1. Jan Campbell: Cesta s DT nebo bez
2. Jan Campbell: Řeč pravdy je jednoduchá a prostá

Cesta s DT nebo bez

Ukrajina

Jako stát žije a bude žít pouze po dobu trvání speciální vojenské operace. S jejím ukončením skončí i stát Ukrajina, tak jak ho známe. Rozpadne se. S pravděpodobností hraničí s jistotou většina nejcennějšího kusu země, včetně Oděsy se stane Ruskem nebo pod přímou kontrolou Ruska. A malá území připadnou Polsku, Slovensku, Maďarsku a Rumunsku. Poslední hlášky šéfa papírového tygra NATO o tom, že Ukrajina bude členem NATO patří nejenom do kategorie zbožných přání, ale do patologie a přímého popírání jasných prohlášení prezidenta Trumpa.

EU

EU v představitelné budoucnosti také přestane existovat v té podobě, ve které ji známe a zažíváme.  Rozpadne se minimálně na dvě části a na státy, které jsou ekonomicky nezávislé na Bruselu. Z nich se každý nezávisle rozhodne obchodovat nebo bojovat s Ruskem a mezi sebou, aby konečně jejich občané a zkorumpované vůdčí elity pochopili, že tudy cesta nevede k prosperitě, klidu, sjednocení společnosti, spolupráci a sdílení. ČR proto nemusí vystupovat z EU, ani z NATO.

NATO

Změněná EU povede automaticky a v nejlepším případě ke změněné existenci NATO, nebo k velmi silnému omezení působení bloku NATO a jeho možností. Proč? Za předpokladu, že se potvrdí téze v následující části tohoto článku, Spojené státy výrazně sníží svou účast v něm, pokud neodejdou. Přitom nezáleží na tom, co říká pan ministr Rubio, nebo případná přítomnost prezidenta Trumpa na zasedání.

Mnoho evropských zemí si je již dnes dobře vědomo toho, že Rusko se nechystá na ně zaútočit, proto se před ním nemusí bránit a členství v NATO je finančně a politicky nákladné. Proto existuje pravděpodobnost, že tyto země opustí blok a budou hledat podporu pro neutralitu. V redukovaném bloku zůstanou věční rusofobové Velká Británie, Francie, země Beneluxu, vymírající Baltské státy a možná rozpadající se Německo. Finsko již včera hlasem ministryně zahraničí prohlásilo, že Rusko není nepřítelem, protože si uvědomuje cenu hlouposti a prodejnosti v USA, UK a Francii zakaleného prezidenta Cai-Göran Alexander Stubba (1968).

Nehledě na napsané existuje možnost, že poslušné NATO bude plnit určité funkce pro USA poté, co budou odsouhlaseny vojenské výdaje ve výši 5 procent HDP, s velkou částí mimo oficiální státní rozpočet, EU přizná nemožnost vytvořit evropskou armádu, peníze se budou muset utratit za americké zbraně, technologie, a nezaměstnaní v EU budou mít jako jednu z mála možností zabezpečit existenci rodiny službou v armádě v podobě expedičního sboru pod vedením USA.

USA

Konání pátých kolon v Evropě a Rusku, vypěstovaných a podporovaných Americkými demokraty, nedodržování závazku nebombardovat energetickou strukturu v Rusku, a hlášky války chtíče Marka Rutte (1967) indikují, že prezident Trump nemá pod kontrolou Pentagon. To představuje nebezpečí pro Evropu a hrozbu pro NATO. Proč? Nelze vyloučit, že před konečným předáním moci prezidentskému týmu Pentagon a jeho konání neumožní uzavření žádné dohody mezi USA-Ukrajinou a Ruskem, vyvolá přímý konflikt s Ruskem a nikdo nebude schopný představit si konec antropologické války.

To se nezmiňuji o potenciální válce mezi Tureckem a Izraelem s těžko představitelnými, ale vysoce pravděpodobnými následky, změnách v Jižní Koreji po odstavení prezidenta, zavedení cel a výsledku vojenských cvičení v Tchajwanském průlivu, včetně současné propagandy Číny nacílené na mladou generaci a společnou budoucnost s Tchaj-wanem.

V kontextu uvedeného připomínám, že bezpečnostní služby USA a prezident Trump zřejmě ví o klíčových úspěších ruského vojenského průmyslu. Jestli se to dověděli na základě svých schopností nebo záměrně vypuštěnou taktickou informací Ruska, není podstatné. Tím je skutečností, že USA nechtějí válku s Ruskem. Rusko není oficiálním nepřítelem USA a USA chtějí dohodu o Ukrajině. Taková dohoda nemůže nikdy být rovnocenná vojenské kapitulaci a následné dohodě. Protože USA a Rusko nechtějí ztratit tvář, musíme si počkat na vojenské vítězství Rusů a do té doby poslouchat obviňování prezidenta Putina a rusofobskou propagandu.

Doporučení

Vzhledem k honům na čarodějnice v Rumunsku, Francii a jinde v demokraciích je představitelné, že hony v české kotlině nejenom v kontextu plánovaných voleb, ale i kauz čekajících objevit se na denním světle, nezklamou očekávání hlubinného státu.

Kdybych byl měl možnost radit prezidentu Trumpovi, navrhl bych pozvat všechny premiéry a prezidenty členských států EU na jeden jediný víkend na Floridu zahrát si golf, krátce a konkrétně během 10 minut odpovědět na otázku, co dělali například v Langley, co jim brání v aktivní spolupráci s USA pod novým vedením a jak si představují vyrovnání nákladů spojené se současným osvobozováním se od okovů hlubinného státu a demokratů. Pro ČR nebezpečná paní Danuše, dále pěstovaná v bruselském skleníku, kterou datum žádného historického příběhu nezajímá, by tak mohla dostat potvrzení své pravdy o osvobození ČR Američany, ne v roce 1945, ale v roce 2025. Je ale nepravděpodobné, že se objeví v Bílém domě, nebo na Floridě na Trumpově golfovém hřišti.

Jako příklad nápovědy ze strany prezidenta, viceprezidenta nebo DOGE k pochopení nové politiky USA koalici neochotných, a co znamená přesnost v myšlení a řeči coby součásti osobní kázně i občanské povinnosti, ke kterým nabádal Římský císař a filozof Marcus Aurelius (121-180), bych uvedl příklad řešení problému RFE/Hlas Ameriky prezidentem Trumpem: Vypnutí satelitů. Tím není potřeba summitů a jednání v Bruselu, ani v Praze o penězích a prodloužení přežitých nesmyslů a propagandy, které stejně nikdo nevěří. Provozovat Hlas Ameriky bez Ameriky by mohl být vrchol evropské arogance a iluze (o) vědění, co Evropu ještě čeká.

A kdo by měl potíže pochopit předem zmíněné, tomu by prezident mohl doporučit setkání s nějakým náměstkem ministra v přijímací kanceláři po víkendu. Náměstek by mohl předat seznam dalších opatření, která mohou následovat po případném zrušení strojově podepsaných milostí bývalým prezidentem Bidenen. Taková opatření by mohla obsahovat i předvolání prokuratury na rozhovor s novými vyšetřovateli nejenom představitelů společnosti Pfizer, ale i EK pod vedením Ursuly von der Leyen a jejích slouhů v členských státech EU. V případě neuposlechnutí by mohl být vydán mezinárodní zatykač i na paní Ursulu v bojové náladě.

V každém případě návštěva na Floridě by dala volebním kampaním v EU a v české republice novou sílu, zkrátila čas a zvýšila rychlost k obdržení výsledku, je-li EU a specificky česká kotlina zralá k podobné kardinální změně, jako její věčný spojenec USA, nebo ne.

A než dojde k vyhlášení výsledku voleb nebo dokonce jejich zrušení, Ukrajina se bude koupat ve tmě a chladné vodě. Zvětší se rekonstrukční potenciál, zmenší se pracovní příležitosti doma a bude možné prokázat přátelství nejenom penězi, ale i spoluprací nezaměstnaných na místě.

Ostatní budou moci seznámit se s britským scénářem války zbytku Evropy s Ruskem. Tam se bude dělat poslední korektury dohody mezi Ruskem a USA bez účasti a konzultace s EU. Bohužel jakákoliv nová vláda ČR bude měnit barvu tváře na fialovo nebo šedo, protože nemá žádné eso v rukávě a partnera na jednání v Bílém domě nebo na golfovém hřišti na Floridě, jako má prezident Putin. Platí to s pravděpodobností hraničící s jistotou i pro EU a její zkorumpovanou byrokracii.

Pro doplnění uvádím, že šéf Fondu přímých investic (s obratem 10 miliard dolarů) Kirill Dmitrijev (1975), investiční bankéř, zplnomocněný vyjednavač prezidenta Putina, dnes odhalil načasování nových kontaktů mezi Ruskem a Spojenými státy: lze je očekávat již příští týden! Dmitrijev je příkladem toho, jak ani mnohaletá důvěrná znalost americké ekonomiky a společnosti nedělá z výborně placeného člověka automaticky přívržence svobodného světa. Dmitrijev přiletěl ve 14 letech do USA, studoval tam a získal tituly na Stanfordu a Harvardu, pracoval pro Goldman Sachs a McKinsey a do Ruska se natrvalo vrátil v roce 2000. Proto jeho formulace-Vidíme začátek uctivého a dobrého dialogu ve vývoji vztahů mezi oběma zeměmi, by měly být uslyšeny i v Černínském paláci. Ale i: Samozřejmě, že velký počet nepřátel Ruska je stále v americké vládě. Nikam se neposunuli. To, co se nazývá hlubokým státem, je na svém místě. To potvrzuje omezenou moc prezidenta Trumpa a nutnost postupovat rychle.

Dmitrijev musí být považován za Rusa s nejstaršími kontakty na tým prezidenta Trumpa. Ještě před jeho první inaugurací se v lednu 2017 na Seychelách uskutečnilo setkání mezi Dmitrijevem a Erikem Princem, zakladatelem americké žoldnéřské skupiny Blackwater. Rozhovor byl později předmětem slyšení v americkém Kongresu. Pět dní po seychelském setkání hovořil Dmitrijev v Davosu s Anthonym Scaramuccim. Ten v létě 2017 působil jako ředitel komunikace Bílého domu. Nebudu pokračovat, ale pouze opakovat, že Dmitrijev je nejenom pro autora příspěvku eso v rukávu prezidenta Putina. Navíc Putinova důvěra v muže, který má po dlouhou dobu velmi blízko k USA, nehovoří o protiamerické paranoie Kremlu. Naopak vyslání kvalitního ruského vyjednavače do Washingtonu obsahuje uznání reality.

Jednu z mnoha realit si také uvědomují Němci. Přemýšlejí nad návratem svého zlata. To má být uschováno v Manhattanu. Jedná se o cca 1.200 tun, resp. 30 procent německých zásob. Nikdo, kromě zástupce Bundesbank neví, a nemůže dokázat, že je tam skutečně uschováno, a ne jeho divadelní forma. O zásoby a uschovávání zlata se také zajímají prezident Trump a DOGE.

A protože pracovat bez radosti, síly, odvahy a naděje na výsledek prezident Trump neumí, nebude se setkávat s evropskými žvanily. Proto cesta s DT nebo bez DT, bude vždy trnitá.

Souhlasu netřeba.
06.04.2025

Zpět na obsah

Řeč pravdy je jednoduchá a prostá

Lenivá, arogantní a vševědoucí EU se nakazila iluzí o vědění a mýtem o věčném spojenectví se Spojenými státy. Ty od konce války nabízely Evropě vojenskou ochranu pod americkým vedením a velením organizace NATO. Pro vědoucí analytiky politických a hospodářských trendů předvídatelná cla, jak se jeví, probudila Evropu i Čínu. Evropa se tak může konečně rozhoupat a rozhodnout se začít realizovat nezbytné změny celého systému hospodářství, financování a veřejné správy. Proč se EU musí změnit, respektive bude jinou než doposud?

I když se to zatím plně neprojevuje v komentářích politicky korektních médií Evropa náhle pochopila, že se již nemůže spoléhat na Spojené státy nejenom v otázkách bezpečnosti, ale ani v otázkách ekonomiky. A právě v tom je zakopaný pes. Obrovská byrokracie, regulace a korupce spolu s demografií, migrační politikou, papírovou měnou s dluhovou politikou, omezené vlastní nerostné zdroje potřebné pro technologický rozvoj, abych jmenoval několik důvodů, nedovolují být optimistou s nadějí, že EU a zbytku Evropy neujede vlak, který přivezl americké poselství.

V kontextu transformace kapitalismu, která vylučuje mírovou možnost přechodu od expanzivního do intenzivního modelu využívání materiálních a nemateriálních zdrojů, EU a Čína vyráběly mnohem více, než spotřebovávají. Tento přebytek exportovaly do Ameriky výměnou za stále rostoucí množství ničím nepodložených, kromě mýtů a iluzí o kapitalismu, amerických dolarů. Skutečnost, že Spojené státy spotřebovávají mnohem více, než produkují, vede zákoně  k trvalým obchodním deficitům, které USA financovaly rostoucími dluhy.

Výsledkem zmíněného myšlení, konání a nepřirozených ambicí jedinců, Čínští a evropští investoři a společnosti z tohoto modelu těžili celá desetiletí. Protože Spojené státy čelí neudržitelné dluhové situaci, a proto již nemohou a nejsou ochotny nadále tolerovat tento stav, nová Trumpova administrativa urychlila přechod k merkantilismu. Jedná se o filosofii, jež praví, že velké obchodní deficity jsou hrozbou pro národní bohatství a sílu.

Nejenom Trump a mnozí jeho stoupenci, ale i autor příspěvku ví, že trvalé deficity (čehokoliv) způsobují nebezpečnou závislost na třetích, v tomto případě jiných ekonomikách. Výsledek deficitů je ohrožení národní bezpečnosti a ničení prosperity střední třídy společnosti.

To jsou hlavní důvody, proč Trumpova administrativa zavádí cla, ignoruje přežilé hospodářské a obchodní teorie a jeví se lhostejným k pravděpodobnému zničení zaběhlého ekonomického modelu nejenom Evropy. Cílem zmíněné politiky je omezit rozvoj všech zemí, jež se vezou na americkém dluhu. V kontextu uvedeného se nachází nejenom čínské vlastnictví amerických dluhopisů, o kterém ale nebudu psát, ale i skutečnost, že USA a Čína jsou v dobré kondici a Evropa bude strádat nejvíce. Proč?

Je tomu proto, že Spojené státy mají v tomto obchodním konfliktu výhodu paradoxu. Spojené státy momentálně udržují velké obchodní deficity. Mají více dovozu, který mohou zdanit ve svůj prospěch než vývozu, který by mohli zdanit ostatní v neprospěch USA. Pokud americké firmy zvýší investice v USA a převedou klíčové dodavatelské řetězce zpět do USA, lze s pravděpodobností hraničící s jistotou předpokládat, že americká střední třída se bude moci znovu nadechnout. S rostoucími cly každá země, která má přebytek obchodu s Amerikou, zjistí, že prodávat své produkty ve Spojených státech je stále těžší.

Jeví se mi, že KS Číny tušila zavedení cel, ale nepředpokládala jejich skutečnou výši a šířku.

Průzkum zveřejněný China Global Television Network (CGTN ) mezi globálními uživateli internetu ukazuje, že respondenti důrazně odsuzují jednostranné šikanování jiných zemí USA pod záminkou recipročních cel a říkají, že tento krok může vyvolat protiopatření ze strany jiných zemí, a nakonec se vyvinout v celní světovou válku s vážným dopadem na světovou ekonomiku. To je jedna strana mince.

Ta druhá strana mince představuje statistiku Trumpovo protekcionistické politiky během prvního funkčního období. Ta stála americké spotřebitele přibližně 57 miliard dolarů ročně. Podle průzkumu se 81,94 % respondentů domnívá, že reciproční cla nemohou vyřešit vlastní problémy USA.  Indikují to dnes akcie a trhy, které reagovaly okamžitým propadem. Nabízí se otázka: Proč Trump zvolil iracionální celní past a jak se z ní dostat opět na svobodu?

Doposud platí, že konkurenceschopnost produktů z různých zemí se liší a každá země si může stanovit vhodná cla na základě svých vlastních produktů, aby dosáhla vzájemného prospěchu na mezinárodním trhu. 2. dubna 2025 ohlášená celní politika představuje selektivní ignorování rovnováhy zájmů dosažené prostřednictvím multilaterálních obchodních jednání. To znamená, že v kontextu nerovného ekonomického rozvoje a ekonomické síly různých zemí trvání na úplné  reciprocitě v clech je iracionální, ale přece jenom možné. Proč?

Protože se jedná o prvek imperiální politiky pomocí zbavení rozvojových práv zejména rozvojových zemí, oslabení spojence EU, který přestavuje trh ve velikosti 450-500 milionů obyvatel a vážného porušování pravidel WTO, sloužící doposud, a především zájmům Západu.

Kdo preferuje výzkumy a data, má možnost seznámit se s předem zmíněným průzkumem v angličtině, francouzštině, arabštině a ruštině na platformě CGTN. Během 24 hodin se průzkumu zúčastnilo celkem 9 600 zahraničních uživatelů internetu, kteří vyjádřili své názory.

V průzkumu 79,58 % respondentů uvedlo, že reciproční cla se stala pro USA novým nástrojem na podporu obchodního protekcionismu, který dále zintenzivní mezinárodní obchodní napětí a globální ekonomickou fragmentaci. Takový názor odpovídá anglosaské tradici: Rozděluj a panuj! A také novém trendu: Merkantilismus s pomocí síly, vyhrožování a strachu zkorumpovaných vůdců zemí, ve kterém důvěryhodnost země nehraje hlavní roli.

Proto hospodářským spojenectvím typu BRICS a samotné Číně se nabízí unikátní šance vyjít z celní války jako vítěz. V širším pohledu nelze vyloučit možnost zlepšení vztahů mezi Čínou a EU, včetně dnes zakázané spolupráce nejenom v obchodu, ale i ve vzdělání a vědě. Proč?

Americké akciové trhy procházejí nejprudším poklesem od doby pandemie. Klíčové indexy jako S&P 500 a Nasdaq se ocitly pod tlakem výprodejů a od svých maxim už ztrácejí kolem 20 procent. A situace se navíc dále zhoršuje — dnes v pondělí futures na americké indexy, tedy kontrakty, které naznačují, jakým směrem by se trh mohl otevřít, signalizovaly další propady zhruba o pět procent. To naznačuje, že panika na trzích a mezi investory a podnikateli může ještě nabrat na intenzitě. Proč? Protože se mohou začít vypařovat důchodové úspory Američanů, kteří investují do akcií více než Evropané. To vše je voda na čínský mlýn a pro předem zmíněné téze.

Oznámení prezidenta Trumpa, že Spojené státy zavedou clo ve výši minimálně deseti procent na veškerý dovoz, přičemž na zboží z Číny – druhého největšího vývozce do USA po Mexiku – uvalí dokonce až 54procentní sazbu, a označení tohoto kroku za Den osvobození USA, který má obnovit spravedlivý obchod mezi státy a který zatím způsobuje otřesy na trzích a narušuje důvěru investorů, se ve skutečnosti a při správné identifikaci, vyhodnocení a pochopení trendů a ducha nové epochy může stát Dnem osvobození Číny.

Souhlasu netřeba.
07.04.2025

Zpět na obsah

Jan Campbell (*1946) je německý občan české národnosti, analytik. Vystudoval stavební inženýrství, architekturu a filozofii; postgraduálně také biokybernetika, islámské bankovnictví a pojišťovnictví. Je zahraničním členem Ruské akademie přírodních věd. Získal čestný profesorský titul na Uralské státní agrární univerzitě. Do listopadu 2014 řídil poradenskou firmu Campbell Concept UG Bonn a působil jako odborný asistent na podnikohospodářské fakultě VŠE. Profesně působil středně i dlouhodobě v několika zemích včetně Velké Británie, Itálie, Švýcarska, Malajsie, bývalého SSSR, Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Ruské federace, České republiky a Německa. Profesní aktivity a zkušenosti umožnily přijmout pozice jako vedoucí EK koordinující pro program TACIS, osobní poradce premiéra a analytik politicko-ekonomických rizik včetně problematiky vědecké diplomacie a práce určené pro úzkou odbornou i veřejnost, včetně vysokoškolských studentů.