Cool?

Komentář Cool? vyšel na blogu Jamese Howarda Kunstlera 16. května 2025

„Cool formace mušlí na mé procházce po pláži,“ napsal na Instagramu Jim Comey, bývalý ředitel FBI, o zprávě „86 47“ složené z mušlí na písku, na kterou nic netuše narazil. Museli byste se sami sebe zeptat: co na tom přesně bylo „cool“ („super“)? Obzvlášť když pan Comey krátce nato na síti X prohlásil, že neví, co to znamená. Jsou věci, kterým nerozumíte, „cool“? Je „cool“ jen zjistit, že se něco dá napsat pomocí mušlí? (Kdo by to byl řekl?)

Možná ho překvapilo, že by jeho roztomilý kódovaný klip mohli vidět i jiní než jeho fanoušci a dojít k závěru, že to zas až tak nevinný vtip není. „47“ se v pořadí amerických prezidentů samozřejmě vztahuje na Donalda Trumpa. Mezi těmi, kdo nejsou právě jeho fanoušky, je i ředitelka amerických zpravodajských služeb Tulsi Gabbard, která o několik hodin později v televizi prohlásila, že by za to pan Comey měl jít do vězení – tolika slovy. Asi tím myslela až po příslušných procedurách: výpověď před FBI, velkou porotu, obžalobu, soudní proces. Po tom všem bychom se pravděpodobně dostali k jádru věci, co J.C. vlastně slovem „cool“ myslel.

V novém prostředí memů šířících se na všechny strany není kód „86 47“ tak úplnou záhadou. Zjevně se ležérně používá v prostředích, kde se scházejí rozzlobení občané, aby na prezidenta nadávali. „86“ je termín v restauračních kuchyních, když už jídlo, které číšník právě objednává, není. „Osmdesát šest na mořského ďasa, Carlo,“ mohl by křiknout kuchař. Zdá se, že tuhle frázi mají pro její výstižnost rádi i gangsteři: „Dejte už konečně někdo osmdesát šest tomu hajzlovi Rocco Vaselinovi! Nezaplatil ani korunu.“ Rocca už také brzy nebude, víte? Bude potravou hrobaříkům v prsti borovicových pustin Jersey…

Jak poznamenala ředitelka Národních zpravodajských služeb Gabbard – pro případ, že by si toho někdo nevšiml –, došlo nedávno ke dvěma pokusům o atentát na pana Trumpa. Policejním psychologům je dobře známé, že potenciální atentátníci jsou podivuhodně ovlivnitelní impulsy nesenými duchem doby. Mají tendenci brát je jako rozkazy. Jděte a udělejte to. A pokud by byl někdo vůdčí postavou, byl by jí Jim Comey, významný hrdina raného protitrumpovského odboje. Zní to tedy, jako že pan Comey vyzval, aby pana Trumpa už také nebylo. To není cool.

Také ne právě cool je v análech odboje nová kniha Prvotní hřích: Úpadek prezidenta Bidena, jeho zatajování a jeho katastrofální rozhodnutí znovu kandidovat[1] od novinářů (hm hm) Jakea Tappera (z CNN) a Alexe Thompsona (Axios). Má za cíl vysvětlit, jak celý vládní aparát USA utajoval mentální úpadek „Joe Bidena“, fantomového prezidenta. Uvědomte si prosím, že sdělovací prostředky jsou životně důležitou součástí tohoto aparátu, a to od vynálezu knihtisku, se svou klíčovou rolí (až donedávna) jako regulační mechanismus motoru veřejných záležitostí.

Ve skutečnosti je právě úlohou sdělovacích prostředků všímat si věcí, které se veřejní činitelé snaží skrýt, aby byli občané informováni, co se skutečně děje. A přesně to média během čtyř let „Joe Bidena“ záměrně odmítala dělat. Ale pak si přinejmenším polovina země, když „Joea Bidena“ viděla v akci na videu, všimla jeho stále se zhoršující ochabující pomatenosti. Tapper a Thompson se snaží vinu za tuto hru na Předstírání svalit na skřítky v zákulisí Bílého domu, kteří show „Joea Bidena“ řídili.

Tapper a Thompson samozřejmě lžou, a to přesně stejně nestoudně jako mocní v Demokratické straně, kteří tento vlastizrádný podvod sponzorovali. Jake Tapper například od roku 2021 v živém vysílání opakovaně prohlašoval, že „Joe Biden“ je schopný a efektivní vedoucí úředník a odsuzoval každého, kdo se snažil tvrdit opak. Stejně jako Thompson, když v dubnu na výroční večeři korespondentů Bílého domu přebíral Cenu za celkovou excelenci, lhal slovy: „My, včetně mě, jsme v této reportáže mnohé přehlédli.“ Vážně? Co tedy přesně bylo na jeho reportáži „excelentního“?

Také jim unikl příběh, jak skřítci z Bílého domu stojící za „Joem Bidenem“ zemi ničí otevřenými hranicemi, volebními podvody, drag queens[2] v mateřských školkách, cenzurou, právními praktikami a kolosálním proudem skrytých podvodů od daňových poplatníků přes nevládní organizace napojené na USAID až po pěšáky Demokratické strany, jako je Stacey Abrams. Pravděpodobnější příběh – vlastně pravda – je, že společnosti, pro které mnoho reportérů pracovalo, staré velké noviny jako The New York Times a Washington Post a kabelové zpravodajské kanály jako (zejména) CNN a MSNBC své publikum ztrácely, dokud nezjistily, že Trumpova psychóza je jediný způsob, jak úplný krach odvrátit.

Jakmile tento obchodní model v roce 2016 spustili, zničili důvěryhodnost médií. A prakticky vše poté bylo neustálým krytím nečestných přestupků a zločinů strany, za kterou stáli. Mocenské páky jsou ale nyní v jiných rukách. Vládní úředníci, kteří jdou do války proti lidem této země, se dopouštějí vzpoury a zrady a ponesou důsledky. Ponoukat na sociálních sítích k vraždě prezidenta není žádná lehká věc. V době, kdy bude tento blog zveřejněn, mohou pana Comeyho doma navštívit důstojníci Tajné služby. Není ale třeba vyrážet vstupní dveře s tasenými zbraněmi. To by bylo tak nemoderní.