Obsah:
  1. Tomáš Koloc: Být Rusem, za to bych se, při vzpomínce na Alexandra Okuněva, nestyděl.
  2. Tomáš Koloc: „KAŽDÝ MUŽ CHTĚL BÝT ASTRONAUT“
  3. Tomáš Koloc: ORBÁN JE „MRTEV“, AŤ ŽIJE STEVANOVIĆ!
  4. Tomáš Koloc: AŽ VÁM VAŠE ANGLOGLOBÁLNÍ DĚTI ŘEKNOU, ŽE NAŠE JAZYKY JSOU MARGINÁLNÍ …

Příspěvek Být Rusem, za to bych se, při vzpomínce na Alexandra Okuněva, nestyděl. Svět Tomáše Koloce vyšel v deníku Krajské listy 7. května 2026. Seznam.cz, ač je k přebírání příspěvků z Krajských listů smluvně vázán. ho odmítl převzít a Facebook ho odmítá sdílet.

Být Rusem, za to bych se, při vzpomínce na Alexandra Okuněva, nestyděl.

Foto: Koláž z webu Důležité příběhy. Fotografie na pozadí: Lutz Schneider / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0 Popisek: Alexandr Okuněv na snímku ze sociálních sítí

Už jste zachytili jméno Alexandr Okuněv (1988 – 24. 2. 2025)? Čím dál častěji mám pocit, že jsem usnul a probouzím se před sto lety. Někdy je mi ale líto, že tomu tak není ve všech rozměrech…

Svět tehdy, po první světové válce (ostatně jako po každé válce) neměl co jíst, což američtí politici vyřešili tím, že vyhlásili zákaz alkoholu, aby se země postavila na nohy černým kšeftováním s ním (dnešní Británie vyhlásila zákaz kouření a prodeje tabákových výrobků pro ročník narození 2009 a mladší…), zatímco v Rusku udělali revoluci tamní komunisti (jejichž dnešní předseda Zjuganov před pár dny prohlásil, že pokud bude Putin svou válkou dál ekonomicky plundrovat zemi, ruský kapitalismus půjde od válu už podruhé v dějinách.) Tolik podobnosti.

V něčem ovšem můj staletý sen oproti dnešku doslova spí na vavřínech. Ač tehdy ruská diktatura skutečně bojovala proti celému demokratickému světu, Evropa, která tehdy měla plné zuby pruské protislovanské doktríny Drang nach Osten, uprchlíky z Ruska přijala s mile otevřenou náručí. TGM dokonce nechal v nově založeném Československu zřídit školy s vyučovacím jazykem ruským i ukrajinským (!) na všech stupních: od ZŠ až po VŠ. A podobně se zachovaly další státy tehdejší Evropy: Francie, Jugoslávie, Bulharsko.

Střih.

Dnešní Rusové v zahraničí (jejichž stará vlast mezinárodně provádí v podstatě totéž, co před sto lety):

– v mezinárodních soutěžích nesmějí soutěžit pod svou vlajkou

– v Schengenském prostoru nesmějí nadále pracovat ve vědě a vývoji

– do Norska a Finska nesmějí cestovat

– v Česku, Polsku a Pobaltí navíc nesmějí vystupovat ani jejich umělci, přičemž

– ve všech těchto oblastech plus Německu jim mohou bez udání důvodu zabavit auto

– slovo RUSKÝ se v České republice stalo sprostým, i bývalé RUSKÉ krámky se raději přejmenovaly na UKRAJINSKÉ nebo KAZAŠSKÉ, kácejí se sochy a přejmenovávají ulice i těch sovětských osvoboditelů ČSR z druhé světové války, kteří se nijak nepodíleli na okupaci 1968 ani 2022.

(Zdroje zde: Protiruské sankce)

Zpět na obsah


Příspěvek „KAŽDÝ MUŽ CHTĚL BÝT ASTRONAUT“ zveřejnil Tomáš Koloc na svém Facebooku 10. dubna 2026

„KAŽDÝ MUŽ CHTĚL BÝT ASTRONAUT“

snažila se mě před chvílí indoktrinovat webová reklama. Tak to, vážení, jsem já teda asi výjimka.

Nikdy jsem netoužil být ASTRONAUT (člověk, který letěl do vesmíru z amerického kosmodromu v americké kosmické lodi), ani TCHAJKONAUT (ten, který totéž absolvoval s čínským zázemím), či výhledově VJUMANAUT (první čtyři potenciální vesmíroplavci z indického kosmodromu Satish Dhawan na indické lodi LVM3 ale mají do vesmíru letět teprve příští rok), natožpak EVROPSKÝ ASTRONAUT (pochopíte, že když jsme si v EU pro svého vesmíroplavce nedokázali vymyslet ani originální pojmenování, je logické, že se vůbec neví, zda z eurokosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně vůbec kdy poletí člověk. Pokud ano, pak to nebude před rokem 2035 – asi v upravené nákladní raketě Ariane 6…)

A jak že je to se mnou?

Já jsem v důležitých věcech vždy nejradši mezi těmi, kdo šli do věci jako první:

já chtěl být vždy jen KOSMONAUT.

Zpět na obsah


Příspěvek ORBÁN JE „MRTEV“, AŤ ŽIJE STEVANOVIĆ! zveřejnil Tomáš Koloc na svém Facebooku 14. dubna 2026

ORBÁN JE „MRTEV“, AŤ ŽIJE STEVANOVIĆ!

Maďarský premiér Orbán je sesazen, ať žije slovinský předseda parlamentu Stevanović! Slovinsko, země, která mj. nedávno znárodnila vodní zdroje (aby se tam nestalo to, co se děje u nás, že z české vody se střádá na francouzské starobní důchody), pod jeho vedením chystá referendum o vystoupení z NATO a pan předseda se chystá do Moskvy vyjednat podmínky příznivé pro slovinský lid, a nikoli pro bruselské pacholky globálních oligarchů.

P. S. K tomu vystoupení z NATO: Slovinsko, směřující k neutralitě, mi připomíná inspektora Trachtu, který už uzavírá případ, zatímco Švédsko a Finsko, kteří se z blahodárné neutrality nedávno vřítili do smrtonosného NATO, retardovaného inspektora Klečku, který je vždy na chvostě věcí.
.

Zpět na obsah


Příspěvek AŽ VÁM VAŠE ANGLOGLOBÁLNÍ DĚTI ŘEKNOU, ŽE NAŠE JAZYKY JSOU MARGINÁLNÍ … zveřejnil Tomáš Koloc na svém Facebooku 3. května 2026

AŽ VÁM VAŠE ANGLOGLOBÁLNÍ DĚTI ŘEKNOU, ŽE NAŠE JAZYKY JSOU MARGINÁLNÍ …

Dneska to není kvíz, ale antikvíz – protože rozluštění prozrazuji už předem. Ve vyznačených zemích buď celých nebo v jejich samosprávných částech totiž buď hlava státu, její zástupce, nebo choť této hlavy (první dáma) někdy v dějinách mluvili česky/slovensky.

Toto je výčet zemí, jichž se to týká ještě dnes:

1. Kambodža – její král Norodom IV. (králem je od roku 2004) 13 let (od ZŠ do VŠ) studoval v Praze, roku 1975 na HAMU absolvoval obor balet. Mluví česky tak dobře, že českého (!) syna své bytné připravoval k maturitě z češtiny. O něm a paradoxech Kambodže (za minulého režimu i dnes provýchodní/promoskevské monarchie) jsem psal zde: https://www.krajskelisty.cz/…/28913-mluvi-hlava-statu…

2. Seychelly – letos nově zvolený prezident Patrick Herminie roku 1990 vystudoval lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. (Obě hlavy států studovaly ještě v období socialismu, kdy systém ještě nebyl napaden angloglobalizací, proto v Česku studovaly česky, a ne anglicky jako dnes, za reálného globálkapitalismu!)

3. Malajsie – sultánkou (císařovnou) sultanátu Kelentan se roku 2010 sňatkem se sultánem Mohamedem V. stala Jana Jakoubková (po sňatku Núr Diana Petra Abdulláh) z Prahy. Díky tomu že mezi lety 2016 – 19 byl její manžel zvolen císařem celé Malajsijské federace Mohamedem I., byla i ona první dámou císařství – dnes je opět „jen“ sultánkou federativního sultanátu Kelentan.

4. Spojené státy – Ivana Trumpová ze Zlína sice první dámou USA nikdy nebyla, protože se s Donaldem T. rozvedla ještě předtím, než se stal prezidentem USA, Češka Madeleine Albrightová byla třetí osobou USA jako State Secretary v letech 1997 – 2001 – ale z česky mluvících rodin dnes pocházejí guvernéři států Oregon (Tina Kotek) a Winsconsin (Tony Evers, jehož babička pocházela z rodiny spjaté s hercem Janem Pivcem).

Proč jsem tento příspěvek vytvořil?

Ve 14. století se čeština dílem Karla IV. stala diplomatickým jazykem Evropy, tak, jako měla v Evropě východní tuto úlohu předtím na Velké Moravě poprvé použitá cyrilometodějská staroslověnština. Tento precedens a Praha jako první zaalpské univerzitní město jaksi symbolicky tento dějinný základ nesou dodnes alespoň v některých oblastech – jako třeba v této. Čeština a slovenština však mají výhodu – nemají moc ohrozit jiné jazyky. Na rozdíl od angličtiny, prvního globálního jazyka dějin, hlavně jejíž vinou každých 14 na světě vyhyne jeden jazyk – a žádný z těch, co přežijí, není mimo nebezpečí. Poslouchejte někdy mladou generaci Čechů a Slováků, když mezi sebou mluví a porovnejte jejich „slovanský“ jazyk například s jmenovaným Kambodžanem (po 35 letech, kdy u nás nebyl!): https://www.youtube.com/watch?v=bnaVqTkl0DQ

Zajímá-li Vás, které že česky/slovensky mluvící duše byly hlavami dalších konkrétních vyznačených zemí, můžete se mě pod tímto příspěvkem zeptat a já Vám odpovím. Kdybyste pak chtěli podpořit moji osvětovou práci, za kterou jsem dostal Krameriovu cenu za nezávislou žurnalistiku, mé číslo účtu je 1653184163/0800.

Zpět na obsah


Tomáš Koloc (*1977) je novinář z periferie. Muž, který se vedle psaní dlouhodobě věnuje sociální práci, a zná tvrdý život lidí na okraji z první ruky. Pracoval jako učitel, knihovník, festivalový, deníkový, časopisecký, rozhlasový i knižní redaktor, překladatel a sociální terapeut. Osobně zakusil i exekuci a tématu se poté začal důkladně věnovat. Nejen k exekucím v Česku nabízí pozoruhodné postřehy. Vyšly mu tři sbírky básní a krátkých poetických próz: Osek (2001), Někdy je to blízko (2003),  a Nárožní výbor (2021). Pravidelně publikuje v denících Krajské listy a Nové slovo, v týdeníku Disput a na svém účtu na Facebooku.