1. Tomáš Koloc: Proč je dobře, že se Jeffrey Epstein nevyfotil s Petrem Pavlem
2. Tomáš Koloc: ŘEŠENÍ VÁLKY S RUSKEM
3. Tomáš Koloc: SEN, ŽE MĚ ZAVŘOU

Fejeton Proč je dobře, že se Jeffrey Epstein nevyfotil s Petrem Pavlem. Svět Tomáše Koloce vyšel v deníku Krajské listy 5. února 2026

Proč je dobře, že se Jeffrey Epstein nevyfotil s Petrem Pavlem

Foto: Wikimedia Commons By White House photographer, probably Ralph Alswang
Popisek: Jeffrey Epstein při potřesení rukou s tehdejším prezidentem USA Billem Clintonem

Všichni šílí z aféry Epstein, jako by se provalilo něco nového. Že bohatí a mocní využijí toho, co mají, a rádi si za to za..cají, to tu bylo, co svět světem stojí. Problém asi je, že hodně lidí pořád věří, že ti nad nimi jsou nějakým obrazem ctnosti, jako by to vždy nebylo právě naopak (že mým ideálem je můj prezident bych v davu neskandoval, ani kdyby tím prezidentem byl TGM. Ostatně dnes už víme, že i on měl pro bakchanálie za větrem svůj stálý podnik, kde měli s Olgou Sedlmayerovou rezervovaný pokoj.)

Tak třeba: V roce 1963 v Británii vyvrcholila aféra fyzioterapeuta Stephena Warda, který si pod pláštíkem společenského klubu zřídil podobný bordel a továrnu na kompro v jednom. Prasklo jim to, až když jednu pěknou (ale už dospělou, devatenáctiletou!) dcerku bezdomovců, co se narodila ve slumu v odstaveném vagóně, začali obhospodařovat zároveň britský ministr obrany a sovětský vojenský atašé.

Ale organizátor Ward si to krouhnul a byl zase klid.

Nedá mi to, abych se opět drobně neodklonil od hlavní linie fejetonu k panu prezidentovi, co potřebuje naši podporu. Zlí jazykové tvrdí, že ten zákon o trestnosti propagace komunismu prosadil, protože nechtěl, aby se veřejně vzpomínalo na to, že komunistický prezident Novotný dobrovolně snížil prezidentský plat z 240 na 180 tisíc a na konci života věnoval své úspory do stranické pokladny, a další komunistický prezident, taky armádní taky generál Svoboda, změnil zvyk, že kuchyně pro první rodinu byla hrazena z hradního rozpočtu, a začal její provoz hradit z vlastní kapsy.

Nu, to je fakt, ale nicméně ani naše minulá nominálně beztřídní společnost se takovému epsteinovskému podničku nevyhnula. Během renovace kanonické scény v letech 1977 – 83 ho dokonce umístila do podzemí posvátné Zlaté kapličky = Národního divadla. O tamní podzemní sauně, kde si se zaměstnankyněmi ND dávali dostaveníčko funkcionáři méně asketičtí, než skromní soudruzi Novotný a Svoboda, se vyprávěly i delší romány, než ten, v němž existenci podniku předznamenala Eva Kantůrková a podle něhož pak vznikl film Ceremoniář (vzpomínáte si, jak tam politik Ladislav Potměšil oblézal herečku Janu Švandovou za kulantní obsluhy číšníka Jana Hrušínského?).

Tajemná prostora dala dokonce vzniknout legendě o nezvládnuté bakchanálii, během níž komunističtí potentáti zabili operní pěvkyni Věru Urieovou (kterou podle všeho skutečně zabil její druh-potentát, stalo se to ale u nich doma, a zakopal ji u jejich vily na zahradě). Řečí se tehdy vyrojilo tolik, že i státní věrchuška byla nucena připustit, že takové věci se stávají, když scenáristovi Jaroslavu Dietlovi povolila do jinak nadiktovaného a ostře sledovaného seriálu zmínku o podobné firmičce, i když jen směšně severně-okresního charakteru. V tomto případě byl oligarchou-zákazníkem ředitel dolu a dodavateli svazaček do jeho postele předseda okresního výboru SSM a syn ideologické tajemnice okresního výboru KSČ, což nakonec všechny stálo místo a dva z nich šli do basy.

Protože devadesátá léta byla dítětem let osmdesátých, podobná firma, ovšem už na celostátní úrovni, nemohla scházet ani v době sametu. „Provozoval“ ji legendární oligarcha první generace Fanda Mrázek, akorát místo na panství lorda Astora či v podzemí Národního divadla se milenci scházeli u Poděbrad v motorestu Ohio. No a protože u nás se na rozdíl od Británie a USA pasáci nesebevraždí, nechali Mrázka podle všeho odpravit ti, které u toho natáčel a Mrázkův kompro archiv dali zabavit. Kdyby to neudělali, měli bychom tu dnes nejspíš aféru EPSTEIN.CZ.

Aféru EPSTEIN.US odnáší britský princ Andrew, který je ovšem úplně stejný děvkař jako jeho otec i dědeček – jen s tím rozdílem, že oni nebyli pedofilové. V tomhle kadlubu doba temna zkrátka asi nějak prokročila, že sex sám o sobě, pokud v něm není nějaká nezákonná patologie, už pro smetánku není rajcovní. Dřív ministra Profuma rajcovalo, že se o holku dělí s kapitánem od KGB, dneska, aby se vzrušil, musí si ji vyzvedávat v mateřské školce. Bohužel namísto, aby se tematizovaly tyto sexuální „progrese“ a k aféře se na prvních stránkách novin vyjadřovali odborníci na nemoci společnosti jako jsou u nás lékaři Jan Hnízdil nebo František Koukolík, zdá se mi, že i v Aféře Epstein zafungoval starý dobrý zákon Kmotra Corleoneho „My si přece platíme tisk, tak i z tohohle musíme něco vytřískat“. Kdyby nic jiného, tak ukazuje-li se, že je víc lidí, s nimiž se Epstein vyfotil, než těch, s nimiž se nevyfotil (Mrázek to měl zrovna tak: vzpomínáte si na známou fotku Karla Gotta s ním?), vyberou se z té kupy fotky, na nichž jsou s Epsteinem ti nepohodlní, které je třeba znevěrohodnit: jako je třeba největší žijící duch nejen světové lingvistiky, ale také politicky uvažující Severní Ameriky – Noam Chomsky.

A hlavně: místo hlubší analýzy je třeba dokola opakovat, že to všechno byli prasáci. Ptáte se proč, když zrovna tohle je už jasné každému obecnímu Pepkovi Vyskočovi? Protože už jednou provalená skupina temných prasáků odvrací pozornost od jiných temných skupin, co se (naneštěstí pro nás) neprovalily. Kromě toho tvoří krásně temné pozadí, v jehož popředí vynikne každý, kdo tímto způsobem nikdy nehřešil a jehož politické postoje momentálně musíme za každou cenu podpořit…

Zdroje: Seznam.cz, DVTV, Peter Morgan: Koruna, Eva Kantůrková: Smuteční slavnost, Ceremoniář, Mario Puzo: Kmotr, Jaroslav Kmenta: Kmotr Mrázek, Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Zpět na obsah

Glosu TITLE sdílel Tomáš Koloc na svém Facebooku 12. února 2026

ŘEŠENÍ VÁLKY S RUSKEM

Kdysi jsem si povídal s jednou Běloruskou, žijící u nás. Svým rodným jazykem, který je doma v Rusku (svůj národní jazyk neuměla), mi horlivě vyprávěla, že Rusko musí být zničeno. Prozradil jsem jí tajemství: nebude zničeno. Že my Češi jsme dvě světové války bojovali proti Německu, a to, co bylo před poslední válkou s Německem, že jsme ho po válce spolu s ostatními Spojenci rozdělili do 8 státních útvarů – a Německo se zase dalo dohromady a zase nám vládne. Velmoc za vraty malých zemí je osud a nedá se s ní dělat nic jiného, než se dohodnout s těmi rozumnými z ní. Pobaltské republiky to teď ale budou mít těžké. Poté, co Lotyši začali s nucenými odsuny nejen lotyšských Rusů, ale i k Rusům přátelských Lotyšů do Ruska. Poté, co Estonka Kaja Kallasová jako ministryně zahraničí EU svolávala na Rusko trest bohů a posílala na ně jaderné hlavice. Možná by stálo za to vyřešit to jako v pohádce Šíleně smutná princezna. Že by si Kallasová (za EU-zamini) se Zacharovovou za (RF-zamini) dali po hubách kabelkami – a obyčejní lidi z Pobaltí a Ruska by si zase podali ruce.

Zpět na obsah

Glosu SEN, ŽE MĚ ZAVŘOU sdílel Tomáš Koloc na svém Facebooku 8. února 2026

SEN, ŽE MĚ ZAVŘOU

Ve snu je všechno možné. Mně dnes dala Božena Němcová na své svatbě pusu. Brečela přitom a vypadala jako Libuška Šafránková. Já jsem si toho ale nevšímal, protože jsem byl v rauši, v jakém jsem, kdykoli se vrátím do minulosti – že ze sebe můžu dělat věštce. Vykecal jsem jim, že Češi jednou budou mít divadlo, kde se budou hrát české opery (cestou na svatební hostinu jsem jim zazpíval Znám jednu dívku…) a že se za pár let narodí spisovatel Arbes, jehož díla budou sice mít světové parametry, ale světově se neproslaví. A tak (s jistotou svatého Simeona, který věděl, že jednou v Chrámu potká Mesiáše) ten Arbes bude celý život v hospodě čekat na světově známého českého autora.

„A potká ho tam?“ ptali se mě Staročeši.

„Potká,“ řekl jsem, „ale až před šedesátkou.“

Pivní vlastenci z roku 1837 zesmutněli, že toho se tehdy oni už v hospodě nedočkají.

Že ten světový autor bude bolševik Hašek a že členy KSČ budou i všichni další největší čeští autoři: Seifert, Nezval, Wolker, Vančura, E. F. Burian, Hrabal, Halas, Hrubín, Kainar, Skácel, Holan, Šiktanc, Aškenazy, Kolář, Drtikol, Bondy, Kundera, Páral, Vaculík, Klíma, Procházka, Kohout, Jasný, Kantůrková, Lustig, Ota Pavel, Hubač, Daněk, Šotola, Macourek, Hofman, Pavlíček, Dietl, Mahler, Svěrák … to jsem jim radši neřekl. Tenkrát by mě za to zavřeli.

(Ostatně dneska taky.)

Zpět na obsah

Tomáš Koloc (*1977) je novinář z periferie. Muž, který se vedle psaní dlouhodobě věnuje sociální práci, a zná tvrdý život lidí na okraji z první ruky. Pracoval jako učitel, knihovník, festivalový, deníkový, časopisecký, rozhlasový i knižní redaktor, překladatel a sociální terapeut. Osobně zakusil i exekuci a tématu se poté začal důkladně věnovat. Nejen k exekucím v Česku nabízí pozoruhodné postřehy. Vyšly mu tři sbírky básní a krátkých poetických próz: Osek (2001), Někdy je to blízko (2003),  a Nárožní výbor (2021). Pravidelně publikuje v denících Krajské listy a Nové slovo, v týdeníku Disput a na svém účtu na Facebooku.