Ať už byly vynalezeny v severní Indii, východní Číně nebo ve střední Asii – od Persie po Turkestán – jsou šachy asijskou hrou. V šachu vždycky přijde okamžik, kdy pouhý pěšec dokáže rozvrátit celou partii, obvykle prostřednictvím tahu ze zadní řady, jehož efekt se prostě nedá spočítat.
Ano, pěšec může dát sebevražedný mat. Právě v takové situaci se nyní geopoliticky nacházíme.
Kaskádové účinky jediného tahu na šachovnici – ohromující a pečlivě cílené blokády Rudého moře ze strany jemenského Ansarallahu – dalece překračují hranice globální lodní dopravy, dodavatelských řetězců a války o ekonomické koridoryČesky. Nemluvě o odsunutí tolik vychvalované projekce sil amerického námořnictva do bezvýznamnosti.
Jemenské hnutí odporu Ansaralláh dalo jasně najevo, že jakákoli loď spojená s Izraelem nebo směřující do Izraele bude zadržena. Zatímco Západ se nad tím rozčiluje a jako cíl vidí sám sebe, zbytek světa plně chápe, že všechny ostatní lodě mohou volně proplout. Ruské tankery – stejně jako čínské, íránské a lodě zemí globálního Jihu – nadále nerušeně plují přes Báb al-Mandeb (nejužší místo: 33 km) a Rudé moře.
Pouze hegemon je znepokojen výzvou svému „řádu založenému na pravidlech“. Je rozhořčen, že západním plavidlům, která dodávají energii nebo zboží do zákony porušujícího Izraele, může být bráněno v plavbě a že byl přerušen dodavatelský řetězec, který se propadl do hluboké krize. Vytčeným cílem je izraelská ekonomika, která již nyní silně krvácí. Jediný jemenský krok se ukazuje být účinnější než vlna imperiálních sankcí.
Právě znepokojivá možnost, že se tento jediný tah promění ve změnu paradigmatu – nenávratně -, přispívá k ochromení hegemona. Zejména proto, že ve změně paradigmatu je hluboce zakotveno imperiální ponížení.
Ruský prezident Vladimir Putin nyní na záznamu vysílá neklamný vzkaz: Zapomeňte na Suezský průplav. Cestou je Severní mořská cesta – kterou Číňané v rámci rusko-čínského strategického partnerství nazývají Arktická hedvábná stezka.
Mapa námořních tras Severovýchodním a Severozápadním průjezdem.
(Klikněte na obrázek pro zvětšení!)
Rusové zmateným Evropanům podrobně popsali tři možnosti: Za prvé, plout 15 000 mil kolem mysu Dobré naděje. Za druhé, využít levnější a rychlejší ruskou Severní námořní cestu. Za třetí, poslat náklad po ruských železnicích.
Rosatom, který na Severní mořskou cestu dohlíží, zdůraznil, že i pro led nezpůsobilé lodě mohou nyní proplouvat po celé léto a podzim a brzy bude možná celoroční plavba za pomoci flotily jaderných ledoborců.
To vše jako přímé důsledky jediného jemenského kroku. Co bude dál? Vstup Jemenu do BRICS+ na summitu v Kazani koncem roku 2024 pod ruským předsednictvím?
Nová architektura se bude utvářet v západní Asii
Armáda pod vedením USA sestavená pro operaci „Strážce Genocidy“, která se zhroutila ještě před svým zrodem, byla nejspíš vytvořena, aby, kromě zastrašení Ansaralláhu, „varovala Írán“. Stejně jako Hútíové se i Teherán sotva nechá zastrašit, protože, jak lapidárně vyjádřilo západoasijské analytické eso Alastair Crooke: „Sykes-Picot[1] je mrtvý“.
Jedná se o zásadní posun na šachovnici. Znamená to, že od nynějška budou novou regionální architekturu určovat západoasijské mocnosti, nikoli „projekce“ amerického námořnictva.
To s sebou nese nevyslovený důsledek: těch jedenáct amerických letadlových lodí je pro všechny praktické účely v podstatě bezcenných.
Všichni v západní Asii dobře vědí, že rakety Ansaralláhu jsou schopny zasáhnout saúdská a emirátská ropná pole a vyřadit je z provozu. Není tedy divu, že by Rijád a Abú Zabí nikdy nesouhlasily, aby se staly součástí námořních sil pod vedením USA, které by se postavily jemenskému odporu.
K tomu je třeba připočíst úlohu podvodních dronů v držení Ruska a Íránu. Představte si padesát takových dronů namířených na americkou letadlovou loď: nemá žádnou obranu. Američané sice stále mají velmi vyspělé ponorky, ale nemohou udržet Bab al-Mandeb a Rudé moře otevřené pro západní operátory.
Pokud jde o energetiku, Moskva a Teherán nemusí ani uvažovat – alespoň zatím – o použití „jaderné“ varianty nebo o snížení světové nabídky ropy potenciálně nejméně o 25 % a více. Jak to lapidárně popisuje jeden analytik z Perského zálivu, „to by mezinárodní finanční systém nenávratně rozvrátilo“.
Pro ty, kteří jsou stále odhodláni genocidu v Gaze podporovat, se objevila varování. Irácký premiér Mohammed Shia al-Sudani se o tom výslovně zmínil. Teherán již vyzval k úplnému embargu na ropu a plyn vůči zemím, které podporují Izrael.
Úplná námořní blokáda Izraele, pečlivě připravená, zůstává zřetelnou možností. Velitel Islámských revolučních gard (IRGC) Hosejn Salámí uvedl, že Izrael může „brzy čelit uzavření Středozemního moře, Gibraltarského průlivu a dalších vodních cest“.
Mějte na paměti, že zatím nemluvíme ani o možné blokádě Hormuzského průlivuČesky, stále jsme v Rudém moři/Bab al-Mandeb.
Protože pokud se straussiánští neokonzervativci v Beltway[2] opravdu odváží změny paradigmatu a v zoufalství budou jednat, aby Íránu „dali lekci“, mohla by kombinovaná blokáda průlivu Hormuz-Bab al-Mandeb prudce zvýšit cenu ropy nejméně na 500 dolarů za barel, což by vyvolalo implozi trhu s deriváty v hodnotě 618 bilionů dolarů a zhroucení celého mezinárodního bankovního systému.
Papírový tygr je v průšvihu
Mao Ce-tung měl nakonec pravdu: USA jsou možná ve skutečnosti jen papírovým tygrem. Putin je však mnohem opatrnější, chladnější a vypočítavější. U ruského prezidenta jde především o asymetrickou odpověď, a to přesně ve chvíli, kdy ji nikdo nečeká.
To nás přivádí k hlavní pracovní hypotéze, která může vysvětlit stínovou hru maskovanou jediným tahem Ansaralláhu na šachovnici.
Když Pulitzerův investigativní novinář Sy (Seymour) Hersh dokázal, jak tým Biden vyhodil do povětří plynovody Nord Stream[3], nedošlo k žádné ruské reakci na to, co v podstatě bylo teroristickým činem proti Gazpromu, Německu, EU a hromadě evropských společností. Přesto Jemen nyní jednoduchou blokádou převrací světovou námořní dopravu vzhůru nohama.
Co je tedy zranitelnější? Fyzické sítě globálních dodávek energie (Pipelineistan), nebo talasokracie, státy, které svou moc odvozují z námořní nadvlády?
Rusko upřednostňuje Pipelineistan: viz například Nord Stream a Síla Sibiře[4] 1 a 2. Ale USA, hegemon, se vždy opíraly o svou thalassokratickou moc, dědičku hesla „Británie vládne vlnám“.
No, teď už ne. A kupodivu dostat se tam neznamenalo ani „jadernou“ variantu, blokádu Hormuzského průlivu, se kterou si hraje Washington a děsí se jí jako šílený.
Kouřící pistoli samozřejmě mít nebudeme. Ale je to fascinující předpoklad, že jediný jemenský krok mohl být koordinován na nejvyšší úrovni mezi třemi členy BRICS – Ruskem, Čínou a Íránem, neoconskou novou „osou zla“ – plus dalšími dvěma BRICS+, energetickými velmocemi Saúdskou Arábií a SAE. Ve smyslu „pokud to uděláte, budeme vám krýt záda“.
Nic z toho samozřejmě neubírá na jemenské ryzosti: jejich obrana Palestiny je svatou povinností.
Západní imperialismus a posléze turbokapitalismus byly vždy posedlé pohlcením Jemenu, což Isa Blumi ve své skvělé knize Destroying Yemen (Zničení Jemenu) popsal jako proces, který „Jemence nutně zbavuje jejich historické role hospodářského, kulturního, duchovního a politického motoru velké části světa v Indickém oceánu“.
Jemen je však nedobytný a, v souladu s místním příslovím, „smrtelný“ (Yemen Fataakah). Jako součást Osy odporu je nyní jemenský Ansarallah klíčovým aktérem složitého dramatu v celé Eurasii, které nově definuje propojení Heartlandu[5]; a vedle čínské iniciativy Nová hedvábná stezka (BRI), mezinárodního dopravního koridoru sever-jih (INSTC) vedeného Indií, Íránem a Ruskem a nové ruské Severní námořní cesty zahrnuje také kontrolu nad strategickými kontrolními body kolem Středozemního moře a Arabského poloostrova.
Jedná se o zcela jiné paradigma obchodního propojení, které západní koloniální a neokoloniální kontrolu nad Afro-Eurasií rozbíjí na padrť.
Takže ano, BRICS+ podporuje Jemen, který jediným tahem vystavil Pax Americana Matce všech geopolitických problémů.
POZNÁMKY REDAKCE:
[1] Sykes-Picotova dohoda byla tajná smlouva z roku 1916 mezi Spojeným královstvím a Francií se souhlasem Ruského impéria a Italského království o rozdělení Arábie po 1. světové válce. Arabským představitelům zároveň slibovali poválečné vytvoření Sjednocené Arábie, aby je získali pro boj proti Osmánské říši.
[2] BeltwayČesky – „Inside the Beltway“ je americký idiom používaný k charakterizaci záležitostí, které jsou nebo se zdají být důležité především pro úředníky federální vlády USA, pro její dodavatele a lobbisty a pro pracovníky médií, kteří je pokrývají – na rozdíl od zájmů a priorit běžné populace USA.
[3] Seymour Hersh: Jak Amerika vyřadila plynovod Nord StreamČesky
[4] Síla Sibiře je plynovod na ruském Dálném východě. Od roku 2019 vede zemní plyn ze Sachy a z Irkutské oblasti k pobřeží Tichého oceánu, přičemž částečně vede souběžně s ropovodem Východní Sibiř – Tichý oceán.
[5] Heartland: O Mackinderově Heatlandu jsme psali zde na Disputu v článku „Potřeba změny: Čína a Mackinder“
Nevím jestli všem členům BRICS vyhovuje uzavření Red see. Co Egypt, který na tom musí prodělat? Severní mořská cesta je výhodná jen pro některé státy, jiní raději obeplují Afriku. Chybí cesta napříč Euroasií. Zatím je jediná sibiřská magistrála. Číňané věděli proč chtějí svůj pás a stezku, ale to je zatím jen na papíře. Ale to by konečně řešilo všechno.
Egypt má Suezský kanál a také přístup k oběma mořím (Rudému i Středozemnímu). Ve vztahu k Jemenu vůči Izraeli je solidární. Jeho vlastní zásobování není ohroženo, a pokud by o to tranzitující dopravce velmi stál, může Egypt zajistit dopravu jiným způsobem.