1. Zdeněk Jemelík: Hrdinský čin ministra zemědělství
2. Zdeněk Jemelík: Volby a Spravedlnost

Článek HRDINSKÝ ČIN MINISTRA ZEMĚDĚLSTVÍ vyšel na blogu Zdeňka Jemelíka 28. srpna 2025

Hrdinský čin ministra zemědělství

Restaurace (letní terasa a rybářská bašta). Čapí hnízdo na území obce Olbramovice ve Středočeském kraji. Česká republika. (Wikimedia Commons)

Jako „předznamenání“ před vyjádřením k jeho hrdinskému činu uvádím základní téze:

1. Zemědělskopotravinářský komplex je nezastupitelnou částí národního hospodářství. Na konci škodlivého zásahu do jeho fungování hrozí hlad. Jde o svérázné podnikatelské prostředí, ozvláštněné každodenním soužitím s přírodou, ale také tradicemi a mentalitou zemědělců. Vztahovou stránku nedokázala úplně zahladit ani vynucená socializace zemědělství. Soudím, že resort by měl řídit vždy politik, který si v něm vysloužil ostruhy.
2. Oligarchové by neměli usilovat o přímý výkon politické moci v dominantním postavení. Pokud tak činí, narušují rovnováhu v konkurenčním prostředí politického soutěžení o hlasy voličů. A zásadně nesmí používat svého postavení ke zvýhodnění svých podnikatelských záměrů. Současně musejí počítat s tím, že nemají nadlidskou způsobilost zvládnout naplno jak své působení v politice, tak řízení firem, jež mohou strádat. Nemyslím tím konkrétně Andreje Babiše, ač právě jeho má ministrův čin poškodit.
3. Majitel a firma jsou odlišné právní subjekty. Opatření ke škodě firmy kvůli tomu, že se někomu nelíbí její majitel, narušují rovnost v konkurenčním prostředí. Jsou proto nepřípustná.
4. Přenechám právníkům spory o oprávnění Agrofertu přijímat nárokové dotace v době, kdy jej spravoval svěřenský fond (čili Andrej Babiš byl z přímého vlivu vyloučen a na nepřímý mu asi chyběl čas a energie).
5. Lituji, že se z politického prostředí vytratily do bezvýznamnosti prvorepublikové politické strany, které mohly zajistit zachování masarykovské politické kultury. Kromě vnějšího vlivu, jímž bylo polistopadové blouznění o nepolitické politice a  stín nutného soužití s KSČ  v Národní frontě to je osobní zásluha vedoucích představitelů těchto stran. Marek Výborný je významným činitelem KDU-ČSL, která byla silná za první republiky, v ilegalitě přečkala Protektorát a poměrně slušně přežila porobu v Národní frontě a z počátku si vedla nadějně i po Listopadu 1989.
6. Andrej Babiš patří k mým osobním nepřátelům. Nemám soukromý důvod hájit ho proti zlovůli politických trpaslíků. Pouze mě popouzí současný úpadek politické kultury, proti jehož projevům se vymezuji.

K tahanici o dotace pro Agrofert přistupuji z pohledu své životní zkušenosti. Jsem „hnojař“ se sedmiletým vysokoškolským vzděláním a 35letou různorodou praxí v oboru. Skončil jsem v branži jako ředitel sekretariátu dvou posledních federálních ministrů zemědělství. Potkal jsem i některé předlistopadové ministry. Většina z nich rozuměla řemeslu, stejně tak téměř všichni polistopadoví. Pochybuji, že kdokoli z nich by použil jako předvolební heslo oznámení o úmyslu poškodit největší firmu resortu. Bylo by samozřejmě špatně, kdyby se dodatečně prokázalo, že úředníci přihrávali Agrofertu dotace jen proto, že v té době byl Andrej Babiš členem vlády, aniž by na ně měl Agrofert právní nárok. Ale nevím nic o tom, že něco takového už dříve odhalil nějaký oprávněný kontrolní orgán.

Vyvolání řízení o vrácení dotací krátce před volbami usvědčuje ministra také ze zlomyslnosti. Do voleb nezbývá tolik času, aby řízení dospělo k rozhodnutí ještě v době působení Fialovy vlády. Jde mu tedy zřejmě o to, aby kromě trestního stíhání Jany Nagyové a Andreje Babiše navíc kalily ovzduší před volbami také  pochybnosti  o oprávněnosti Agrofertu přijmout dotace a zvláště, aby se úsilím o vrácení dotací musela zabývat očekávaná Babišova vláda.

Ministr Marek Výborný šel příkladem pro předsedy opozičních stran, kteří vyzvali vládu, aby neprodleně začala vymáhat vrácení dotací Agrofertu. Všechny věrozvěsty čistých mravů v dotační politice spojuje skutečnost, že žádný z nich se nemůže pochlubit, že za sebou zanechá aspoň něco tak hezkého, jako je resort Čapí hnízdo.

Zpět na obsah

Článek Zdeněk Jemelík, Volby a Spravedlnost vyšel na serveru Chamurappi 1. září 2025

Volby a Spravedlnost

Všechny účastníky předvolebního zápolení spojuje nápadný nezájem o problematiku resortu spravedlnosti. Žádná strana nedává najevo, že považuje za vhodné provést v něm nějaké zásadní změny a že by dokonce chtěla programově k nim přispět. Tytam jsou časy, kdy předmětem politických úvah byla potřeba změn ve struktuře a způsobu vnitřního řízení státního zastupitelství. Žádná strana nezvedla rukavici, hozenou nejvyšší státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou, která se chce vrátit k myšlence zjednodušení struktury státního zastupitelství, o kterou kdysi vedla boj po boku bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Úvahy mnoha soudců o nezbytnosti přehodnocení současné struktury soudů se snad ani pozornosti politiků nedomohly. Za těchto okolností samozřejmě politiky nezajímají ani „šalamounské“ podněty ke zdokonalení soustavy nástrojů vymáhání odpovědnosti soudců a státních zástupců za zmetky.

Politici vládních stran jsou v tomto ohledu neteční. Představitelé opozice vystačí s bezúčelným přežvykováním „bitcoinové kauzy“, jejíž politický náboj je vyumělkovaný jejich snahou předvést se před voliči v roli zásadových bojovníků proti jejímu možnému „zametení pod koberec“. Kauza ale tvoří dva samostatné skutky, které nenesou znaky usilování o nějaký politický cíl. Kauza Tomáše Jiřikovského má čistě kriminální povahu. Úlet bývalého ministra Pavla Blažka a jemu po boku stojícího náměstka Radomíra Daňhela je selhání jedinců, jež s politikou vysílající ODS nemá nic společného. Jejich skutek je zatím uzavřený ztrátou postavení. NCOZ snad časem sdělí urbi et orbi, zda vyvození politické odpovědnosti odstoupením z funkce a pozastavením členství ve straně bylo dostatečným trestem, či zda dojde na vyvození trestněprávní odpovědnosti. Obtěžování ministryně Evy Decroix požadavky na transparentní objasnění skutku nemůže vést k požadovanému výsledku, protože sama musí čekat na výsledky policejního vyšetřování stejně jako každý jiný smrtelník. Ke štěstí jí jistě stačí sklízení Blažkovy setby následných administrativních a finančních problémů. Pronásledování kvůli samoúčelné zvědavosti politiků dostává navíc jako pochybný „bonus“.

Soustředění na „bitcoinovou kauzu“ zbavuje opoziční politiky způsobilosti periferního vidění. Přehlížejí proto skvělou možnost kritizovat vládní činitele kvůli systémovému selhání státu v „kauze Jesenice“. Jde o případ brutálního vydírání s ničivými hospodářskými následky, jehož pachatelům se příslušné orgány snaží zajistit beztrestnost (pokud laskavý čtenář neví, o co jde, vše se dočte v sérii mých článků Zločinci pod záštitou státu 1-6) Opoziční politici mají unikátní příležitost projevit smysl pro spravedlnost využitím „kauzy Jesenice“ k tlaku na odpovědné vládní činitele, aby se postarali o postavení zločinců před soud, i když se to některým příslušníkům orgánů činných v trestním řízení nehodí. V r. 2016 soud uzavřel věc odsouzením zadavatele vydírání ods. Romana Šulyoka k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku a jeho pomocníka Lukáše Loučku k podmíněnému trestu. Ostatní účastníci zločinu zůstali tehdy mimo dosah spravedlnosti, protože ods. Roman Šulyok je zaštítil mlčením. Přestože dnes spolupracuje a většinu zúčastněných usvědčuje, po čtyřletém vyšetřování jsme tam, kde jsme byli v r. 2016: nikdo další se nedostal před soud, ba nikomu nebylo sděleno obvinění. Nepřístojné jednání příslušných orgánů se celé odehrálo v době působení Fialovy vlády. Opozice by toho mohla účelově využít, ale zatím neprojevuje zájem. Zatímco v „kauze Blažek & spol.“ jde o selhání jedinců, v tomto případě jde o systémové selhání orgánů činných v trestním řízení, které volá po nápravě. O její dosažení by se mohli zasadit předseda vlády Petr Fiala, ministryně spravedlnosti Eva Decroix, částečně i ministr vnitra Vít Rakušan. Opozice by měla probudit jejich zájem a smysl pro spravedlnost.

Pokusil jsem se získat podporu některých opozičních politiků přímým oslovením. Nikdo mi neodpověděl. Jsem pro ně póvl, jemuž není třeba odpovídat. Nedocenili, že bych mohl být jejich voličem. Podezírám je, že za póvl nepovažují jen mne.

Zpět na obsah

Ing. Zdeněk Jemelík (*1935) promoval v roce 1958 na Agronomické fakultě a 35 let působil v resortu zemědělství a výživy. Od roku 1989 byl ředitelem sekretariátu Federálního ministra zemědělství a výživy ve Vládě národního porozumění a od roku 1990 vedoucím sekretariátu náměstka, řídícího petrochemickou výrobu a zemědělství na Federálním ministerstvu hospodářství. V roce 1990 odjel do Španělska studovat zahraniční obchod, odkud prostřednictvím své společnosti Hisparga dovážel potravinářské výrobky. Již téměř 20 let se věnuje sledování trestních procesů, u nichž je podezření, že nejsou férové. Sledoval medializované kauzy, např. od r. 2013 provází její trestní kalvárií bývalou předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou, ale většinou se zabývá lidmi, které nikdo nezná a nepodporuje. Nemá právnické vzdělání, na což upozorňuje. Působil řadu let ve spolku Šalamoun, v listopadu 2017 založil spolek Chamurappi z. s. V roce 2020 vydal knihu Škůdci v taláru a v roce 2023 její druhý díl.