Rozhovor o Gaze s Dominiquem De Villepinem

Arnaud Bertrand na svém twitterové účtu přeložil rozhlasové interview Appolline de Malherbe s bývalým premiérem Francie Dominiquem De Villepinem 28. října 2023

Hamás na nás nachystal past a tato past je pastí maximální hrůzy, maximální krutosti. Tím vzniká riziko eskalace militarismu, dalších vojenských intervencí, jako bychom mohli armádami vyřešit tak závažný problém, jako je palestinská otázka.

Je tu také druhá hlavní past, kterou je okcidentalismus. Ocitli jsme se spolu s Izraelem uvězněni v tomto západním bloku, kterému dnes většina mezinárodního společenství čelí.

[de Malherbe: Co je to okcidentalismus?]

Okcidentalismus je myšlenka, že Západ, který po 5 století řídil světové záležitosti, v tom bude moci tiše pokračovat. A můžeme jasně vidět, dokonce i v debatách francouzské politické třídy, že je zde názor, že tváří v tvář tomu, co se v současnosti na Blízkém východě děje, musíme tím více pokračovat v boji, směrem k něčemu, co by mohlo připomínat náboženskou nebo civilizační válku. To znamená, abychom se na mezinárodní scéně ještě více izolovali.

Tudy cesta nevede, zvlášť když je tu třetí past, kterou je moralismus. A tady máme svým způsobem důkaz toho, co se děje na Ukrajině a co se děje na Blízkém východě, tohoto dvojího metru, který je všude ve světě odsuzován, včetně posledních týdnů, kdy jsem navštívil Afriku, na Střední východ. nebo Latinskou Ameriku. Kritika je vždy stejná: podívejte se, jak se v Gaze zachází s civilním obyvatelstvem, odsuzujete, co se stalo na Ukrajině, a jste velmi zdrženliví tváří v tvář tragédii, která se odehrává v Gaze.

Vezměme si mezinárodní právo, druhý kritický bod Globálního jihu. Sankcionujeme Rusko, když útočí na Ukrajinu, sankcionujeme Rusko, když nerespektuje rezoluce Organizace spojených národů, ale už je to 70 let, kdy se nadarmo hlasovalo o rezolucích Organizace spojených národů a Izrael je nerespektuje.

[de Malherbe: Věříte, že Západ je v současné době vinnen arogancí?]

Lidé na Západě musí otevřít oči k rozsahu historického dramatu, které se před námi odehrává, aby našli správné odpovědi.

[de Malherbe: Co je to historické drama? Chci říct, mluvíme především o tragédii 7. října, že?]

Tyto hrůzy se samozřejmě staly, ale zásadní je způsob, jak na ně reagovat. Hledáním špatných odpovědí zničíme budoucnost …

[de Malherbe: Zničit budoucnost?]

Zničit budoucnost, ano! Proč?

[de Malherbe: Ale kdo koho ničí?]

Jste ve hře příčin a následků. Tváří v tvář tragédii dějin nelze použít tu analytickou mřížku „kauzálního řetězce“, jednoduše proto, že pokud to uděláte, nemůžete z ní uniknout. Jakmile pochopíme, že je to past, jakmile si uvědomíme, že za touto pastí byla také změna na Blízkém východě ohledně palestinské otázky… Situace je dnes zcela odlišná [než v minulosti]. Palestinská věc byla věc politická a sekulární. Dnes stojíme tváří v tvář islamistické věci v čele s Hamasem. Je jasné, že tento druh příčiny je absolutní a neumožňuje žádnou formu vyjednávání. Na izraelské straně také došlo k vývoji. Sionismus byl sekulární a politický, prosazoval ho Theodor Herzl na konci 19. století. Dnes se do značné míry stal mesiášským, biblickým. To znamená, že ani oni nechtějí dělat kompromisy a vše, co krajně pravicová izraelská vláda dělá a kolonizaci nadále podporuje, věci samozřejmě zhoršuje, a to i po 7. říjnu. V této souvislosti tedy pochopte, že v tomto regionu již čelíme problému, který vypadá hluboce neřešitelně.

K tomu se přidává přitvrzení postojů států. Podívejte na prohlášení jordánského krále diplomaticky, nejsou stejná jako před půl rokem. Podívejte se na prohlášení Erdogana v Turecku.

[de Malherbe: Přesně tak, to jsou extrémně drsná prohlášení…]

Nesmírně znepokojující. Proč? Protože pokud se palestinská věc, palestinská otázka, nedostala do popředí, [načas] nebyla vůbec zmiňována, a pokud o ní většina dnešní mládeže v Evropě často ani neslyšela, pro arabské národy zůstává matkou všech bitev. Veškerý pokrok ve snaze stabilizovat Blízký východ, kde by se dalo věřit…

[de Malherbe: Ano, ale čí je to chyba? Je pro mě těžké vás sledovat, je to chyba Hamasu?]

Ale paní Malherbe, jsem studovaný diplomat. Otázkou viny se budou zabývat historici a filozofové.

[de Malherbe: Ale nemůžete zůstat neutrální, je to těžké, je to složité, že?]

Nejsem neutrální, jsem v akci. Jednoduše vám říkám, že každý den, který uplyne, můžeme zajistit, aby se tento strašlivý cyklus zastavil… proto mluvím o pasti, a proto je tak důležité vědět, jakou odezvu dáme. Dnes stojíme před historií sami. A tak, jak se chováme v současnosti, s tímto novým světem nezacházíme s vědomím, že dnes již nejsme v pozici síly, sami nejsme schopni si jako světoví policisté poradit.

[de Malherbe: Tak co budeme dělat?]

Přesně, co bychom měli dělat? Zde je zásadní nikoho na mezinárodní scéně neodříznout.

[de Malherbe: Včetně Rusů?]

Nikoho.

[de Malherbe: Nikoho? Měli bychom požádat Rusy o pomoc?]

Neříkám, že bychom měli žádat Rusy o pomoc. Říkám: pokud Rusové mohou v tomto regionu přispět uklidněním některých frakcí, pak to bude krok správným směrem.

[de Malherbe: Jak můžeme proporcionálně reagovat na barbarství? Už to není armáda proti armádě.]

Ale poslouchejte, Appolline de Malherbe, civilní obyvatelstvo, které umírají v Gaze, neexistuje? Takže protože na jedné straně byla páchána hrůza, musí být páchána hrůza na druhé?

[de Malherbe: Opravdu potřebujeme tyto dvě věci ztotožňovat?]

Ne, to děláte vy. Neříkám, že chyby srovnávám. Snažím se brát v úvahu to, co si myslí velká část lidstva. Určitě existuje realistický cíl, který je třeba sledovat, a sice odstranit vůdce Hamasu, kteří tuto hrůzu spáchali. A neplést si Palestince s Hamasem, to je reálný cíl.

Druhá věc je cílená reakce. Definujme realistické politické cíle. A třetí věc je kombinovaná odpověď. Protože bez politické strategie nelze účinně použít sílu. Nejsme v roce 1973 ani v roce 1967. Jsou věci, které žádná armáda na světě neumí, a sice vyhrát v asymetrické válce proti teroristům. Válka proti terorismu nebyla nikdy nikde vyhrána. A místo toho spouští extrémně dramatické přečiny, cykly a eskalace. Pokud Amerika prohrála v Afghánistánu, pokud Amerika prohrála v Iráku, pokud jsme prohráli v Sahelu, je to proto, že je to bitva, kterou jednoduše nelze vyhrát, není to tak, že máte kladivo, uhodíte na hřebík a problém je vyřešen. Musíme zmobilizovat mezinárodní společenství, dostat se z téhle západní pasti, ve které se nacházíme.

[de Malherbe: Není na nás, abychom si vybírali, kdo bude vůdci Palestiny.]

Izraelská politika posledních let nutně nechtěla palestinské vedení pěstovat… Mnozí jsou ve vězení a zájem Izraele – protože opakuji: v té době to nebylo v jejich programu ani zájmu, nebo si to alespoň mysleli – namísto toho bylo rozdělit Palestince a zajistit, aby palestinská otázka odezněla. Jenže palestinská otázka neodezní. A tak ji musíme řešit a najít odpověď. Tady potřebujeme odvahu. Použití síly je slepá ulička. Morální odsouzení toho, co udělal Hamás – a v mých slovech neexistuje ohledně morálního odsouzení této hrůzy žádné „ale“ – nám nesmí bránit v politickém a diplomatickém postupu osvíceným způsobem. Zákon odvety je nekonečný cyklus.

[de Malherbe: „Oko za oko, zub za zub“.]

Ano. Proto musíme politickou odpověď zastávat my. Izrael má právo na sebeobranu, ale toto právo nemůže být bezohlednou pomstou. A nemůže existovat kolektivní odpovědnost palestinského lidu za činy teroristické menšiny z Hamasu.

Když se do tohoto koloběhu hledání chyb dostanete, vzpomínky jedné strany se střetnou se vzpomínkami druhé. Někteří staví vedle sebe vzpomínky Izraele se vzpomínkami na Nakbu, katastrofu z roku 1948, což je katastrofa, kterou Palestinci dosud zažívají každý den. Takže tyto cykly nemůžete přerušit. Musíme mít samozřejmě sílu pochopit a odsoudit to, co se stalo, a z tohoto hlediska není o našem postoji pochyb. Ale musíme mít také odvahu, a to je diplomacie… diplomacie je o tom, umět věřit, že na konci tunelu je světlo. A to je ta mazanost historie; když jste na dně, může se stát něco, co dává naději. Kdo by si po válce v roce 1973 pomyslel, že před koncem desetiletí Egypt podepíše mírovou smlouvu s Izraelem?

Debata by neměla být o rétorice nebo volbě slov. Dnešní debata je o akci; musíme jednat. A když přemýšlíte o akci, jsou dvě možnosti. Buď je to válka, válka, válka. Nebo jde o snahu směřovat k míru a znovu to zopakuji, je to v zájmu Izraele. Je to v zájmu Izraele!

---

[PJ]