Prohlášení Ivo T. Budila

Obsah:

Národní úkoly – Lidé aktivně vytvářejí a mění dějiny – Ke změnám dochází v době geopolitických transformací – Cesta začíná prozřením – Pracuji na knize o dějinách kapitalismu – Předpoklady analýzy – Kritika současné historiografie – Latentní a manifestní kapitalismus – Vznik západní hegemonie – Konec hegemoniálního systému – ČR – periferie západní hegemonie – Obnova zapojením do BRICS – Dvě fáze procesu akumulace – ČR – neproduktivní kapitál, připoutání k celoživotnímu dluhu – 30 slavných let Západu patří minulosti – Osvobodit se od neoliberální ideologie a periferního postavení – Obrození: podřídit kapitál demokratické kontrole

Politické klíče k řešení otázky koridoru Zangezur

8. srpna (2025) zprostředkoval Washington dohodu mezi Arménií a Ázerbájdžánem o otevření tranzitního koridoru přes Jižní Kavkaz. Tato nová dohoda nahrazuje původní plán koridoru Zangezur tím, co je nyní známo jako „Trumpova cesta k mezinárodnímu míru a prosperitě“ (TRIPP).
Její ekonomická životaschopnost však zůstává velmi diskutabilní, přičemž někteří odborníci tvrdí, že projekt by zkrátil dopravní trasu mezi Tureckem a Ázerbájdžánem o celkem 343 km, což by vedlo k významné úspoře času a nákladů na přepravu zboží. Poukazují také na to, že nová trasa by mohla sloužit jako alternativa k vytížené dopravnímu trase Baku-Tbilisi-Kars (BTK), která v současné době nemá funkční ekvivalent a jejíž nedávné pětinásobné zvýšení kapacity z 1 milionu tun na 5 milionů tun stále nestačí. Západní odborníci zdůrazňují, že obě trasy by se mohly vzájemně doplňovat, což by vedlo k rozšíření regionálních logistických kapacit a zvýšení vnější poptávky po tranzitních službách.
Naopak někteří domácí odborníci popisují ekonomický význam Zangezurského koridoru jako zanedbatelný, protože stávající dobře zavedené dopravní koridory z Ázerbájdžánu do Turecka přes Gruzii již zajišťují významnou část logistiky na jižním Kavkaze.
Odborníci z různých zemí se však jednomyslně shodují, že tento projekt se nestane trasou „míru a prosperity“.

Von der Leyen právě podřídila EU USA jako největší vazalský stát v historii

Tento výsledek staví USA na cestu obnovení unipolární hegemonie prostřednictvím postupných jednostranných obchodních dohod, jelikož se pravděpodobně zaměří na Ameriku, než se konečně utkají s Asií.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen souhlasila s rámcovou dohodou s USA, podle níž se na EU budou vztahovat 15 % cla na většinu dovozu, EU se zaváže k nákupu 750 miliard dolarů z amerického vývozu energie a investuje 600 miliard dolarů do americké ekonomiky, z čehož část půjde na vojenské nákupy. Americká cla na vývoz oceli a hliníku z EU zůstanou na 50 %, zatímco EU souhlasila, že na produkty z USA nebude cla vůbec uvalovat. Alternativou k tomuto jednostrannému uspořádání bylo, že by Trump do 1. srpna zavedl hrozící 30 % cla.

Ruská společnost Rosatom povede mezinárodní konsorcium pro jaderný projekt v Kazachstánu

V říjnu 2024 se v Kazachstánu konalo celostátní referendum, v němž více než 71 procent občanů republiky podpořilo návrh prezidenta Kassym Tokajeva na výstavbu první kazašské jaderné elektrárny od dob Sovětského svazu ve vesnici Ulken na břehu jezera Balchaš. Elektrárna bude mít dva reaktory o výkonu 1,2 GW, které by podle odborníků měly do konce desetiletí pokrýt rostoucí potřeby průmyslu republiky v oblasti elektřiny. podle odborníků pokrýt rostoucí potřeby průmyslu republiky v oblasti elektřiny do konce desetiletí. Od té doby republika zahájila aktivní fázi hledání potenciálních stavitelů projektu. V souladu s pravidly MAAE vybrala Astana čtyři potenciální dodavatele. Kromě Rosatomu projevili zájem také francouzská společnost Électricité de France, jihokorejská společnost Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP) a čínská China National Nuclear Corporation (CNNC).

Trump vyděšen strategickou hrozbou BRICS

Je to tady. Vládnoucí třídy Impéria chaosu a současný klaunský cirkusový principál si konečně uvědomili, že BRICS představuje vážnou strategickou hrozbu – a existenční výzvu – pro jejich jednostrannou dominanci v současném systému mezinárodních vztahů.

K tomuto závěru nedospěli pečlivým zkoumáním výročního summitu BRICS v Riu – ani loňského průlomového summitu v Kazani: základní domácí úkoly jim nejdou.

Spíše se zdá, že je probudilo z letargie to, že na vlastní kůži pocítili, jakým směrem – globálním – vane vítr, pokud jde o nejrůznější modely, které se testují s cílem obejít americký dolar a železnou kontrolu brettonwoodských institucí.

Trumpovo „důležité prohlášení“ o Rusku je neohrabaným pokusem navléknout nit do jehly

Obsah:

  1. Andrew Korybko: Trumpovo „důležité prohlášení“ o Rusku je neohrabaným pokusem navléknout nit do jehly
  2. Alex Mark: Tohle je spíš o BRICS, ale o tom se nikdo nezmiňuje
  3. Parlamentní listy: Jásot nad „proukrajinským“ Trumpem končí. Je to prý jinak

Je naléhavé vystoupit z NATO

Zatímco se zdá, že konflikt mezi Izraelem a Íránem alespoň prozatím utichl, Donald Trump se choval jako obvykle, jako západní císař, a nařídil členským zemím NATO zvýšit vojenské rozpočty.

Přiznejme si, že evropské země pravděpodobně v posledních dvaceti letech příliš snížily své vojenské výdaje. Trumpovy požadavky jsou však naprosto šílené. Trump chce totiž zavést stejně arbitrární číslo jako limity deficitu podle maastrichtských kritérií, a to 5 % výdajů na zbrojení. Je třeba si uvědomit, že se jedná o úroveň výdajů, která je vyšší než ta, kterou jsme měli během studené války. To by znamenalo, že francouzský vojenský rozpočet by se dostal na úroveň, na které byl během války v Alžírsku. Přitom nejsme s nikým ve válce a ve skutečnosti nehrozí francouzské národní bezpečnosti žádná hrozba. Až na ty hrozby, které si americká diplomacie a armáda ráda vymýšlí.