1. Caitlin Johnstone: Izraelští představitelé otevřeně prohlašují, že plánují obnovit útoky na Gazu
2. Alastair Crooke: Očekávané obrázky pokorné podřízenosti se nedostavují
3. Larry C. Johnson: Trumpův mírový plán pro Gazu… Svatba bez nevěsty a ženicha
4. Faisal Ismail: Konečná inventura války v Pásmu Gaza

Článek Israeli Officials Are Openly Saying They Plan To Resume Attacks On Gaza publikovala Caitlin Johnstone na svém Substacku 13. října 2025

Izraelští představitelé otevřeně prohlašují, že plánují obnovit útoky na Gazu

Nejvyšší izraelští představitelé otevřeně prohlašují, že mají v úmyslu ukončit příměří v Gaze poté, až získají zpět rukojmí.

Ministr obrany Israel Katz zveřejnil tweet v hebrejštině, jehož strojový překlad je:

Velkou výzvou Izraele po fázi navracení rukojmích bude zničení všech teroristických tunelů Hamásu v Gaze, a to přímo prostřednictvím IDF a mezinárodního mechanismu, který bude zřízen pod vedením a dohledem Spojených států. To je primární význam implementace dohodnuté zásady demilitarizace Gazy a neutralizace zbraní Hamásu. Nařídil jsem IDF, aby se na provedení mise připravila.

Hamás s žádnou demilitarizací ani zničením svých tunelů nesouhlasil. Neexistuje způsob, jak Gazu demilitarizovat a neutralizovat zbraně Hamásu proti jeho vůli bez pokračující války, což Izrael prokázal, že nemůže udělat bez zabíjení šokujícího počtu civilistůČesky.

Katzovy komentáře odrážejí veřejná prohlášení premiéra Netanjahua, který v pátek v televizním projevu uvedlČesky, že „Hamás bude odzbrojen a Gaza bude demilitarizována“ a že pokud se Hamás dobrovolně neodzbrojí, „dosáhneme toho těžší cestou“.

V dalším prohlášení Netanjahu uvedl: „Dosáhli jsme obrovských vítězství, ale kampaň ještě neskončila; část našich nepřátel se snaží zotavit.“

Izraelský server YNet informujeČesky, že Izrael plánuje obnovit blokádu a zabránit rekonstrukci, pokud nebudou vrácena všechna těla zemřelých zajatců, ačkoliv Izrael již ví, že Hamás pravděpodobně nebude schopen nalézt všechna těla zemřelých izraelských zajatců kvůli intenzitě izraelského bombardování v posledních dvou letech.

„Pokud Hamás v procesu navracení nebude spolupracovat a Izrael bude mít podezření, že těla úmyslně ukrývá, aby si je uchoval jako vyjednávací nástroj, očekává se, že na něj Izrael uvalí řadu sankcí – včetně zabránění rekonstrukce Gazy, vjezdu automobilů s pomocí, otevírání pekáren a dovozu civilního vybavení,“ uvádí Ynet.

V nedávném článku s názvem „Izrael odhaduje, že Hamás nemusí být schopen vrátit všechny zbývající mrtvé rukojmíČesky“ CNN uvádí, že „zdroje uvádějí, že izraelská vláda si je vědoma toho, že Hamás nemusí znát polohu ostatků některých z 28 zbývajících mrtvých rukojmích nebo je není schopen získat zpět.“

Jak poznamenal Šajl Ben Efrajim, tyto dvě informace naznačují, že Izrael plánuje využít nevrácená těla jako záminku k ukončení příměří.

Je možná poněkud pozoruhodné, že otevřené přípravy Izraele na obnovení útoku v Gaze přímo odporují prohlášením prezidenta Spojených států.

Na otázku tisku ohledně Netanjahuova odmítnutí prohlásit, že „válka“ v Gaze skončila, Trump důrazně prohlásil: „Válka skončila. Válka skončila, rozumíte?“

Trump naznačil (aniž by to přímo uvedl), že od Izraele obdržel „ústní záruky“, že násilí neobnoví.

Takže zde máme izraelské představitele, kteří otevřeně a explicitně říkají, že útoky na Gazu neskončily, a amerického prezidenta, který tvrdí, že ano. Není často vidět, jak si tyto dvě vlády přímo odporují vzájemně se vylučujícími postoji, a to způsoby, které nutně potvrdí nebo vyvrátí následující události.

Takže se asi brzy dozvíme, kdo byl celou tu dobu za genocidu v Gaze zodpovědný.

Caitlin JohnstoneČesky je známá nezávislá novinářka na volné noze narozená v Melbourne v Austrálii. Zaměřuje se na politiku, finance a zahraniční záležitosti Spojených států. Její texty se objevují na jejím bloguČesky, na MediumČesky a na její stránce na Facebooku. Kromě toho získala účet na PatreonČesky a v roce 2017 se stala plně financovanou spisovatelkou. Charakteristika TheAltWorldČesky: Zlomyslná novinářka. Buranská socialistka. Anarchopsychonautka. Gerilová básnířka. Proponentka utopie. Hrdě na 100 procent financovaná čtenáři přes Patreon a Paypal. Hodně práce odvedené s pomocí spřízněné duše / bratra ve zbrani / spoluspiklence Tima Foleyho. Její příspěvky lze nalézt například na TheAltWorldČesky, Peace & Planet NewsČesky, Truth comes to LightČesky a v řadě dalších médií. Má účet na X (Twitteru).

Zpět na obsah

Analýzu Alastaira Crooke Waiting on images of abject submission that don’t appear publikoval server Strategic Culture Foundation 13. října 2025

Očekávané obrázky pokorné podřízenosti se nedostavují

.

Trump:

Ten problém s Vietnamem… Přestali jsme bojovat o vítězství. Vyhráli bychom snadno. Snadno bychom vyhráli Afghánistán. Snadno bychom vyhráli každou válku. Ale stali jsme se politicky korektními: ‚Ach, berme to v klidu!‘ Jde o to, že už nejsme politicky korektní. Jen abyste pochopili: Vyhráli jsme. Teď vyhráváme.

To všechno by bylo snadné – spolu s Afghánistánem.

Jaký byl význam Trumpovy zmínky o Vietnamu? „Říkal tím, že ‚my‘ bychom Vietnam snadno vyhráli, kdybychom nebyli probuzenečtí a nebýt DEI[1].“ Někteří veteráni by to mohli rozvést slovy: „Víte: měli jsme dost palebné síly: Mohli jsme zabít všechny.“

„Ať jdete kamkoli“, dodává Trump, „ať si jen myslíte na cokoli, nic se nevyrovná bojové síle, kterou máme [včetně] Říma… Nikdo by nikdy neměl chtít začít boj s USA.“

Jde o to, že v dnešních kruzích kolem Trumpa nejenže neexistuje strach z války, ale existuje tato nepodložená iluze o americké vojenské síle. Hegseth řekl: „Jsme nejmocnější armádou v historii planety, bez výjimky. Nikdo jiný se k ní nemůže ani přiblížit“ K tomu Trump dodává: „Náš trh je [i] největší na světě – nikdo bez něj nemůže žít.“

Anglo-americké „impérium“ se vrací do kouta „terminálního úpadku“, jak to vyjádřilČesky francouzský filozof Emmanual Todd. Trump se na jedné straně snaží vynutit vznik nového „Brettonwoodského systému[2]“, aby znovu vytvořil hegemonii dolaru prostřednictvím výhrůžek, chvástání a cel – nebo války, pokud to bude nutné.

Todd se domnívá, že s rozpadem anglo-amerického impéria USA zuřivě útočí na svět – a požírají samy sebe pokusem o rekolonizaci vlastních kolonií (tj. Evropy) za účelem rychlého finančního vymáhání.

Trumpova vize nezastavitelné vojenské síly USA se rovná doktríně dominance a podřízenosti. Doktríně, která je v rozporu se všemi dřívějšími narativními řečmi o západních hodnotách. Je jasné, že tento politický posun je „přivázaný ke kyčli“ židovských a evangelikálských eschatologických vyznání víry. Sdílí s židovskými nacionalisty přesvědčení, že i oni, ve spojenectví s Trumpem, dosáhnou bezmála kvazi-univerzální nadvlády:

„Zničili jsme íránské jaderné a balistické projekty – ty tam stále jsou, ale s pomocí prezidenta Trumpa jsme je překazili,“ chlubí se Netanjahu. „Měli jsme přesnou alianci, v jejímž rámci jsme sdíleli zátěž [s USA] a dosáhli neutralizace Íránu.“ Podle Netanjahua „Izrael z této události vyšel jako dominantní mocnost na Blízkém východě, ale stále máme co dělat – co v Gaze začalo, bude v Gaze i dokončeno.“

„Musíme Gazu ‚deradikalizovat‘ – jak se to stalo v Německu nebo v Japonsku po druhé světové válce,“ tvrdil Netanjahu v rozhovoru pro Euronews. Podřízení se však ukazuje jako nedosažitelné.

Pokračující „dominance“ USA však vyžaduje údery v několika směrech, protože jednosměrná válka proti Rusku – která měla světu poskytnout názornou lekci o „řemesle“ anglo-sionistické nadvlády – nečekaně selhala. A nyní se krátí čas na řešení americké deficitní a dluhové krize.

To – ačkoli je to artikulováno jako trumpovská touha po dominanci – zároveň vyvolává nihilistické impulsy k válce a zároveň západní struktury rozkládá. V celém světě vzniká hořké napětí. Celkový obraz je takový, že si Rusko uvědomilo, co se děje: summit na Aljašce nepřinesl žádné ovoce; Trump to s touhou po přebudování vztahů s Moskvou nemyslí vážně.

Očekávání v Moskvě se nyní přiklání k eskalaci situace ze strany USA na Ukrajině, ničivějšímu útoku na Írán nebo nějaké trestné, teatrální akci ve Venezuele – anebo obojí. Zdá se, že se Trumpův tým dostává do stavu psychického vzrušení.

Židovští oligarchové a pravicové křídlo izraelské vlády v tomto nově vznikajícím obrazu existenčně potřebují, aby Amerika zůstala obávaným vojenským hegemonem (přesně jak Trump slibuje). Bez americké „nezadržitelné“ vojenské palice a bez ústředního postavení dolaru v obchodu se židovská nadvláda nestává ničím jiným než eschatologickou chimérou.

Krize dedolarizace nebo exploze na trhu s dluhopisy – v kontrastu se vzestupem Číny, Ruska a BRICS – se pro supremacistickou „fantazii“ stává existenční hrozbou.

V červenci 2025 Trump řeklČesky svému kabinetu: „BRICS byla zřízena tak, aby nám ublížila; BRICS byla zřízena tak, aby degenerovala náš dolar a odstranila náš dolar… jako standard.“

Co tedy bude dál? Prvotním cílem USA a Izraele je zjevně „srazit“ psychiku Hamásu porážkou; a pokud nedojde k viditelnému projevu naprosté podřízenosti, hlavním cílem bude pravděpodobně vyhnat všechny Palestince z Gazy a na jejich místo dosadit židovské osadníky.

Izraelský ministr Smotrich – před několika lety – tvrdil, že úplného vysídlení palestinského a arabského neposlušného obyvatelstva by bylo dosaženo s konečnou platností pouze během „velké krize nebo velké války“ – jako tomu bylo v roce 1948, kdy bylo 800 000 Palestinců vyhnáno ze svých domovů. Dnes však, navzdory dvěma letům masakrů, Palestinci ani neuprchli ani se nepodvolili.

Takže Izrael, navzdory Netanjahuově chlubení se rozdrcením Hamásu, Palestince v Gaze dosud neporazil – a některá hebrejská média označují dohodu ze Šarm aš-Šajchu za „porážku Izraele“.

Ambice Netanjahua a izraelské pravice se neomezují na Gazu. Sahají mnohem dále – usilují o založení státu na celé „Zemi Izrael“, tedy na Velkém Izraeli. Jejich definice tohoto koloniálního projektu je nejednoznačná, ale pravděpodobně chtějí jižní Libanon až po řeku Litani; pravděpodobně většinu jižní Sýrie (až po Damašek); části Sinaje; a možná i části Východního břehu Jordánu, které nyní patří Jordánsku.

Profesor Mearsheimer se tedy domnívá, že si Izrael i přes dva roky války stále přeje Velký Izrael bez Palestinců.

„Navíc,“ dodává profesor Mearsheimer:

Musíte se zamyslet nad tím, co chtějí od svých sousedů. Chtějí slabé sousedy. Chtějí své sousedy rozdělit. Chtějí s Íránem udělat to, co udělali v Sýrii. Je velmi důležité pochopit, že [i když] je íránská jaderná otázka pro Izraelce ústředním bodem, mají širší cíle – kterými je zničit Írán, proměnit ho v řadu malých států.

 

A pak chtějí, aby státy, které nerozdělí – jako Egypt a Jordánsko – byly ekonomicky závislé na strýčkovi Samovi, aby nad nimi strýček Sam měl obrovskou donucovací páku. Takže vážně přemýšlejí o tom, jak jednat se všemi svými sousedy a zajistit, aby byli slabí a nepředstavovali pro Izrael žádnou hrozbu.

Izrael jasně usiluje o kolaps a neutralizaci Íránu – jak nastínil Netanjahu:

Zničili jsme íránské jaderné a balistické projekty – stále existují, ale s pomocí prezidenta Trumpa jsme je zarazili… Írán [nyní] vyvíjí mezikontinentální balistické střely s doletem 8 000 km. Přidejte dalších 3 000 a mohou se zaměřit na New York, Washington, Boston, Miami, Mar-a-Lago.

Vzhledem k tomu, že se v Egyptě začíná formovat možná dohoda o příměří, širší regionální obraz ukazuje, že se USA a Izrael zdají být odhodlány vyprovokovat sunnitsko-šíitskou konfrontaci s cílem Írán obklíčit a oslabit. Společné prohlášení EU a Rady pro spolupráci arabských států v Perském zálivu (GCC) z posledních dnů o nárocích SAE na suverenitu nad Abú Músou a ostrovy Tunb odráží rostoucí vyhodnocení Teheránu, že západní mocnosti využívají monarchie Perského zálivu opět jako nástroje k vyvolávání regionální nestability.

Stručně řečeno, nejde o ostrovy ani o ropu – jde o vytvoření nové fronty k oslabení Íránu.

A se všemi těmito projekty na přeuspořádání regionu s cílem podvolit se izraelské hegemonii chtějí velcí židovští dárci zajistit situaci, kdy USA Izrael bezpodmínečně podporují – proto velké financování směřuje do mainstreamových médií a sociálních médií, aby se zajistila podpora Izraele v celé Americe.

Dvouleté výročí 7. října nastoluje otázku: Jaká je bilance? Partnerství USA a Izraele dokázalo zničit Sýrii a proměnit ji v peklo vnitřního vraždění; Rusko ztratilo svou oporu v regionu; ISIS byl oživen; sektářství je na vzestupu. Hizballáh byl sťat, ale ne zničen. Region je balkanizován, fragmentován a brutalizován.

Byla aktivována obnovená dohoda JCPOA s Íránem a 18. října samotná dohoda vyprší. Trumpovi pak zbude „prázdný list“, na který může napsat ultimátum požadující kapitulaci Íránu nebo vojenskou akci (pokud se tak rozhodne).

Na druhé straně, kdybychom se podívali zpět na původní cíle Odboje, kterými bylo vojenské vyčerpání Izraele, vyvolání vnitřních válek v Izraeli a morální a praktické zpochybnění principu sionismu, který uděluje zvláštní práva jedné skupině obyvatelstva na úkor druhé, pak by se dalo říci, že Odboj – za těžkou, těžkou cenu – určitého úspěchu dosáhl.

Ještě důležitější je, že izraelské krvavé války již stály generaci mladých Američanů, kteří se už nevrátí. Ať už jsou okolnosti zabití Charlieho Kirka jakékoli, jeho smrt umožnila džinovi dominance „Izrael na prvním místě“ v republikánské politice uniknout z láhve.

Izrael již ztratil velkou část Evropy a v USA netolerantní trvání Trumpa a představitelů „Izrael na prvním místě“ na věrnosti Izraeli a jeho činům vyvolalo intenzivní omezení prvního dodatku Ústavy[3].

To staví Izrael na cestu ke „ztrátě“ Ameriky. A to by mohlo být pro Izrael existenční, protože by mohl muset zásadně přehodnotit povahu sionismu (což byl samozřejmě deklarovaný cíl Seyeda Nasralláha).

Jak by to vypadalo? Zrychlující se migrace – zbylá mozaika sionistických opor, které by uprostřed stagnující ekonomiky a globální izolace přežily. Je to udržitelné?

Jaká budoucnost čeká izraelské vnoučata?

Zpět na obsah

Komentář Trump’s Gaza Peace Plan… A Wedding Without a Bride and Groom publikoval Larry C. Johnson na svém blogu Sonar21 13. října 2025

Trumpův mírový plán pro Gazu… Svatba bez nevěsty a ženicha

Donald Trump si včera [12. října] vysloužil velkou politickou pozornost, když podepsal svůj mírový plán pro Gazu, za účasti řady evropských, asijských a arabských lídrů sedících na laciných sedadlech a přihlížejících celé podívané. Ale kdo by podepisoval mírovou dohodu, když není přítomna ani jedna ze dvou stran konfliktu? Tohle je víc než jen špatný vtip… tohle je podvod. Chápu pořádání pohřbu pro drahé zesnulé, i když tělo není přítomno, ale to, co se v pondělí konalo v Šarm aš-Šajchu, bylo spíš jako královská svatba bez přítomnosti nevěsty nebo ženicha… Sakra, ani jeden z nich se nerozhodl zúčastnit se, a to ani prostřednictvím videokonference.

Dokážu si představit, proč se neukázal Bibi… Většina přítomných nedávno oficiálně uznala Palestinu jako stát a Bibi si nepřál žádné fotografie, na kterých si s nimi potřásá rukou. Izraelští představitelé v rozhovorech s hebrejským tiskem nadále trvají na tom, že palestinský stát nikdy existovat nebude.

Hamás je ze své strany největší ze 14 palestinských odbojových skupin. I kdyby Hamás s odzbrojením souhlasil – což podle mého názoru neudělá – stále by zbývalo 13 dalších skupin, jako například Palestinský islámský džihád, Demokratická fronta pro osvobození Palestiny a Lidová fronta pro osvobození Palestiny.

Fáze I, tj. výměna rukojmích za vězněné Palestince, bude tento týden ukončena. Mám podezření, že Hamás nebude schopen všechny ostatky vrátit, protože někteří izraelští rukojmí jsou pohřbeni pod troskami v důsledku útoků izraelského letectva. Nevylučuji možnost, že to Bibi použije jako ospravedlnění pro návrat k bombardování v naději, že Palestince donutí opustit Gazu.

Divokou kartou je Donald Trump. Mnoho nejvěrnějších proizraelských stoupenců na Západě si dnešní vystoupení různých arabských, muslimských, západoasijských a evropských vůdců mylně vykládá jako důkaz, že o odzbrojení Hamásu panuje shoda. Přesto, jak jsem již poznamenal, většina přítomných vůdců oficiálně trvá na tom, že palestinský stát existovat bude. Jsem si docela jistý, že jim Donald Trump řekl, co chtěli slyšet, tj. že bude na Izrael tlačit, aby palestinský stát přijal, a jsem si také jistý, že svým sionistickým kamarádům řekl pravý opak. Takže bez ohledu na to, co Trump udělá, jedna z těchto skupin bude naštvaná a zklamaná.

Pak je tu Írán… Myslím, že by se dala uzavřít dohoda, například aby Írán uznal Izrael výměnou za vytvoření nezávislého palestinského státu. Sionisté by to odmítli, ale většina světa by toto řešení s nadšením přijala, zvláště pokud by USA souhlasily s vedením akce. Nedělejte si velké naděje.

Soudě z historie, není šance, že by tato dohoda vedla k míru, jaký si Donald Trump představuje. Od šestidenní války v roce 1967 došlo v izraelsko-palestinském konfliktu k řadě příměří (nazývaných také klid zbraní nebo humanitární pauzy), do nichž byl zapojen především Izrael a palestinské skupiny, jako je OOP, Fatah, Hamas a Palestinský islámský džihád (PIJ). Tato příměří jsou často zprostředkována OSN, Egyptem, Katarem nebo USA a obvykle následují po eskalacích, jako jsou války, intifády nebo operace v Gaze. „Deklarace“ se obvykle vztahuje na formální dohody mezi stranami, ačkoli některé jsou jednostranné nebo vynucené OSN.

Přesné sčítání je náročné kvůli různým definicím – např. krátké humanitární pauzy vs. delší příměří – a překrývání (např. příměří z jomkipurské války v roce 1973 platilo pro Egypt/Sýrii, ale mělo přímé palestinské důsledky). Na základě komplexních časových harmonogramů ze zdrojů, jako jsou CFR, Al Jazeera, Wikipedie a IMEU, bylo  od roku 1967 vyhlášeno mezi Izraelci a Palestinci nejméně 12 velkých příměří. To nezahrnuje menší lokální pauzy nebo arabsko-izraelská příměří, která se netýkala specificky palestinských států (např. Libanon z roku 1982). Mnohá ​​trvala dny až měsíce, než došlo k porušení nebo zhroucení, často kvůli raketové palbě, náletům nebo neúspěšným jednáním.

Klíčové poznatky:

Celkový počet: 12 velkých případů, ale některé zdroje (např. informační listy IMEU) uvádějí více než 20, pokud zahrnují kratší operace v Gaze (např.  střety PIJ v letech 2019 a 2022) nebo vnitropalestinské příměří s izraelskou účastí.

Průměrná doba trvání: ~2–3 roky pro příměří před rokem 2008; <1 rok po roce 2008, což odráží nestabilitu Gazy.

Běžné vzorce: Většina selhává kvůli vzájemným obviňováním z porušování (např. rakety vs. invaze). Ty zaměřené na Gazu (po roce 2007) jsou kratší a vázané na vládu Hamásu a blokády. Rozsáhlejší (např. Oslo) trvaly déle, ale nevyřešily klíčové problémy, jako jsou hranice/osady.

Vzhledem k této historii je šance, že tato mírová dohoda vydrží, mizivá.

Larry C. JohnsonČesky je americký blogger. Pracoval v CIA čtyři roky jako analytik, poté přešel do Úřadu pro boj proti terorismu ministerstva zahraničí. V roce 1993 opustil vládní práci, aby si „vybudoval dvojí kariéru jako obchodní konzultant a odborník na zpravodajství“. Je zakladatelem a řídícím partnerem společnosti BERG Associates, založené v roce 1998. Larry poskytoval 24 let výcvik komunitě speciálních operací americké armády. Vystupuje také v televizních programech, jako je The News HourČesky nebo Judging FreedomČesky. Vede si vlastní blog Sonar 21 a účet na Telegramu sonar_21. „Byl očerňován pravicí i levicí, což znamená, že něco musí dělat správně.“

Zpět na obsah

Shrutí Faisala Ismaila Konečná inventura války v Pásmu Gaza vyšlo v deníku Britské listy 14. října 2025

Konečná inventura války v Pásmu Gaza

Válka v Pásmu Gaza by se bezpochyby ocitla na nejvyšším stupni utrpení 10/10. Její selektivní a kvalitativní brutalita páchaná na nevinných civilistech, především na dětech a ženách, snese srovnání s konflikty nejvyšší úrovně. Konkrétní pečetě hrůzy v Gaze jsou:

• vbMimořádně vysoký podíl civilních obětí, z nichž většinu tvoří děti a ženy.
• Totální kolaps civilní infrastruktury – zničení nemocnic, poliklinik a sanitek.
• Zničení škol, mešit a kostelů.
• Zničení vodohospodářských systémů – a vytváření živé půdy pro epidemii.
• Hladomor, coby zbraň, vyhladovění jako součást válečné strategie.
• Masivní a opakované nucené vysídlování 90% populace v rámci extrémně hustě osídleného území bez bezpečných zón.
• Dlouhodobá blokáda dodávky potravin a léků.

Stupeň 10/10 je vyhrazen pro konflikty, které zanechaly nesmazatelnou jizvu v dějinách lidstva, jako byla Druhá světová válka (holokaust, masové bombardování měst a obydlí, hladomory a válečné zločiny). Na tomto nejvyššímu bodu škály 10/10 můžeme také zařadit: bangladéšská válka za nezávislost (1971), genocida ve Rwandě (1994), válka v Bosně a Hercegovině (1992–1995). Na stupni 10/10 připomeňme z naší vlastní historie třicetiletou válku (1618–1648). Pro relativní srovnání by se na stupni 9/10 mohla ocitnout například válka za národní osvobození v Alžírsku (1954–1962). Válka ve Vietnamu (1955-1975) by se nejspíše balancovala na mezistupni 9/10–10/10, na hranici neúnosnosti.

Válečná doktrína a osud civilistů

Izraelské asymetrické válečné operace v Pásmu Gaza byly vedeny především a hlavně proti 2,2 milionu tamních civilních obyvatel. To vše pod záminkou války proti hnutí Hamás. Prohlášení izraelského prezidenta, že v Gaze není nikdo nevinný žalostně vypovídá o absurditě izraelské válečné doktríny.

Dotyční lidé jsou přitom nezúčastněnými civilisty, nijak nezapojenými do bojů, nejsou příslušníky ozbrojených sil, milicí ani účastníky masového povstání. Z pohledu mezinárodního humanitárního práva jsou nekombatanty, a toto právo striktně ukládá vést útoky pouze proti kombatantům a vojenským cílům.

Cíl neobyvatelnosti

Izraelské válečné činy, jakožto zcela úmyslné masové vyvražďování civilistů, nucené přesuny obyvatelstva, destrukce civilní infrastruktury a jiná zvěrstva, nelze objektivně posoudit jinak než jako válečné zločiny, genocidu a zločiny proti lidskosti.

Konečným, děsivým záměrem vedených válečných operací se jeví být násilné vyhnání (či bizarně, „dobrovolné vystěhování“) místního obyvatelstva z jeho domoviny. Míra zničení všeho pozemského vypovídá beze stínu pochybností: cílem je učinit Pásmo Gaza neobyvatelným. Veliké plány a projekty by následovaly až po deportaci domorodých Palestinců.

Krvavá žeň 735 dnů

Konečná bilance krvavé 735denní války v Pásmu Gaza je mrazivá a ohlašuje rozsah tragédie. Ztráta na životech v Pásmu Gaza dosáhla šokujícího součtu:

• 67 682 zabitých, z toho je nejméně 20 000 dětí a nejméně 20 000 žen a křehkých seniorů
• 170 033 zraněných

K těmto ztrátám se přidávají „oběti sousta obživy“ / „oběti kousku chleba“:

• 2 615 mužů, žen a dětí
• 19 177 zraněných

Zprávy OSN a humanitárních organizací používají pro dotyčné Palestince často výrazy jako „killed while seeking food“ (zabití při hledání jídla). Jde obvykle o zastřelení hladovějících civilistů v jejich davu izraelskými vojáky u zřizovaných distribučních center potravin, u komunitních kuchyní nebo rozdělovacích tras (konvojů). Každodenní zločiny na nevinných civilistech zvlášť vynikaly u čtyř distribučních center, která zřídila nadace GHF (Gaza Humanitarian Foundation). Tato organizace byla původně oficiálně zřízena a podporována americkou administrativou v těsné koordinaci s Izraelem. Ta měla primárně nahradit desítky let stabilizované organizace pod záštitou OSN jako agentury UNRWA a OCHA, které vykonávaly a zodpovídaly za humanitární pomoc a rozvojovou činnost pro palestinské uprchlíky, včetně těch v Gaze.

Počet obětí hladomoru a podvýživy:

• 463 osob, z nich je 157 dětských tváří.

Na konec počet pohřešovaných – de facto pohřbených pod sutinami a popelem:

• Nejméně 9 500 mužů, žen a dětí

Izraelská armáda shodila na Pásmo Gaza přibližně 80 000 tun bomb do února 2025 – přitom tento údaj je velmi rezervovaný. Některé zdroje uvádí až 200 000 tun do čerstvě nastoleného konce války. Pro srovnání, jaderná bomba shozena na Hirošimu je 15 tisíc ekvivalentu TNT – čistě výbušné síly. Vezmeme-li v úvahu pouze 80 tisíc tun ekvivalentu TNT konvenčních výbušnin shazovaných na Pásmo Gaza, pak bylo svrženo něco málo přes 5 atomových bomb na Hirošimu. To je pouze do února 2025 s rezervovaným údajem. Objem poválečných sutin se odhaduje na 61 milionů tun!
 
Oběti pravdy 

Bojovníci s perem a kamerou se proměnili v přímý terč izraelské válečné mašinérie. Bezpochyby je cílem uhasit světlo pravdy a nechat v éteru znít jen jednu, jedinou izraelskou narativu. Daň je děsivá a nemá v historii obdoby: celkem 254 padlých žurnalistů a žurnalistek, mezi nimiž je 27 odvážných žen. Kromě nich bylo během zpravodajství zraněno 433 a zadrženo 48 novinářů – těžké ztráty na frontě slova.

Systematické ničení médií

Terénní svědectví, stejně jako dokumenty OSN, hovoří jasně: izraelská armáda záměrně útočí na novináře a mediální instituce. Děje se tak navzdory tomu, že mezinárodní humanitární právo jim zaručuje zvláštní ochranu. Tyto útoky mají jediný cíl: potlačit pravdu a vnutit jediný izraelský výklad. V tomto tažení za umlčení médií zničila armáda 12 tištěných, 23 digitálních, 11 rozhlasových a 16 satelitních mediálních center. K tomu je třeba připočíst 5 velkých a 22 malých tiskáren a 53 domovů, kde obývají novináři. Materiální ztráty v mediálním sektoru přesahují 800 milionů dolarů. I přes toto krveprolití a destrukci však 143 mediálních institucí dál v zoufalých podmínkách pokračuje ve své práci.

Válka proti dokumentaci zločinů

Lidskoprávní organizace nepochybují: cílené likvidace žurnalistů nejsou náhodné incidenty, ale promyšlený záměr. Slouží přednímu účelu – zabránit dokumentaci izraelských zločinů v Pásmu Gaza. Organizace Reportéři bez hranic (RSF) po vlastním šetření konstatuje, že izraelské síly „záměrně střílely na novináře, ačkoli tito byli jasně označeni viditelnými novinářskými vestami.“ – vestami, které se staly spíše terčem než ochranou.

Nejsmrtonosnější konflikt v dějinách žurnalistiky
 
Podle Mezinárodního výboru pro ochranu novinářů je válka v Pásmu Gaza „nejsmrtonosnějším obdobím v dějinách žurnalistiky“. Počet zabitých novinářů zde překonal i bilanci druhé světové války (69) a vietnamské války (63) trvající dvě dekády. Zvláštní zpravodajka OSN pro lidská práva na okupovaných palestinských územích, Francesca Albanese, jde ještě dál. Prohlásila, že okupace „zabila v Gaze více novinářů, než kolik jich dohromady padlo v první a druhé světové válce.“ Od počátku konfliktu Izrael striktně zakázal vstup zahraničním novinářům do Pásma, povolen byl jen v cenzurovaném doprovodu izraelské armády. Mezinárodní mediální obraz tak téměř výhradně stojí na bedrech místních palestinských žurnalistů. Ti pracují v nelidských humanitárních podmínkách a pod neustálou hrozbou smrti. Jde o jeden z nejhorších zločinů proti svobodě tisku v moderní éře – temná kapitola v dějinách žurnalistiky.

Zpět na obsah