1. Jan Campbell: Co potřebuje Stačilo!
2. Jan Campbell: 70. výročí založení Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang

Co potřebuje Stačilo!

Hradišťan, koncert v kostele svaté Barbory v Adamově, 6. října 2016 (Wikimedia Commons)

Úvod

Předem upozorňuji, že nemám v úmyslu kritizovat hnutí, ani jednotlivé osobnosti. Upozorňuji, protože žiji v zemi, ve které mnozí rychle a téměř vše berou osobně, proto se uráží, jednají emocionálně, často šovinisticky a idealizují vědění o tom co nás čeká, kdo rozhoduje a jak ve světě se věci mají.

Opakuji z posledního článku větu o klasické hegelovské dialektice: Vytvořit problém, naslouchat reakcím lidí, kteří na problém reagují, a pak přijít s řešením. A řešení je vždycky u známých elit takové, že prosazuje globalistickou agendu.

Není divu, že neúspěšná kandidátka na prezidenta Spojených států si vyřizuje účty s Joem Bidenem a demokraty. Nebyla to její chyba, shrnuje Kamala Harrisová ve své knize.  A dává nahlédnout do prohrané volební kampaně a do stavu své (demokratické) strany.

Úspěšný kandidát Trump dnes ve funkci prezidenta Spojených států v rekordním projevu k Valnému shromáždění se pustil do OSN, Evropy a jednotlivých spojenců. Masivně zaútočil na Německo – a z kancléře Merze udělal hlupáka. Co čeká budoucího českého premiéra nebo i prezidenta České republiky v Bílém domě, nebudu raději popisovat.

Jako příběh nejenom k zábavě připomínám včerejší jízdu prezidenta Macrona po Washingtonu, kterou musel ukončit pěšky, nehledě na telefon, číslo a slova prezidenta Trumpa. Dnes si musel počkat na zelenou dokonce i turecký prezident Erdogan. MAGA, štěstí prezidenta Macrona, kterého políbil člověk, a ne kulka nebo nůž, a Einsteinova pravda, že Svět je nebezpečné místo k životu, ne kvůli lidem, kteří jsou zlí, ale kvůli lidem, kteří s tím nic neudělají, vidíme tak v plné kráse.

Trump v OSN

Vztah mezi prezidentem Trumpem a čtecími zařízeními je starý nejméně deset let. Již od doby své první prezidentské volební kampaně v létě 2015, kdy ho nikdo nebral vážně, Trump požadoval, aby byly zakázány všechny čtecí zařízení. Každý, kdo čte, podvádí – tak to mělo být pochopeno. On sám mluví v zásadě svobodně, ale od té doby pravidelně podvádí. Rétorika se stala leitmotivem Trumpových projevů, ať už hovoří kdekoliv. Téměř vždy používá čtecí zařízení. Během poslední státní návštěvy ve Velké Británii četl poslušně podle protokolu a požadavků svých loutkovodičů dlouho a z papíru. A to je důvod, proč pozoruhodná shoda okolností umožnila hned na začátku Trumpova projevu na Valném shromáždění OSN pustit se do stavu čtecího zařízení v OSN. Přičemž je zcela jedno, jestli dotyčné zařízení bylo provozováno Bílým domem.

Druhý případ se týká vstupu do plenárního sálu. Prezident Trump se zasekl na eskalátoru na cestě do plenárního sálu, musel po něm vystoupat pěšky. To vše využil jako příležitost k vyřízení účtů s Organizací spojených národů. Vykreslil obraz rozbité, nadbytečné organizace, která problémy vytváří, místo aby je řešila. Jako symbol k tomu použil technické závady. To jsou dvě věci, které jsem dostal od Organizace spojených národů: špatný eskalátor a špatné čtecí zařízení. No, děkuji vám mnohokrát! řekl Trump.

Interpretace tohoto problému nutně obsahuje frontální útok na ženu, která v současné době předsedá Valnému shromáždění OSN: Paní předsedkyně z Německa. Potvrzuje to její reakce: Je jasné, že se musíme zlepšit, řekla Annalena Baerbocková ve svém uvítacím projevu v úterý ráno. Neměli bychom však dovolit cynikům, aby těchto chyb využívali, například tvrzením, že OSN je zastaralá, irelevantní, a že jde o plýtvání penězi. Když to Baerbocková řekla, Trump byl stále na schodišti OSN. Není pochyb, jak chápat její slova a komu byla adresována.

Trump reagoval na zmíněné příběhy jako profesionální cynik, který je velmi ochotný využít i té nejmenší chyby. Jeho poselství předsedkyni Valného shromáždění lze shrnout takto: Typicky německé, velkohubé, ale nic upečené a hotové k použití. Stačilo to pro Stačilo!?

Doufám, že stačilo, co řekl prezident Trump po setkání s prezidentem Zelenským na Valném shromáždění OSN: Ukrajina by s pomocí EU a NATO byla schopna znovu dobýt celé své území a jít ještě dál. Tato slova představují druhou nemožnost pro prezidenta Zelenského poté, co odmítl přiznat ztráty územní z bojů s Rusy. Pro těžko chápající je třeba poznamenat, že žádná z těchto dvou možností není snadným řešením, které by posílilo Zelenského pozici nebo zanechalo Ukrajinu silnou. Proto by stačilo vzít si na vědomí, že mluvit je stříbro, a mlčet je zlato a víra, že lze dosáhnout bezpečnosti vyzbrojováním národů, je osudnou iluzí.

Trump mluvil téměř hodinu

Včerejší projev prezidenta Trumpa v OSN byl nejen nejdelší, ale také nejchaotičtější ze všech Trumpových předchozích projevů v OSN. Proč? Prezident mluvil o cenách potravin v USA, větrných mlýnech ve Skotsku a věznicích v Rakousku a Švýcarsku. Tvrdil, že starosta Londýna chtěl zavést právo šaría a environmentalisté chtěli zabít všechny krávy. Vyjádřil také svou frustraci z toho, že byl kdysi přehlížen jako dodavatel na modernizaci sídla OSN. Se mnou byste dostali mahagonové stěny, připomněl všem s krátkou pamětí. A přešel k útoku na Evropu a na Německo. To by Stačilo! nemělo ignorovat.

Pomýlená uprchlická a energetická politika, tj. migranti a obnovitelné zdroje, uvrhnou kontinent do trosek, bylo jeho hlavním poselstvím. Nebylo zcela jasné, na které hlavy států a vlád Trump mířil, když řekl: Vaše země půjdou do pekla. Jedno je však jisté: počítal mezi ně Německo a tím i českou kotlinu. Bez spolupráce Německa s Českou republikou se nedá řešit migrační problematika, ani energetická, potravinová a cenová výzva, abych jmenoval některé.

Podle pravidla používat při výchově cukr a bič prezident Trump spojil kritiku Německa s chválou Německa. Německo bylo svedeno na velmi nemocnou cestu, a to jak v imigrační, tak v energetické politice. Na pokraj bankrotu vedla zemi zelená cesta, ale pak přišlo nové vedení. S fosilními palivy a jadernou energií vede Němce zpět tam, kde byli předtím, což je dobře. Baerbocková naslouchala s nehybným výrazem a mlčela, protože protokol nedovoluje komentovat přednášejícího. Připomínám, že ani německý ministr zahraničí, představitel nového vedení, nemohl vypadat šťastně. Proč? Johann Wadephul (CDU) ví, že černo-rudá koalice zatím nepřivedla do sítě žádné nové jaderné elektrárny a pár zdánlivě přátelských slov projev s útoky na Evropu a Organizaci spojených národů nijak ne(z)lepší. Ale jedno je více než pravděpodobné: Trump udělal z kancléře Merze hlupáka. Proč?

V srpnu kancléř Merz byl prezidentem označen za silného vůdce, když sedm trpaslíků z Bruselu a Evropy spěchalo do Washingtonu podpořit ukrajinského prezidenta Zelenského v Bílém domě. Současně ale existuje spekulace o tom, že Trumpova nechuť k Angele Merkelové, která ho během jeho působení v úřadu rozčilovala, pravděpodobně kancléři Merzovi pomáhá. Trump si všiml, že Merz se rozhodl ukončit politický odkaz zejména v migrační politice, že zná USA a výška jeho těla (necelé dva metry) se nikdy nesmí podceňovat.

Kromě toho Trumpova MAGA má svůj německý protějšek v AfD. A kancléř Merz si nedělá žádné iluze o prezidentovi a jeho politice. Doplňuji osobní hodnocení: V dokonalém světě, ke kterému jsme v tuto chvíli daleko, by se shromáždění OSN po tomto vystoupení rychle sešlo na tajném místě a společně by diskutovalo o bezpečnostních opatřeních. Pro Stačilo! by mělo platit osobní doporučení: Vzdát se snahy dostat se ke korytu moci. Proč se tak asi nestane?

Existují osobnosti v hnutí, které KK hodí vidle do cesty k obnově strany a země. Ale: komu není rady, tomu není pomoci. Dokazují to nejenom nedávná prohlášení představitelů Stačilo! o sňatcích, církevní restituci, ale plné ignorování možnosti doplnit svůj volební program prvky staré a nové české hudební a literární tvorby, kterou například představuje Pavlicův Hradišťan a Ulrychových Javory.

Dvě hodiny hledání vzácných zrnek pravdy

Poté, co Jiří Pavlica (Hradišťan) a Hana a Petr Ulrychovi (Javory Beat) na jednom pódiu v roce 2024 společně oslavili významná jubilea sourozenců Ulrychových (Petr 80 let, Hanka 75 a 60 let na hudební scéně), bylo mi ctí navštívit včera koncert Hradišťanu a Javorů v pražském divadle Hybernia.

Není třeba zdůrazňovat, že oba orchestry a jejich vedoucí patří mezi stálice české hudební scény. Svými písněmi přinášejí radost posluchačům už více než padesát let. Jiří Pavlica, který dnes stojí v čele Hradišťanu, byl dokonce po nějakou dobu členem skupiny Javory. Ale existuje i něco cenného: charakter a obsah písní, jejich melodika, inspirační zdroje a v neposlední řadě lidský aspekt – vlídný a upřímný přístup k posluchačům. Obzvláště dnes, v době narůstající hrubosti, idealizace vědění a arogance politických stran a hnutí se svými mýty, sliby a lžemi.

Možná právě proto se obě kapely rozhodly koncertovat společně s programem, ve kterém se představily nejen samostatně, ale společně, a ve kterém zazněly nové písně i nová aranžmá. Bohužel je nevyužila žádná politická strana a hnutí k oslovení voličů.

Ulrychových Javory

Mohli bychom listovat zpět po všech těch už popsaných stránkách. Na mnohých už písmo vybledlo, na mnohých je už skoro nečitelné, některé listy se ztratily. Krásná slova, ohebné věty! Vaším rubem je krátká, děravá a ošidná paměť. Kde tedy hledat vzácná zrnka pravdy? Máme zato, že v lidském díle. Naším hlavním dílem i údělem se staly písně. Tak nějak je napsáno v knize sourozenců, kteří pořád zpívají a koncertují, dokonce se dvěma kapelami!

V dětství oba sourozence výrazně ovlivnila opera: Otec byl operní pěvec (tenor) a sólista Janáčkovy opery v Brně. Petr od sedmnácti byl tři roky mimo domov. Poté vzniklo v Brně studentské divadlo a první Petrovy písničky. Hana v nich zpívala zpočátku nesmělé druhé hlasy. Big beat Vulkán s názvuky folk rocku, vliv slavných skupin šedesátých let a spolupráce s Alešem Sigmundem, abych jmenoval několik vlivů, dvojici postupně proměnila. Jejich písničky dobývaly hitparády. S rockovými Atlantis jsou úspěšní i v zahraničí. Ulrychovy se pomalu dostaly do československých hvězdných výšin.

Kritické období nastalo v roce 1968. Petr hned ráno 21. srpna 1968 zpíval živě do ilegálně vysílaného rozhlasu píseň Zachovejte klid (To ráno bylo klidný jako všechna rána, … a nikdo netušil, že otevře se brána pro křídla strašných ptáků, která nejsou sen. Zachovejte klid, se ozvalo z ticha, přišel k nám někdo, kdo nebyl pozvaný, zachovejte klid, když těžko se dýchá a každou chvíli někdo vběhne do rány. Zbývá mi jenom píseň, a proto zpívám jděte pryč, jděte pryč, pravdu nezničí tanky, my máme pravdu a vy jenom bič, zradu a bič.)

Nedlouho na to spolu s orchestrem Gustava Broma nahrál s Hanou LP Odyssea, první doloženou fúzi rockové kapely a big bandu. Pro Petra platilo, že cimbál je bicí nástroj, že puls houslí je rytmus, který ve světové hudbě nemá obdobu. A že to platí i o vnitřním rytmu moravských táhlých písní. Vznikají Javory jako předobraz československé world music. Písničkář se přitom poznenáhlu změnil ve skladatele. Vznikla monotématická alba Nikola Šuhaj loupežník, Meč a přeslice, Markéta Lazarová. Souběžně pak řada filmových a scénických hudeb: Sonáta pro zrzku, O statečném kováři, Legenda, Radúz a Mahulena, Koločava, My holky z městečka, Díky za každé nové ráno. Toto rozkošatění vrcholí sólovým albem Hany, Tichý hlas.

V roce 2006 nahrávají Javory nové písničky na albu Stromy, voda a tráva. Hana vydává sólovou kompilaci Tichý hlas – to nejlepší z let 1968 až 2006. Jiří Plocek na obalu desky napsal: S občasným přispěním své sestry Hanky vytváří bratr kytici jednoduchých písniček, v nichž cítíme všechno, starý poctivý beat, stejně jako moravskou lyriku a špičkování klezmerské muziky.

Pavlicův Hradišťan

Jiří Pavlica (1953) od roku 1970 působí v orchestru Hradišťan (jako houslista) a od roku 1978 až do současnosti je jeho uměleckým vedoucím. Byl ve svobodném povolání (člen skupiny Javory Petra Ulrycha), pracoval jako redaktor hudebního vysílání Československého (nyní Českého) rozhlasu v Brně, od roku 1994 je opět ve svobodném povolání. Jeho interpretační a tvůrčí činnost je spjata především se souborem Hradišťan.

Na verše Jana Skácela (1929-1989), českého básníka moravské národnosti, prozaika a autora poezie pro děti vznikl celovečerní komponovaný pořad a stejnojmenné album O slunovratu (1999). Za toto dílo získal jako autor hudby cenu nezávislých hudebních kritiků Žlutá ponorka. Zatím posledním autorským albem jsou Vteřiny křehké (2014).

Jako skladatel je Pavlica zařazován do oblasti crossoveru, což vychází z jeho bohaté spolupráce s hudebníky jiných žánrů (jazz, folk, rock, vážná hudba). V českém prostředí spolupracoval např. s Vlastou Redlem, Pavlem Žalmanem Lohonkou, Emilem Viklickým, s hudebními tělesy jako Spirituál kvintet, Bambini di Praga, Brněnský komorní orchestr, sbor Ars Brunensis, Pražská komorní filharmonie. Ze zahraničních osobností to byl např. Alister Anderson z Velké Británie, Yaz-Kaz z Japonska, Dizu Plaatjies z Jihoafrické republiky, Joel Frederiksen z USA.

Kromě koncertování na domácích scénách často vystupoval v zahraničí: hudební festival Cervantino v Mexiku, Stellenbosche v Jihoafrické republice, Womad ve Velké Británii, World Festival of Sacred Music Los Angeles v USA apod.

Výrazné je jeho působení v oblasti scénické kompozice (divadlo, film, rozhlas, televize) a v oblasti duchovní hudby (Missa brevis, 1997, přepracována 1999, orchestrace pro symfonický orchestr 2014, Oratorium smíru 2004, Brána poutníků, oratorium Porta peregrinorum 2012).

7. července 2006 vystoupil na XIV. Všesokolském sletu v Praze se zřejmě jeho nejslavnější písní – Modlitba za vodu – na text básníka Jana Skácela. S písní je spojen následující příběh: V roce 2013 za ním přišli lidé z reklamy, aby ji prodal, což odmítl. Ale držitel práv písně dal tvůrcům reklamy svolení. Pavlica jim ale řekl, ať si to tedy nahrají a nazpívají sami, když na to stejně nemá vliv. To se jim ale nezdálo. Nakonec si dal podmínku, že všichni, kdo se na tvorbě reklamy podílejí, svůj honorář odevzdají na dobročinné účely, což se stalo…

Včera jsem slyšel, pokud se nemýlím celkem 28 písníček. Jedna hezčí a svým textem přesvědčivější než druhá. Viděl a slyšel jsem, proto po dvouhodinovém představení jsem krátce mluvil s aktivními seniory v šatně a dovoluji si vyslovit obdiv a úctu, které v žádném případě nedovolují předvolební debaty. Přičemž by stačilo tak málo nenechat se vézt sliby, mýty a iluzemi vědění, nedovolit infiltraci několika osob a místo toho podívat se do studnice pravdy, krásy a české kultury, udělat si srovnání a nabídku občanům všech generací.

Taková část programu by dovolila integrovat i aktuální téma, které zpracovali James Robinson, Daron Acemoglu a Simon Johnson, kteří obdrželi v roce 2024 Nobelovu cenu za ekonomii za svou průkopnickou práci v oblasti ekonomické historie. Robinson a Acemoglu, vyrostli v Turecku, spolupracují v USA již desítky let, zdůrazňují hodnotu inkluzivních demokracií a společně napsali knihu Proč národy selhávají. Ve svých úsudcích o aktuálním vývoji v USA a ve světě však docházejí k pozoruhodně odlišným závěrům. A o to jde i v nastávajících volbách.

Ty budou pravděpodobně mít s pomocí nápovědy, že Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu ani bezpečnost (Benjamin Franklin, 1706–1790) a nejnovějších prohlášení ze zámoří klidnější průběh. Ústavní soud, který dnes rozhodl, pravděpodobně uslyšel růst trávy. Proč?

Kozel je nebezpečný zepředu, kůň zezadu, hlupák ze všech stran, praví staré židovské přísloví. Abych se té trojici vyhnul, jdu si poslechnout Šalomounovu Píseň písní, Motlitbu za vodu a Vynšujem vám, najít vzácné zrnko pravdy, dokud není pozdě.

Souhlasu netřeba.
24.09.2025

Zpět na obsah

70. výročí založení Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang

Sin-ťiang

Úvod

V říjnu se v Pekingu bude konat čtvrté plenární zasedání 20. ústředního výboru Komunistické strany Číny (KS Číny) a předtím 1. října připomínka 70. výročí založení Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang.

Podle programu čtvrtého plenárního zasedání podá politbyro zprávu o své práci Ústřednímu výboru Komunistické strany Číny a zasedání prostuduje návrhy na formulaci 15. pětiletého plánu (2026–2030) pro národní hospodářský a sociální rozvoj. Ten bude zrcadlit analýzu současné ekonomické a sociální situace v zemi s pěti autonomními oblastmi: Sin-ťiang, Vnitřní Mongolsko, Ning-sia, Kuang-si a Tibet, o kterém jsem psal odděleně. Současně připomínám, že 15. pětiletka je rozhodující fází pro uskutečnění socialistické modernizace. Proč?

Rozvoj Číny čelí hlubokým a složitým změnám, protože strategické příležitosti, rizika a výzvy jsou souběžné a nejistoty a nepředvídané faktory rostou. Na druhé straně lze identifikovat silné stránky socialismu s čínskými rysy, stejně jako obrovský trh země, kompletní průmyslový systém a bohaté zdroje talentů, které se stávají stále výraznějšími.

Na podporu hospodářského a sociálního rozvoje Čína bude plně a věrně uplatňovat novou filozofii rozvoje, dodržovat obecný princip pokroku při zachování stability a urychlení vytváření nového rozvojového paradigmatu a dodržování proaktivnější fiskální politiky, mírně uvolněné měnové politiky a rovnováhy mezi rozvojem a bezpečností. Není pochyb, že na zasedání bude zdůrazněna potřeba účinně uvolnit potenciál domácí poptávky, s cílem zajištění lepší kvality života občanů, stimulace soukromých investic a zvýšení jejich efektivity.

Předpokládám, že Čína bude dále regulovat neřízenou konkurenci mezi podniky v souladu se zákony a předpisy, pokročí v řízení výrobních kapacit ve strategických průmyslových odvětvích a v neposlední řadě zvětší podporu podnikům zahraničního obchodu. S podporou je spojena politika optimalizace slev, například na vývozní daně.

Obnova měst bude podporována vysokou kvalitou pomoci, aby rizika spojená s dluhy místních vlád mohla být aktivně řízena a zmenšována a atraktivita a inkluzivnost domácích kapitálových trhů zvětšena. Proto politika zaměstnanosti bude na prvním místě. Pracovní příležitosti pro klíčové skupiny společnosti, včetně agrárního sektoru povedou ke zlepšení víceúrovňového a kategorizovaného systému sociální pomoci, který vyloučí pád do chudoby.

Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang

Představuje jednu z pěti autonomních oblastí Číny, která je tradičně označovaná jako Východní Turkestán. Rozkládá se v centru Asijského kontinentu a tvoří ji Džungarie a Tarimská pánev, které jsou odlišné geograficky, etnicky i historickým vývojem. Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang představuje pro Čínu strategické území, které v roce 1949 bylo připojeno ke vznikající Čínské lidové republice.

Severní Sin-ťiang je hornatý, zatímco jižní Sin-ťiang tvoří převážně poušť s několika oázami. Celý region je etnicky rozmanitý, jižní část regionu je hustěji osídlena Ujgury, zatímco na severu žije více Chanů, Kazachů a Chuejů. Většina petrochemické a nerostné těžby v Sin-ťiangu probíhá na severu, který je ekonomicky rozvinutější než jih.

Dnes žije v oblasti cca 25 milionů obyvatel převážně Islámského vyznání (Ujgurové, Chanové, Kazaši, Chuejové) na rozloze 1 665 000 km², tj. s hustotou zalidnění 13,4 obyv./km² včetně hlavního města Urumči. Město a oblast jsem poprvé navštívil v roce 1992 v oficiální funkci vedoucího Koordinační kanceláře EU-TACIS a poradce premiéra Čyngyševa.

Již tenkrát jsem věděl, že se jedná o transnacionální etnikum, žijící dlouhodobě především v Kazachstánu, Kyrgyzstánu a dalších státech Střední Asie, s početnou diasporou v Turecku, méně početnou v Saúdské Arábii, Pákistánu a zemích, které Ujgurům udělily politický azyl. Přesto příprava na první oficiální jednání s vládním sinologem trvala 14 dní. Proč tak dlouho?

Jednak šlo o jazykové, psychologické a hodnotové otázky, včetně metafor a také o skutečnost, že tehdy byli ne všichni Ujguři spokojení s tím, že měli pocit být občany druhé kategorie. Jejich společnost byla narušena domácími a zahraničními akcemi, o kterých západní kritici, včetně členů akademické obce mlčí jako ryby. Asi proto i Ujguři na státních pozicích, do nichž by se nedostali bez politické loajality a členství ve straně, byli překvapivě kritičtí k vládní politice, jak jsem zjistil během oficiálních jednání a v neformálních setkáních.

Krátký výlet do historie

Když se v 17. a 18. století říše Čching rozšiřovala, připojila k Číně Sin-ťiang, Mongolsko, Tibet a Tchaj-wan. Když se císařství v roce 1911 zhroutilo a revolucionáři se pokusili vytvořit na troskách Čchingské republiky čínskou republiku, vyhlásily nezávislost Tibet a Vnitřní Mongolsko. Situace v Sin-ťiangu byla chaotickou. Různé režimy soupeřily o kontrolu a tři místní nečínské státy v Sin-ťiangu rovněž vyhlásily nezávislost na Číně.

Ale v roce 1949 KS Číny převzala kontrolu nad Sin-ťiangem, přijala kapitulaci koaliční vlády složené z Kuomintangu a Východoturkestánské republiky (ETR). Původní rozmanitost etnické identity se stala stavebním kamenem státní správy, která podporovala jazyk, vzdělání a kulturní projevy každé oficiálně uznané skupiny. Nejenom teoreticky, ale i prakticky státní správa chránila nechanské skupiny před diskriminací a kulturním vymazáním ze strany chanské většiny a zajišťovala každé skupině zastoupení ve vládě a straně. Připomínám, že se systém diverzity v ČLR již tenkrát lišil od režimů diverzity v liberálních demokraciích. Ukázalo se, že tam, kde nový systém byl skutečně zaveden, byl mezi nechanskými lidmi oblíbený. Byl o poznání více pluralitní a inkluzivnější než například v Americe.

V maoistickém období do konce sedmdesátých let Ujguři zažívali represe, kterým následovalo určité uvolnění v osmdesátých letech. Nechanské skupiny vzpomínají do dnes na 80. léta 20. století jako na zlatý věk politické rozmanitosti. Integrace území, a tak zvaná sinizace obyvatelstva se zesílily po nástupu v roce 2012 do funkce generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Číny (od března 2013 čínského prezidenta) Si Ťin-pchinga a jmenování Čchen Čchüan-kuoa stranickým tajemníkem Sin-ťiangu o čtyři roky později.

Od Si Ťin-pchingova nástupu se změnil způsob domácího vládnutí i zahraniční politiky. Nezměnil se ale společný rys situace Ujgurů, Tibeťanů a Mongolů. Například, že obývají oblasti, které jsou z hlediska rozlohy, geopolitiky a nerostného bohatství pro Peking nepostradatelné. Sin-ťiang tvoří šestinu rozlohy Čínské lidové republiky. Vnitřní Mongolsko představuje osminu, zrovna tak i Tibetská autonomní oblast. Vnitřní Mongolsko je pro Čínu klíčové, co se týče ložisek uhlí a vzácných zemin. V Sin-ťiangu leží největší domácí zásoby ropy. Tyto oblasti jsou strategicky důležité, protože tvoří pohraničí Číny, a Sin-ťiang je páteří iniciativy Nová hedvábná stezka.

Nová hedvábná stezka

Sin-ťiang, relativně uzavřené vnitrozemí, nyní hraje jednu ze zásadních rolí v Čínou navrhnuté a dnes realizované iniciativě Nové hedvábné stezky, přičemž hodnota zahraničního obchodu oblasti dosáhla v prvních pěti měsících letošního roku více než 67,4 miliardy jüanů (9,99 miliardy dolarů), což představuje meziroční nárůst o 30,9 %. Oblast mezinárodní obchodní oblasti zahrnuje železniční expresní uzel Urumči Čína-Evropa a komplexní zónu pod celní uzávěrou, které jsou klíčovým projektem budování hedvábné stezky v tomto regionu.

Od svého vzniku v roce 2015 oblast přitáhla investice ve výši více než 30 miliard jüanů (asi 4,44 miliardy dolarů) a získala více než 340 nových podniků. Byl také realizován projekt přeshraničního elektronického obchodu.

Do června 2022 bylo v oblasti uskutečněno více než 5 900 jízd nákladních vlaků Čína-Evropa na 21 trasách, které spojují 26 měst v 19 evropských a asijských zemích a regionech. Vlaky přepravují více než 200 kategorií zboží, od zboží denní potřeby a oděvů až po strojní zařízení a stavební materiál. S postupující spoluprací v rámci projektu Nové hedvábné stezky již Sin-ťiang není odlehlým koutem země, ale klíčovou oblastí a centrem, řekl prezident Si při návštěvě oblasti mezinárodního dopravního uzlu v Urumči.

Sankce a kritika Západu

Sankce USA na několik vedoucích sinťiangských představitelů se pojí se sankcemi na bavlněné výrobky takzvaných sinťiangských výrobních a stavebních sborů. Jedná se o významnou státní ekonomickou entitu, která je oporou politiky Pekingu v Sin-ťiangu. Proto se Západ, k němuž se přidalo i několik japonských firem, snažil, a i dnes snaží, bojkotovat sinťiangské bavlny nebo produkty čínských dodavatelů využívajících práci Ujgurů a šíří mýty o technologické diktatuře firem Huawei, ZTE, Hikvision, Dahua nebo i v ČR známé CITIC.

Skutečnost je ale taková, že většina Číňanů, včetně Ujgurů oceňuje růst životní úrovně a obecný rozvoj posledních let, a KS Číny se daří ve většině obyvatelstva rozvíjet národní hrdost a plnit jasně definované cíle rozvoje harmonické společnosti.

Krásy Sin-ťiangu

Sin-ťiang charakterizuje rozmanitá a drsná příroda: pohoří Ťan-šan a Kchun-lun s nejvyšší horou Liuši Šan vysokou 7 167 metrů, pouštními oblastmi, Džungarská a Tarimská pánev, náhorní plošiny a úrodné oblasti v oázách (údolí a pánve v Sin-ťiangu) umožňují život a osídlení. V oblasti probíhá komplexní ekologický rozvoj, včetně zalesnění a travnatých ploch a mokřadů. Pracuje se na realizaci národních parků Kalamailie a Kunlunské hory pro ochranu ohrožených druhů a ekosystémů, včetně řek a jezer, která jsou důležitá pro ekologii Sin-ťiangu. Vřele doporučuji shlédnout 80minutový dokumentární film čínské televize China Global Television Network (CGTN) o životě v Sin-ťiangu s názvem „Beyond the Mountains: Life in Xinjiang“, česky, Tam za horami: život v Sin-ťiangu, který měl 16. dubna 2021 premiéru.

Film má čtyři části: Časy se mění, Následování peněz, Nové generace a Člověk a příroda. A vypráví příběhy o vládní podpoře obyvatel Sin-ťiangu, jak místní lidé jdou za svými sny a přináší informace o kulturním dědictví a rozvoji této oblasti v duchu zásad harmonické existence a osudu člověka a přírody. Ve filmu účinkuje 24 lidí žijících v severní a jižní části pohoří Tchien-šan během společensko-hospodářských změn a přesvědčivě vyvrací zažité předsudky a chybné představy lidí o tomto regionu, které šíří pokrytecká západní propaganda.

Přesvědčit se lze shlédnutím videa – Byond The Mountains.

Jak se bude život Ujgurů dále vyvíjet

Sin-ťiang tvoří šestinu čínského území se strategickou hodnotou, je domovem 13 etnických skupin, šesti hlavních náboženství a více než 25 milionů lidí. Na naší cestě novou érou se budeme snažit vybudovat ze Sin-ťiangu krásné místo, které bude jednotné, harmonické a prosperující, s vyspělou kulturou, bude všem zajišťovat spokojený život a nabídne jim zdravé a ekologické prostředí, uvedl Si na jedné ze svých návštěv.

Protože Čína je mnohonárodnostní stát sestávající z 56 odlišných etnických skupin, vláda a prezident Si v posledních letech prosazuje koncept jednotné, všezahrnující, homogenní čínské identity, označované jako čung-chua. Jedná se o ideologický středobod úzce související s jeho Čínským snem. Jeden z politických sloganů přikazuje úředníkům realizovat hlavní politický cíl, který spočívá ve vytvoření kolektivního vědomí Zhonghua pro všechny národy v Číně. Slovo Zhonghua se v minulosti používalo v politickém smyslu a skládá se ze dvou čínských znaků, z nichž každý samostatně znamená Číňan. Pokud vím prosazované kulturní charakteristiky identity Zhonghua jsou k nerozeznání od charakteristik identity Chan.

V projevu ze září 2020 prezident Si prohlásil, že každá etnická skupina Sin-ťiangu je členem rodiny spojené s pokrevní linií Zhonghua. Takovou rétoriku doprovázejí proklamace tvrdící, že ujgurský jazyk je čínský, nikoli turkický, a že Ujgurové historicky nepocházejí ze středoasijských turkických národů, ale z imaginárního starověkého národa Zhonghua. Bohužel nemám kompetenci a znalosti, abych zmíněnou rétoriku potvrdil nebo odmítl.

Západními politiky a akcemi označování tvorby kolektivního vědomí jako mnohostranné represe vůči nechanským národům v Sin-ťiangu nemůže ani kumulativně splňovat právní definici genocidy podle Úmluvy OSN o genocidě nebo Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, kterou Západ často a pokrytecky používá. Jedná se do jisté míry o sémantickou otázku, a reakce Západu nebudou mít žádný vliv na mírový vývoj Sin-ťiangu, protože dosavadní kurz národnostní politiky i s ohledem na transformaci světového politického a hospodářského systému založeného na expanzi je správný, protože udržuje společenskou stabilitu, řád a klid.

I kdyby Sin-ťiang měl být laboratoří k vyladění umělé inteligence a dalších technologií pro účely sociální kontroly, lze tvrdit, že stejná praxe a technologie existují i v liberálních demokraciích, včetně ČR, i když je více a léta využívají korporace než vlády, které slepě následují. Je v zájmu všech uvědomit si deficit etiky a morálky při realizaci nových technologií, včetně tzv. umělé inteligence. Tu vnímám jako multidimenziální aproximaci (nepřesné, ale věrné vyjádření nějaké entity, ale také přírodního jevu) a největšího zloděje v dějinách lidstva, který již dnes představuje pro americké a nadnárodní korporace praktický problém.

Závěr

Jednu z nejlepších západních analýz režimu technologického dohledu v Sin-ťiangu a jeho vztahu ke sledovacímu kapitalismu na celém světě, nabízí BYLER, Darren. In the Camps: China’s High-tech Penal Colony. Columbia Global Reports. New York: Columbia University Press, 2021.

Tři západní akademické studie Adriana Zenze poskytují základní údaje a analýzy, na nichž je založena většina znalostí západních společností o situaci v Sin-ťiangu.

S pravděpodobností hraničící s jistotou Výzkumné centrum Orientálního ústavu AV ČR, kancelář v areálu místní Academia Sinica působící na Tchaj-wanu od roku 2015, může nabídnout doplňující informace. Centrum vedl a pokud vím, opakovaně ho navštěvuje, sinolog Ondřej Klimeš, který se věnuje se kulturní diplomacii Číny a tématu ujgurské menšiny.

Doporučuji seznámit se s 45stránkovou zprávou OSN o situaci Ujgurů v Sin-ťiangu a 131stránkovým, fakty vyvracejícím dokumentem z Číny na:

OSN a Čína představují nesouhlasné zprávy o Ujgurech v Sin-ťianguČesky

Pro snadnější vytvoření vlastního názoru mladého čtenáře na situaci v Sin-ťiangu nabízím informaci o možnosti studia na Sin-ťiangské univerzitě 2025, sponzorovaného lidovou vládou Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Měsíční příspěvek na živobytí 1500 RMB (Doktorát), 1200 RMB (Master), 1100 RMB (Bachelor), pojištění, ubytování a školné zdarma. Xinjiang Uygur Autonomous Region Government Scholarship

Zájemcům o pozoruhodné informace o dávných populacích, které před tisícovkou let kočovaly oblastí eurasijské stepi doporučuji knihu Cesta z Baghdádu k volžským Bulharům: 921–922 arabského diplomata Ibn Fadlána v překladu Ondřeje Beránka z Orientálního ústavu AV ČR, která byla vydána v edici Orient Nakladatelstvím Academia. Ibn Fadlán pečlivě zapisoval vše, co zažil, zaznamenal své postřehy o pro něj do té doby neznámých skupinách lidí a jejich zvycích, ale i o tamních přírodních podmínkách, ukrutné zimě, při které praskala zem, nebo dokonce polární záři, kterou spatřil.

Krutou zimu v Urumčí mi připomíná zážitek po prvním příjezdu do hotelu, kde při registraci spadl z podhledu stropu na recepční desku dlouhý had. Ten se ukrýval v instalační šachtě před mrazem, byl těžší než zátěž, kterou mohl unést zavěšený podhled, a který obratně a rychle chytlo a odneslo šest lidí. Poté následovala kontrola pokojů, aby se vyloučila podobná návštěva.

Původní arabský rukopis Ibn Fadlána se ztratil. Protože se o něm zmiňovali jiní cestovatelé a učenci, vědělo se, že spis existoval. Až po zhruba tisíci letech, v roce 1923, se v jedné z knihoven íránského Mašhadu našel opis tohoto pozoruhodného díla, který byl přeložen do němčiny a ruštiny, později do angličtiny, francouzštiny a polštiny a do češtiny za dalších sto let.

Protože současná evropská společnost se opět podřizuje jediné správné ideji, podobné a společné nacistickému a tzv. komunistickému režimu, ve vztahu k Číně všeobecně a Sin-ťiangu specificky, očekávám používání velmi podobných postupů u politiků a západních medií. Proto nemohu představit si všeobecné akceptování čínské pozice a popisu vývoje života v Sin-ťiangu.

Není pochyb, že budoucí vývoj v Sin-ťiangu zůstane komplexní a závisí na mnoha faktorech, včetně politiky čínské vlády a postoje samotné ujgurské komunity, přičemž mezinárodní tlak založený na propagaci výlučně západních lidských práv se bude z objektivních důvodů zmenšovat, a časem zmizí. Západní lidská práva patří Západu, Čínská lidská práva patří Číně.

Osobně očekávám, že asimilace Ujgurů a dalších menšin do čínské kultury a společnosti bude pokračovat, a to bez úbytku ujgurské kultury a jazyka. Předpokládám, že dojde ke kvalitativnímu zlepšení vztahů mezi čínskou vládou a ujgurskou komunitou s pomocí větší autonomie pro Sin-ťiang a současného respektu k ujgurské kultuře a náboženství.

Souhlasu netřeba.
12.08.2025
Zpět na obsah

Jan Campbell (*1946) je německý občan české národnosti, analytik. Vystudoval stavební inženýrství, architekturu a filozofii; postgraduálně také biokybernetika, islámské bankovnictví a pojišťovnictví. Je zahraničním členem Ruské akademie přírodních věd. Získal čestný profesorský titul na Uralské státní agrární univerzitě. Do listopadu 2014 řídil poradenskou firmu Campbell Concept UG Bonn a působil jako odborný asistent na podnikohospodářské fakultě VŠE. Profesně působil středně i dlouhodobě v několika zemích včetně Velké Británie, Itálie, Švýcarska, Malajsie, bývalého SSSR, Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Ruské federace, České republiky a Německa. Profesní aktivity a zkušenosti umožnily přijmout pozice jako vedoucí EK koordinující pro program TACIS, osobní poradce premiéra a analytik politicko-ekonomických rizik včetně problematiky vědecké diplomacie a práce určené pro úzkou odbornou i veřejnost, včetně vysokoškolských studentů.

Zpět na obsah