Rozměry konfliktu: Geopolitika

Ukrajinská zástupná válka a genocida v Gaze fatálně odhalují západní pokrytectví a morální bankrot. Starý řád ovládaný Západem musí odejít, a to navzdory nesmírné bolesti a utrpení, které s sebou nese.

Západní představitelé a instituce se kvůli své spoluúčasti na genocidě palestinského lidu dostali do nebývalé nemilosti. To je o to více umocněno zástupnou válkou NATO na Ukrajině.

Nejenže se odhaluje spoluvina Západu na válečných zločinech, ale celému světu se také ukazuje šokující dvojí metr a pokrytectví západních představitelů. Tito lidé jsou lháři, psychopati a zločinci.

Jsme svědky něčeho hluboce historického: zásadního zhroucení západních představ o domnělé demokratické a morální autoritě.

Po celém světě se množí obrovské veřejné protesty proti otřesnému vyvražďování civilistů v Gaze a na Západním břehu Jordánu izraelskými státními silami. V evropských a severoamerických městech, včetně Washingtonu, Londýna, Berlína a Paříže, pochodují miliony občanů na protest nejen proti zločinům izraelského státu, ale také – což je stejně důležité – proti zvrácené vině vlastních vlád, které napomáhají probíhajícímu genocidnímu ničení palestinského lidu.

Lidové rozhořčení vyjadřují dokonce i řadoví zaměstnanci, diplomatéČesky a další pracovníci vlád a parlamentů. Protesty zaměstnanců zablokovaly přístavy, které dodávají západní zbraně do Izraele. Novináři v západních mediálních korporacích rovněž odsuzují zaujatostČesky svých organizací a stěžují si – oprávněně -, že kompromitované zpravodajství napomáhá genocidě.

Americký prezident Joe Biden a další západní představitelé jsou veřejně pranýřováni za spoluúčast na genocidě. Mezi protestujícími jsou i židovské organizace a jednotlivci, kteří přežili nacistický holocaust.

K vlně hněvu veřejnosti se přidává i reakce západních institucí, které tvrdí, že protesty jsou nelegitimní. Úřady se pokusily – a neuspěly – pochody zakázat na základě odsouzeníhodného tvrzení, že protestující sympatizují s terorismem a jsou antisemité. Takové očerňování milionů obyčejných občanů, kteří se zmobilizovali, aby odsoudili genocidu, jen dále podněcuje opovržení vůči západním vládám a médiím.

V Gaze barbarské a ohavné masové zabíjení civilistů – především žen a dětí – pokračuje již více než čtyři týdny, a to bez přestávky. Spouštěcí událost ze 7. října, při níž palestinská militantní skupina Hamás zabila stovky Izraelců, je zcela nepřiměřená genocidě, která následovala. Více než 40 000 palestinských civilistů bylo údajněČesky zavražděno nebo zmrzačeno. Celá 2,3milionová populace je na blokovaném území vystavena krutému kolektivnímu trestuČesky. Zvláště děsivé je zabíjení dětí izraelským bombardováním za použití zbraní USA a NATO.

Spojené státy, Evropská unie, NATO a skupina G7 odmítly vyzvat k zastavení krveprolití. Namísto toho vyzývají k „humanitární pauze“, kterou izraelský režim Benjamina Netanjahua v poslední době připustil – nepochybně pod tlakem západních představitelů, kteří se obávají vzpoury svého obyvatelstva. Takovéto ubohé „pauzy“ však jen vrší urážku na urážku.

Celý svět, včetně Ruska a Číny a drtivé většiny OSN, požaduje okamžité ukončení masového vraždění nevinných lidí. Nikoliv nesmyslné „pauzy“ na přezbrojení a další cykly zabíjení. Po celém světě se znovu usilovně volá po historické spravedlnosti pro palestinský lid, který snáší desítky let odporné okupace a agrese ze strany sionistického režimu, kterou západní vlády umožnily.

Americké zbraně – placené americkými daňovými poplatníky a díky privilegovanému dolarovému raketovému systému nepřímo i zbytkem světa – jsou používány k vyhlazování civilistů v Gaze. A americká vláda hodlá dodávky vražedných strojů zvýšit další pomocí ve výši 14 miliard dolarů. Bidenův Bílý dům a Pentagon bezostyšně tvrdí, že neexistují žádné červené linie, které by omezovaly způsob, jakým Izrael americkou palebnou sílu používá. Na Gazu již bylo svrženo přibližně 25 000 tun výbušnin, což odpovídá síle dvou A-bomb, které USA v srpnu 1945 svrhly na Hirošimu.

V oblasti je shromážděna hrozivá armáda válečných lodí USA a dalších zemí NATO, včetně letadlových lodí s jaderným pohonem. Vzhledem k oficiálnímu postoji vlád USA a NATO, které Izrael – pod falešným tvrzením o svém „právu na sebeobranu – podporují, je nevyhnutelně zřejmé, že západní mocnosti plně podporují genocidu. Tato odporná politika je občanům Západu a celého světa zcela jasná.

Západní vůdci, vlády a média jsou pro své pokrytectví a faleš odsuzováni jako váleční zločinci, kterými jsou. Ještě před několika měsíci ti stejní západní šarlatáni odsuzovali Rusko za údajné válečné zločiny na Ukrajině. Biden, Von der Leyen, Scholz, Macron, Sunak a další západní představitelé pronášeli zbožná kázání o údajných ruských zločinech na Ukrajině – ačkoli tuto válku ve skutečnosti vyvolalo NATO, které nacistický režim v Kyjevě vyzbrojovalo a podporovalo.

Nyní, když Rusko kyjevský režim podporovaný NATO z velké části porazilo, se o této válce západní média ani západní vlády již téměř nezmiňují.

Nicméně zarážející je absence jakéhokoli skutečného znepokojení západních představitelů nad faktickými masovými válečnými zločiny v Palestině.

Biden a jeho západní komplicové hovoříČesky o „truchlení nad nevinnými mrtvými“, zatímco izraelský státní terorismus vyzbrojují a podporují.

Barbarství, které se odehrává v Gaze a na Západním břehu Jordánu, je šokující. O to odpornější je výslovná vina západních států, které tuto genocidu umožňují.

To, co zločiny v ostrém světle odhalují, je naprosto ďábelská povaha západní státní moci. Zločiny izraelského režimu jsou projevem západního imperialismu; skutečné a groteskní, hnilobné povahy západní moci. Spojené státy a jejich evropští partneři po celá desetiletí, ba staletí, předstírali, že jsou vzorem demokracie, a přitom zbytek planety kazili a vykořisťovali.

Nyní se všechny jejich podvody a korupce projevily naplno. Jedná se o zločinecké režimy, jejichž historie válečného kolonialismu a imperialismu byla až příliš často zastírána převažující kontrolou médií a proklamovanou lákavostí. Nyní je naprosto jasné, co „kolektivní Západ“ (globální menšinová elita) skutečně znamená: smrt a zkázu.

Velkou otázkou je, kam až a kam obrovský hněv a opovržení veřejnosti povede. Historická vzpoura je v plném proudu. Co bude následovat? Podaří se ji konstruktivně mobilizovat ke svržení dekadentních diktatur kapitalistické oligarchie, které pod rouškou demokracie západní státy ovládly?

Jedna věc je zřejmá. Systémy západních elit jsou narušeny tak, že je nelze opravit ani rehabilitovat. Oběti palestinského lidu stvořily Pandořinu skříňku. Západní korupce – hluboká, systematická, historická korupce – je nyní zjevná a elitní vládci, kteří se ji snaží zakrýt, ji už nemohou nacpat zpět.

Genocidní zločiny západních mocností tentokrát nelze nevidět ani vysvětlit. Faleš a bankrot poškozují existenční jádro.

Nakonec však může naděje na lepší, spravedlivější a čestnější svět existovat. Nejdříve však musí starý řád ovládaný Západem odejít, a to navzdory nesmírné bolesti a utrpení, které s tím souvisí.
Zpět na obsah

Zamlčený slon v místnosti Netanjahuových záměrů v Gaze

Je tento trest pro civilní obyvatelstvo Gazy veden touhou po pomstě? Nebo je to výlev eschatologického hněvu a odhodlání?

V případě krize v Gaze jde o to, že pokud se všichni shodnou na strkání hlavy do písku a ignorování „slona v místnosti“, je to docela snadné. Smysl vážné krize je správně pochopen teprve tehdy, když si někdo „slona“ všimne a řekne pozor, tady dupe slon. A právě tam se dnes nacházíme. Západ si toho pomalu začíná všímat. Zbytek světa je jím však ochromen a je jím proměňován.

Co je tím „slonem“ (anebo slony) v místnosti?

Blinkenova nedávná regionální diplomacie byla „propadák“. Žádný z regionálních lídrů, s nimiž se Blinken setkal, nechtěl o Gaze dále mluvit, kromě toho, že tvrdě požadoval „žádné přesuny palestinského obyvatelstva do Egypta“, „zastavení tohoto šílenství“ – kobercového bombardování obyvatel Gazy – a okamžité zastavení palby.

A Bidenovy výzvy k „pauze“ – zpočátku mírné, o to důraznější nyní – izraelská vláda tupě ignoruje. V pozadí stále zřetelněji visí přízrak bezmocnosti prezidenta Cartera během íránské krize s rukojmími.

Pravdou je, že Bílý dům nemůže Izrael přinutit, aby plnil jeho vůli – izraelská lobby má v Kongresu větší vliv než jakýkoli tým Bílého domu. Z izraelské krize se tedy „žádné východiskoČesky“ nerýsuje. Jak si Biden s Netanjahuovým kabinetem „ustlali“, tak musí nést i následky.

Tedy impotentnost, protože Demokratická strana se štěpí nad rámec zjednodušeného dělení na centristy versus progresivisty. Polarizace pramenící z postoje „žádné příměří“ má na politiku jak v USA, tak v Evropě výrazné destabilizující účinky.

Impotentnost nad tím, jak Blízký východ krystalizuje do ostrého antagonismu vůči západnímu přizpůsobení se masovému vyvražďování palestinských žen, dětí a civilistů. Je možné, že kostky jsou již příliš „vrženy“ na to, aby zastavily probíhající tektonický zlom, který již probíhá. Pro globální většinu jsou nyní dvojí standardy Západu příliš zjevné.

Velkým „slonem“ je toto: Izrael od 7. října svrhlČesky více než 25 000 tun vysoce účinných výbušnin (atomová bomba na Hirošimu v roce 1945 měla ekvivalent 15 000 tun). Co přesně je cílem Netanjahua a jeho válečného kabinetu? Při dřívější vojenské operaci v táboře Džabalíja byl údajným cílem vůdce Hamásu podezřelý z toho, že se skrývá pod táborem – ale šest dvoutisíclibrových bomb na jeden „cíl“ Hamásu v přeplněném uprchlickém táboře? A proč také útoky na cisterny na vodu, nemocniční solární panely a vchody do nemocnice, silnice, školy a pekárny?

V Gaze téměř zmizel chléb. OSN uvádí, že po bombardování posledních pekáren v severní Gaze byly všechny uzavřeny. Čisté vody je zoufale málo a tisíce těl se pomalu rozkládají pod sutinami. Objevují se nemoci a epidemie, zatímco humanitární dodávky jsou přísně omezovány jako nástroj vyjednávání směrem k dalšímu uvolňování rukojmích…

Redaktor listu Haaretz Aluf Benn vyjadřujeČesky izraelskou strategii velmi jasně:

Vyhnání palestinských obyvatel, přeměna jejich domovů v hromady stavební suti a omezení vstupu zásob a pohonných hmot do Gazy jsou „zlomovým krokem“, který Izrael v současném konfliktu, na rozdíl od všech předchozích kol bojů v pásmu, učinil.

O čem to tu mluvíme? Očividně nejde o to, aby se předešlo kolaterálním ztrátám civilistů, k nimž při bojích IDF s Hamásem dochází. V Džabalíji ani v nemocnicích a jejich okolí k pouličním bojům nedošlo – jak poznamenalČesky jeden voják: „Jediné, co jsme dělali, bylo, že jsme jezdili v našich obrněných vozidlech. Pozemní boje přijdou na řadu později“. Záminka „humanitární evakuace“ je tedy falešnáČesky.

Hlavní síly Hamásu sedí hluboko v podzemí a čekají na vhodný okamžik, kdy budou moci IDF zasáhnout (tj. až budou uprostřed trosek pěšky). zatím IDF  zůstávají ve svých tancích. Ale dříve nebo později se budou muset s Hamásem utkat pěšky. Boj s Hamásem tedy sotva začal.

Izraelští vojáci si stěžují, že „sotva vidíČesky“ bojovníky Hamásu. No, to proto, že se nevyskytují na úrovni ulic, s výjimkou jednočlenných nebo dvoučlenných přepadových skupin, které vybíhají z podzemních tunelů, aby na tank připevnily výbušné zařízení nebo na něj odpálily raketu. Pak se příslušníci Hamásu rychle vrátí do tunelu, z něhož vyběhli. Některé tunely jsou budovány pouze za tímto účelem – jako stavby „na jedno použití“. Jakmile se přepadová skupina vrátí, tunel je zavalen, aby do něj izraelské síly nemohly vstoupit nebo ho sledovat. Nové „jednorázové“ tunely se budují neustále.

Ani v civilních nemocnicích v Gaze žádné bojovníky Hamásu nenajdete; jejich vlastní nemocnice se nachází v hlavních objektech hluboko pod zemí (spolu s ubytovnami, zásobami na několik měsíců, zbrojnicemi a hloubícím zařízením na kopání nových tunelů). A kádry Hamásu nenajdete ani ve sklepeních hlavních nemocnic v Gaze.

Obranný zpravodaj listu Haaretz Amos Harel píšeČesky, že Izrael teprve nyní začíná chápat rozsah a propracovanost podzemních zařízení Hamásu. Uznává, že „vojenské špičky“ – na rozdíl od vládních kruhů – „nemluví o vymýcení semene Amáleka“ (biblický odkaz na vyhlazení národa Amáleků) – tedy o genocidě. Ale ani vojenští představitelé IDF si nejsou „konečným cílem“ jisti, poznamenává.

Slon v místnosti pro obyvatele Blízkého východu – sledující ničení nadzemní, civilní struktury – je tedy otázka, co přesně je cílem tohoto zabíjení? Hamas se nachází hluboko pod zemí. A přestože IDF tvrdí, že dosáhly mnoha úspěchů, kde jsou těla? Nevidíme je. Cílem bombardování tedy musí být donutit k evakuaci civilistů – druhá NakbaČesky.

A záměr, který se skrývá za vyháněním? PodleČesky Benna je to vyvolání pocitu, že domů se už nikdy nevrátí:

I kdyby bylo pod americkým tlakem brzy vyhlášeno nějaké příměří, Izrael nebude se stažením a umožním obyvatelstvu návratu do severního pásma spěchat. A pokud se vrátí – kam se vrátí? Vždyť nebudou mít žádné domy, ulice, vzdělávací instituce, obchody ani žádnou infrastrukturu moderního města.

Je tento trest na civilním obyvatelstvu Gazy vyvolán touhou po pomstě? Nebo je to výlev eschatologického hněvu a odhodlání? To nikdo nedokáže říct.

Tohle je „slon“. A jeho objasnění závisí na tom, zda i USA budou poskvrněny zločinemČesky. Jeho objasněním závisí na tom, zda se podaří najít nějaké trvalé diplomatické řešení, či nikoli (pokud se Izrael skutečně vrací k biblickému, eschatologickému ospravedlnění svých kořenů).

Právě tato otázka bude v budoucnu pronásledovat Bidena osobně a Západ kolektivně. Ať už měl Biden na mysli jakýkoli časový plán, čas mu rychle utíká, a to uprostřed rostoucího mezinárodního rozhořčení, neboť v centru pozornosti konfliktu mezi Izraelem a Gazou je nyní především humanitární krize v Gaze, a nikoli útok ze 7. října.

Může se to zdát neuvěřitelné, ale Gaza o rozloze pouhých 360 km² určuje naši globální geopolitiku. Tento kousek země – Gaza – také do jisté míry určuje, co bude následovat.

„Nepřestaneme,“ řekl Netanjahu, „žádné příměří nebude.“ To se však týká příměří. Zatímco v Bílém domě jeden ze zasvěcených členů administrativy přiznává:

Sledují ztroskotání vlaku a nemohou s tím nic dělat. Vrak vlaku je v Gaze, ale výbuch je v regionu. Vědí, že ve skutečnosti nemohou Izraelcům zabránit v tom, co dělají.

Čas se krátí. A právě to je odvrácená strana „sloního paradoxu“. Kolik času však zbývá, než vyprší? To je sporná otázka.

Zdá se, že tato odvrácená strana hlavolamu způsobila na Západě i v Izraeli zmatek. Snížil snad Seíd Nasralláh svým projevem minulou neděli riziko rozšíření války za hranice Izraele, a naznačil tak, že „čas“ by mohl být pružnější a poskytnout Bílého domu více prostoru pro deeskalaci? Nebo vyslal jiné poselství?

Jen pro upřesnění: Odpověděl na otázku, zda hrozí vypuknutí 3. světové války. Nasralláh jasně řeklČesky, že o úplnou regionální válku žádný člen sjednocené fronty odporu neusiluje. Přesto „všechny možnosti zůstávají na stole“ v závislosti na budoucíchČesky krocích USA a Izraele, zdůraznil Nasralláh.

Následující kontext Nasralláhova projevu je zásadní pro jeho plné pochopení. V tomto směru jeho projev jedinečně odrážel široké konzultace mezi všemi „frontami osy“. Stručně řečeno, před jeho konečnou podobou proběhlo více konzultací a vstupů. Projev tedy neodrážel pouze specifický postoj Hizballáhu. Proto je možné říci, že proti bezhlavému spěchu do totální regionální války panuje shoda.

Projev jako souborné dílo byl velmi diferencovaný – což může být důvodem některých chybných koncepcí. MSM chtěla jako obvykle jen „hlavní sdělení“. A tak se „Hizballáh nevyhlásil válku“ stalo jednoduchým, snadno uchopitelným „poznatkem“.

Prvním podstatným bodemČesky projevu Sejeda Nasralláha nicméně bylo, že Hizballáhu fakticky učinil „garantem“ přežití Hamásu (označil Hamás konkrétně jménem, namísto aby hovořil o „odboji“ jako o obecné entitě).

Hizballáh se proto prozatím omezuje na (blíže neurčené) a omezené operace v okolí libanonských hranic – dokud přežití Hamásu není ohroženo. Nicméně slibuje, že v případě ohrožení přežití Hamásu zasáhne určitým způsobem přímo.

To je „červená linie“, která bude Bílý dům znepokojovat. Je zřejmé, že Netanjahuův cíl vyhubit Hamás je s „červenou linií“ Hizballáhu v přímém rozporu a že hrozí přímé zapojení Hizballáhu.

Nicméně „strategický posun“ v tomto klíčovém politickém prohlášení jménem celé Osy spočívá v posunu k vnímání blízkovýchodní politiky USA jako klíčové pro řešení jeho neduhů.

Namísto aby byl Izrael vnímán jako původce současné krize, byl, mimo jiné, Nasralláhem degradován z nezávislého aktéra na pouhý vojenský protektorát USA.

Jasnými slovy zpochybnil Seyed Nasrallah nejen okupaci Palestiny, ale i Spojené státy jako původce toho, co celý region postihlo – od Libanonu, Sýrie, Iráku až po Palestinu. V tomto ohledu opakoval v některých ohledech mnichovské varování prezidenta Putina z roku 2007 adresované Západu, který právě hromadil síly NATO na hranicích Ruska. Putinova odpověď tehdy zněla: „Výzva přijata“.

Stejně tak masivně nasazují USA kolem regionu značné námořní síly – aby „odradily Hizballáh a Írán“ -, které se však odmítají nechat odradit. Nasralláh o amerických válečných lodích prohlásil: „Něco jsme pro ně připravili“ (a později v týdnu Hizballáh představil své raketové kapacity střel z pobřeží na lodě).

Podstatné je, že jednotná fronta států a ozbrojených aktérů před širší výzvou americké hegemonie varuje. Ve skutečnosti tím říkají: „Výzva je také přijata“.

Jejich požadavek je jasný: zastavit zabíjení civilistů, zastavit útoky a nastolit příměří. Žádné vyhánění, žádná nová Nakba. Konkrétně byly USA varovány, aby „očekávaly bolest“, pokud nebude útok na Gazu rychle zastaven. Kolik času na jeho zastavení zbývá (pokud je to vůbec možné)? Žádné konkrétní časové údaje nejsou k dispozici.

Co se rozumí pod pojmem „bolest“? To není jasné. Ale rozhlédněte se kolem sebe: Hútíové vysílají vlny řízených střel namířených na Izrael (některé nedoletí a jsou sestřeleny; kolik jich je, není známo.) Americké základny v Iráku jsou pravidelně (v současnosti denně) napadány; mnoho amerických vojákůČesky bylo zraněno. A Hizballáh a Izrael jsou prozatím v omezené válce na libanonské hranici.

Nejedná se o totální válku – ale pokud budou izraelské útoky na Gazu pokračovat i v nadcházejícím týdnu (týdnech), měli bychom očekávat řízené eskalační utahování šroubů na různých frontách – což se samozřejmě může vymknout kontrole.

Zpět na obsah

Palestinci kontrolují zničené domy v Chán Júnisu na jihu pásma Gazy 29. října 2023 po izraelských náletech
(foto OSV News / Mohammed Salem, Reuters).

Válka mezi Izraelem a Gazou skončí neúspěchem

Jedinou cestou k míru zůstává vzájemné soužití.

Válka mezi Izraelem a Gazou je pro obě strany odsouzena k neúspěchu. Hamás Izrael nezničí. Bez ohledu na průběh a případnou délku trvání konflikt Palestince nepřiblíží k jejich cíli, kterým je vytvoření nezávislého suverénního státu. Nepřidá ani jediný hektar k území, které je v současnosti pod palestinskou kontrolou. Pokud vůbec něco, pak válka dodá další impuls pokračujícím izraelským snahám o rozšíření židovských osad na Západním břehu Jordánu. Okamžité vyhlídky na realizaci takzvaného „dvoustátního řešení“, které jsou již nyní chatrné, se rozplynou.

Ačkoli Izrael nepochybně způsobí Hamásu obrovské škody, pravděpodobnost, že Izraelské obranné síly (IDF) teroristickou organizaci zcela zničí, je mizivá. Odpor proti „sionistické okupaci“ bude přetrvávat a pravděpodobně zesílí. Stejně tak se zvýší podpora osvobození Palestiny jako globální věci. Pokud něco, pak nevýslovné utrpení nevinných obyvatel Gazy tuto věc ještě posílí. Takže i když se IDF na chvíli podaří „obnovit izraelské odstrašení“, nepochybně bude docházet k dalším epizodám násilí proti Izraeli.

Co z toho vyplývá pro Spojené státy? Prezident Biden nabídl Izraeli prakticky neomezenou morální, materiální a diplomatickou podporu USA. Tato podpora se však nepromítla do tlakuČesky. Vláda Benjamina Netanjahua, která si s radostí strká do kapsy americkou pomoc, přílišnou ochotu radami USA se řídit neprojevuje, zejména pokud to znamená omezení neúnavného bombardování Gazy IDF ze vzduchu i ze země. Není to poprvé ve vojenské historii, kdy ocas vrtí psem.

A zatímco Biden tvrdí, že krize potvrzuje status Washingtonu jako nepostradatelného globálního vůdce, fakta hovoří jinakČesky. K válce mezi Izraelem a Gazou dochází ve chvíli, kdy už mnozí pozorovatelé tuší, že Spojené státy upadají. Události na Blízkém východě (nemluvě o vnitřním rozvratu naší země) takové vidění posilují. Během nedávného výletu po regionu ministr zahraničí Antony Blinken poznamenalČesky, že „někdy nemusí být absence něčeho špatného tím nejzřetelnějším důkazem pokroku, ale je“. Tak rozbředlé pojetí pokroku důvěru nevzbuzuje.

Co kromě toho, že produkuje utrpení v obrovském měřítku, toto strašlivé krveprolití znamená? Především toto: krutý útok ze 7. října trvale rozbil status quo ante bellum. Před tímto posledním kolem násilí izraelští představitelé předpokládali, že „sekání trávníku“ – pravidelné trestání Hamásu –  k potlačení jakékoli hrozby přicházející z Gazy postačí.

Spojené státy s tím nesouhlasily. Vysocí američtí představitelé, kteří se zabývali jinými záležitostmi, mlčky odsunuli Hamás do pozadí. Ukázalo se, že toto hodnocení bylo zásadně mylné. Děsivé důsledky, které vyplynuly z toho, že Hamás byl považován za pouhý nepříjemný prvek, zatímco osud palestinského lidu byl zanedbáván, jsou nyní snadno zřejmé.

V širším smyslu válka v Gaze definitivně ukazuje, že neexistuje žádné věrohodné vojenské řešení problému, který vznikl v roce 1948 vznikem židovského státu. I když je vztek, kterým Izrael na Hamás zahlcuje, pochopitelný, pomsta je špatnou náhradou strategie. Nakonec zůstává jedinou cestou k míru vzájemné soužití. Izraelští Židé, traumatizováni obdobou 11. září, tento závšr pravděpodobně nepřijmou. Místo toho se budou snažit zdvojnásobit své úsilí a svěřit svůj osud IDF.

Izraelská vláda bude ze své strany tlačit na Spojené státy, aby se více zasazovaly o udržení „kvalitativní převahy“ IDF, což je eufemismus pro jednoznačnou vojenskou převahu nad všemi potenciálními protivníky. Vláda Spojených států se s největší pravděpodobností s těmito požadavky smíří a fakticky se vzdá i předstírané role čestného zprostředkovatele. Více než kdykoli předtím bude Washington spojovat svůj osud s Jeruzalémem, přičemž vojenské kalkulace budou mít přednost před diplomatickými možnostmi. Vojensko-průmyslový komplex bude vzkvétat a americké vojenské výdaje a zbrojní granty Izraeli budou dosahovat stále vyšších hodnot.

Důsledky těchto trendů jsou značné. Ať už jsou záměry Hamásu jakékoli, Bidenova administrativa se fakticky zmocnila zahraničněpolitické agendy. Pokud do úřadu přispěla nějakou velkou myšlenkou, bylo to přesunutí strategického těžiště USA z Blízkého východu do Indopacifiku. Řešení domnělé hrozby ze strany Číny mělo zajistit nové zacílení pozornosti USA. Vzhledem k tomu, že nejprve Rusko a nyní Hamás hlasovaly proti, k tomuto přesunu pozornosti nedojde. Soudržné úsilí nahradila reakce na krize. Od doby bezprostředně po druhé světové válce nebyla základní politika USA v porovnatelném chaosu. Namísto zásad existují jen slogany.

Viet Thanh Nguyen na konci svého oceněného románu Sympatizant slogany klasifikuje jako „prázdné obleky navlečené na mrtvole myšlenky“. Politika Spojených států se dnes skládá jen z otřepaných sloganů, které mají jen malý praktický užitek. Vysocí úředníci Bidenovy administrativy a vlivní členové zahraničněpolitického establishmentu běžně hovoří o důležitosti „amerického globálního vůdcovství“, které udržuje „mezinárodní řád založený na pravidlech“. Tvrzení obsažená v těchto frázích však nemají o nic větší obsah než mršina v pokročilém stádiu rozkladu, i když si členové establishmentu na tento zápach zvykli tak, že si ho už téměř nevšímají.

Je třeba radikálně přeorientovat základní politiku Spojených států. Jedním z bodů, kde je třeba začít, je uznat, že zájmy USA na Blízkém východě jsou méně než životně důležité. V posledních několika desetiletích stály politiky založené na opačném předpokladu – nepodařená globální válka proti teroru je toho nejlepším příkladem – Spojené státy draho a přinesly jen málo cenných výsledků. Válka mezi Izraelem a Gazou na této skutečnosti i přes veškerou svou brutalitu nic nemění.

Ze strategických i vnitropolitických důvodů – blíží se prezidentské volby – si Spojené státy nemohou dovolit být zataženy do další nákladné blízkovýchodní války. Pro Spojené státy je proto rychlé ukončení současného konfliktu naléhavou prioritou. Vzhledem k tomu, že IDF mají nyní na bojišti převahu, bude to bez souhlasu Izraele nemožné. Zdá se, že Netanjahuova vláda je ze svých vlastních důvodů navzdory přáním Bidenovy administrativy nakloněna pokračovat ve válce na neurčito. To, že Izrael má právo se bránit – další donekonečna opakovaný slogan – je nepochybně pravda. Spojené státy však nemají povinnost Izraeli ustupovat, pokud je to v rozporu s americkými zájmy.

Základem revidované politiky Spojených států na Blízkém východě by mělo být toto: neškodit.

Někomu to může znít jako další otřepané heslo.
Ve skutečnosti může sloužit jako první zásada osvíceného státnictví.

Zpět na obsah