Obsah:
Kdo chce moc, nemá nic
Po volbách na Tchaj-wanu

---

Článek Kdo chce moc, nemá nic vyšel na českých stránkách China Radio International 10. ledna 2024

Kdo chce moc, nemá nic

Zatímco se Západ snaží zachovat stávající mezinárodní řád založený na pravidlech tím, že upraví některé jeho prvky pro svou potřebu a přizve několik tzv. spojenců, čínští stratégové se stále více zaměřují na přežití ve světě bez řádu a nabízejí pomoc ostatním zemím při budování jejich vlastní suverenity a svobody manévrování. Výsledek čínské strategie mluví za sebe: dominance Západu ustupuje.

Když ruský prezident Vladimir Putin v únoru 2022 začal speciální vojenskou operaci na Ukrajině, Číně nějakou dobu trvalo, než se rozkoukala. Čekala, než vydala záměrně poněkud vágní prohlášení: Zdůraznila nedotknutelnost územní suverenity Ukrajiny. Snažila se současně zdůraznit svou blízkost k Rusku, uznala rozumné bezpečnostní obavy země a kritizovala Spojené státy a NATO. Pak se stalo pro mnohé neočekávané. Čína v březnu 2023 vyjednala uvolnění napětí mezi Íránem a Saúdskou Arábií.  Pak přišla na pořad dne Gaza.

Jedním z výsledků čínské diplomatické strategie je skutečnost, že 20. listopadu 2023 se skupina arabských ministrů zahraničí vydala na cestu do zemí, které jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN. Jejich první zastávka byla v Pekingu. Tam ji přivítal čínský ministr zahraničí Wang I. Rozhodnutí odcestovat do Pekingu před jejich setkáním ve Francii, Velké Británii a Spojených státech bylo jistě záměrné a s pravděpodobností hraničící s jistotou nebyl formulován žádný konkrétní cíl, snad kromě toho, jak mohou arabské státy dát najevo, že mají na výběr i mimo Spojené státy. Čína se nabízí jako alternativní partner. Podpora Spojených států izraelské kampani v Gaze totiž a mimo jiné ukazuje, že jejich řád založený na pravidlech byl vždy samoúčelným podvodem. Rychlé odsuzování Ruských akcí na Ukrajině, zkreslování, částečně i falzifikace čínského zacházení s Ujgury, mluví sami za sebe.

V den odletu skupiny arabských ministrů zahraničí do Pekingu (20. listopadu), čínský prezident Si se zúčastnil virtuálního summitu BRICS zaměřeného na válku v Gaze. Setkání se uskutečnilo se zakládajícími členy bloku, Brazílií, Ruskem, Indií, Čínou a Jihoafrickou republikou a jeho nejnovějšími členy, Argentinou, Egyptem, Etiopií, Íránem, Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty. Summit byl jasným pokusem představit toto uskupení jako novou alternativu k západním organizacím, jako je G7. Na tom nemění nic skutečnost, že Argentina později požádala o odstoupení na nátlak z USA, a že stále platí: 1) Čína se prezentuje jako zastánce multicivilizačního světa. 2) Čína se nabízí jako partner pro rozvoj a suverenitu, protože ve světě fragmentace nenutí ostatní země, aby si vybraly stranu. 3) V případě, že by mělo dojít k vojenskému konfliktu v kontextu Tchaj-wan, Čína může mít oprávněné očekávání podpory globálního Jihu, tj. že globální Jih se postaví spíše za Peking než za Washington.

I proto na výroční pracovní konferenci 29. prosince prezident Si řekl čínským vyslancům v jiných zemích, že by měli vyprávět o Číně a budovat více mostů nejen s vládami, ale i s obyčejnými lidmi. Co tím měl Si asi na mysli?

Předpokládám, že dialog mezi nestátními aktéry, jako jsou think-tanky, vlivní podnikatelé a jednotlivci, by mohl udělat zázraky při rozptýlení nebo zmírnění některých protičínských akcí, rétoriky a mýtů. Proč tak předpokládám? Protože mimo jiné si dovedu představit na základě nedávné zkušenosti, jak mimořádně cenná je práce například pekingského think-tanku Centrum pro Čínu a globalizaci, Čínou navržená Globální rozvojová, Globální bezpečnostní a Globální civilizační iniciativa.

Na třetím Fóru o pásmu a stezce pro mezinárodní spolupráci, které se konalo v říjnu v Pekingu a jehož se zúčastnilo 140 zemí a více než 30 mezinárodních organizací, prezident Si slíbil, že bude realizovat vícerozměrnou, vysoce kvalitní, ekologickou a bezúhonnou iniciativu BRI, z níž bude mít prospěch každý účastník.

V této souvislosti připomínám, že Čína je největším obchodním partnerem 128 ze 190 zemí světa, největším výrobcem a centrálním prvkem globálních dodavatelských řetězců. Sedm z deseti největších kontejnerových přístavů na světě se nachází v Číně, včetně Hongkongu. I když nejsou označeny nápisem Made in China, ve většině výrobků je Čína zakomponována jako materiál, náhradní díly, komponenty, procesy nebo logistika.

Není proto divu, že o vstup do uskupení BRICS projevilo zájem více než 40 zemí. Stejně tak se více zemí chce stát plnohodnotnými členy Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS), která zahrnuje více než 40 % světové populace. Čína má v obou skupinách nadměrný vliv.

Čína svými činy a výsledky ale ukazuje světu, že místo toho, aby byla hrozbou, ve skutečnosti nabízí řešení pro dosažení společné prosperity a je jenom na nás, jak budeme s Čínou vycházet.

Boj s mýty

Podle zprávy deníku The New York Times z 26. prosince připravuje bývalý prezident Donald Trump plán, který by postupně zrušil veškerý dovoz základního zboží z Číny a navrhl nová pravidla, která by zabránila americkým společnostem investovat v Číně a zabránila čínským nákupům amerických aktiv.

Západní média a knihkupectví překypují pomlouvačnými narativy souvisejícími s tvrzeními o Číně, která údajně plánuje ovládnout svět, údajnými prohřešky v oblasti obchodu a duševního vlastnictví, údajným porušováním lidských práv, včetně tzv. genocidy v Sin-ťiangu, vojenským expanzionismem a územními ambicemi a dalšími.

Existuje ale i na Západě, v daném případě USA, někdo, kdo nazývá tato obvinění falešnou čínskou hrozbou a nastiňuje, jak se obraz Číny dramaticky změnil z odpovědného zainteresovaného subjektu na veřejného nepřítele USA č. 1: politolog, ekonom, novinář a spisovatel Joseph Solis-Mullen.

Joseph Solis-Mullen nabízí pro své tvrzení práce významných autorů a intelektuálů, včetně knihy Michaela Pillsburyho Stoletý maraton: (2015), Graham Allison: Destined for War (2017) a Hal Brands a Michael Beckley: Danger Zone: The Coming Conflict with China (2022). A současně odvážně tvrdí, že tito vysoce uznávaní intelektuálové vždy pracují pro mocné think tanky USA nebo jejich spojenců, nebo jsou s nimi spojeni a jsou financováni americkým vojenským průmyslem.

Dovoluji si doplnit, že bujné fantazie, vyprávění o zlé Číně a mýty o čínské hrozbě ignorují historický vývoj a boj Číny pod vedením Komunistické strany Číny. Ta se stala, jak jsem uvedl výše, po dvou stoletích úpadku, zaostalosti, vnitřních nepokojů a zahraničního podmanění druhou největší ekonomikou světa a vymanila 800 milionů Číňanů z krajní chudoby, přičemž se jí podařilo zvýšit životní úroveň i technologické a vojenské schopnosti k ochraně územní celistvosti a dalších národních zájmů. Mýty o čínské hrozbě opomíjejí skutečnost, že Čína nemá ani schopnosti, ani chuť kopírovat globální hegemonii USA, kterou podporuje 800 vojenských základen po celém světě, špičková věda a technologie, dominance dolaru na světových finančních trzích, globální mediální vliv a množství západních spojenců.

Pro snazší porozumění problematiky hegemona, doporučuji seznámit se s knihou Unrivaled – Why America Will Remain the World’s Sole Superpower (2018), autora Michael Beckley.

Pro snazší porozumění současné Číny doporučuji seznámit se jakými prostředky Čína posiluje opatření k řešení problematických otázek ve vztazích se Západem: zlepšení přístupu na trh, vyrovnání podmínek a ochrana duševního vlastnictví, s cílem vytvořit, slovy prezidenta Si Ťin-pchinga, tržně orientované, právní a mezinárodní prvotřídní podnikatelské prostředí. Bezvízový styk, cizinci, včetně studentů, jsou v Číně stále více vítáni. Nedávno Alipay navázal spolupráci s poskytovateli cestovních služeb a zavedl speciální turistické balíčky pro zahraniční turisty cestující do Číny. Sin-ťiang se nyní stává nejžhavější turistickou destinací. Čím více cizinců navštíví Sin-ťiang, tím více svět prohlédne Západem vytvořený mýtus o genocidě.

Zahraniční politika

Co se týče zahraniční politiky Číny, ministr zahraničí Wang I, který vystoupil na brífinku ke konci roku ve vládní rezidenci Diaoyutai v Pekingu, označil za jeden z nejdůležitějších úspěchů čínské zahraniční politiky v roce 2023 březnové setkání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Moskvě. Budeme i nadále prohlubovat komplexní strategickou spolupráci mezi Čínou a Ruskem, pomáhat rozvoji a oživení jejich stran, podporovat směřování světa k multipolaritě a prosazovat demokratizaci mezinárodních vztahů, řekl čínský ministr zahraničí.

Mezi čínské diplomatické úspěchy Wang I zařadil také jednání prezidenta Si v San Francisku během summitu APEC, fórum Jeden pás, jedna cesta v Pekingu, summit BRICS v Johannesburgu, normalizaci vztahů mezi Saúdskou Arábií a Íránem, jednání čínské hlavy státu s vedoucími představiteli Francie, Německa a dalších evropských zemí, summit Čína-Střední Asie, návštěvu Si ve Vietnamu a další akce a aktivity, o kterých jsem odděleně psal.

Třetí plenární zasedání

V době práce na příspěvku probíhá od pondělí do středy v Pekingu výroční třetí plenární zasedání Ústřední komise KS Číny pro disciplinární inspekci. Zasedání se zúčastnili, Li Qiang, Zhao Leji, Wang Huning, Cai Qi, Ding Xuexiang a Li Xi a Generální tajemník ÚV KS Číny Si Ťin-pching, který je zároveň čínským prezidentem a předsedou Ústřední vojenské komise. Si hovořil včera (8. ledna 2024) a vyzval k cílenému a vytrvalému úsilí o vítězství v tvrdém a vleklém boji proti korupci s tím, že tento boj je třeba vést houževnatě a vytrvale.

Si během zasedání zdůraznil, že je třeba střízlivě chápat nové situace a trendy v úsilí strany v boji proti korupci, včetně živných půd a podmínek, které vedou ke vzniku problémů s korupcí, a to navzdory drtivému vítězství KS Číny nad korupcí v uplynulém desetiletí.

Vyložil klíčové teorie pro pokrok v sebe-reformě strany a uvedl, že úsilí v tomto ohledu musí směřovat ke strategickému cíli vymanit se z historických cyklů vzestupu a pádu posílením systému pro výkon komplexního a přísného řízení strany. Si již dříve zdůraznil, že sebe-reforma je jedním z řešení, jak může KS Číny, největší marxistická vládnoucí strana na světě, která měla v loňském roce více než 98 milionů členů a přes 5 milionů základních organizací, zajistit své dlouhodobé řízení. Do budoucna Si vyzval k trvalým krokům k odstranění prostředí a podmínek, které vedou k problémům s korupcí a zdůraznil, že je třeba podniknout důsledné kroky k tomu, aby úředníci neměli odvahu, příležitost nebo touhu stát se korupčníky.

Pro doplnění připomínám, že v uplynulém roce se vyšetřovalo celkem 45 vysoce postavených úředníků, což je nejvíce za posledních deset let. Podle údajů protikorupčního orgánu bylo v období od ledna do listopadu vyšetřeno a řešeno celkem 67 000 případů pochybení v odvětvích týkajících se veřejného blahobytu. Mnozí z vyšetřovaných úředníků již odešli do důchodu. To však znamená, že odchod do důchodu neumožní úředníkům vyhnout se vyšetřování. To je něco, co v Evropě chybí. Proč se zmiňuji o korupci a boji proti korupci?

Protože boj s korupcí je podobný boji s větrem. Proto výzva k akci v boji proti korupci musí být neustálá a zaměřená na odvětví, jako jsou finance, státní podniky, energetika, lékařství a infrastruktura, včetně drobné korupce a pochybení, aby veřejnost měla větší pocit prospěchu. Proto také odvětví vojenských a bezpečnostních složek. Na tomto místě je potřeba si uvědomit, že bez rozhodnutí prezidenta Si po nástupu k moci v březnu 2013 a důrazného postupu proti korupci ve vojenských a bezpečnostních složkách ČLR bylo skutečně představitelné spojení se západními korupčníky. Takové spojení by ohrozilo mír ve světě a zcela vyloučilo mírový rozvoj Číny a spolupráci s Čínou v mnoha civilních odvětvích.

Souhlasu netřeba.
09. 01. 2024
Zpět na obsah

---

Po volbách na Tchaj-wanu

Úvod

Postoj Ruska k Tchaj-wanu je dobře známý, konzistentní a neměnný.  Rusko uznává jen jednu Čínu a je proti nezávislosti Tchaj-wanu v jakékoli podobě, řekla mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová). USA nezávislost Tchaj-wanu také nepodporují (Nepodporujeme nezávislost Tchaj-wanu, citovala agentura Reuters slova Bidena), a Evropa neví. EU v prohlášení k volbám zdůraznila nutnost zajištění míru a stability v oblasti Tchajwanského průlivu a vyjádřila obavy z rostoucího napětí v regionu. EU vyzdvihla, že Tchaj-wan a EU sdílejí zásady demokracie a vlády práva. Mnoho slov a nic. Podobně je tomu i s hodnocením z Japonska: japonská ministryně zahraničí Yoko Kamikawa označila Tchaj-wan za „nesmírně důležitého partnera a drahého přítele Japonska, s nímž stát sdílí základní hodnoty a úzké hospodářské a mezilidské vztahy, píše The Japan Times (TJT).

Žádná nezávislost a diplomatický experiment: s jedním kamarádit a s druhým obchodovat. Tak lze shrnout reakce západních médií na výsledek sobotních prezidentských voleb na Tchaj-wanu, nehledě na skutečnost, že nespokojení voliči podpořili proamerickou vládu již třikrát za sebou.   Prakticky nikdo ale se nezmínil, že vládní Demokratická pokroková strana (DPP) ztratila parlamentní většinu. Zastoupení DPP v zemském parlamentu se snížilo z 62 na 51 osob.

Proto souhlasím s prohlášením mluvčího čínské Státní rady pro záležitosti Tchaj-wanu Čchen Pin-hua, kterého citovala agentura Nová Čína, že výsledky hlasování na ostrově prokazují, že vládní Demokratická pokroková strana (DPP) nereprezentuje většinové veřejné mínění na ostrově.

Podle Čchena je Tchaj-wan součástí Číny, a právě skončené volby na tom nic nemění. Náš postoj k vyřešení tchajwanské otázky a uskutečnění národního sjednocení zůstává konzistentní a naše odhodlání je pevné jako skála, zdůraznil s tím, že Peking nebude trpět žádné separatistické aktivity na Tchaj-wanu. Budeme se držet stanoviska z roku 1992, které ztělesňuje princip jedné Číny, a pevně se stavíme proti separatistickým aktivitám zaměřeným na ‚nezávislost Tchaj-wanu‘, stejně jako proti zahraničnímu vměšování, dodal Čchen.

Oficiálně Peking Laje označuje za nebezpečí kvůli jeho snaze o další prosazování mezinárodního uznání Tchaj-wanu. V předvolební kampani označil Peking Laje jako nebezpečného separatistu, vyzval obyvatele Tchaj-wanu, aby se rozhodli správně a podle agentury Reuters upozornil na extrémní škodlivost přesvědčení DPP o nezávislosti Tchaj-wanu. Samotné volby podle agentury Reuters označil za volbu mezi válkou a mírem.

Jaký vývoj vztahů očekávám

Většina mnou sledovaných západních analytiků očekává, že Laj Čching-te se bude i nadále vzdalovat pevninské Číně a udržovat sbližování se Spojenými státy a jejich spojenci v regionu. Kromě toho se očekává, že Laj navýší již tak rekordní vojenský rozpočet pro ostrov a nákup amerických zbraní. Sám Laj nedávno poznamenal: Tchaj-wan bude schopen zajistit zachování statu quo a svou autonomii na pevnině pouze se silnou armádou.

Osobně předpokládám, že vztahy mezi Čínou a Tchaj-wanem se po volbách na ostrově nezlepší, s pravděpodobností hraničící s jistotou se zhorší.

Laj, stejně jako celá Demokratická pokroková strana Tchaj-wanu, šli do voleb s několika tezemi. Jedná se o dosažení úplné nezávislosti na Pekingu, rozšíření spolupráce se Spojenými státy, posílení tchajwanských ozbrojených sil, aby se zabránilo jakýmkoli pokusům o invazi na Tchaj-wan silou. To vše je v ostrém kontrastu s tezemi čínského prezidenta Si Ťin-pchinga.

Předpokládám proto, že v blízké budoucnosti se nedočkáme jednání, včetně jednání například o rozšíření obchodu a cestovního ruchu, které nedávno navrhl Peking. Je zřejmé, že mnoho iniciativ Pekingu, například vytvoření společné ekonomické zóny v oblasti provincie Fu-ťien přímo naproti Tchaj-wanu, také nezíská podporu.

Další vývoj vztahů podle osobního hodnocení závisí na chování prezidenta Laje a na tom, jak se bude chovat vláda v Tchaj-peji. Soudě podle prohlášení nový prezident hodlá provádět aktivnější a agresivnější politiku, na rozdíl od předchozí prezidentky Cchaj Jing-wen.

Pokud nedojde k rozšíření eskalace, situace jednoduše zamrzne a zůstane zamrzlá po dlouhou dobu. Pokud by se nyní ale Laj Qingde pokusil provést některé akce, které posílí nezávislost ostrova, například uspořádat hlasování, referendum, rozšířit armádní síly a tak dále, pak to vše může vést k výraznému zhoršení situace až k ozbrojeným střetům. Přičemž současně tvrdím na základě zkušenosti a analýzy, že by Čína v současné situaci zaútočila přímo na Tchaj-wan.

Nelze ale opomenout skutečnost, že radikální prezident se dostává k moci v době globálních politických turbulencí. Konflikty se ve světě rozhořívají jeden za druhým. Všechny se konají za účasti Spojených států, ale v žádném z nich Spojené státy přímo nekonfrontují své největší politické oponenty – Írán, Rusko a Čínu.

Všude buď jednají nepřímo (jako například na Ukrajině a v Gaze), nebo vnější aktéři stojí za jinými silami (v Gaze a v Rudém moři). Taková situace vede ke ztrátám na všech frontách.

V této situaci Washington zoufale potřebuje páku, která by mohla vyřadit významného hráče ze hry, aniž by s ním vedla válka. A Tchaj-wan se nyní může stát takovou pákou pro Čínu. Stačí, aby Američané nařídili Tchaj-peji, aby vyhlásila nezávislost. A to donutí Číňany zaútočit na Tchaj-wan. Čína se tak bude jevit jako agresor a bude čelit vážným ekonomickým důsledkům.

Zároveň budou mít na výběr samotné Spojené státy. Mohou buď zasáhnout, nebo zůstat stranou. I v tomto případě nevěřím, že by USA vstoupily do války v případě čínského útoku.

Situace je o to komplikovanější, že šance na alternativní mírové sjednocení s ostrovem se každým rokem zmenšují, především z demografického hlediska.

Od roku 1994 totiž klesl počet Tchajwanců, kteří se identifikují jako Číňané a pouze Číňané, z 25 procent na 3 procenta. Podíl těch, kteří se považují pouze za Tchajwance (bez doprovodné dvojí čínské identity), se naopak téměř ztrojnásobil, z 20 % na 60 %. A pokud počet nositelů tchajwanské identity vzroste na absolutní většinu, a prostě nebude s kým se znovu setkat. O tom, na koho se spolehnout, nebude možno ani pomyslet.

Číňané přitom mají několik konstant. Zaprvé, prezident Si Ťin-pching musí z vnitropolitických důvodů vrátit Tchaj-wan do jeho rytmu. Za druhé, žádný z čínských vůdců se nemůže vzdát Tchaj-wanu. A za třetí, okno pro relativně bezbolestné převzetí ostrova silou se uzavře poté, co Rusko zvítězí na Ukrajině a začne utvářet pravidla hry v novém světě.

Číňané proto nemusí čekat, až Američané stisknou tlačítko a zahájí válku. A mohou si to sami stisknout – ve správný okamžik pro sebe.

Následky vojenské eskalace

Podle analytiků agentury Bloomberg v případě vojenské eskalace konfliktu o Tchaj-wan budou celkové škody způsobené takovým vývojem událostí stát světovou ekonomiku přibližně 10 bilionů dolarů. Ve srovnání s touto částkou se ekonomické důsledky konfliktu na Ukrajině, pandemie COVID-19 a globální finanční krize budou zdát trpasličí. Důvod tak rozsáhlých důsledků spočívá ve skutečnosti, že Tchaj-wan zaujímá vedoucí postavení ve výrobě polovodičů: celková tržní kapitalizace jen 20 největších zákazníků tchajwanského výrobce čipů TSMC činí 7,4 bilionu dolarů. Kromě toho je Tchajwanský průliv jednou z nejdůležitějších světových obchodních cest.

Podle expertů agentury Bloomberg by se v případě vojenského scénáře s USA HDP ostrova snížil o 40 % a HDP pevninské Číny o 16,7 %. Ekonomika USA ztratí 6,7 % a světový HDP se sníží o 10,2 %. Největší škody by utrpěla Korejská republika, Japonsko a další země jihovýchodní Asie. V případě, že nedojde k vojenské akci, ale v případě blokády Tchaj-wanu ze strany ČLR, klesne HDP ostrova o 12,2 %, pevninské Číny o 8,9 %, USA o 3,3 % a světová ekonomika ztratí 5 %.

Osobnost prezidenta v analýze rizik

Čtyřiašedesátiletý Laj je viceprezidentem od května 2020 a od loňského ledna stojí v čele vládní Demokratické pokrokové strany (DPP). V předvolební kampani slíbil mimo jiné pokračovat ve snaze o to, aby Tchaj-wan uznaly jako nezávislý stát další země. Dosud tak činí jen 13 zemí.

Prezident pochází z velké rodiny. Jako syn horníka, který zemřel při důlním neštěstí, když bylo Lajovi dva roky, je zastáncem LGBT, absolventem Harvardu a byl úspěšným lékařem. Chlapce a jeho sourozence vychovávala jeho matka. Proto je na místě si uvědomit, že Lajovo odhodlání pramení z jeho dětství a má své kořeny ve vztahu k matce. Ta tvrdě pracovala, aby vychovala šest dětí.

Výborný lékař

Než si Laj vybudoval politickou kariéru, stal se lékařem: získal bakalářský titul na katedře fyzikálních metod léčby a rehabilitace Tchajwanské národní univerzity a pokračoval ve studiu na Lékařské fakultě Státní univerzity Chenggong. Poté získal magisterský titul v oboru veřejného zdraví na Harvardově univerzitě a stal se jedním z mála lékařských specialistů na Tchaj-wanu s odbornými znalostmi v oblasti rehabilitace a klinické péče. Později se Laj stal odborníkem na vysoké úrovni v léčbě poranění míchy.

V roce 1994, kdy pracoval jako senior rezident ve státní univerzitní nemocnici Chenggong a vedl lékařskou asociaci města Tainan, se začal angažovat ve společenských a politických aktivitách. Začínal organizováním mítinků a politických akcí. O dva roky později se vzdal lékařské kariéry ve prospěch politiky. Lze pouze spekulovat o tom, proč se vzdal.

Politická kariéra

Již v roce 1998 byl zvolen do Zákonodárného jüanu (parlamentu). Věnoval zvláštní pozornost sociálním otázkám a problémům životního prostředí a získal si velkou podporu voličů: během 10 let byl třikrát znovu zvolen do parlamentu.

V letech 2010 až 2017 působil Laj jako starosta šestého největšího tchajwanského města Tchaj-nan s 1,9 milionu obyvatel. Podle průzkumů veřejného mínění byl v roce 2013 nejpopulárnější mezi šéfy 22 měst a okresů ostrova s 87% důvěrou.

V roce 2017 byl jmenován předsedou výkonné vlády ostrova. Již tenkrát během svého prvního veřejného projevu Lai uvedl, že je pro nezávislost Tchaj-wanu na pevninské Číně.

Důležitou pro hodnocení osobnosti prezidenta je skutečnost, že aktivně prosazoval myšlenku zavedení angličtiny jako druhého úředního jazyka na Tchaj-wanu. S touto iniciativou poprvé přišel jako starosta Tchaj-nanu v roce 2014. Poté navrhl zavést druhý jazyk pouze v tomto městě. Myšlenku podpořila i šéfka tchajwanské administrativy Cchaj Jing-wen, ale myšlenka zatím nebyla realizována. Připomínám, že nehledě na dlouhotrvající úspěch v marketingu angličtiny jsme již v době úpadku angličtiny. O podrobnostech nebudu dnes psát.

Dovoluji si ale připomenout, že v diskuzi o evropské armádě se s pravděpodobností hraničící s jistotou úmyslně nemluví o vojenském velícím jazyce. Nedovedu si představit, že EU by mohla akceptovat němčinu, francouzštinu nebo italštinu nebo britskou angličtinu.

V listopadu 2018 Laj po porážce DPP v místních volbách rezignoval na funkci předsedy vlády a v lednu 2019 funkci opustil. O několik měsíců později se zaregistroval ke kandidatuře v primárkách DPP a stal se soupeřem své patronky Cchaj Jing-wen. Nemám pochyb, že kandidatura Laj byla podporována vlivnými veterány DPP, kteří prosazovali tvrdší kurz vůči pevninské Číně. Proč? Protože politiku Cchaj Jing-wen považovali za příliš měkkou, a mýlili se: Laj prohrál vnitrostranické volby.

Politické názory prezidenta

Politické názory Laj se do značné míry shodují s názory Cchaj Jing-wen. Dříve se politik často označoval za bojovníka za nezávislost Tchaj-wanu. V předvečer voleb, se jeho rétorika změnila a zmírnila: nyní prohlašuje, že jeho prioritou je udržet status quo v Tchajwanském průlivu. Laj také řekl, že dveře Tchaj-wanu k dialogu s Čínou jsou dokořán. Současně však odmítá konsensus z roku 1992, politický základ dialog mezi ČLR a ostrovními úřady.

V žádné analýze osobnosti a jejího chování nelze ignorovat skutečnost, že Laj je zastáncem LGBT, a to nehledě na skutečnost, že je ženatý a má dva syny. Loni v říjnu se zúčastnil průvodu LGBTQ+ v Tchaj-peji, který byl největší akcí svého druhu v Asii (zúčastnilo se ho asi 176 000 lidí). Je možné předpokládat, že to Lajovi umožnilo zvýšit počet voličů na úkor mladší generace voličů.

Mladá generace představuje totiž pro velkou většinu států s vazbami na USA, UK, EU, včetně pevninové Číny závažný problém a výzvu. Ta mimo jiné může ovlivnit i rozhodování o taktice, včetně časové komponenty, týkající se sjednocení Tchaj-wanu s Čínou.

Další důležitou skutečností při hodnocení konání Laj představuje volba bývalého de facto velvyslance Tchaj-wanu ve Spojených státech Siao Mej-čchinovou jako svého protikandidáta ve volebním klání. Siao se narodila v roce 1971 v japonském Kóbe. Dcera tchajwanského otce a americké matky vyrůstala na Tchaj-wanu a jako teenagerka se přestěhovala do Spojených států. Tam získala magisterský titul v oboru východoasijských studií na Oberlin College a magisterský titul v oboru politologie na Kolumbijské univerzitě.

Dvaapadesátiletá Siao vedla oddělení mezinárodních vztahů DPP a v letech 2000 až 2002 pracovala jako překladatelka a poradkyně tehdejšího šéfa tchajwanské administrativy Čchen Šuej-piena (2000-2008). V roce 2000 jedna z tchajwanských publikací napsala, že spolu měli dokonce poměr. Po soudním sporu však média prohlásila, že tato informace byla vymyšlená.

V roce 2002 se politička vzdala amerického občanství, aby se mohla věnovat politické kariéře na Tchaj-wanu. V letech 2002 až 2008 a v letech 2012 až 2020 působila Siao jako poslanec zákonodárného sboru. V červnu 2020 nastoupila na jednu z klíčových diplomatických pozic, když vedla Tchajpejskou ekonomickou a kulturní misi ve Washingtonu – de facto velvyslanectví ostrova ve Spojených státech. Byla první ženou, která tuto funkci zastávala. Siao je velkým fanouškem koček. Indikuje to skutečnost, že před přestěhováním do Spojených států oznámila, že si s sebou vezme své čtyři domácí mazlíčky. Je pro rovnost pohlaví a podporuje LGBT.

V dubnu loňského roku Úřad ústředního výboru Komunistické strany Číny pro záležitosti Tchaj-wanu na  Siao uvalil sankce za její separatistický postoj k tchajwanské otázce. Paní Siao a její rodinní příslušníci nemohou proto navštěvovat Čínu včetně oblastí Hongkong a Macao.

Závěr

Se vstupem do žhavého roku Dřevěného draka (2024) budou autoritu, dobro a pokrok propojené Eurasie určovat čtyři hlavní trendy: 1) Finanční a 2) obchodní a hospodářská integrace, 3) nedojde k žádným významným prozápadním průnikům do Heartlandu: středoasijské „stany“ budou postupně integrovány do jediné eurasijské ekonomiky organizované prostřednictvím Šanghajské organizace spolupráce. 4) Čínský mistrovský plán je krásný: skoncovat s mezinárodním řádem založeným na pravidlech bez jediného výstřelu.

Budou tu alespoň tři póly s páteří, zdroji, organizací, vizí a smyslem univerzální historie, které posunou boj za rovnější a spravedlivější systém na další úroveň: Čína, Rusko a Írán.

Draci v čínské kultuře symbolizují velkou moc, štěstí a sílu. Představuje mýtické zvíře, o kterém se předpokládá, že vládne nebesům a znamená jang. Již proto neuškodí si připomenout diametrální rozdíl mezi evropským a čínským chápáním draků. Zatímco v západní mytologii jsou draci většinou zobrazováni jako záporné postavy, pro Číňany jsou to naopak přátelská stvoření s úžasnými schopnostmi. V minulosti byli draci v Číně velmi uctíváni.

Hlavní rozdíly: Čínský drak má pouze jednu hlavu, zatímco západní drak může mít tři, čtyři, sedm, devět až dvanáct hlav. Čínský drak stříká vodu, zatímco západní drak chrlí oheň. Čínský drak představuje naději a přízeň, ale západní drak představuje zlobu. Barevně mohou být draci červení, žlutí, modří, bílí nebo černí. Během dynastie Ming byla červená národní barvou a červený drak byl oficiálně uznávaným symbolem. Během dynastie Čching byla žlutá barvou císaře, a proto byl žlutý drak císařským symbolem.

Čínští učenci nám rádi připomínají, že když byla Říše středu v 19. století za dynastie Čching (1644-1912) zcela roztříštěna, čínsko-mandžuská vládnoucí třída nebyla schopna vzdát se svého sebeobrazu a podniknout drakonické nezbytné kroky. Totéž platí pro Američany a arogantní EU. Ty by neměly zapomenout, že Narcis se utopil v bazénu, který si sám vytvořil. A, že každý Tchajwanec s mozkem ví, že nemůže očekávat, že Američané zemřou v boji za něj. Především proto, že vědí, že USA se neodváží vést konvenční válku s Čínou, protože ji prohrají. Proto nebude ani jaderná válka a sjednocení Tchaj-wanu s Čínou je pouze otázkou času.

Souhlasu netřeba.
14. 01. 2024

Zpět na obsah