Kdo je podle vás největším zlem ve světových dějinách? Většina lidí by odpověděla okamžitě: Hitler. Mnozí by řekli Stalin a pár dalších by možná napadl Čingischán, mongolský vůdce, který žil asi před osmi stoletími, nebo jiná historická postava z daleké minulosti a vzdáleného místa.

Zatím je to dobré, protože se zdá, že panuje určitá shoda. A nemilujeme všichni demokracii? Vždyť demokracie pod rouškou konsenzu ovládla dokonce i vědu, kde se „vědecký konsenzus“ dnes rovná pravdě, jak je patrné z „klimatologie“. Nesouhlasné názory jsou snadno smeteny ze stolu a označeny za „falešnou vědu“ nebo dokonce „dezinformaci“. V historických disciplínách, kde jsou tvrdé důkazy vzácností, existuje tato praxe ještě déle. Takto se dnes točí svět.

Vraťme se tedy ke zlu a jeho pachatelům, jak by mělo být definováno? Zlo má bohužel mnoho tváří, respektive mnoho odstínů. Všechny jsou ošklivé, některé jsou však dobře maskované a mohou se zdát i hezké, přesto by se většina shodla na tom, že nejhorším činem, který lze spáchat, je vzít život bližnímu. Jinými slovy, zabíjení je zlo, ale jsou zde jisté nuance a polehčující okolnosti. Například pokud zabijete někoho, kdo se vás snaží zabít, jedná se o sebeobranu. A zatímco ve většině společností je zabíjení běžně zakázáno, ve válce je v masovém měřítku povoleno, ale civilisté by měli zůstat nezraněni. Existují zvláštní zákony a úmluvy, které to zakazují, ale zdá se, že mnozí političtí a vojenští vůdci i vojáci si s tím hlavu nelámou.

Lze se bezpečně domnívat, že všichni národní političtí vůdci, politici ve vysokých funkcích, s výjimkou těch, kteří zůstávají u moci jen krátce, jsou vinni pácháním nejvyššího zla. To proto, že během jejich dohledu jsou vždy zabiti lidé, ať už úmyslně, nebo nešťastnou náhodou, a pak samozřejmě musí být vůdce pohnán k odpovědnosti. Je to tak: téměř všichni političtí vůdci všude na světě, kteří zůstávají u moci déle než, řekněme, půl roku, jsou vinni ze zabíjení. Obětí se může stát kdokoli od zahraničních špionů a postav podsvětí, které nějakým způsobem spolupracují s vládními službami (což je univerzální jev), až po nechtěné svědky a někdy dokonce i politické protivníky. Oběťmi mohou být spoluobčané nebo cizinci, a to i v jiných zemích. Nicméně političtí představitelé se mohou těšit široké popularitě a být velmi laskavými a slušnými lidmi, ale tak či onak mají vždycky pošpiněné ruce.

Pokud je zabíjení lidí nejvyšším zlem, lze sestavit seznam nejhorších zloduchů od nejstarších dob až po současnost? Jednoduše řečeno, nelze, protože spolehlivá čísla a počty v dějinách jsou těžko zjistitelné a obecně je prostě nelze stanovit. Máme k dispozici pouze hrubé odhady, které jsou samy o sobě žalostně nespolehlivé. To však nebrání lidem považovat Stalina za největšího zlosyna v dějinách, protože má na svědomí údajně dvacet milionů mrtvých. Ti, kdo tvrdí, že Čingischán je větší zlo, tak činí v přesvědčení, že zabil dvojnásobek tohoto počtu. Z tohoto pohledu Hitler rozhodně není ztělesněním zla, protože se mu připisuje smrt pouhých šesti milionů lidí.

Nicméně většina lidí, zejména na „Západě“, by dnes Hitlera považovala za nejhoršího zloducha v celých světových dějinách, za čiré ztělesněné zlo. V jejich očích je světovým šampionem zla a je předurčen k tomu, aby si tuto pozici udržel až do konce věků. Upozorňujeme, že ačkoli údajně zabil méně lidí než Stalin a Čingischán! Čísla mají v tomto případě zřejmě jen relativní váhu.

Důvodem je, že Hitler je obviněn ze spáchání genocidy, což je termín, který byl speciálně vytvořen pro kvalifikaci toho, z čeho je obviněn. Co by to mělo být, genocida? Doslova to znamená vyvraždění celého národa nebo kmene. Pokud by se podobně jako termín „vražda“, který znamená zabití člověka, používal správně termín „genocida“, nelze jej použít pro akt zabití pouze části kmene nebo národa. Koneckonců useknutí něčí ruky nebo nohy není vraždou, pokud to nakonec nevede ke smrti daného jedince. Vyvraždil tedy Hitler celý národ nebo kmen? Ne, nezabil. Kmen, jehož zabití je mu připisováno, prosperuje, zatímco jeho političtí vůdci se dnes sami dopouštějí masového vraždění. Někdo by to dokonce mohl nazvat „genocidou“, protože ze dvou milionů obyvatel Gazy bylo údajně od 7. října 2023 zabito 70 000 až 250 000 lidí. Nezbývá než konstatovat, že genocida je termín označující masové vraždění, který je zbraní. Protože však masové vraždění není v dějinách zdaleka tak vzácnou událostí, zní to méně hrozivě než genocida.

Vzhledem k tomu, že genocida znamená vyvraždění celého národa, lze s jistotou říci, že v posledních několika staletích byla páchána pouze v Americe a možná v Oceánii. Až do konce 19. století se několikrát stalo, že poslední přeživší příslušníci řady kmenů nebo národů (od hrstky až po několik desítek) byli vyhlazeni evropskými osadníky. To je genocida a nic jiného za ni nelze označit.

Význam těchto čísel je také třeba objasnit. Vzhledem k tomu, že světová populace kolem roku 1900 činila necelé dvě miliardy, o sto let dříve necelou miliardu a kolem roku 1700 něco přes půl miliardy, bylo by možná třeba přikládat určitou relativní váhu i počtům zabitých zločinci. Například by se dalo říci, že jeden milion zabitých ve dvacátém století by odpovídal půl milionu zabitých o století dříve. Taková kritéria by se měla brát v úvahu i při sestavování „hitparády“ zloduchů.

V tomto světle se zdá, že čím více o tom člověk přemýšlí, tím méně je oprávněné označovat Hitlera nebo Stalina za ztělesnění zla, které nemá v dějinách obdoby. Ve skutečnosti, pokud jsou uvedená čísla správná (o čemž lze silně pochybovat), by byl Čingischán na prvním místě. Vzhledem k tomu, že stupně a rozsah zla je tak obtížné definovat a stanovit, je zřejmě nemožné sestavit spolehlivý a významný seznam zloduchů, natož označit jednu postavu za ztělesněné zlo.

Při snaze podívat se na Hitlera nezaujatěji, jak by to měl udělat každý svědomitý historik, bychom si mohli položit otázku, zda se dopustil i dobrých věcí? Vlastně udělal.

Mezi špatné věci, které jsou mu připisovány, patří např: 1) holocaust (jak se obvykle nazývá „genocida“, která je mu připisována), 2) rozpoutání druhé světové války (ve skutečnosti to udělali Angličané a Francouzi, když 3. září 1939 vyhlásili Německu válku), 3) rasová ideologie (mějme na paměti, že rasové a etnické ideologie, ať už otevřeně nebo skrytě, jsou téměř všeobecně platné, a vždy byly), 4) totalitní (uvědomte si, že dnešní režimy v EU jsou také totalitní, stačí se podívat, co se nedávno stalo v souvislosti s volebním procesem v Rumunsku), 5) válečné zločiny ( termín, který si jako zbraň vymyslely USA, Anglie a Francie během první světové války, aby potrestaly a ponížily poraženého nepřítele).

Mezi dobré věci, které Hitler udělal, patří například to, že stál v čele hospodářské obnovy Německa a snížil třicetiprocentní nezaměstnanost v roce 1933 na pouhé jedno procento o šest let později v roce 1939. Žádný z dnešních „západních“ vůdců nemůže poukázat na srovnatelný hospodářský výkon. Vytvořil podmínky pro průmyslový růst, inicioval vysoce efektivní projekty dostupného bydlení a zorganizoval velmi populární programy volného času pro dělníky a oblíbené programy pro mládež. Politika současných vedoucích představitelů EU má zřejmě v úmyslu (možná ze zlomyslnosti) dosáhnout pravého opaku všech těchto prospěšných politik tím, že zničí to, co v těchto oblastech ještě zbylo.

Nicméně Hitler je tak příslovečně zlý, že se jeho jméno stalo jakýmsi standardním pojmem označujícím čiré zlo. Od roku 1945 se setkáváme s tím, že někteří o něm mluví jako o „(doplňte národnost) Hitlerovi“, nebo dokonce jako o „novém Hitlerovi“. Poslední označení je dnes vyhrazeno Vladimiru Putinovi, kterého někteří lidé na „Západě“ dokonce nechutně nazývají „Putler“. Zdá se, že většina předních politiků EU, a to jak v Komisi EU, tak ve vládách členských států, skutečně považuje Putina za jakousi reinkarnaci Hitlera. Mnozí také považují Donalda Trumpa za něco jako nového Hitlera. Mezi další „nové Hitlery“ patří Slobodan Miloševič, Saddám Husajn, Muammar Kaddáfí, Robert Mugabe a Rodrigo Duterte, který je nyní uvržen do žaláře v Haagu, „mezinárodním městě míru a spravedlnosti“. Ve skutečnosti není žádný z těchto „nových Hitlerů“ morálně horší než kterýkoli z jejich současných západních protějšků.

Zdálo by se, že tato rozmanitost automaticky diskvalifikuje Hitlera a Stalina z toho, aby byli považováni za samotné ztělesnění zla.

Ve skutečnosti existuje padesát odstínů zla. Možná i více.

Hans Vogel je historikem (Evropa, Latinská Amerika, vojenské dějiny). Mládí prožil v Indonésii a Nizozemsku, studoval na univerzitě v Leidenu a získal doktorát z historie na Floridské univerzitě. Po výuce latinsko-amerických a vojenských dějin na Leidenské univerzitě vyučoval evropské a světové dějiny v Buenos Aires (univerzity UADE a ESEADE).
Je autorem standardních dějin Latinské Ameriky a řady monografií a článků o vojenských, evropských a argentinských dějinách. V průběhu let působil jako poradce několika vlád a státních agentur a jako lektor latinsko-americké politiky pro Nizozemský institut mezinárodních vztahů, zároveň se věnoval publicistice v nizozemských a ruských médiích. Od roku 2002 žije v zahraničí (především v Argentině, Belgii a Itálii). Od roku 2008 píše pro Pravdu. V roce 2021 vydalo nakladatelství Arktos jeho knihu: How Europe Became American / Jak se Evropa stala americkou. V roce 2024 nakladatelství Amsterdam Books vydalo jeho dějiny Argentiny.