Neúspěšný atentát na Roberta Fica vyvolává přízrak západního spiknutí

Komentář Robert Fico’s failed assassination raises specter of Western plotting vyšel na serveru The Greazone 31. května 2024

Nezávislý postoj slovenského premiéra Roberta Fica si vysloužil hněv NATO a EU. Spustilo jeho pokus o atentát spiknutí řízené Západem, jehož cílem bylo sesadit jeho problematickou vládu z úřadu?

15. května byl za bílého dne málem zavražděn slovenský premiér Robert Fico. Když si během veřejného vystoupení potřásal rukou s příznivci, atentátník ho střelil dvakrát do břicha a jednou do ramene. Útok způsobil, že bojoval o život, zatímco se úřady předháněly v hledání stop a mnoho pozorovatelů doma i v zahraničí si lámalo hlavu nad motivy možného atentátníka a nad tím, zda za útok nejsou nějakým způsobem zodpovědní zahraniční aktéři. A tyto otázky navzdory okamžitému zatčení atentátníka tyto otázky týdny později stále přetrvávají.

Fico, zkušená slovenská politická osobnost, byl znovu zvolen v září 2023 uprostřed vlny veřejné nevole nad zástupnou válkou na Ukrajině, a přislíbil ukončení dodávek zbraní do Kyjeva a protiruských sankcí. Západní vůdci, novináři a učenci během kampaně agresivně podněcovali obavyČesky z návratu „proputinovského“, „populistického“ kandidáta do úřadu. Západem podporované ukrajinské „Centrum pro boj proti dezinformacím“ ho v dubnu 2022 veřejně obvinilo ze šíření „infoteroru“.

Mnoho Slováků to ale vidí jinak. Říkají, že se Fico pouze zavázal bránit suverenitu Slovenska a vládnout v zájmu svého národa, nikoli v zájmu Bruselu, Kyjeva, Londýna a Washingtonu. Pro západní politiky přišlo jeho vítězství ve velmi nevhodnou dobu, kdy se po celé Evropě rychle šíří veřejná a politická shoda ohledně zástupné války na Ukrajině.

Od Ficova zvolení ho média jako německá státní televize Deutsche Welle označují za „hrozbu“Česky pro EU a NATO. Jeho prohlášeníČesky, že Kyjev musí postoupit území Rusku, aby válku ukončilo, nemělo v západních hlavních městech velký ohlas. V dubnu premiér svůj vlastní atentát zdánlivě předpovědělČesky a varoval, že zhoubné politické klima v Bratislavě může vést k vraždám politiků.

Na domácí půdě se na Fica kvůli jeho saze o neutralitu v konfliktu neúnavně zaměřuje řada ze zahraničí financovaných médií a nevládních organizací. Více než dva roky po ruské intervenci však místní průzkumy ukazují, že jen 40 % občanů připisuje vinu za zástupnou válku Moskvě a 50 % považuje USA za hrozbu pro národní bezpečnost. Mezitím 69 % Slováků věří, že tím, že pokračuje ve vyzbrojování Ukrajiny, Západ „Rusko provokuje a přibližuje se válce“ a 66 % souhlasí s tím, že „USA zatahují [jejich] zemi do války s Ruskem, protože z toho profitují.“

Když byl Fico v září 2023 znovu zvolen, tento novinář spekulovalČesky, že by se na Slovensku brzy mohla chystat barevná revoluce. Nyní nám zbývá uvažovat o tom, zda pokus o atentát na premiéra nebyl spiknutím ze strany Západu, jehož cílem bylo sesadit jeho problematickou vládu z úřadu. I když je nakonec na cestě k zotavení, hrozba převratu organizovaného ze zámoří stále trvá. Rozsáhlá opoziční politická a mediální infrastruktura sponzorovaná Spojenými státy způsobuje v Bratislavě zmatek, který by mohl snadno dále eskalovat.

Slovensko se od konce studené války od svých sousedů lišilo. Začlenění země do EU a NATO a neutralizace její rebelské politiky a obyvatelstva si vyžádaly obrovské časové a finanční investice Bruselu a Washingtonu a neúnavné vměšování se do vnitřních záležitostí země ze strany organizací a aktérů financovaných ze zahraničí. Ficův návrat k moci hrozil nejen zhacením tohoto projektu, ale také efektem regionální infekce. Dezinfekce země se proto pro Západ stala nanejvýš naléhavou.

Čistka na Facebooku naznačuje, že atentátník nebyl „osamělý vlk“

Ficův atentátník, 71letý Juraj Cintula, patří mezi Slováky, kteří Ficovy postoje nepodporují. Od jeho zatčení se objevil rozporný obraz tohoto muže. Někteří známí ho popisují jako „divného a naštvaného“ a „proti všemu“. Jiní popisujíČesky, že byl pokorný a umírněný, že tak zřejmým kandidátem na pokus o politickou vraždu na vysoké úrovni nebyl. Cintula, zapřisáhlý kyjevský ultra, tvrdí, že jednal sám, jeho činy byly motivovány touhou nahradit Ficovu vládu proukrajinskou administrativou. Slovenské soudní dokumenty uvádějí, že Cintula „chce, aby byla Ukrajině poskytována vojenská pomoc, a současnou vládu považuje za Jidáše Evropské unie“ a říkají, že tento postoj je důvodem, proč se potenciální atentátník „rozhodl jednat“.

Mainstreamová média ve zjevné snaze možného vraha polidštit představilaČesky Cintulu z velké části jako disidentského básníka a spisovatele. Naproti tomu Aaron Bushnell[1], který se v únoru na protest proti Washingtonu napomáhajícímu genocidě v Gaze upálil, byl novináři široce popisovánČesky jako nepřizpůsobivý, duševně nemocný vyvrhel. Žádný západní zdroj nezmínil, že v 80. letech byl Cintula pod dohledem československých bezpečnostních služeb.

Důvod zájmu Čechoslováků je nejasný, i když mohlo jít o protikomunistické aktivity nebo zahraniční kontakty. Zda měl Cintula na Slovensku nebo mimo něj buřičské spojence, je pro policii klíčovou linií vyšetřování. Zdrojem intenzivního podezření je také to, že všechny stopy facebookového profilu atentátníka byly dvě hodiny po střelbě, než se k informacím dostali vyšetřovatelé, z internetu komplexně smazány.

Zatímco je obvyklé, že sociální síť po takových incidentech profily od „nebezpečných jedinců“ čistí – což je kvůli investigativnímu zpravodajství osudem tohoto novinářeČesky –, v Bratislavě se Facebook spoléhá na spolupráci místních jednotlivců a organizací s policií. Podle všeho byl Cintulův profil vymazán dříve, než byla jeho identita v místních médiích zveřejněna. Slovenské úřady se nyní musí spolehnout na FBI, že vymazané informace zajistí a poskytne. Otevřenou otázkou je, zda to, co bude poskytnuto, nebude vyčištěno.

Dalším znepokojivým rysem mainstreamového zpravodajství o střelbě je všudypřítomné vytrvalé poukazování na nestabilní politiku Slovenska. Podle tohoto příběhu Ficova protizápadní politika přiživila chaotický stav věcí, vyprovokovala pokus o atentát a učinila z něho nakonec odpovědného za pokus o útok na jeho život. Ve dnech následujících po střelbě BBCČesky , Financial TimesČesky , New York TimesČesky a německý Der SpiegelČesky připsaly vinu údajné „toxické“ politické kultuře Slovenska. Poslední po výrazném odporu veřejnosti znění revidoval.

Dal by se připustit závěr, že západní novináři považují za samozřejmé, že vzpírání se vůli EU/USA poskytuje legitimní důvod k zastřelení. Západní politici tak jednoznačně činí. Gruzínský premiér Irakli Kobakhidze 23. května prozradil, že ho eurokomisař Oliver Varhelyi varoval, že pokud jeho vláda neupustí od vysoce kontroverzního zákona o „transparentnosti zahraničního vlivu“, který by místní nevládní organizace přinutil zveřejňovat informace o zdrojích svých příjmů, může ho potkat stejný osud jako Fica.

Poté, co Varhelyi v telefonátu s Kobachidzem vyjmenoval různé způsoby, jak by EU mohla odvetu proti Gruzii provést, údajně prohlásil: „Podívejte se, co se stalo Ficovi, měli byste být velmi opatrní.“

Varhelyi od té doby potvrdilČesky , že v soukromých rozhovorech s Kobachidzem Ficův osud zmínil, ale tvrdil, že mu šlo pouze o to, „odradit gruzínské politické vedení“ od přijetí omezení nevládních organizací financovaných ze zahraničí. Varhelyi v písemném prohlášení trval na tom, že prostě „cítil potřebu“ předsedu vlády varovat, „aby již tak labilní situaci dále nerozdmýchával“, a tvrdil, že „poslední tragickou událost na Slovensku… uvedl pouze jako příklad a jako odkaz na to, kam až může taková vysoká úroveň polarizace ve společnosti vést.“

Veřejné záznamyČesky ukazují, že specialisté na změnu režimu americké vlády z National Endowment for Democracy (NED)[2] na Slovensku napumpovali miliony do nevládních organizací a médií pod záštitou světsky znějících iniciativ, jako je „posílení občanské společnosti“ a „propagace demokratických hodnot mezi mládeží“. Podobný jazyk se používá k popisu účelu nadačních grantů v Gruzii, které financují skupiny v popředí nedávných násilných nepokojů v ulicích Tbilisi, jak dokumentovalČesky The Grayzone. Asi není překvapením, že příjemci grantů NED jsou ve svém odporu vůči Ficovi jednotní.

Každý, kdo hledá zdroj slovenské „toxické“ politiky, nemusí hledat dále než tyto organizace podporované USA. Washington pod tímto kotlem přikládá už téměř tři desetiletí, a když se všechny strany slovenské politické třídy navzájem obviňují z rostoucí vlny nenávisti, doufá, že kotel konečně exploduje.

Na Slovensku se kul plán změny režimu

Svržení Slobodana Miloševiče v Jugoslávii v roce 2000 organizované NED vytvořilo plán povstáníČesky, který byl následně exportován ve formě barevných revolucí. Ale v průběhu 90. let zdokonalovali slovenští aktivisté taktiku, kterou američtí agenti pro změnu režimu v sovětské sféře nakonec použili.

Bratislava byla v té době jednou z mála postkomunistických zemí, které nepřijalyČesky zničující neoliberální politické a ekonomické reformy, ani neusilovaly o členství v EU či NATO. Tehdejší slovenský premiér Vladimír Mečiar za svůj nezávislý postoj tvrdě zaplatil. Neúnavně pomlouvaný americkými a evropskými vůdci jako ruský pěšák se rychle stal cílem změny režimu.

V roce 1997 tehdejší ministryně zahraničí Madeleine Albrightová Slovensko veřejně popisovalaČesky jako „černou díru v srdci Evropy“, čímž ho formálně vyznačkovala k odstranění. A tak NED financoval vytvoření Občanské kampaně 98Česky (OK’98), koalice 11 protivládních nevládních organizací.

Výslovně po vzoru dřívějšího úsilí financovaného NED v Bulharsku, zabývajícího seČesky „vytvářením chaosu“ poté, kdy Socialistická strana vyhrála volby v roce 1990, bylo mnoho zúčastněných jednotlivců součástí československých protikomunistických disidentských skupinČesky z dob studené války. OK’98 byla veřejně koncipována jako nestranická kampaň ke zvýšení volební účasti, ale její obrovské zdroje byly výslovně používányČesky na protivládní cíle. Mezi její aktivity patřily rockové koncerty, krátké filmy a televizní inforeklamy, v nichž slovenské celebrity vyzývaly mladé lidi k volební účasti.

Mečiar vyšel z voleb v roce 1998 s nejvíce hlasy, ale opozice získala dostatek křesel na sestavení vlády. Aktiva NED, která je postrčila k vítězství, pokračovala v praktickém školení prozápadních agitátorů podporovaných NED, jako byla PoraČesky, která v roce 2004 podnítila „oranžovou revoluci“ v Kyjevě. Povstalecká mládežnická skupina úspěšně odvrátila znovuzvolení prezidenta Viktora Janukovyče a na jeho místo dosadila neoliberálního Viktora Juščenka podporovaného Spojenými státy.

Návrat Roberta Fica představoval proti probíhající americké „demokratizaci“ bývalé sovětské sféry významnou výhodu. Otevřel vyhlídky pro další kandidáty a vlády kritické k NATO získat úřad jinde v Evropě v nejnevhodnějším okamžiku, jaký si Brusel a Washington mohly představit.

Ne náhodou rostly právě v této době preference německé Alternative für Deutschland raketovým tempemČesky. Postavení euroskeptické strany v posledních měsících prudce stouplo a vyvolalo mainstreamové výzvy k jejímu úplnému zákazu. A pouhý týden před Ficovou střelbou se v Severní Makedonii vrátila k moci antiestablishmentová strana VMRO-DPMNE, která zvrátila barevnou revoluci poháněnou NATOČesky, která ji téměř o deset let dříve zbavila úřadu.

Jak protizápadní reakce nabírala na síle, mohlo padnout i rozhodnutí udělat na Slovensku krvavou červenou čáru.