Svědectví ze 7. října odhalují, že izraelská armáda ostřelovala izraelské občany tanky a raketami

Analýza October 7 testimonies reveal Israel’s military ‘shelling’ Israeli citizens with tanks, missiles byla publikována na serveru The Grayzone 27. října 2023

Izraelská armáda dostala rozkazy ostřelovat izraelské domy a dokonce i svou vlastní základnu, když ji 7. října přemohl militantní Hamás. Kolik izraelských občanů, o kterých se říká, že byli „upáleni zaživa”, bylo ve skutečnosti zabito přátelskou palbou?

Několik nových svědectví izraelských svědků o překvapivém útoku Hamásu na jižní Izrael ze 7. října přispívá k přibývajícím důkazům, že v bojích za neutralizaci palestinských ozbrojenců zabíjela izraelská armáda své vlastní občany.

Tuval Escapa, člen bezpečnostního týmu pro kibuc Be’eri, zřídil horkou linku pro koordinaci mezi obyvateli kibucu a izraelskou armádou. Izraelskému listu Haaretz řeklČesky, že když když začalo zoufalství, „velitelé v poli učinili obtížná rozhodnutí – včetně ostřelování domů a jejich obyvatel, aby zlikvidovali teroristy spolu s rukojmími”.

Samostatná zpráva zveřejněná v Haaretz poznamenala, že izraelská armáda byla „donucena požádat o letecký útok” na svůj vlastní post na přechodu Erez do Gazy, „aby odrazila teroristy”, kteří se zmocnili jeho kontroly. Na základně byli důstojníci a vojáci izraelské civilní správy.

Tyto zprávy naznačují, že od nejvyššího vojenského velení přišly rozkazy zaútočit na domy a další oblasti v Izraeli i za cenu mnoha izraelských životů.

Izraelka jménem Yasmin Porat v rozhovoru pro Israel Radio potvrdila, že armáda během přestřelek s militanty Hamásu 7. října „nepochybně” zabila mnoho izraelských nebojujících. „Zlikvidovali všechny, včetně rukojmích”, uvedla s odkazem na izraelské speciální jednotky.

Jak uvedliČesky David Sheen a Ali Abunimah v Electronic Intifada, Porat popsala „velmi, velmi těžkou křížovou palbu” a ostřelování z izraelských tanků, které vedly k mnoha obětem mezi Izraelci.

Na to, když byla držena ozbrojenci z Hamásu, Porat vzpomínalaČesky: „Nezneužívali nás. Chovali se k nám velmi lidsky… Nikdo se k nám nechoval násilně”.

Dodala: „Cílem bylo unést nás do Gazy, ne nás zavraždit”.

Podle listu HaaretzČesky byla armáda schopna obnovit kontrolu nad Be’eri až poté, když nesporně „ostřelovala” domy zajatých Izraelců. „Cena byla strašná: bylo zabito nejméně 112 obyvatel Be’eri”ࢭ, zaznamenal deník. „Ostatní byli uneseni. Včera, 11 dní po masakru, byla v jednom ze zničených domů objevena těla matky a jejího syna. Předpokládá se, že v troskách stále leží další těla.”

Velkou část ostřelování v Be’eri provedly izraelské tankové posádky. Jak poznamenal reportér bulletinu sponzorovaného izraelským ministerstvem zahraničí i24 News během návštěvy v Be’eri, „malé malebné domky [byly] bombardovány nebo zničeny” a „dobře udržované trávníky [byly] rozryty stopami obrněného vozidla, asi tanku”.

V reakci izraelské armády 7. října výrazně figurovaly také útočné vrtulníky Apache. Piloti sdělili izraelským médiím, že se na bojišti ocitli bez jakýchkoli zpravodajských informací, nebyli schopni rozlišit mezi bojovníky Hamásu a izraelskými civilisty, a přesto byli odhodláni „vyprázdnit břicho” válečného stroje. „Ocitl jsem se v dilematu, na co střílet, protože jich bylo tolik”, komentoval jeden pilot Apache.

Videa natočená uniformovanými ozbrojenci Hamásu jasně dokazují, že 7. října úmyslně postříleli mnoho Izraelců samopaly Kalašnikov. Izraelská vláda se však nespokojila s ověřenými důkazy. Namísto toho pokračuje v šíření zdiskreditovaných tvrzení o „uříznutých hlavách nemluvňat” a rozdává fotografie „těl spálených k nepoznáníČesky”, aby dokázala, že militanti své zajatce sadisticky obětovali a některé dokonce znásilnili, než je zaživa upálili.

Cíl telavivské výstavy o zvěrstvech je jasný: vykreslit Hamás jako „horší než ISIS” a zároveň upevňovat podporu pro pokračující bombardování pásma Gazy izraelskou armádou, které si v době publikace vyžádalo přes 7000 mrtvých včetně nejméně 2500 dětí. Zatímco v Gaze jsou stovky zraněných dětí ošetřeny na to, co chirurgové popisují jako „popáleniny čtvrtého stupně” způsobené novými zbraněmi, západní média se nadále soustřeďují na izraelské občany, kteří údajně byli 7. října „zaživa upáleni”.

Přesto množící se důkazy o přátelské střelbě na rozkaz velitelů izraelské armády přesvědčivě naznačují, že alespoň některé z nejotřesnějších snímků ohořelých izraelských mrtvol, izraelských domů proměněných v trosky a hromad shořelých vozidel, prezentovaných západním médiím, byla ve skutečnosti práce posádek tanků a pilotů vrtulníků pokrývajících izraelské území granáty, palbou z kulometů a střelami Hellfire.

Skutečně se zdá, že 7. října se izraelská armáda uchýlila ke stejné taktice, jakou použila proti civilistům v Gaze, a počet obětí svých vlastních občanů navyšovala nevybíravým použitím těžkých zbraní.

Izrael bombarduje svou vlastní základnu, nervové centrum obléhání Gazy

Hamás a Palestinský islámský džihád (PIJ) zahájily 7. října v 6 hodin ráno operaci Al-Aqsa Flood, při které rychle přemohli vojenské základny, z nichž Izrael své obléhání pásma Gazy koordinuje. Hlavním z cílů nastíněných Hamásem a PIJ bylo propuštění Palestinců uvězněných Izraelem, včetně až 700 dětíČesky, které systém každoročně postihne, spolu s 1264 Palestinci, kteří jsou v současnosti zadržováni bez obviněníČesky.

V roce 2011 poskytla výměna Gilada Šalita, izraelského vojáka zajatého před pěti lety a propuštěného výměnou za 1027 vězňů, pro akci Al-Aksá jasnou inspiraci. Útokem na vojenské základny a kibuce se palestinští militanti snažili zajmout co nejvíce izraelských vojáků a civilistů a odvést je živé zpět do Gazy.

Bleskový útok okamžitě zasáhl izraelskou divizi Gaza. Videa z kamer GoPro namontovaných na helmách palestinských bojovníků zaznamenaly, jak se zaskočení izraelští vojáci v rychlém sledu hroutí, mnozí stále ještě ve spodního prádle. 7. října bylo zabito nejméně 340 aktivních vojáků a zpravodajských důstojníků, což představuje téměř 50 % potvrzených izraelských úmrtíČesky. Mezi oběťmi byli vysoce postavení důstojníci jako plukovník Jonathan Steinberg, velitel izraelské brigády Nahal. (Bylo zabito také mnoho záchranářů a ozbrojených izraelských civilistů).

Hraniční přechod Erez Crossing je stanovištěm rozsáhlého armádního zařízení pro koordinaci vládních aktivit na [okupovaných] územích (COGAT), které funguje jako nervové centrum izraelského obléhání Gazy. Když ho, včetně zástupů armádních byrokratů uvnitř, 7. října palestinští bojovníci obsadili, v izraelská armádě propukla panika.

Podle HaaretzuČesky se velitel divize Gaza, brig. Generál Avi Rosenfeld „ukryl v podzemní válečné místnosti divize spolu s hrstkou vojáků a vojaček a zoufale se pokoušeli napadený sektor zachránit a zabezpečit. Mnoho vojáků, většinou ne bojového personálu, bylo venku zabito nebo zraněno. Divize byla nucena požádat o letecký útok na samotnou základnu [Erez Crossing], aby teroristy odrazila„.

Video zveřejněné izraelským COGAT deset dní po bitvě – a izraelském náletu – ukazuje vážné strukturální poškození střechy zařízení Erez Crossing.

Izraelské helikoptéry Apache útočí v Izraeli: „Ocitám se v dilematu, na co střílet”

V 10:30, podle zprávyČesky, kterou armáda poskytla izraelskému zpravodajskému kanálu Mako, „většina [palestinských] sil z původní invazní vlny již oblast opustila a vrátila se do Gazy”. Ale s rychlým kolapsem izraelské vojenské divize Gaza do Izraele volně proudili lupiči, obyčejní zvědavci a druhořadí partyzáni, kteří nemuseli nutně podléhat velení Hamásu.

V tomto okamžiku měly dvě izraelské helikoptérové ​​letky Apache ve vzduchu 8 vrtulníků, „a neexistovaly téměř žádné zpravodajské informace, které by pomáhaly činit osudová rozhodnutí”, hlásil Mako. Až do poledne nedosáhly letky plné síly.

Zatímco vlna infiltrací z Gazy vyvolala na zemi chaos, rozzuření izraelští piloti rozpoutali šílenství salv raket a kulometů: „Piloti Apache dosvědčují, že vystříleli obrovské množství munice a během několika minut vyprázdnili ‚břicho vrtulníku‘, letěli k přezbrojení a vracel se znovu a znovu. Ale nepomáhalo to a oni to věděli”, hlásil Mako.

Zdá se, že se vrtulníky Apache zaměřily na vozidla vracející se z festivalu elektronické hudby Nova a nedalekých kibuců zpět do Gazy. Na auta útočily se zjevným vědomím, že uvnitř mohou být izraelští zajatci. Stříleli i na neozbrojené lidi vystupující z aut nebo jdoucí pěšky přes pole na okraji Gazy.

V rozhovoruČesky s izraelským zpravodajským portálem Mako se jeden pilot Apache zamyslel nad složitám dilematem, zda na lidi a auta vracející se do Gazy střílet. Věděl, že v mnoha vozidlech se mohli nacházet izraelští zajatci. Ale přesto se rozhodl palbu zahájit. „Vybírám si takové cíle”, uvažoval pilot, „u kterých si říkám, že šance, že tady střílím i na rukojmí, je nízká”. Připustil však, že jeho úsudek „nebyl stoprocentní”.

„Chápu, že tady musíme střílet a rychle„, řekl kanálu Mako v samostatné zprávěČesky velitel jednotky Apache, podplukovník E. „Střelba do lidí na našem území – to je něco, co jsem si nikdy nemyslel, že budu dělat.“

Podplukovník A., záložní pilot stejné jednotky, popsal mlhu zmatku: „Ocitám se v dilematu, na co střílet, protože je jich tolik.”

Zpráva izraelského listu Yedioth AharanothČesky o eskadrách Apache poznamenává, že „piloti si uvědomili, že v okupovaných předsunutých základnách a osadách je obrovský problém rozlišit, kdo je terorista a kdo voják nebo civil… Rychlost palby proti tisícům teroristů byla zpočátku ohromná a teprve v určité chvíli začali piloti útoky brzdit a cíle pečlivě vybírat.“

Velitel letky kanálu Mako popsal, jak málem zaútočil na dům izraelské rodiny okupovaný militanty Hamásu a střílel z kulometu vedle něj. „Naše síly ještě neměly čas této osady dosáhnout„, vzpomínal pilot, „a už mi došly rakety, což je ta přesnější zbraň.“

S rodinou v opevněném protileteckém krytu se pilot „rozhodl střílet kulometem 30 metrů od domu, což bylo velmi těžké rozhodnutí. Střílel jsem tak, aby, pokud právě uvnitř jsou, zásahy slyšeli, aby pochopili, že se ví, že tam jsou, a s nadějí, že ten dům opustí. Také vám popravdě říkám, vzpomínám si, že jsem střílel na dům.”

Izraelští piloti vrtulníků nakonec ze své neschopnosti rozlišovat mezi ozbrojenými militanty a izraelskými civilisty obviňovali chytrou taktiku Hamásu. „Armáda Hamásu, jak se ukázalo, to pilotům vrtulníků a operátorům UAV záměrně ztížila”, prohlásil Yedioth Aharanoth.

Podle izraelského listu „bylo jasné, že invazní síly byly na posledních brífincích instruovány, aby po osadách a základnách chodili pomalým krokem a za žádných okolností neutíkali, aby si piloti mysleli, že jsou Izraelci. Tento podvod fungoval značnou dobu, dokud si piloti Apache neuvědomili, že musí všechna omezení odsunout. Teprve kolem 9:00 začali někteří z nich sami bez povolení nadřízených střílet na teroristy kulomety.“

A tak, bez jakýchkoli zpravodajských informací nebo schopnosti rozlišovat mezi Palestinci a Izraelci, piloti spustili děs kulometů a raket na izraelské území pod sebou.

Jeden z mnoha domů v kibucu Be’eri, který byl podle všeho ostřelován těžkými zbraněmi

Izraelská armáda „eliminovala všechny, včetně rukojmích” a střílela tankovými granáty do domů v kibucech

Fotografie následků bojů v kibucech jako Be’eri – a izraelského bombardování těchto komunit – ukazují trosky a ohořelé domy, které připomínají následky izraelských tankových a dělostřeleckých útoků uvnitř Gazy. Jak Tuval Escapa, bezpečnostní koordinátor v kibucu Be’eri, Haaretzu řekl, velitelé izraelské armády nařídili „ostřelovat okupované domy, aby zlikvidovali teroristy spolu s rukojmími”.

Yasmin Porat, návštěvnice hudebního festivalu Nova, která do kibucu Be’eri uprchla, řekla izraelskému rozhlasuČesky, že když izraelské speciální jednotky během střetu s rukojmími dorazily, „zlikvidovaly všechny, včetně rukojmích, protože došlo k velmi, velmi silné křížové palbě”.

„Po šílené křížové palbě”, pokračoval Porat, „byly na dům vystřeleny dva tankové granáty. Je to malý kibucový dům, nic velkého.”

Zničené domy v kibucu Be’eri po bojích 7. října, které zahrnovaly izraelské tankové ostřelování obytných objektů

Video zveřejněné telegramovým účtem Israel’s South Responders ukazuje těla Izraelců objevená pod troskami domu zničeného silným výbuchem – pravděpodobně tankového granátu. Pravicový list New York Post přinesl zprávuČesky o podobném incidentu a o těle chlapce nalezeného spáleného pod troskami jeho domu v Be’eri.

Fenomén ohořelých mrtvol, kterým byly svázány ruce a kotníky a které byly nalezeny ve skupinách pod troskami zničených domů, také vyvolává otázky o „přátelské” palbě tanků.

Yasmin Porat, rukojmí, která přežila patovou situaci u Be’eri, popsala, jak militanti Hamásu jejímu partnerovi svázali ruce za zády. Poté, co se jeden militantní velitel vzdal a použil ji jako lidský štít, aby si zajistil bezpečnost, viděla svého partnera ležet na zemi stále naživu. Uvedla, že izraelské bezpečnostní síly „nepochybně” zabily jeho i další rukojmí, když zahájily palbu na zbývající militanty uvnitř, včetně tankových střel.

Izraelské bezpečnostní síly zahájily palbu také na prchající Izraelce, které si spletli s ozbrojenci z Hamásu. Obyvatelka Aškelonu jménem Danielle Rachiel popsala, jak byla málem zabita poté, když utekla z hudebního festivalu Nova, na který zaútočili ozbrojenci z Gazy. „Když jsme dorazili ke kruhovému objezdu [u kibucu], viděli jsme izraelské bezpečnostní síly!“ vzpomíná Rachiel. „Drželi jsme hlavy skloněné [protože] jsme automaticky věděli, že nás budou podezřívat, v malém otlučeném autě… ze stejného směru, odkud přijížděli teroristé. Naše síly po nás začaly střílet!“

„Když na nás naše síly střílely, rozbili nám okna”, pokračovala. Až když jsme křičeli hebrejsky „Jsme Izraelci!”, střelba ustala a byli jsme odvedeni do bezpečí.

Z video svědectví Danielle Rachiel ze 7. října

Někteří Izraelci takové štěstí jako Rachiel neměli. Adi Ohana byl zastřelen izraelskou policií poblíž svého domu, neboť byl mylně považován za palestinského partyzána. „Nevinný muž byl zabit tím nejlhostejnějším možným způsobem”, stěžovalaČesky si jeho neteř. Izraelská média nyní plní zprávy o tom, jak armáda postřílela IzraelceČesky, když bránili své domovyČesky před palestinskými ozbrojenci.

Zobrazovaly již zmizelé izraelské fotografie „zvěrstev Hamásu” mrtvé bojovníky Hamásu?

Mezi nejděsivějšími videi z následků 7. října, zveřejněnými také na telegramovém účtu South Responders, je vidět auto plné ohořelých mrtvol (níže) u vchodu do kibucu Be’eri. Izraelská vláda tyto oběti vylíčila jako izraelské oběti sadistického násilí Hamásu. Roztavená ocelová karoserie a zhroucená střecha vozu a zcela ohořelé mrtvoly uvnitř však svědčí o přímém zásahu střelou Hellfire.

Je také možné, že muži v autě byli aktivisté Hamásu, kteří sem pronikli, když byly prolomeny ploty. Možná se také vraceli do Gazy s izraelskými zajatci v autě.

Zdá se, že izraelský velvyslanec při OSN Gilad Erdan během své tirády v OSN 26. října předkládal fotografie zobrazující mrtvé bojovníky Hamásu. Erdan na pódiu rozzlobeně gestikuloval a křičel, že „bojujeme se zvířaty” a vytáhl papír s QR kódem a nápisem „Naskenujte a uvidíte zvěrstva Hamásu”.

Když jsem ten den v poledne kód naskenoval, našel jsem asi 8 hrozných obrázků spálených těl a zčernalých částí těl. Na jednom byla hromada zcela ohořelých mužských mrtvol naskládaných do kontejneru. Odstraňovali by takovým způsobem mrtvé židovské Izraelce izraelští záchranáři a zdravotníci?

Zdá se, že všichni Izraelci zabití 7. října byli jednotlivě uloženi do vaků na těla a převezeni do márnic. Mezitím ukazovala četná videa pořízená Izraelci, jak mrtvoly ozbrojenců Hamásu zabitých bezpečnostními silami zneucťují – svlékají donaha, močí na ně a jejich těla mrzačí. Házení jejich těl do popelnic se zdá být součástí této de facto politiky zneucťováni mrtvých.

Jen o něco víc než dvanáct hodin poté, kdy velvyslanec Erdan údajné fotografie zvěrstev Hamásu v OSN předkládal, obsahoval soubor na Google Drive už jen jedno krátké video. Mezi záhadně zmizelými fotografiemi byl snímek kontejneru plného spálených těl. Byl smazán, protože ukazoval bojovníky Hamásu spálené střelou Hellfire a ne Izraelce „upálené k smrti” Hamásem?

Izraelský velvyslanec Gilad Erdan v OSN, 26. října. QR kód, který ukazuje, aktuálně vede k chybě 404.

Ničení připomínající izraelské útoky na Gazu

Někteří záchranáři, kteří na místa masakru v jižním Izraeli po 7. říjnu dorazili, uvedli, že takovou zkázu ještě neviděli. Pro ty, kdo byli svědky izraelského bombardování pásma Gazy, by však obrázky vybombardovaných domů a ohořelých aut měly být známé.

Když jsem informoval o 51denním útoku Izraele na Gazu v roce 2014, narazil jsem v centru Gazy na zničené vozidlo patřící mladému taxikáři jménem Fadel Alawan, zavražděnému izraelským dronem poté, kdy nevědomky dovezl zraněného bojovníka Hamásu do nedaleké nemocnice. Uvnitř vozu byly stále vidět zbytky Alawanových sandálů vtavené do plynového pedálu.

Odpoledne 7. října byly poklidné osady a pouštní silnice napříč jižním Izraelem lemované ohořelými vybombardovanými auty podobnými tomu Alawanovu. Byli lehce vyzbrojení bojovníci Hamásu skutečně schopni docílit ničení v tak komplexním rozsahu?

Šíří izraelská vláda fotografie obětí přátelské palby?

Letos 23. října shromáždila izraelská vláda zástupce mezinárodního tisku na propagandistickém setkání mimo záznam. Uvnitř uzavřené vojenské základny úředníci bombardovali tisk vzrušujícími filmy a sbírkou odporných obvinění z „otřesných scén vražd, mučení a stínání hlav při útoku Hamásu 7. října,” uvádí Times of IsraelČesky.

V pravděpodobně nejpůsobivějším dokumentu předloženém izraelskou vládou byli reportéři zpracováváni videem ukazujícím „částečně spálenou mrtvolu ženy se zohavenou hlavou… Šaty mrtvé ženy jsou vytaženy až k pasu a byly jí staženy kalhotky”, uvádí Times of Israel.

Daniel Amram, nejpopulárnější soukromý zpravodajský blogger v Izraeli, tweetoval video spálené mrtvoly ženy a tvrdil, že „byla znásilněna a upálena zaživa”.

Ve skutečnosti to vypadá, že mladá žena byla okamžitě zabita silným výbuchem. A že byla vytažená z auta, ve kterém seděla – a které možná patřilo únosci z Gazy. Vozidlo bylo zcela zničené a odstavené na prašném poli, stejně jako mnoho dalších napadených vrtulníky Apache. Byla spoře oděná s roztaženýma nohama.

Přestože se zúčastnila festivalu elektronické hudby Nova, kde bylo mnoho žen oblečených spoře, a že její ohnuté končetiny byly typické pro tělo sedící v autě po rigor mortis, izraelští učenci a úředníci přispěchali s tvrzením, že byla znásilněna.

Ale obvinění ze sexuálního napadení se zatím ukázala jako nepodložená. Mluvčí izraelské armády Mickey Edelstein na tiskovém briefingu 23. října přesvědčoval novináře, že „máme důkazy” o znásilněních, ale když o ně byl Times of Israel požádán, řekl „nemůžeme je sdílet”.

Byla tato mladá žena další obětí přátelských palebných rozkazů izraelské armády? Pouze nezávislé vyšetřování může zjistit pravdu.

Izraelská armáda zabíjí izraelské zajatce v Gaze a žvaní o jejich propouštění

V Gaze, kde je drženo asi 200 izraelských občanů jako rukojmích, není pochyb o tom, kdo zajatce zabíjí. Dne 26. října ozbrojené křídlo Hamásu známé jako Brigády Al-Qassam oznámilo, že Izrael při raketových útocích zabil „téměř 50 zajatců”.

Pokud by se izraelská armáda úmyslně zaměřila na oblasti, o kterých ví, že tam jsou zajatci drženi, její akce by byly v souladu s izraelskou směrnicí Hannibal DirectiveČesky. Vojenský postup byl zaveden v roce 1986 po dohodě Džibril, což je dohoda, při které Izrael vyměnil 1150 palestinských zajatců za tři izraelské vojáky. Po silném politickém odporu vypracovala izraelská armáda tajný polní rozkaz, aby budoucím únosům zabránila. Navrhovaná operace získala své jméno po kartáginském generálovi, který se rozhodl se otrávit, než aby upadl do zajetí nepřítelem.

K poslednímu potvrzenému užití Hannibalovy směrniceČesky došlo 1. srpna 2014 v Rafahu v Gaze, kdy bojovníci Hamásu zajali izraelského důstojníka, poručíka Hadara Goldina, což armádu přimělo svrhnout na oblast více než 2000 bomb, raket a granátůČesky a vojáka zabít spolu s více než 100 palestinskými civilisty.

Ať už Izrael své zajaté občany v Gaze zabíjí úmyslně nebo ne, ukázalo se, že na jejich okamžité propuštění je podivuhodně alergický. 22. října, poté, kdy odmítl nabídku Hamásu na propuštění 50 rukojmích výměnou za palivo, odmítl i nabídku Hamásu osvobodit Yocheved Lifshitz, 85letou izraelskou mírovou aktivistku, a její 79letou přítelkyni Nurit Cooper.

Když Izrael o den později s jejich propuštěním souhlasil, bylo na videu vidět, jak si Liftshitz, když ji eskortovali z Gazy, podává ruku s militantem Hamásu a říká mu „Shalom”. Během tiskové konference toho dne vyprávěla o humánním zacházení, kterého se jí od jejích věznitelů dostalo.

Podívaná na propuštění Lifshitz byla považována za propagandistickou katastrofu izraelských vládních spinmeisterů, přičemž úředníci reptali, že dovolit jí veřejně mluvit bylo vážnou „chybou”.

Neméně nespokojená byla s její náhlou svobodou izraelská armáda. Jak uvedl Times of Israel: „Armáda je znepokojena tím, že další propouštění rukojmích Hamásem by mohlo vést politické vedení ke zdržení pozemní invaze nebo dokonce k jejímu zastavení.”