Francouzské jaderné cvičení by se mohlo stát cvičením pro prestiž Polska

Analýza France’s Next Quarterly Nuclear Drills Might Become Prestige-Building Exercises With Poland vyšla na Substacku Andrew Korybka 14. března 2025

Všichni v Evropě si kladou otázku, jakou podobu by mohly mít potenciální plányČesky francouzského prezidenta Macrona na rozšíření jaderného deštníku jeho země nad zbytek kontinentu, zvláště když vezmeme v úvahu rizika, která by po velmi negativní reakci Moskvy mohly obnášet. Putin naznačilČesky, že Macron jde v Napoleonových stopách, zatímco ministr zahraničí Lavrov byl mnohem přímějšíČesky, když Macronova slova označil za hrozbu a dokonce ho přímo přirovnal k Hitlerovi. Macronův krok by proto mohl eskalovat napětí.

The EconomistČesky publikoval článek o možnostech, které má k dispozici, z nichž nejrealističtější je rozmístit jaderné nosiče Rafale ve střední a východní Evropě (CEE) a zahrnout některé z těchto zemí do svých čtvrtletních cvičení jaderného letectva s kódovým označením „Poker“. Podle jednoho z jejich zdrojů „V posledních dnech nabídli účast jiní spojenci (než Itálie, která se v roce 2022 zúčastnila jednou)„. Nejviditelnějším kandidátem je Polsko, jehož premiér začátkem tohoto měsíce prohlásilČesky, že chce jaderné zbraně.

Polský odcházející prezident ve svém posledním rozhovoru pro Financial Times minulý týden znovu apelovalČesky na USA, aby v Polsku umístily některé ze svých jaderných zbraní, ale byl okamžitě usazenČesky viceprezidentem Vancem, který řekl, že by byl „šokován“, kdyby Trump souhlasil, protože by to mohlo vést k „jadernému konfliktu“. Vzhledem k tomu, že Francie byla spojencem Polska od napoleonské éry, bez ohledu na to, jak ho nechala na pospas nacistům, může nyní Polsko upřednostňovat francouzskou variantu jak navrhuje The Economist.

To by byl úplný obrat pozice, pokud vůbec nějaká existovala od doby, kdy náměstek ministra zahraničí Andrzej Szejna z vládnoucí liberálně-globalistické koalice, která se staví proti odcházejícímu (a velmi nedokonalému) konzervativnímu prezidentovi, loni v květnu na žádost o jadernou bombu odpověděl dvěma jasnými argumenty, které platí i pro tu francouzskou. Podle jeho slovČesky se „Polsko nestane jadernou velmocí (protože by nad těmito zbraněmi nemělo operační kontrolu) a na tato zařízení (jejich základny) budou mířit ruské rakety.“

Polsko by proto mohlo hostování francouzského Rafale s jadernými zbraněmi odložit, což by v každém případě bylo zásadní rozhodnutí, které by místo rychlého postupu obou stran pravděpodobně vyžadovalo spoustu jednání a plánování, a místo toho se účastnit čtvrtletních „pokerových“ cvičení. V takovém případě by se z nich stala cvičení na budování prestiže Polska, která by demonstrovala obnovenou sílu jejich historické aliance, jejímž cílem by pravděpodobně bylo také společné vedení střední a východní Evropy, jak se předpokládá v jednom ze scénářů, které jsme zde nedávno uvedliČesky (Francie, Německo a Polsko soutěží o vedoucí postavení v postkonfliktní Evropě).

Prvek prestiže je důležitý, protože pro Polsko nebo Francii neexistuje žádná věrohodná „ruská hrozba“, která by ospravedlňovala zařazení Polska do francouzských „pokerových“ cvičení, nemluvě o případném umístění Rafale s jadernými zbraněmi, ale dramatické kaskadérské kousky, jako ten popsaný, by mohly některé Evropany sjednotit. Jedná se zejména o liberálně-globalistickou elitu bloku, která uvěřila své vlastní propagandě o Rusku, a některé lidi ze střední a východní Evropy s patologickými obavami z něj, čímž by se zařadili pod společný francouzsko-polský vliv.

Polsko by se časem také mohlo dále dostat pod francouzský vliv, v takovém případě by jeho odpor k francouzskému návrhuČesky „evropské armády“ – nedávno podpořenému ZelenskýmČesky, ale následně odmítnutémuČesky polským ministrem zahraničí Sikorskim – mohl postupně erodovat. To by však do značné míry záviselo na výsledku polských květnových prezidentských voleb, protože liberálně-globalistický kandidát by s ní mohl souhlasit, zatímco konzervativní a populističtí by zůstali proti.

Pokud prezidentský úřad získá vládnoucí koalice, zvětší se francouzský vliv na Polsko a bude-li pozváno k účasti na čtvrtletních francouzských „pokerových“ cvičeních a možná jednoho dne bude hostit jaderně vyzbrojené Rafale, mohlo by to vést k tomu, že na své území pozve více zahraničních vojenských sil. To by bylo v souladu s Tuskovým návrhem z minulého týdne, aby EU a NATO společně zabezpečilyČesky východní hranici Polska. V souladu s jejich preferencemi by Polsko a jeho prezident pravděpodobně preferovali síly EU před silami NATO/USA.

Konzervativní a populistická opozice (které nejsou jedno a totéž) upřednostňují opak, síly NATO/USA před silami EU, takže bez ohledu na výsledek by nakonec mohlo být v Polsku umístěno více zahraničních sil. Jde však o to, že pokud se prezidentem stane liberálně-globalistický kandidát, mohla by si „evropská armáda“ v Polsku vybudovat významnou vojenskou přítomnost, načež by se Polsko mohlo přiklonit k tomu, aby na úkor svého spojenectví s Amerikou umožnilo EU vedené Francouzi namísto Němců.

Tusk a Sikorski o Trumpovi v minulosti činili nezodpovědná prohlášeníČesky, jako například, že ho očernili jako „ruského agenta“, a ministr zahraničí Rubio jen Sikorského usadilČesky za to, že propůjčil důvěru falešným fámám o Muskovi, že odřízl Ukrajinu od Starlinku, takže bilaterální vztahy momentálně nejsou příliš dobré. Pravděpodobně se ještě zhorší, pokud po získání prezidentského úřadu převezmou plnou kontrolu nad vládou liberální globalisté a poté podniknou hmatatelné kroky k odklonu Polska od USA.

S blížícím se nevyhnutelným koncem ukrajinského konfliktuČesky se formuje nová evropská bezpečnostní architektura a mezi nejvýznamnější proměnné utvářející její konečnou konfiguraci patří vztah mezi Francií a Polskem, který výsledek příštích prezidentských voleb v Polsku ovlivní. Polsko by se hypoteticky mohlo účastnit francouzských „pokerových“ cvičení pod vedením konzervativníhoČesky nebo populistického prezidenta a zároveň zůstat blíže k USA, ale u liberálně-globalistického vítěze je tato rovnováha nepravděpodobná.

Vzhledem k nesmírné ekonomické a vojenské váze země na západní hranici Ruska by proto mohlo být užší spojení Polska s EU (přes Francii) nebo s USA nejdůležitějším faktorem při určování, jak bude bezpečnostní architektura nakonec vypadat. Zatímco rozšíření francouzského vlivu na Polsko může být samozřejmé, pokud se začne účastnit „pokerových“ cvičení, což z jeho pohledu dává smysl, příští prezidentské volby pravděpodobně rozhodnou, zda se z toho stane plnohodnotný obrat.

Andrew Korybko (*1988) je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road konektivity New Silk Road a hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky.