Tři fronty novodobé studené války
Konec studené války přinesl pomíjivé unipolární uspořádání. V rámci „Pax Americana“ se nadšení intelektuálové a politici domnívali, že liberální demokracie, řád založený na pravidlech, volný trh a západní pojetí lidských práv budou vzkvétat v globálním měřítku. Tuto iluzi však zastínil neúprosný běh dějin. Druhá „dvacetiletá krize“ rozpoutala chaos, anarchii, nejistotu, krveprolití, věčné války a neortodoxní formy konfliktů. Několik regionů a států bylo pohlceno tektonickými otřesy následného zmatku a komplexní vzájemná závislost podnítila nárůst hrozeb spojených s vyhlídkami na nátlak, rozvrat, podřízení a dobytí. Pod vlivem tohoto zlověstného Zeitgeistu se znovu aktivoval přízrak strategického soupeření mezi velmocemi status quo a revizionistickými velmocemi.
Vynikající. Z nihilismu se postupně stává chaos. Bezzásadovost a absence řádu nemůže dlouho přežívat na troskách starých pravidel. Najednou se…
Na téma založení Izraele jsem již v Disputu vícekrát reagoval odkazem na pojem Settler colonialism / Osadnický kolonialismus - například…
Já si myslím, že nová vláda nastupující po Trumpovi by v žádném případě neobnovila dodávky zbraní USA Ukrajině. On už…
Mám-li na svém území zahraniční vojenskou základnu, nemohu se tvářit jako neutrál a musím nést riziko tohoto stavu. Proto třeba…
Nelze samozřejmě vše svádět jen na Izrael. Izrael čelil mnoha útokům se strany sousedů, kteří jej chtěli zničit. Z toho…