Nevyslovené aspekty íránského jaderného programu

Tým ITER se připravuje na budoucí spolupráci a navštěvuje íránské fúzní zařízení. ORGANIZACE ITERČesky, říjen 2017

Mohandas K. Gandhi (1869–1948) se postavil proti Britskému impériu tím, že prolomil monopol koruny. Sám tkal indickou bavlnu. Dnes se Írán, následující příklad Mohammada Mossadegha, snaží prolomit monopol západních ropných společností tím, že se snaží ovládnout civilní jadernou fúzi.

Od pádu Iráku, pod údery Britů a Spojených států, Londýn a Washington popularizují mýtus o íránském vojenském jaderném programu, navazující na mýtus o iráckých zbraních hromadného ničení. Tento mýtus převzali izraelští „revizionističtí sionisté“ (nezaměňovat se „sionisty“ jako takovými) a jejich vůdce Benjamin Netanjahu. Západní veřejnost je již dvacet let touto propagandou zaplavována a uvěřila jí, ačkoli tvrzení, že Teherán bude mít „příští rok“ atomovou bombu, nedává žádný smysl.

Íránská islámská republika nemá od roku 1988 žádný vojenský jaderný program. Otázka jejího úsilí o získání atomové bomby se však začala objevovat již před téměř třiceti lety. Zde je článek z New York Times z 5. ledna 1995.

Avšak i kdyby se Rusko, Čína a Spojené státy shodly, že v současné době neexistuje žádný íránský vojenský program, všichni jasně vidí, že Írán ve svých jaderných zařízeních něco dělá. Ale co?

V roce 2005 byl Mahmúd Ahmadínedžád zvolen prezidentem Islámské republiky a nahradil Sayyeda Mohammada Chatamího. Je to vědec, jehož vizí je osvobození kolonizovaných národů. Věří, že díky ovládnutí atomu pomůže všem národům osvobodit se od západních ropných nadnárodních společností.

Írán poté vyvinul vzdělávací programy pro jaderné vědce na mnoha univerzitách. Nejde o vytvoření malé elity několika stovek specialistů, ale o výcvik celých praporů inženýrů. Nyní jich jsou desítky tisíc.

V posledních deseti letech Mossad vraždí přední íránské jaderné vědce, údajně aby jim zabránil vyrobit bombu, kterou oni sami nechtějí. Za těmito teroristickými činy stojí snaha některých nadnárodních ropných společností zabránit íránskému výzkumu jaderné fúze.

Írán chce objevit způsob, jak dosáhnout jaderné fúze, zatímco Západ se spokojuje se štěpením. Štěpení je rozštěpení atomu, zatímco fúze je spojení atomů, při kterém se uvolňuje nezměrné množství energie. Štěpení se využívá v našich elektrárnách, zatímco fúze se prozatím používá pouze v termonukleárních bombách. Mahmúd Ahmadínedžád chce tuto technologii využít k výrobě elektřiny a sdílet ji s rozvojovými zeměmi.

Tato znalost je revoluční v Chomejnistickém smyslu slova, tj. umožňuje ukončit závislost jižních států a jejich ekonomický rozvoj. Je v přímém rozporu s britskou vizí kolonialismu, podle níž Jeho Veličenstvo muselo rozdělit a vládnout a bránit rozvoji kolonizovaných. Vzpomeňme si například, že Londýn zakázal Indům spřádat bavlnu, kterou sami pěstovali, aby ji mohly spřádat továrny v Manchesteru. Mahátma Gándhí na to reagoval tak, že šel příkladem svému lidu a spřádal bavlnu sám, čímž se britské monarchii vzepřel. Podobně projekt Mahmúda Ahmadínedžáda zpochybňuje moc Západu a anglosaských ropných nadnárodních společností. Je zcela pochopitelné, že existují obavy z íránských investic do jaderné energie, protože tyto technologie jsou ze své podstaty dvojího užití, civilního i vojenského. Je jasné, že se nejedná o obvyklé civilní využití a že podrobné poznatky o fúzních procesech by mohly být využity i pro vojenské účely. V každém případě Írán hledá nevyčerpatelný zdroj energie.

Čína a Rusko opakovaně prohlásily, že Írán od roku 1988 nemá vojenský jaderný program. Na rozdíl od nás Rusko ví, o čem mluví: na íránském výzkumu se podílí. V mnoha íránských jaderných zařízeních pracují Rusové. Je samozřejmé, že Moskva se stejně jako my obává šíření jaderných zbraní. Na rozdíl od nás se však nejedná o civilní jadernou energii. Na základě práce Andreje Sacharova pokračují Rosatom a Ruská akademie věd ve výzkumu, zejména v rámci projektu Tokamak. Čína, Jižní Korea, Spojené království a Francie provádějí vlastní výzkum v této oblasti.

Moskva není pouze strategickým partnerem Teheránu, ale především spolupracovníkem v oblasti civilního jaderného štěpení.

Je třeba také připomenout, že Írán je signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT). Z tohoto důvodu podléhá inspekcím Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). Od roku 1988 MAAE nikdy nenašla žádné důkazy, které by naznačovaly, že Írán má vojenský jaderný program. Agentura však položila řadu otázek s cílem objasnit některé aspekty íránského civilního programu a nedostala žádné odpovědi, což je vzhledem k investicím do íránsko-ruského výzkumu jaderné fúze zcela pochopitelné. Dokumenty zveřejněné íránským tiskem dva dny před izraelským útokem prakticky dokazují, že se ředitel MAAE, Argentinec Rafael Grossi, chová jako špión ve službách Izraele, kterému předává všechny informace od svých inspektorů, a to navzdory skutečnosti, že Izrael signatářem NPT a tedy ani členem MAAE není.

Teherán předložil návrh na „vytvoření bezjaderné zóny na Blízkém východě“ konferenci smluvních stran NPT dne 4. května 2010[1]. Tento návrh byl kladně přijat všemi státy v regionu s výjimkou Izraele. Tel Aviv, který těží z transferu francouzské technologie od vysokých úředníků Čtvrté republiky, totiž atomovou bombou disponuje[2].

Revizionističtí sionisté sdílejí se svými nacistickými přáteli kult „soumraku bohů“. Neodvolávají se však na Siegfrieda, ale na Samsona, starověkého židovského hrdinu, který zničil palác Filištínů i když přitom sám zemřel.

A konečně, pokud Washington nezasáhne po boku Tel Avivu a nepoužije své penetrační bomby k pokusu o zničení závodu ve Fordo, izraelské obranné síly (IDF) by mohly přistoupit k „Samsonově možnosti“[3], tj. k atomovému zničení Íránu, i kdyby tím riskovaly jadernou odvetu.[4]

Generál Mohsen Rezaee, vysoký důstojník Revolučních gard a člen íránské Rady národní bezpečnosti, v rozhovoru ze 14. června uvedl, že „Pákistán nám zaručil, že pokud Izrael použije proti Íránu atomovou bombu, zaútočí na Izrael také atomovou bombou“. Pákistánský ministr obrany Khwaja Asif však tato prohlášení nepotvrdil. Aniž by je popřel, pouze uvedl: „Izrael si vzal na mušku Írán, Jemen a Palestinu. Pokud se muslimské země nyní nesjednotí, všichni budou trpět stejným osudem. Podporujeme Írán a budeme ho bránit na všech mezinárodních fórech, abychom jeho zájmy ochránili.“

Není vůbec jisté, zda by penetrační bomby GBU-57 byly schopné proniknout do podzemní základny Fordo. Základna byla vykopána pod 80 metry žuly. K jejímu zničení by bylo nutné vystřelit několik GBU-57 postupně do téhož průrazu.

Nakonec byla Trumpova administrativa přesvědčena, jak uvedla tisková mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová: „Řekněme to zcela jasně, Írán má vše, co potřebuje k výrobě jaderné zbraně. Stačí, aby nejvyšší vůdce vydal příslušné rozhodnutí, a výroba této zbraně by trvala asi dva týdny.“

Proto od začátku června tajně připravovala „Operaci Midnight Hammer“ na popud generála Michaela Kurilly, velitele amerických sil na Blízkém východě (CentCom). Za tímto účelem se generál 25. dubna setkal se svými izraelskými protějšky a shromáždil co nejpodrobnější informace o cílech. Dne 10. června předložil Sněmovně reprezentantů svou strategickou analýzu příležitostí, které Spojeným státům nabízejí otřesy na Blízkém východě. Přitom odhalil, že prezidentu Trumpovi předložil širokou škálu možností, jak je využít.[5].

16. června prezident Donald Trump narychlo opustil summit G7 v kanadském Kananaskisu. V letadle na cestě zpět do Washingtonu zveřejnil rozzlobený příspěvek o svých spojencích: „Francouzský prezident Emmanuel Macron ve snaze upoutat pozornost médií nepravdivě prohlásil, že jsem opustil summit G7 v Kanadě, abych se vrátil do Washingtonu a pracoval na ‚příměří‘ mezi Izraelem a Íránem. To je lež.“ „On neví, proč jsem teď na cestě do Washingtonu, ale rozhodně to nemá nic společného s příměřím. Je to mnohem větší věc. Ať už úmyslně nebo ne, Emmanuel se vždy mýlí. Zůstaňte na příjmu.“[6]

V noci z 21. na 22. června prezident Trump v rozporu s Chartou OSN zahájil útok na hlavní íránská jaderná zařízení, ale ne na elektrárnu v Bushehru, kvůli přítomnosti ruského personálu. Zdá se však, že Washington předem varoval Teherán, že úder provedou: satelit zachytil kolonu nákladních vozidel evakuujících zařízení z základny Fordow.

Tento překvapivý útok lze chápat dvěma způsoby: buď prezident Trump zachránil Izrael před masivním zničením hypersonickými raketami Fatah-1, nebo naopak zachránil Írán před izraelským jaderným bombardováním. Skutečnost, že Pentagon nezaútočil na odpalovací zařízení Fatah-1, která jsou méně chráněná než civilní jaderné elektrárny, svědčí spíše pro druhou interpretaci.

V každém případě prezident Trump zničením íránského jaderného výzkumného programu připravil izraelského premiéra Benjamina Netanjahua o argument, který používal dvacet let k vedení své „války na sedmi frontách“.

Musíme si připomenout, že prezident Donald Trump během svého prvního funkčního období nařídil vraždu kalifa ISIS Abú Bakra al-Bagdádího (27. října 2019) a následně íránského generála Kásema Solejmáního (3. ledna 2020). Jeho cílem bylo zasáhnout hlavního sunnitského vojenského vůdce a hlavního šíitského vojenského vůdce, aby tak přiměl obě skupiny k poslušnosti. Což se podařilo.

Je proto možné, že v nadcházejících měsících čekají izraelské vůdce špatné zprávy. Například zatčení Benjamina Netanjahua izraelskou justicí.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Thierry MeyssanČesky (*1957) je politický konzultant, francouzský spisovatel a zakladatel a předseda Voltaire NetworkČesky, jehož deklarovaným cílem je „obrana svobody projevu a sekularismu“. Od roku 1994 byl také národním tajemníkem Strany radikální levice (PRG)Česky. V roce 2002 se proslavil knihou The Big LieČesky (Velká lež) o útocích z 11 září 2001, které popisuje jako operaci pod falešnou vlajkou vlády a vojenskoprůmyslového komplexu USA. Jeho poslední knihou je Sous nos yeux – Du 11 septembre à Donald TrumpČesky (Před našima očima – od 11 září k Donaldu Trumpovi, 2017). V roce 2012 odešel do exilu v Sýrii. Je vnukem plukovníka Pierra Gaïsseta, vojenského pozorovatele OSN a předsedy izraelsko-libanonské komise pro příměří, a synem Michela Meyssana, bývalého radního města Bordeaux a blízkého spolupracovníka Jacquese Chabana-Delmase («Chaban», francouzský odbojář, brigádní generál a státník, 1969 – 1972 byl předsedou vlády).