Biden se snaží udělat ústupky, zatímco se ‚Izrael‘ hroutí zevnitř

Analýzu Biden scrambles to make concessions as ‚Israel‘ collapses from within publikoval deník Al Mayadeen 4. června 2024

„Izrael“ na pokraji rozpadu (ilustrace: Zeinab al-Hajj; Al Mayadeen English)

Při rychle probíhajícím politickém a státním rozpadu, bez karet, které by mohl na bojišti nebo ve vojenské aréně vytáhnout, docházejí Tel Avivu možnosti získat víc času.

Večer 31. května Biden naléhal na schválení tříbodového plánu k ukončení války a nabádal „Izrael“, aby přijal vícestupňový návrh na úplné stažení z Gazy, výměnu zajatců a obnovení humanitární pomoci enklávě v průběhu šestitýdenního (i když pravděpodobně prodlouženého) příměří. Jeho návrh nejenže působil spíše jako ústupek palestinskému odboji, dokonce i přes jeho smířlivost vůči Izraelcům, ale odpovídal stejnému tříbodovému plánu příměří, který al-Qassam představil měsíce před „izraelskou“ invazí do Rafahu. Po odmítnutí „Izraelem“ a následné invazi do Rafahu dal Hamás jasně najevo, že tyto ústupky jsou největší, na jaké bude ochoten přistoupit. Na druhou stranu, USA a „Izrael“ jsou čím dál tím více izolované, více defenzivní, více postižené ztrátami a více zatížené nevratnými škodami na politické a vojenské úrovni.

Ačkoli Biden řekl, že „Izrael“ za posledních 8 měsíců síly Hamásu „zdevastoval“, spěch a naléhavost prezidenta USA při naléhání na příměří byly motivovány realitou opaku: že palestinský a libanonský odboj Hizballáhu přivedl okupovanou Palestinu na na pokraji osvobození a „Izrael“ na pokraji rozpadu. Palestinský a libanonský odboj, i když vezmeme v úvahu jejich eskalaci, stále vynaložily jen zlomek své kapacity. Tunely a infrastruktura palestinského odboje jsou stále nedotčené. Sionistická entita tvrdí, že ztratila asi 600 vojáků, ačkoliv byl počet vojáků a důstojníků hlášených Haaretzem v první den Záplavy Al-Aksá mnohem vyšší, což ukazuje, že skutečný počet je mnohonásobně vyšší a strukturální poškození armády nevratné.

Zatímco se sionistická entita vyrovnává s kolapsem své odstrašující síly a sklízí plody své absence strategie, Spojené státy rovněž selhaly ve svých pokusech snížit zátěž operací Hizballáhu proti sionistické entitě vyjednáváním separátních mírových dohod s libanonskými odbojovými skupinami. 31. května bývalý izraelský voják a Bidenův energický vyslanec Amos Hochstein znovu zamířil do Bejrútu v marných pokusech podplatit Libanon dalšími 12 hodinami elektřiny výměnou za obnovení statusu quo na Izraelem okupované palestinské hranici z doby před 7. říjnem. Hizballáh však tváří v tvář nesčetným francouzským a americkým pokusům po celé měsíce jasně dával najevo, že omezení tlaku na sionistickou entitu ze severní okupované palestinské fronty závisí zcela na ukončení války v Gaze. Generální tajemník Hizballáhu Sayyed Nasrallah ve svém posledním projevu zmínil také spojený osud Palestiny a Libanonu, když zdůraznil, proč Hizballáh do boje na straně Gazy vstoupil: „Tato bitva znamená budoucnost libanonského blahobytu a suverenity, stejně jako palestinských.“

Hizballáh, který stále využíval jen zlomek své kapacity, dále zasáhl již tak postižený sever okupované Palestiny zcela neodchycenými raketami Burkan a kamikadze drony, což mělo za následek nepřetržitou palbu na více než 30 míst napříč těmito osadami, zejména v Kirjat Šmona a okupovaných Golanech. Podle izraelských představitelů zbývá už jen aby elitní jednotky Hizballáhu Radwan napochodovaly rovnou skrz ně.

Porovnejte to s nedostatkem vize, kterou má „Izrael“ pro svou rozpadající se budoucnost, natož pro zbytek tohoto obléhání. Od začátku hrozivé invaze sionistů do Rafahu palestinský odpor na každém kroku přepadal, decimoval a ničil armádní vozidla v hodnotě mnoha milionů dolarů. Hned po invazi sionistické entity do Rafahu Hizballáh své přesné údery na izraelské základny okamžitě zesílil, přímo a důsledně zasahoval své cíle a ničil celá seskupení vojáků. Bylo evidentní, že zatímco „Izrael“ strávil měsíce před invazí do Rafahu chlubením se a vyhrožováním, Hamás a Hizballáh čas trávily přípravami a propočty a na obou frontách zintenzivňovaly své útoky se sžíravou intenzitou a přesností.

Zatímco Hamás zatápí „Izrael“ na zemi, Hizballáh pracoval na neutralizaci a deaktivaci „izraelské“ dlouho vychvalované vzdušné převahy. Na námořní frontě Ansar Alláh zcela zablokoval námořní cesty pro sionistickou entitu, expandoval do své 4. fáze eskalace, zcela zablokoval sionistické lodní cesty nejen přes Rudé moře, ale také po celém Indickém oceánu. 30. května, v reakci na jeho podporu Gazy a Ansaralláhu a sestřelení šestého amerického bezpilotního letounu Reaper MQ9 za 3 miliony dolarů, zahájily USA nálet na rozhlasovou stanici v Hodeidah, pobřežní Jemen, zabily 16 lidí a desítky dalších zranily. V reakci na to Ansar Allah přešel od cílení na izraelské komerční lodě k přímým útokům na samotné americké letadlové lodě a provedl úspěšný útok na USS Dwight D. Eisenhower.

Dnes okupační média přiznávají, že „Izrael“ ztratil kontrolu nad hranicí okupované Palestiny s Libanonem, přičemž návrat osadníků na sever okupované Palestiny se pro entitu stal vedle všech ostatních dalším nedosažitelným cílem. Přes 100 000 osadníků opustilo okupovanou Palestinu (jiné odhady však uvádějí 60 000 až 80 000), přičemž ve městech na severu je téměř polovina přesvědčená, že se už nevrátí. Osadníci byli historicky základní strategií a pákou k zajištění kontroly nad zemí, kterou „Izrael“ okupuje. Během prvních několika týdnů od Záplavy Al-Aksá do konce října 2023 bylo evakuováno více než 28 osad.

Dnes je téměř celý region mezi libanonsko-palestinskou hranicí a linií z Naharíje do Safadu v okupované Palestině většinou opuštěný. Generální ředitel kanceláře bývalého izraelského premiéra Rabina, Šimon Ševes, jde ještě o krok dále, když říká, že „Izrael“ jasně prohrál okupovaný al-Džalíl, a připustil, že „bezpečnostní pás Izraele s Libanonem nyní prochází linií Amiad-Acre. “

Po celou dobu byl rozpad „Izraele“ patrnější jak z hlediska území, tak z hlediska fungování vlády okupační entity. Článek publikovaný v Haaretzu, jak ukazuje obrázek, zdůrazňuje novou hranici díky odporu Hizballáhu. „Izrael“ po potenciálním příměří nemá žádný plán ani kurz, jak obnovit severní hranici země, kterou okupuje, přičemž Hizballáh je na dobré cestě k vytvoření nové bezpečnostní zóny.

Poté, kdy okupační vláda nedokázala návrat osadníků zajistit, začal probíhat územní kolaps spolu s vnitřním administrativním kolapsem uvnitř entity. Osada Margaliot na severu okupované Palestiny se nedávno od sionistické entity oddělila, což vyvolaly hlasité stížnosti jak osadníků, tak jejich administrativy na „nedostatek ochrany“ ze strany sionistické vlády. V srpnu, měsíc a půl před Záplavou Al-Aksá, přiznali někteří osadníci z Margaliotu, že preferují ochranu Hizballáhu. Dny po invazi do Rafahu pod zcela neodchycenými a přesnými údery bezpilotních letounů Hizballáhu se vůdci severoizraelských osad sešli na fóru „Izraelské“ zóny konfliktu, aby se odtrhli a vytvořili nezávisle spravovaný „Stát Galilea“.

Sayyed Nasrallah ve svém posledním projevu z 31. května vedení sionistické entity připomněl rozsah jeích ztrát. S ohledem na tvrzení izraelského ministra bezpečnosti Gallanta a premiéra Netanjahua o vítězství a úspěchu odhalil Sayyed Nasrallah plytkost jejich tvrzení, zejména prázdného vychloubání a vidině několik měsíců trvajících izraelských hrozeb invaze do Libanonu. K ponížení přispěl Hizballáh, když zasadil údery, které nejen prokázaly vybroušenou a dokonalou přesnost, ale provedl také útoky zblízka, jako velmi působivé údery libanonského odporu na základnu Ramya a kopce Kfar Chouba, decimování velitelství 91. divize okupační armády nebo zničení velitelství 769. východní brigády v Kirjat Šmona 1. června.

Vedení entity nikdy nebylo blíže úplnému kolapsu. Spor mezi Netanjahuem a jeho ministrem bezpečnosti Gallantem dosáhl bodu zlomu, sporu mezi šéfem bezpečnosti trvajícím na smíření se s konsensem Washingtonu o budoucnosti palestinské vlády – kompradorské palestinské vlády – a izraelským premiérem, který trvá na úplné sionistické nadvládě nad Gazou. Jeden izraelský voják v Gaze tyto rozpory posílil svými výzvami ke vzpouře proti izraelskému ministru bezpečnosti – „změňte svou taktiku,“ vzkázal IOF Gallantovi ve virálním videu, které na sociálních sítích zveřejnil i Netanjahuův syn Yair – „nebo vám náš vojenský převrat ukáže, jak vítězí skuteční Židé.

Mezitím okupační vedení sionistického subjektu, stejně jako jeho opozice, zůstávají v lajně s Netanjahuem, který je připraven Bidenovu dohodu o příměří odmítnout, přičemž izraelský opoziční vůdce Lapid na premiéra naléhá, aby ji přijal. Na druhém konci krajně pravicoví sionisté ve vládě, Ben-Gvir a Smotrich – v souladu s Netanjahuem, pohrozili, že pokud bude dohoda schválena, vládu úplně rozpustí. Samotná Rezistence umožnila podmínky, za kterých mohla přijít k vyjednávacímu stolu dokonce s převahou, zatímco USA a „Izrael“ byly postaveny před ultimativní návrh za předem stanovených podmínek Rezistence buď návrh nakonec přijmout, anebo utrpět ještě větší porážku na bojišti.

Po těžkých ztrátách v Džabalii byla izraelská armáda dále konfrontována s realitou blížící se porážky. Genocida již není prostředkem, jak izraelskou politickou vůli Palestincům úspěšně vnutit násilím, a zvrácení expanze a chuť porážky, která entitu zasáhla poprvé v roce 2000, „izraelský“ pád značně urychlí. Jak řekl vůdce palestinského islámského džihádu (PIJ) Abu Hamza ve svém posledním projevu, je to „hrůza z vyčerpání, která nepřítele z Gazy vyžene“. Při rychle probíhajícím politickém a státním rozpadu, bez karet, které by mohl na bojišti nebo ve vojenské aréně vytáhnout, docházejí Tel Avivu možnosti získat víc času.

Julia Kassem je absolventka University of Michigan Economics and Political Science, kandidátkou na Masters of Urban Policy na Americké univerzitě v Bejrútu, nezávislá novinářka, vědecká pracovnice a aktivistka. Žije v Detroitu, USA a je předsedkyní místní skupiny US Palestine Community Network. Zaměřuje se především na geopolitické a ekonomické otázky v arabském světě, Globální jih a Spojené státy. Publikuje zejména na serverech MondoweissČesky, Al-MayadeenČesky, RiverwiseČesky, MintpressnewsČesky, ReORIENTČesky, CounterpunchČesky, Arab American NewsČesky a řadě dalších.