Úvahu The General Assembly Just Rebuked US Hegemony publikoval server Antiwar.com 21. prosince 2023

Význam hlasování Valného shromáždění OSN 12. prosince daleko přesahuje požadavek na okamžité humanitární příměří v Gaze. Je to nápadné odmítnutí hegemonie USA. Význam není jen v obsahu hlasování, ale i v jeho kontextu.

Američtí plánovači dlouho věřili, že USA mohou vést svět nejlegitimněji a nejúčinněji prostřednictvím mezinárodních orgánů, jako je OSN. Ačkoli je výsledek hlasování významný pro Izrael, pro USA je významný kontext, ve kterém bylo svoláno.

Dne 8. prosince v reakci na výzvu generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese k článku 99, který požadoval jednání Rady bezpečnosti o ochraně mezinárodního míru a bezpečnosti, hlasovala Rada patnácti členů o okamžitém humanitárním příměří v Gaze. Pro hlasovalo 13 zemí, Spojené království se zdrželo hlasování a USA využily svého vetaČesky.

V reakci na americké veto se Valné shromáždění odvolalo na zřídka používanou rezoluci 377A. Zoufalý krok byl odpovědí na potřebu americké vedení obejít. Byla to reakce na to, co bylo vnímáno jako nezodpovědné použití práva veta USA coby stálého člena Rady bezpečnosti. Byl to čin namířený proti hegemonii USA, připomenutí potřeby reformy Rady bezpečnosti a volání po multipolaritě.

USA vetovaly výzvu většiny Rady bezpečnosti, Valného shromáždění a většiny světa. Ale Valné shromáždění, zastupující svět a nejen archaicky dosazené stálé členy Rady bezpečnosti, nalezlo řešení.

Článek 377A nejprve pěti stálým členům Rady bezpečnosti připomíná, že při výkonu jejich primární odpovědnosti za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti je jejich povinností „usilovat o jednomyslnost a v použití práva veta uplatňovat zdrženlivost“.

V očích Valného shromáždění USA zneužily svou privilegovanou moc tím, že neudělaly ani jedno, místo toho upřednostnily své vlastní zahraničněpolitické ambice před zahraničněpolitickou vůlí světa, který mají zodpovědně vést. Takže svět udělil USA důtku a uplatnil své právo podle článku 377A.

Článek 377A, Uniting for Peace, říká, že

Pokud Rada bezpečnosti kvůli nedostatku jednomyslnosti stálých členů neuplatní svou primární odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. . . valná hromada záležitost neprodleně posoudí s cílem poskytnout členům vhodná doporučení pro kolektivní opatření. . . zachovat nebo obnovit mezinárodní mír a bezpečnost.

Valné shromáždění „záležitost posoudilohlasovánímČesky o samotné rezoluci, kterou USA v Radě bezpečnosti vetovaly. 153 zemí hlasovalo ve prospěch rezoluce vetované Spojenými státy, 23 se zdrželo hlasování a pouze 8 se připojilo k USA a Izraeli. V tomto fóru USA právo veta nemají.

Ačkoli jsou „vhodná doporučení členům pro kolektivní opatření“ nezávazná, jejich formulování dává USA jasný signál a je mocnou výtkou. Na článek 377A, který byl přijat v roce 1950, se může odvolat Rada bezpečnosti nebo Valné shromáždění. Valné shromáždění jej vyvolalo pouze čtyřikrát a od roku 1997 ani jednouČesky. Světová většina toto zřídka používané právo vytáhla, aby dala slyšení své vůli, když jí USA toto právo upíraly, a přiměla OSN jednat způsobem odpovídajícím zájmu svých členů, když tomu USA bránily ve prospěch svých vlastních. Světová většina uplatnila své právo osvobodit se na Valném shromáždění od hegemonie USA v Radě bezpečnosti.

Obsahem hlasování Valného shromáždění dne 12. prosince je velmi významná výzva k okamžitému humanitárnímu příměří v Gaze. Jeho význam však také přesahuje. Je to téměř jednomyslné odmítnutí prvenství USA, které využívá mezinárodní orgány jako OSN k prosazování svých vlastních cílů, místo aby své vedení využívalo k prosazování cílů celého mezinárodního společenství. Toho dne se frustrovaná globální většina odvolávala na zřídka využívané právo osvobodit mezinárodní společenství z kontroly USA, americké vedení obejít a udělit americké hegemonii důtku. Použití článku 377A je silným vzkazem americkému hegemonovi od stále asertivnějšího multipolárního světa.


Poznámka: ze zemí EU hlasovaly proti rezoluci pouze Rakousko a Česká republika.

Ted Snider je pravidelný komentátor zahraniční politiky a historie USA na Antiwar.com a The Libertarian Institute. Je také častým přispěvatelem do Responsible Statecraft a The American Conservative a do dalších médií.


[PJ]