Gaza, německá krajní pravice a pokrytectví vládnoucí třídy

Trosky věže Aklouk (Aklouk Tower) zničené při izraelských náletech ve městě Gaza v říjnu 2023. Foto Wafa/APA Images

Během uplynulých dvou víkendů se v Německu více než milion lidí postavilo na demonstracích proti rasismu a nelidským postojům pravicové strany AfD, což je největší mobilizace proti krajní pravici v nedávné německé historii. Demonstrace následovaly po odhalení plánů na nucené přesídlování migrantů, které někteří funkcionáři AfD podpořili. Členové vlády – koalice sociálních demokratů (SPD), Zelených a liberálů (FDP) – a konzervativní strany CDU/CSU využili příležitosti, aby se prezentovali jako obránci humanity. Jak věrohodné je však toto morální tvrzení ve skutečnosti?

Když se podíváme do pásma Gazy, které izraelská armáda z velké části proměnila v trosky, vidíme, že tam zjevně platí zcela jiná etická měřítka. Německá vláda stále podporuje brutální vojenskou kampaň Izraele, která si doposud vyžádala životy přibližně 27 000 lidí, z nichž většinu tvoří ženy a děti. 66 000 lidí bylo zraněno, nespočet jich utrpělo těžká traumata, 1,7 milionu lidí bylo vyhnáno ze svých – z velké části zničených – domovů. Protože Izrael rovněž bombarduje nemocnice a blokuje přístup k dostatečné humanitární pomoci, mnoha dětem jsou amputovány končetiny bez anestezie. Každý, kdo vidí tyto záběry a reportáže – které se v německých médiích objevují jen zřídka -, může jen žasnout, že tolik opěvované „mezinárodní společenství“, včetně německé vlády, může dopustit, aby k těmto zvěrstvům docházelo.

OSN a přední organizace na ochranu lidských práv, jako Amnesty International a Human Rights Watch, opakovaně poukazují, že Izrael svým jednáním masivně porušuje mezinárodní právo. Čtvrtá ženevská úmluva, kterou Izrael rovněž podepsal, zakazuje kolektivní trestání obyvatelstva a stanoví aktivní ochranu civilních zařízení, zejména nemocnic. Podle této úmluvy je její porušení považováno za válečný zločin.

Dne 29. prosince 2023 zažalovala Jihoafrická republika Izrael u Mezinárodního soudního dvora (ICJ) v Haagu za porušení Úmluvy o genocidě, od té doby ji podpořila řada dalších států, včetně Brazílie, Kolumbie, Chile, Indonésie, Bangladéše, Namibie, Turecka a Ligy arabských států, do níž patří 22 států. Nejvyšší soud OSN ve svém předběžném rozhodnutí shledal, že tato stížnost je vzhledem k předloženým skutečnostem „věrohodná“, a vyzval Izrael v naléhavém rozhodnutí, aby zajistil ochranu civilistů a umožnil nerušený přístup humanitární pomoci. Izrael, který sám Úmluvu o genocidě z roku 1948 podepsal, rozhodnutí dosud z velké části ignoroval.

Německá vláda zase intervenovala u Mezinárodního soudního dvora, aby se postavila na stranu Izraele, a tvrdila, že obvinění Jihoafrické republiky je „nepodložené“Česky a že Izrael se pouze „brání“ proti útokům Hamásu. Ani slovem se však nezmínila o tom, jak je možné označit zabíjení desítek tisíc bezbranných civilistů a bombardování škol, nemocnic a kulturních institucí za sebeobranu.

Toto stanovisko je v souladu s předchozím chováním vládní koalice. Od začátku izraelské ofenzívy německá vláda Izraeli zdesateronásobila dodávky zbraní.  Rovněž verbálně podporuje izraelskou vládu v jejích akcích, které porušují mezinárodní právo. Například Olaf Scholz v polovině listopadu loňského roku prohlásil, že Netanjahuova vláda dodržuje mezinárodní právo a lidská práva. Obvinění, že Izrael tato práva v Gaze porušuje, označil za „absurdní“ – a to v době, kdy organizace na ochranu lidských práv a OSN již dlouho bijí na poplach kvůli silnému podezření z masových válečných zločinů. Přestože ministryně zahraničí Annalena Baerbocková občas vyzývá k šetření civilistů, vojenská, právní a politická podpora izraelských akcí zůstává de facto nezlomná. V EU například Německo zablokovalo prohlášení vyzývající k příměří.

Žádná parlamentní skupina v německém Bundestagu proti devastaci pásma Gazy a pokračování masového zabíjení nezvedá hlas. K příměří – v souladu s drtivou většinou 153 zemí ve Valném shromáždění OSN – vyzývají pouze dvě malé odštěpené skupiny, které zbyly po rozpadu strany Levice, včetně BSW vedené Sahrou Wagenknechtovou

Co to vše vypovídá o etické normálnosti těch stran – od Zelených přes SPD a FDP až po CDU/CSU -, které se rády hlasitě prezentují jako strážci morálky a vyšších hodnot? Jakou důvěryhodnost si může nárokovat boj proti pravicovému extremismu doma, když politické vedení podporuje vládu v Izraeli, která je sama z velké části pravicově extremistická a v létě 2023 začala bourat základní kameny izraelské demokracie, počínaje nezávislostí soudů? Jaké poučení si německé politické vedení vzalo z historie, když podporuje vládu, jejíž členové označují Palestince za „zvířata“Česky a oddávají se slepé kampani pomsty v Gaze?

Svět nad Německem stále více kroutí hlavou. Například prezident Namibie Hage Geingob ho obvinil z „neschopnosti poučit se ze své strašlivé historie“ a vyzval německou vládu, aby přehodnotila své rozhodnutí postavit se u Mezinárodního soudního dvora na stranu Izraele. Tváří v tvář rozbujelé kultuře rušení akcí kritických vůči Izraeli se k Německu stále častěji obracejí zády také mezinárodní umělci a intelektuálové. Například francouzská nositelka Nobelovy ceny Annie Ernauxová se připojila k iniciativě vyzývající k bojkotu státních německých kulturních institucí, protože Německo provádí „mccarthyovskou“Česky politiku potlačující svobodu projevu. Německo se svým postojem v konfliktu v Gaze na mezinárodní scéně stále více izoluje. Dvojí standardy jsou prostě příliš očividné: zatímco německá vláda opakovaně trvala na mezinárodním právu v souvislosti s válkou na Ukrajině, zdá se, že již nehraje roli, když jde o spojence, jako je Izrael.