli si rukama. Trump poté okamžitě odletěl. Informovala o tom agentura Reuters, která setkání vysílala živě. Připomínám, že Trump ohodnotil schůzku se Si Ťin-pchingem 10 body z dvanácti.

Čínský prezident poznamenal, že týmy Číny a Spojených států vedly důkladná jednání a dosáhly konsensu o stávajících problémech. Zdůraznil, že ekonomická a obchodní spolupráce mezi oběma zeměmi by měla být hnací silou, nikoli kamenem úrazu. Si vyzval obě strany, ne upadnout do začarovaného kruhu odvety. Obě strany by měly zúžit seznam stávajících problémů a rozšířit spolupráci, která by měla být založena na principech rovnosti, respektu a vzájemného prospěchu.

Prezident Si také připomněl, že v roce 2026 bude hostit summit APEC a Spojené státy budou hostit G20. Strany by se proto měly vzájemně podporovat a usilovat o pozitivní výsledek obou summitů. Kromě toho by Peking a Washington měly řádně spolupracovat na mezinárodní a regionální scéně.

Nemám pochyb, že prezident Si dal jasně najevo, že se jeho země nenechá ponižovat a zastrašovat. Prezident Trump se setkal se zcela jiným vůdcem, což indikuje mimo jiné postoj Číny. Ta na cla reagovala navýšením tarifů na dovoz z USA, odklonila se od amerických farmářů, u nichž tradičně nakupovala sójové boby a uvalila restrikce na obchod s cennými kovy. Jiným slovy: Prezident Si bude vyjednávat, ale nenechá se zastrašit, protože na globální hospodářské scéně je Čína rovnocenným partnerem Spojených států.

Nemám pochyb, že replika Zlaté koruny ze starověkého korejského království Silla (57 př. n. l. až 935 n. l.), státní vyznamenání, cenná golfová hůl, sliby ohledně nominace na Nobelovu cenu míru uspokojily alespoň na chvíli prezidentovu ješitnost a mysle. Představitelé Malajsie, Japonska a Jižní Koreje chtějí být s šéfem Bílého domu zadobře a snaží se ho přesvědčit, aby upustil od vysokých cel, která uvalil i na zmíněné asijské národy.

Připomínám, že Čína čas od času mluví o Století ponížení, dvou Opiových válkách a Povstáním boxerů. Žádná z uvedených epizod nebyla pro čínskou společnost selanka. Až do dynastie Ming, která v 16.stol. zavřela Čínu světu, byla Čína daleko před Evropou.

Předpokládám, že téma drog bylo předmětem jednání prezidentů. To již proto, že prezident Trump Čínu mimo jiné obviňuje z distribuce chemikálií pro výrobu fentanylu. Tento syntetický opiát je v současnosti zodpovědný za nejvyšší počet drogového předávkování v USA. Bude to první věc, na kterou se Siho zeptám, pronesl prezident před asijskou cestou.

Připomínám, že Čína v otázce fentanylu, stejně jako v celní válce vzdoruje a s ohledem na historii opiové války se nenechá vydírat. Nevím, jakým znalcem historie je prezident Trump, ale je velmi důležité, aby chápal emocionální význam dějin v Číně. To i proto, že sám během své prezidentské kampaně sliboval, že Americe se pod jeho vedením už nikdo smát nebude a nebude ji oškubávat. Svým způsobem Trump mluvil o americké poníženosti. Jak by to nebylo, skutečností je, že historie drog formuje čínské činy a strategie současnosti. V kontextu drog, doporučuji seznámit se s knihou Opiová válka: Drogy, sny a vznik moderní Číny.

Nevím, zda příprava prezidenta Trumpa na jednání s prezidentem Si obsahovala alespoň povrchní znalost vlastenecké básně Lin Ce-süa, kterou Si v době svého kariérního vzestupu nejednou četl. Zmíněný císařský úředník mandžunské dynastie Čching dohlížel na počátku 19. století na čínský zahraniční obchod a stal se přitom klíčovou osobu První opiové války.

Lin je dodnes v projevech vládců i ve školních učebnicích oslavován jako národní hrdina, a to za svůj konfrontační postoj vůči Británii: usiloval tehdy o zastavení pašování opia do Číny. Lstivá Británie však získala kontrolu nad Hongkongem, a tak započalo století ponížení. Proto tuto hanebnou skvrnu prezident Si se rozhodl během své éry odstranit.

Nabízí se mu skutečnost, že Čína je rozběhlá k finiši o prvenství ve světové ekonomice, zatímco USA se po 4 letech vlády demokratů točí v bludném kruhu inflace, obrovského dluhu i sociálně-ekonomického rozvratu. Prezident Si nabízí světu model spolupráce na bázi vzájemného respektování a rovnosti partnerů, zatím co prezident Trump přichází s mrtvým modelem světa fungujícího na základě amerických pravidel. Improvizační přístup Trumpovy administrativy je tak v ostrém kontrastu s čínským důrazem na stabilitu.

Kameny na cestě k porozumění a míru

Prezident Trump v projevu na okraj summitu APEC v jihokorejském Gyeongju poznamenal, že po setkání s čínským prezidentem počítá s dohodou s Pekingem.

Hlavním praktickým požadavkem Pekingu je, aby Spojené státy zrušily cla na čínské zboží. Tato cla se více než zdvojnásobila za pouhé dva týdny v dubnu, než se strany dohodly na 90denním pozastavení, které vyprší v polovině listopadu. Hrozba cel však zůstává, zdůrazňuje CNBC: Trump již pohrozil, že od příštího měsíce zavede nová cla – až 100 %.

Připomínám, že Číňané obecně chtějí stabilnější a příznivější ekonomické a obchodní vztahy. Požadavek na zmírnění technologických omezení bude i nadále existovat, přestože je nepravděpodobné na základě návštěvy několika špičkových institutů, které jsem navštívil v rámci konference Ekologie oceánů s referátem na téma Vernadskyj, a o které napíši odděleně Nevěřím, že se například společnosti Nvidii podaří znovu získat podíl na čínském trhu, který společnost zcela ztratila.

Zatímco Čína stále ještě potřebuje v krátkodobém horizontu vyspělé americké technologie, její lídři minulý týden na plenárním zasedání zdůraznili plány na rozvoj vlastní technologické základny v příštích pěti letech. Proč? Čína se obává, že americká obchodní a technologická politika začíná ovlivňovat její vztahy s ostatními zeměmi. Proto Peking využívá své dominantní postavení v oblasti vzácných zemin jako páku k boji proti americkým omezením dodávek polovodičů. 9. října Čína rozšířila svůj licenční režim pro vývoz vzácných zemin tak, aby zahrnoval produkty, které obsahují dokonce 0,1 procenta vzácných zemin čínského původu.

Nová ustanovení a vzájemný respekt

V pondělí byla do obchodní dohody USA s Malajsií zavedena ustanovení, která zakazují Kuala Lumpur spolupracovat se třetími zeměmi způsobem, který poškozuje americké zboží. Současně naléhá na Malajsii, aby nepodkopávala americká technologická omezení. Peking současně trvá na tom, aby obchodní rozhovory s USA byly založeny na oboustranně výhodné spolupráci a vzájemném respektu.

Tento respekt mimo jiné znamená uznání postoje Pekingu k Tchaj-wanu a Jihočínskému moři. Jinými slovy: Spojené státy by měly uznat rozvoj Číny jako rozumný a legitimní proces.

Hlavní role 15. pětiletého plánu

Předem zmíněná konference probíhala paralelně ke čtvrtému plenárnímu zasedání 20. ústředního výboru Komunistické strany Číny, které skončilo minulý týden v Pekingu, 25. října. Prakticky všechna doporučení zdůrazňují vůdčí úlohu vědeckých a technologických inovací.

Prezident Si zdůraznil ve vysvětlujícím projevu k doporučením pro 15. pětiletý plán, že formulace 15. pětiletého plánu (2026-30) má velký význam pro usnadnění udržitelného a zdravého rozvoje Číny a pro položení země na pevnějších základech, aby v zásadě dosáhla socialistické modernizace podle plánu. Projev i doporučení přijatá na plénu, byly zveřejněny v úterý. Bohužel jsem měl ještě plná program v Pekingu, takže nemohu podrobně referovat.

Jisté je, že doporučení byla iniciována v souladu se strategickými rozvojovými cíli země s ohledem na klíčovou roli příštích pěti let a na základě hloubkové analýzy domácího i globálního prostředí. V procesu navrhování plánu se bude klást zvláštní důraz na to, aby plán zůstal orientován na cíle i problémy, uplatňoval systémové myšlení, dále komplexně prohluboval reformy a více se otevřel vnějšímu světu. Socialistická modernizace může být uskutečněna pouze prostřednictvím historického procesu postupného a neustálého vývoje. Vyžaduje to neutuchající tvrdou práci jedné generace za druhou, řekl prezident Si.

Poznamenal také, že období 15. pětiletého plánu bude sloužit jako kritická fáze při stavění na minulých úspěších s cílem prorazit na novou půdu pro dosažení socialistické modernizace do roku 2035. Klíčovým rozvojovým cílem pro období 15. pětiletého plánu je udržet přiměřené tempo hospodářského a kvalitního sociálního rozvoje. V něm budou mít vůdčí úlohu vědecké a technologické inovace, kterou mohou vytvářet celkové plány pro modernizaci průmyslového systému, posílení soběstačnosti a síly ve vědě a technice a urychlení ekologické transformace ve všech oblastech. Připomínám, že v lednu byla za účelem vypracování doporučení založena skupina, v níž byl Si Ťin-pching jejím šéfem.

Kromě toho Ústřední výbor KS Číny zorganizoval šest týmů, které prováděly výzkumné projekty ve 12 regionech na úrovni provincií, a bylo přiděleno stranickým a vládním orgánům 35 klíčových výzkumných projektů a organizovat několik sympozií. Byla spuštěna online kampaň zaměřená na shromažďování návrhů veřejnosti, která obdržela více než 3 miliony komentářů.

Během vypracovávání návrhu se Stálý výbor politbyra ÚV KS Číny sešel třikrát a politbyro se sešlo dvakrát. Je spravedlivé říci, že práce na přípravě tohoto dokumentu je dalším živým příkladem vnitrostranické demokracie a lidové demokracie v celém procesu v akci, řekl Si.

Příprava osnovy byla oficiálně zahájena a její návrh má být předložen k projednání na dvou zasedáních v příštím roce. Očekává se, že Čína se stane technologicky vyspělejší, soběstačnější a sebevědomější na globální scéně, přičemž 15. pětiletý plán bude hrát klíčovou roli při prosazování cíle druhého století – vybudovat z Číny velkou moderní socialistickou zemi, která je prosperující, silná, demokratická, kulturně vyspělá, harmonická a krásná do roku 2049.

Závěr

Čína a APEC v úterý podepsaly v Kuala Lumpur Protokol o rozšíření zóny volného obchodu 3.0, což je milník, který předznamenává nové příležitosti pro obě strany k rozšíření a posílení bilaterální ekonomické a obchodní spolupráce.

Aktualizační protokol charakterizuje rozšíření vzájemně prospěšné spolupráce v nově vznikajících oblastech, zlepšení sladění norem a předpisů a podpora obchodu a inkluzivního rozvoje v regionu. Protokol demonstruje odhodlání zemí regionu spolupracovat na řešení přetrvávajících ekonomických výzev a vnáší nový impuls a důvěru do regionálního a globálního rozvoje.

Zmíněná aktualizace představuje nejnovější etapu ve vývoji zóny volného obchodu s Čínou, která byla zahájena v roce 2002 a plně implementována jako verze 1.0 v roce 2010. Následný protokol verze 2.0 byl podepsán v roce 2015 a vstoupil v platnost v roce 2019. Jednání o upgradu na verzi 3.0 byla zahájena v listopadu 2022 a úspěšně uzavřena v květnu tohoto roku.

Čína je také největším obchodním partnerem ASEAN již 16 po sobě jdoucích let, zatímco ASEAN je hlavním obchodním partnerem Číny v posledních pěti letech. Podle ministerstva obchodu dosáhl bilaterální obchod v roce 2024 982,3 miliardy dolarů, což představuje 17násobný nárůst od roku 2002.

Uprostřed měnícího se mezinárodního prostředí všechny státy by měly být rozhodnější při sjednocování a posilování, odrážet vnější narušení a hájit svá legitimní práva a zájmy prostřednictvím vzájemné důvěry a koordinovaných akcí. Není pochyb, že existuje potřeba posílit strategickou komunikaci, komplexně řešit rozdíly a spory, například spor mezi Kambodžou a Thajskem a urychleně se dohodnout na kodexu chování v Jihočínském moři.

Každý si je vědom silného větru, rozbouřených vln a zuřících bouří, na domácí i mezinárodní úrovni. Strategické odhodlání APEC ve spolupráci s Čínou nezakolísá. Na globální šachovnici bude Peking nadále zdůrazňovat sílu mnohostranného obchodního systému. To vše v duchu konfuciánství, výrazného kulturního a etického pokroku napříč společností, včetně posílení národního bezpečnostního štítu. Jedná se o naprostý opak Trumpa 2.0.

Směr k ultra-high-tech národnímu trhu určily technologické úspěchy programu Made in China 2025, který byl spuštěn před 10 lety a který Čínu již staví na pozici technologického lídra v nejméně 8 z 10 vědeckých oblastí. Plus klíčové programy, o kterých mnoho Číňanů a cizinců ani neví, se zvláštním důrazem na program 973 (z roku 1997) a projekt 985 (z roku 1998), vědecký inovační koridor G60, který spojuje devět měst v čínské deltě řeky Jang-c‘-ťiang.

Je zřejmé, že roztříštěný Západ zcela ignoroval zmíněné projekty a skutečnost, že pětileté plány jsou považovány za jednu z klíčových politických výhod Číny. Předvídatelně se bude klást zvláštní důraz na kvantové technologie, biovýrobu, vodík, jadernou fúzi, rozhraní mozek-počítač, ztělesněnou inteligenci a 6G, nemluvě o umělé inteligenci. Koncepčně se Čína zaměří na svůj jednotný národní trh a socialistická modernizaci.

Současný politický systém je zcela odlišný především proto, že osvícenství pevně zavedlo koncept pokroku. Od Sun Yat-senovy revoluce přes Čankajškovu nacionalistickou stranu až po Komunistickou stranu usilovaly generace Číňanů o změnu a sdílely stejný cíl: transformovat Čínu a dosáhnout pokroku. Během osvícenství byla konfuciánská individuální etika vystavena nejradikálnější kritice a útokům. I když mnohé z umírajícího západního systému, který Čína převzala, není životaschopné, různým politickým frakcím chybí shoda na tom, co budoucnost přinese. Jaký druh změny Čína potřebuje? Jak by se měla uskutečnit? Jaký je účel změny?

To, co Čínská komunistická strana udělala, je socialistická revoluce, kterou prosazuje od svého založení, využívá revoluci ke svržení starého režimu, důkladné transformaci společnosti a nastolení zcela nového systému. To přirozeně vede také k různým rozporům, kterým Čína dnes čelí, zejména ke konfliktu mezi tradiční konfuciánskou filozofií a marxismem-leninismem.

Od poloviny 90. let 20. století Čínská komunistická strana urychlila svou transformaci z revoluční strany na vládnoucí stranu. Jedna věc je jasná: pokud politická strana vládne jen kvůli vládnutí, nevyhnutelně upadne. To je patrné nejenom z historie komunistické vlády v Sovětském svazu a východní Evropě, stejně jako z historických i současných zkušeností západních politických stran, které počítají svou legitimitu na základě hlasů.

Po reformách a otevírání se světu Komunistická strana Číny předefinovala svou modernitu s cílem dosáhnout původního revolučního cíle, kterým bylo vyřešit problém všeobecné chudoby. Připomínám, že Čína vyvedla z absolutní chudoby téměř 700 milionů lidí.

Přes všechny nepopiratelné úspěchy, které pozorují v průběhu 40 let během návštěv Číny, studiem periodik a vývojem svých bývalých studentů, Čínská komunistická strana musí předefinovat svou modernitu tím, že znovu potvrdí své poslání, zdůrazní své původní aspirace a oživí svou revoluční povahu.

Souhlasu netřeba.
30.10.2025

Zpět na obsah

Jan Campbell (*1946) je německý občan české národnosti, analytik. Vystudoval stavební inženýrství, architekturu a filozofii; postgraduálně také biokybernetika, islámské bankovnictví a pojišťovnictví. Je zahraničním členem Ruské akademie přírodních věd. Získal čestný profesorský titul na Uralské státní agrární univerzitě. Do listopadu 2014 řídil poradenskou firmu Campbell Concept UG Bonn a působil jako odborný asistent na podnikohospodářské fakultě VŠE. Profesně působil středně i dlouhodobě v několika zemích včetně Velké Británie, Itálie, Švýcarska, Malajsie, bývalého SSSR, Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Ruské federace, České republiky a Německa. Profesní aktivity a zkušenosti umožnily přijmout pozice jako vedoucí EK koordinující pro program TACIS, osobní poradce premiéra a analytik politicko-ekonomických rizik včetně problematiky vědecké diplomacie a práce určené pro úzkou odbornou i veřejnost, včetně vysokoškolských studentů.

Zpět na obsah