Pouze politické inženýrství může obnovit práva ruského jazyka na Ukrajině, jak si přeje Lavrov

Analýzu Only Political Engineering Can Restore Russian Language Rights In Ukraine Like Lavrov Wants publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 26. června 2025

Podíl příspěvků na Instagramu v ukrajinských oblastech podle jazyka

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov začátkem června v Den ruského jazyka slíbil, že „Rusko nenechá Rusy a rusky mluvící lidi v nesnázích a zajistí, aby jejich zákonná práva, včetně práva hovořit svým rodným jazykem, byla plně obnovena. O tomto naléhavém problému budeme i nadále hovořit na mezinárodních platformách. Budeme trvat na jeho vyřešení jakožto předpokladu pro trvalé mírové urovnání ukrajinského konfliktu.“

To je v souladu s ruským cílem denacifikaceČesky a bylo to zahrnuto i do memoranda o ukončení konfliktuČesky, které Rusko předalo Ukrajině během druhého kola obnovených bilaterálních rozhovorů v Istanbulu. Objektivně vzato je obnovení plných práv ruského jazyka na Ukrajině nezbytné pro udržitelný mír, ale toho lze dosáhnout pouze legislativními změnami. V tom spočívá problém, protože ukrajinská Rada nemá zájem o zrušení „zákona o státním jazyku“ z roku 2019, který vstoupil v platnost začátkem roku 2022.

Právě z tohoto důvodu požaduje ruské memorandum s prezidentskými volbami také souběžné volby do Rady, ačkoli by stále neexistovala žádná záruka, že se k moci dostanou síly přátelštější Rusku (v kontextu zrušení výše zmíněného zákona) a tento pragmatický požadavek splní. Proto je pro obnovení plných práv ruštiny na Ukrajině v konečném důsledku nutné politické inženýrství, ale Rusko nemá na politické procesy vliv, jak dokazuje jeho neschopnost změny dosáhnout.

Tuto část ruského cíle denacifikace proto nemusí být možné splnit, pokud se této odpovědnosti neujmou USA, což by bylo moudré udělat, aby se odstranily kořeny dalšího konfliktu. Koneckonců, dokud nebudou plně obnovena práva na používání ruského jazyka, bude to Kreml i nadále prosazovat a možná dokonce zváží nějakou formu tajných akcí v jejím zájmu. Miliony diskriminovaných rusky mluvících osob na Ukrajině by po zrušení stanného práva mohly poskytnout úrodnou půdu pro nábor na takové operace.

Trumpova administrativa se tím však zatím nezdá být zaujatá, o čemž svědčí absence tlakuČesky na Zelenského, aby ustoupil důležitějším ruským požadavkům v oblasti míru, jako jsou územní nároky a demilitarizace. Trump dokonce během svého setkání v Bílém domě s novým německým kancléřem Friedrichem Merzem začátkem června naznačilČesky, že by pro Rusko a Ukrajinu mohlo být lepší, kdyby spolu bojovaly o něco déle, což svědčí, že ho jemnější nuance míru nezajímají.

I kdyby se o nich dozvěděl a souhlasil s tím, že jsou nejlepším způsobem, jak konflikt udržitelně ukončit, možná pod vlivem svého pragmatického zvláštního vyslance pro Rusko Steva Witkoffa, vyvstaly by otázky ohledně prostředků politického inženýrství, jak požadovaného výsledku dosáhnout. Zůstává nejasné, kolik členů Rady bude kandidovat na znovuzvolení, kdo by se proti nim postavil a pokud by vyhráli, jaký by byl jejich postoj k této vysoce citlivé otázce v domácím postkonfliktním kontextu.

I kdyby tyto podrobnosti byly známé, tajné financování a mediální podpora preferovaných kandidátů by mohly vést jen do určitého bodu, ale ne k politickému manipulování výsledku, kdy by Rada hlasovala pro zrušení „zákona o státním jazyce“ a (nový?) prezident ji nevetoval nebo byl přehlasován dvoutřetinovou většinou. Nejrealističtějším způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout, je, aby USA podmínily postkonfliktní vojenskou a zpravodajskou pomoc jeho splněním, ale aby se tak stalo, musí Trump celý svůj zamýšlený cíl přehodnotit.

Andrew Korybko (*1988) je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road konektivity New Silk Road a hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky a také na Disputu.