Atentátník Luigi Mangione versus Karl Popper

Glosa https://strategic-culture.su/news/2024/12/22/luigi-mangione-vs-karl-popper/“ target=“_blank“ rel=“noopener“>Luigi Mangione vs. Karl Popper vyšla na serveru Strategic Culture Foundation 22. prosince 2024

© Photo: Public domain

.

Karl Popper byl asi nejvlivnějším filosofem 20. století: suverénně ovládal vědu i politiku. Ve výuce filosofie se často připomíná jeho epistemologie (gnozeologie, noetika) poskytující kritéria k rozlišení vědy od pseudovědy – tj. od kategorie, do níž se umisťuje i marxismus. Avšak jeho příspěvek k politickému myšlení zastiňuje i jeho vědeckou práci. Popper ve své práci Otevřená společnost a její nepřátelé položil základy pojetí demokracie v poválečné éře.

Kniha vyšla roku 1945 s podporou liberálního aristokrata Friedricha von Hayeka. Popper býval chudý rakouský novokřesťan (luterán), kterému se s velkými potížemi podařilo uprchnout před Hitlerem a skončil na Novém Zélandu. Kdysi byl marxistou, který se však ve Vídni sblížil s liberály. Roku 1945 měl tudíž objemnou knihu, která vysvětlovala, proč je demokracie (tj. „otevřená společnost“) nadřazená komunismu a fašismu. Popper jak v oblasti epistemologie, tak ve sféře politiky prováděl binární klasifikace. V epistemologii je teorie buď vědecká, nebo pseudovědecká. V politice je společnosti buď otevřená, nebo uzavřená. Demokracie by měla být otevřenou společností; uzavřená společnost by právě tak měla směřovat ke komunismu, fašismu nebo k nějakému dalšímu politickému režimu inspirovanému Hegelem nebo Platónem.

Popperova politická teorie se zakládá na jeho epistemologické vizi. Pro něj není možné dokázat, že vědecká teorie je pravdivá; je možné dokázat jen, že je chybná. Veškerá věda je tudíž provizorní; platí jen tak dlouho, dokud někdo neprokáže, že je chybná. Podle Poppera není účelem vědy objevit pravdu, nýbrž spíše se postupně vymaňovat z chyb, když se vědecké teorie postupně nahrazují lepšími.

Popper na politiku pohlíží jako vědec a se svým rovnostářstvím pocházejícím z jeho luteránské výchovy pohlížel na každého občana jako na občana-vědce, stejného, jako byl on sám. Společnost není pojímána jako mašinérie, v níž se s veřejným blahem zachází volně a podle vlastního uvážení, nýbrž spíše jako velká laboratoř veřejných politik. Je tudíž důležité držet společnost vždy otevřenou ke změnám tak, aby mohl být selhavší systém svržen a nahrazen lepším. V Popperově utopii by se politik neměl chlubit, že dělá věci správně (protože nic takového neexistuje), nýbrž by se spíše měl chlubit chybami, které ve své vlastní politice objevil.

V této liberální utopii měla svoboda slova velice specifickou funkci, neboť umožňuje vynořit se novým vědeckým a sociálním teoriím. A je to na občanech, aby je četli a zavrhli, pokud jsou chybné. Tento argument je velice millovský[1]: chybné ideje musí cirkulovat a chyby se musí odhalit, a sice využitím svobody slova. Opakem této racionální konfrontace navržené Popperem je fyzická konfrontace. Svobody slova tudíž nelze použít k podněcování k násilí – revoluce z první poloviny 20. století byly chápány jako násilné. Ale taková sexuální revoluce, ač nenavržená Popperem, je z popperovského hlediska legitimní revolucí, neboť nepoužívá sílu. Na druhé straně komunistická revoluce legitimní není, protože sílu používá.

Pro Poppera je užití násilí protikladem k užití rozumu a v demokracii by se problémy měly řešit jen prostřednictvím racionální debaty.

Kontroverze ve Spojených státech tento měsíc se dotýkaly choulostivého místa poválečného popperovského konsensu, v němž lze sice říci skoro vše, ale udělat nelze skoro nic. Ředitele ohromné zdravotní pojišťovny Briana Thompsona z UnitedHealthcare zavraždil Luigi Mangione, mladý a úspěšný muž z dobré rodiny, který ve svém shrnujícím manifestuČesky poskytl následující zdůvodnění:

Připomínám: USA jsou na 1. místě v drahotě zdravotního systému na světě, řadíme se však zhruba na 42. místo v průměrném věku dožití. United je (nečitelné) v USA největší společností podle tržní kapitalizace hned za Applem, Googlem a Walmartem. Rostla a rostla, ale co náš průměrný věk dožití? Ten ne, realitou je, že tyto (nečitelné) se prostě staly příliš mocné a neustále pokračovaly ve zneužívání naší země za účelem nesmírného profitu, neboť americká veřejnost dovolila, aby jim to procházelo. Problém je zjevně daleko složitější, já ale nemám tolik místa a upřímně ani nepředstírám, že bych byl tou nejkvalifikovanější osobou k přednesení plné argumentace. Mnozí ale tu korupci a hrabivost objasnili už před desítkami let (např. Rosenthal, MooreČesky), avšak problémy prostě trvají dál. V tomto okamžiku to není věcí uvědomění, nýbrž jde jasně o probíhající mocenské hry. Já jsem zřejmě první, kdo se tomu postavil s tak brutální poctivostí.

Vypadá to, že Brian Thomson byl vybrán, protože jej v otevřeném dopise kritizovala už Americká asociace nemocnic za plány odmítat pohotovostní služby. Navíc začala společnost za Thompsona využívat k odpírání služeb umělou inteligenci. Uvedená společnost spolu s ostatními, kterým pojištění proplácí Medicare, letos jejich odmítání služeb zaujalo i pozornost senátní subkomise.

Kdyby Popperův systém fungoval, americký zdravotnický systém by už dávno zkolaboval. Problém ale je, že tím, co celý poválečný demokratický liberalismus ignoroval, je nekontrolovaná moc peněz. Ať už k lepšímu či k horšímu, Mangionovy činy nám připomínají, co bylo do očí bijící, když se rýsovaly obrysy komunismu v Evropě: že někdo jde brutálně po velice bohatých.

[1]John Stuart Mill, anglický filosof, empirik, politický ekonom a liberální politik

Bruna Frascolla je brazilská historička filozofie, doktorka filozofie na Federal University of BahiaČesky, překladatelka a esejistka. Zajímá se o 17. a 18. století a o helénistické období. Studovala epistemologii Davida Huma. Publikovala řadu filosofických esejůČesky a několik knihČesky, poslední As ideias e o terrorČesky (Jako nápady a teror, 2023). Má svůj SubstackČesky a kanál na TelegrafuČesky a píše pro Gazeta do PovoČesky, Estado da ArteČesky, Strategic Culture FoundationČesky.