Poslední dny Gazy

Komentář Chris Hedges: The Last Days of Gaza vyšel na serveru Sheerpost 10. června 2025

Poslední kousek – od pana Fishe

Na posledních stránkách tohoto hororového příběhu Izrael sadisticky láká hladovějící Palestince sliby jídla na úzký a přeplněný devět mil dlouhý pás země, který hraničí s Egyptem. Izrael a jeho cynicky pojmenovaná Nadace pro humanitární pomoc Gazy (GHF), údajně financovanáČesky izraelským ministerstvem obrany a Mossadem, zneužívají hladovění jako zbraň. Láká Palestince do jižní Gazy stejně, jako lákali nacisté hladovějící Židy ve varšavském ghettu, aby nastoupili do vlaků do vyhlazovacích táborů. Cílem není Palestince nakrmit. Nikdo vážně netvrdí, že by existoval dostatek potravin nebo humanitárních center. Cílem je nacpat Palestince do přísně střežených komplexů a deportovat je.

Co bude dál? Už dávno jsem se přestal snažit předpovídat budoucnost. Osud nás dokáže překvapit. Ale v Gaze, v lidských jatkách, dojde k finální humanitární explozi. Vidíme to na rostoucích davech Palestinců bojujících o potravinové balíčky, což vedlo k tomu, že izraelští a američtí soukromí dodavatelé během prvních osmi dnů distribuce pomoci zastřeliliČesky nejméně 130 a zranili více než sedm set dalších. Vidíme to na tom, jak Benjamin Netanjahu v Gaze vyzbrojujeČesky na ISIS napojené gangyČesky, které rabují zásoby potravin. Izrael, který při cílených atentátech zlikvidovalČesky stovky zaměstnanců Agentury OSN pro pomoc a práci palestinským uprchlíkům na Blízkém východě (UNRWA), lékařů, novinářů, státních úředníků a policistů, zorganizoval kolaps občanské společnosti.

Mám podezření, že Izrael umožní proražení plotu podél egyptské hranice. Zoufalí Palestinci se vhrnou do egyptského Sinaje. Možná to skončí nějak jinak. Ale skončí to brzy. Palestinci už toho moc nesnesou.

My – plnoprávní účastníci této genocidyČesky – dosáhneme svého šíleného cíle vyprázdnit Gazu a rozšířitČesky Velký Izrael. Zatáhneme oponu nad genocidou vysílanou v reálném čase. Budeme se vysmívat všudypřítomným univerzitním programům studia holocaustu, které, jak se ukáže, nejsou navrženy tak, aby nás vedly k ukončení genocidy, ale ke zbožšťování Izraele jako věčné oběti s licencí k provádění masových masakrů. Mantra „už nikdy více“  je vtip. Pochopení, že když jsme schopni zastavit genocidu a neuděláme to, jsme vinni, se na nás nevztahuje. Genocida je veřejná politika. Schvalovaná a udržovaná našimi dvěma vládnoucími stranami.

Není už co říct. Možná to je smysl. Znemožnit nám řeč. Kdo se necítí paralyzovaný? A možná i to je smysl. Paralyzovat nás. Kdo není traumatizován? A možná i to bylo plánované. Zdá se, že nic, co uděláme, nemůže zabíjení zastavit. Cítíme se bezbranní. Cítíme se bezmocní. Genocida jako spektákl.

Přestal jsem se na ty obrázky dívat. Řady malých zahalených těl. Sťatí muži a ženy. Rodiny upálené zaživa ve stanech. Děti, které přišly o končetiny nebo jsou paralyzované. Křídově bílé posmrtné masky těch, kdo byli vytaženi zpod trosek. Nářek zármutku. Vyhublé tváře. Nemohu.

Tahle genocida nás bude pronásledovat. Bude se v dějinách odrážet jako tsunami. Rozdělí nás navždy. Není cesty zpět.

A jak si ji budeme pamatovat? Tak, že si ji pamatovat nebudeme.

Jakmile to skončí, všichni ti, kdo to podporovali, všichni ti, kdo ji ignorovali, všichni ti, kdo nic neudělali, přepíší dějiny, včetně své osobní historie. V poválečném Německu bylo těžké najít někoho, kdo by se přiznal, že byl nacistou, nebo, když skončila segregace na jihu Spojených států, členem Klu Klux Klanu. Národ nevinných. Dokonce obětí. Bude to stejné. Rádi si představujeme, jak bychom Annu Frank zachránili. Pravda je jiná. Pravdou je, že ochromeni strachem se téměř všichni zachraňujeme jen sami, i když na úkor druhých. Ale to je pravda, které je těžké odporovat. To je skutečné ponaučení z holocaustu. Raději ho vymažte.

Ve své knize „Jednoho dne budou všichni vždy proti tomuČesky“ Omar El Akkad píše:

Pokud by dron zlikvidoval nějakou bezejmennou duši na druhé straně planety, kdo z nás by chtěl dělat rozruch? Co když se ukáže, že to byl terorista? Co když se výchozí obvinění ukáže jako pravdivé a my budeme implicitně označeni za sympatizanty teroristů, ostrakizováni a budou na nás křičet? Obecně platí, že lidi nejhorlivěji motivuje ta nejhorší možná věc, která se jim může stát. Pro některé by nejhorší možnou věcí mohlo být stát se při raketovém útoku koncem své pokrevní linie. Celý jejich život by se proměnil v trosky a to vše preventivně ospravedlňované ve jménu boje proti teroristům, kteří jsou teroristy už jen tím, že byli zabiti. Pro jiné je nejhorší možnou věcí, že na ně někdo křičí.

Můj rozhovor s El Akkadem si můžete přečíst zdeČesky.

Nemůžete zdecimovat lid, provádět 20 měsíců saturační bombardování, které zničí jejich domovy, vesnice a města, masakrovat desítky tisíc nevinných lidí, zahájit obléhání s cílem zajistit masové hladovění, vyhnat je ze země, kde žili po staletí, a neočekávat odvetu. Genocida skončí. Reakce na vládu státního teroru začne. Pokud si myslíte, že se tak nestane, nevíte nic o lidské povaze ani historii. ZabitíČesky  dvou izraelských diplomatů ve Washingtonu a útokČesky na stoupence Izraele během protestu v Boulderu v Coloradu jsou jen začátkem.

Chaim EngelČesky, který se účastnil povstání v nacistickém vyhlazovacím táboře SobiborČesky v Polsku, popsal, jak, ozbrojen nožem, napadl v táboře dozorce.

„Není to rozhodnutí,“  vysvětloval Engel  o roky později. „Prostě reagujete, instinktivně na to reagujete, a já si pomyslel: ‚udělejme to, pojďme a udělejme to.‘ A šel jsem. Šel jsem s tím mužem do kanceláře a toho Němce jsme zabili. S každým bodnutím jsem říkal: ‚To je za mého otce, za mou matku, za všechny ty lidi, všechny Židy, které jste zabili.‘“

Očekává někdo, že se Palestinci budou chovat jinak? Jak mají reagovat, když Evropa a Spojené státy, které se považují za předvoj civilizace, podpořily genocidu, která zmasakrovala jejich rodiče, jejich děti, jejich komunity, okupovala jejich půdu a srovnala jejich města a domy v trosky? Jak můžou nepociťovat nenávist vůči těm, kdo jim to udělali?

Jaké poselství předává tahle genocida nejen Palestincům, ale všem na globálním Jihu?

Je to jednoznačné. Na vás nezáleží. Humanitární právo se na vás nevztahuje. Nezajímá nás vaše utrpení, vraždy vašich dětí. Jste havěť. Jste bezcenní. Zasloužíte si být zabiti, vyhladověni a vymazáni. Měli byste být vymazáni z povrchu zemského.

„Abychom zachovali hodnoty civilizovaného světa, je nutné spálit knihovnu,“ píše El Akkad:

Vyhodit do povětří mešitu. Spálit olivovníky. Obléknout se do spodního prádla žen, které uprchly, a pak se fotit. Srovnat se zemí univerzity. Plenit šperky, umění, jídlo. Banky. Zatýkat děti za sběr zeleniny. Střílet na děti za házení kamenů. Předvádět zajaté ve spodním prádle. Vymlátit muži zuby a strčit mu do úst záchodovou štětku. Poštvat na muže s Downovým syndromem bojové psy a pak ho nechat zemřít. Jinak by mohl vyhrát necivilizovaný svět.

Jsou lidé, které znám roky a s nimiž už nikdy nepromluvím. Vědí, co se děje. Kdo to neví? Nebudou riskovat, že si znepřátelí své kolegy, že budou pomlouváni jako antisemité, že ohrozí své postavení, že budou pokáráni nebo že přijdou o práci. Neriskují smrt jako Palestinci. Riskují, že pošpiní ubohé symboly svého postavení a bohatství, které si po celý život budovali. Idoly. Klaní se těm idolům. Uctívají je. Jsou jimi zotročeni.

U nohou těch jejich idolů leží desetitisíce zavražděných Palestinců.