Evropa prosazuje bludný plán na znovuvyzbrojení ve stylu USA

Analýza Europe pushing delusional US-style rearmament plan vyšel na serveru Responsible Statecraft 1. května 2025

Uprostřed otázek ohledně nadměrné militarizace americké zahraniční politiky a iluze jejich globálního primátu se Evropská unie vrhá střemhlav opačným směrem a zdá se, že dychtivě touží po roli primáta ve stylu Ameriky.

Minulý měsíc Evropská komise, výkonný orgán EU, navrhla Bezpečnostní akci pro Evropu (SAFE), která je součástí rozsáhlého plánu EU na znovuzbrojení v hodnotě 900 miliard dolarů. Tato ambice, poháněná spíše elitami v Bruselu, Berlíně, Paříži a Varšavě než širokou podporou obyvatelstva Evropy, odráží nebezpečný klam: že tváří v tvář údajnému ústupu USA musí EU převzít roli předního obránce „liberálního světového řádu založeného na pravidlech“.

Ne všichni v EU jsou ale na palubě. Země jako Maďarsko, Slovensko, Itálie a Španělsko jsou známé tím, že jejich nadšení pro znovuzbrojení je méně než entuziastické. Minulý týden se z Evropského parlamentu, voleného přímo občany EU – na rozdíl od Komise – ozval hlas nesouhlasu.

Výbor Evropského parlamentu pro právní záležitosti jednomyslně zamítl právní podklad navržený Komisí pro SAFE, konkrétně článek 122 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Nejde jen o obskurní právně-technokratický detail: Článek 122 umožňuje Komisi uplatnit naléhavost, obejítČesky Evropský parlament a zajistit schválení svých návrhů pouze kvalifikovanou většinou v Radě. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí v oblasti zahraniční politiky jsou přijímána konsensem, účelem tohoto manévru je eliminovat potenciální veta skeptických členských zemí.

Tento postup, historicky používaný pro krize jako byl COVID-19, nyní jestřábi Komise v čele s její prezidentkou Ursulou von der Leyen zneužívají jako zbraň k operacionalizaci konceptu „znovuzbrojení“. Von der Leyen se spolu s vysokou představitelkou Unie pro zahraniční politiku Kajou KallasČesky, bývalou premiérkou Estonska, opírá o alarmistickou rétorikuČesky a zveličuje vnější hrozby – zejména ze strany RuskaČesky – aby tento spěch ospravedlnila. Narativ poháněný strachem tlačí na všechny se členské státy, aby se připojily k bezpečnostní agendě zaměřené na Rusko, což je často v rozporu s jejich vlastními prioritami: je pravda, že Rusko je v pobaltských státech a Polsku nepopiratelně vnímáno jako vážná hrozba, a proto tvrdou politiku podporují, ale Maďarsko a Slovensko se naopak dlouhodobě zasazují o vyjednávané ukončeníČesky války na Ukrajině. A Španělsko a Itálie považují za svá hlavní bezpečnostní rizika migraci a selhávající státy v jižním Středomoří, nikoli Rusko.

Krok Komise však představuje značné překročení jejích pravomocí, odsouvá Parlament a potenciálně i některé členské státy na vedlejší kolej, což je proces, který podkopává demokracii. Odvoláním se na naléhavost se Komise snaží urychlit zavedení SAFE bez kontroly potřebné pro takový transformační posun. Odmítnutí této cesty Právním výborem zdůrazňuje, že Komise nedokázala naléhavost odůvodnit ani vysvětlit, proč byly ignorovány alternativní právní cesty.

Toto hlasování je procedurální – nemělo by být zaměňováno s principiálním postojem proti znovuzbrojení. Ve skutečnosti jestřábská většina Parlamentu, složená ze stran středopravého i středolevého spektra, v usneseníČesky k této záležitosti koncept schválila. Opozice pocházela převážně z pravicové frakce Patrioti pro EvropuČesky (politická skupina, která zahrnuje stranu maďarského premiéra Viktora Orbána a Francouzské národní sdružení, momentálně nejpopulárnější stranu ve Francii), levice a řady nezávislých poslanců Evropského parlamentu.

Hlasování v právním výboru se i nadále zaměřuje na technické záležitosti. Někteří poslanci Evropského parlamentu, zejména z Francie, dokonce v dohodě SAFE prosazují silnější klauzuli kupujte evropskéČesky ve prospěch zbrojního průmyslu kontinentu, jehož lobbistéČesky jsou v Bruselu stále aktivnější. Parlament ani jeho specializované orgány, jako výbory pro zahraniční věci a obranu a bezpečnost, se k této otázce dosud nevěnovaly se strategickou jasností – například nekladením otázek ohledně účelu SAFE, zamýšlených protivníků EU nebo proč je tak masivní posílení armády naléhavě nutné.

Ještě znepokojivější je, že militarizační úsilí EU posiluje zanedbávání diplomacie. Zatímco se elity oddávají těmto bludům, občané EU se zdají být k dramatickému nárůstu výdajů na obranu mnohem skeptičtějšíČesky. EU navíc, na rozdíl od USA, nemá ani schopnost tuto cestu udržet, ani ochranu, které se těší USA, jako například že jsou chráněny dvěma oceány a nachází se mezi neohrožujícími je sousedy.

Mezitím se EU ve své snaze o získání nedosažitelné tvrdé síly věnuje plýtvání měkkou silou, která dříve její globální vliv definovala, přivírá očiČesky před zločiny Izraele v Gaze, bagatelizujeČesky demokratický úpadek v Turecku a podlézáČesky autokratům, jako je ázerbájdžánský Alijev – to vše v nejlepším případě za nepatrné zisky.

Hlasování v právním výboru sice všechny tyto problémy nevyřeší, ale nabízí malou jiskřičku naděje. Mohlo by proces militarizace zpomalit a umožnit voleným zástupcům a členským státům zkoumat dlouhodobé důsledky SAFE, zpochybňovat strachem motivované přehnané pravomoci Komise a upřednostňovat diplomacii s protivníky. Pokud bude Komise ve svém uchvacování moci pokračovat, může být napadena Evropským parlamentem nebo členskými státy u Soudního dvora EU.

Bezohledná ambice napodobit primát ve stylu USA bez jeho moci a ochrany riskuje upevnění militarizované budoucnosti Evropy na úkor jejích demokratických principů, rozmanitých bezpečnostních potřeb a jejího přežití v regionu, kde by se chybné kroky mohly ukázat jako katastrofální.

Eldar Mamedov je expert na zahraniční politiku sídlící v Bruselu, dopisující člen Quincy InstituteČesky a člen Pugwash Council on Science & World AffairsČesky, který získal Nobelovu cenu za mír. Mluví plynně anglicky, španělsky, rusky a lotyšsky. Jako lotyšský diplomat v letech 1994-2003 sloužil na velvyslanectvích ve Washingtonu D.C. a v Madridu ve Španělsku, kde se zaměřil na integraci Lotyšska do NATO a EU. V letech 2007–2024 působil jako poradce pro zahraniční politiku v Evropském parlamentu v Bruselu, Belgii a ve Štrasburku, Francii, kde získal hluboké odborné znalosti ve vztazích EU s Íránem, zeměmi v Perském zálivu a na jižním Kavkaze. Pravidelně přispívá do Responsible StatecraftČesky, The American ConservativeČesky a Eurasianet.orgČesky, kam píše o zahraniční politice EU a Středním východě. Psal rovněž pro The National Interest, The Stimson Center a Amwaj.media a poskytoval své odborné znalosti CNN, International, Politico, Al Jazeera, El Pais, Deutsche Welle a dalším mezinárodním médiím. Má účet na X (Twitteru).