„Quo vadis?“ Andrej N. MironovČesky (2018).

Otázka „Německo – kam směřuješ?“ je převzata z románu, který byl vydán před 130 lety, v roce 1895. Jeho autorem je polský spisovatel Henryk Sienkiewicz a nese název „Quo Vadis“. Příběh se odehrává v roce 64 n. l. a pojednává o pronásledování křesťanů v Římě za vlády císaře Nera. Henryk Sienkiewicz popisuje, jak byli křesťané mučeni a zaživa upalováni jako pochodně. Řím byl v té době říší v úpadku. Je charakteristické, že si současníci jeho úpadku nebyli vědomi. Vnitřní a vnější násilí je však zjevně charakteristickým rysem upadajících říší.

V dnešním Německu dochází opět k pronásledování disidentů, kteří se politicky a ideologicky odchylují od linie mocenských elit, stejně jako tomu bylo v případě raných křesťanů. Oslavuje se také veřejné upalování, byť ne ve fyzickém, ale v přeneseném smyslu. Cenzurní komplex veřejně pranýřuje disidenty, ničí jejich pověst, prosazuje propouštění a de facto profesní zákazy, ničí živobytí. Novináři a zástupci humanitárních organizací jsou zařazováni na sankční seznamy mimo rámec zákona. Tyto procesy přispívají k antidemokratickému „cenzurnímu průmyslu“, prostřednictvím kterého vlády s pomocí tajných služeb, digitálních společností, transatlantických think tanků, takzvaných GONGOs[1] (vládou organizovaných nevládních organizací), médií a sdružení kontrolují a monitorují své občany a bojují proti nežádoucím názorům.

Proč Německo ničí zbytky své parlamentní demokracie a pod vedením NATO a jeho vedoucí síly, USA, se pouští do nových válek po devastujících válkách o zničení, které začaly na německé půdě ve 20. století?

Stačí se podívat. To je přesně úkol novináře: „vidět a říkat“, jak to formuluje můj americký přítel Patrick Lawrence. To je status quo. To vede k otázce proč, k ohlédnutí se zpět v hněvu a k budoucím možnostem jednání – quo vadis. Ve dvanácti tezích nastíním celkový obraz, který ukazuje Německo jako příklad úpadku Západu.

1. Status quo

Teze 1: Ekonomicky je Německo na pokraji kolapsu. Sankce proti Rusku se ukázaly jako bumerang. Přerušení energetických vztahů s Ruskem a vyhození plynovodu Nord Stream do vzduchu, z čehož vyšetřovatel Seymour Hersh viní USA, způsobily, že německá ekonomika přestala být konkurenceschopná. Deindustrializace dosáhla bodu zlomu, kdy se stala nezvratnou. V současné době dochází ke ztrátě statisíců pracovních míst. Inflace cválá. Německá ekonomika se smršťuje, zatímco ruská ekonomika roste (+4,5 % v roce 2024). Mnoho miliard je odčerpáváno ze spotřeby a sociálního státu a proudí do kapes amerického zbrojního průmyslu. Dohoda uzavřená předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a americkým prezidentem Trumpem v celním sporu je pro Německo jednoznačně nevýhodná. Německý imperialismus parazitující na ostatních selhal.

Teze 2: Politické zotročení Berlína vůči USA se nyní mstí. 18. srpna seděli evropští představitelé v Oválné pracovně jako školáci, kteří provedli nějakou lumpárnu – fraška podřízenosti. Evropští lídři prosili o prodloužení války – jaká cynická kapitulace v moři krve! Německo se nechalo vtáhnout do války na Ukrajině, i když bylo od začátku jasné, že Ukrajina tuto válku nemůže vyhrát. Přesto se NATO na Západě pokusilo přivést Rusko na kolena kombinací vojenské pomoci Kyjevu, ekonomického tlaku prostřednictvím sankcí (vyloučení ze SWIFT; omezení cen ropy; krádež ruských zahraničních aktiv v hodnotě přibližně 300 miliard eur) a diplomatické izolace. Tato strategie selhala. Rusko se ekonomicky restrukturalizovalo a politicky i ekonomicky se obrátilo k Asii. Celkem 153 ze 193 zemí OSN pokračuje v obchodování s Ruskem. Německo se pod vedením hegemona restrukturalizuje jako chudobinec Evropy. Účet platí závislí zaměstnanci a střední třída.

Teze 3: Z vojenského hlediska Německo a NATO válku na Ukrajině prohrály. Ruské jednotky postupují na široké frontě. Lugansk, Doněck, Záporoží a Cherson byly formálně začleněny do Ruské federace a nevrátí se. Pokud se válka prodlouží, budou k dispozici další čtyři oblasti. Na konci srpna 2025 bylo více než 1,7 milionu ukrajinských vojáků mrtvých nebo pohřešovaných. Rusové mají v současné době na Ukrajině více než 700 000 vojáků. Mají převahu v oblasti dronů, dělostřelectva a raket. Je jen otázkou času, kdy se fronta zhroutí. Ukázal to summit v Anchorage mezi Putinem a Trumpem: USA nyní chtějí Ukrajinu odepsat jako prohranou záležitost a válku evropizovat. Pán opouští své evropské otroky na holičkách a obviňuje je z drtivé porážky. Sblížení Ruska a USA tlačí Evropu na okraj a do geopolitické bezvýznamnosti. Evropa se stává nejen zadním dvorem USA, ale také zadním dvorem Ruska. Moskevský obrat k Asii potrvá nejméně 100 let. V EU už není co sklízet.

Teze 4: Německo prochází procesem civilizačního úpadku a kulturního zanedbávání. Metoda, kterou je tato válka vedena: my dodáváme zbraně, vy dodáváte mrtvoly – je cynická a je známkou morální disinhibice. Slogany jako: „Rusové nejsou vlastně Evropané, ale mají jiný vztah k krvi a násilí;“ „Rusové jsou zvířata a prasata;“ „Vede válku proti Rusku;“ „Tyto sankce Rusko zničí;“ „Musíme se připravit na válku“ – jsou v rozporu s mírovým přikázáním Ustavujícího zákona[2]. Neznevažují lidi za to, co udělali, ale za to, co jsou: Rusové. Naopak utrpení obyvatelstva na Ukrajině je přehlíženo. Ukrajinci jsou považováni za podlidi. Jedná se o renesanci rasismu, který, jako nemrtvý z Hitlerovy diktatury a transformovaný ukrajinským fašismem, je dnes opět schopen získat většinu. Považuji to za návrat k antidemokratickému myšlení a civilizační regres.

2. Hněvivé ohlédnutí

Pojďme se podívat na zapomenutou historii, na skryté příčiny, na to, jak a proč.

Teze 5: Úpadek německé ekonomiky pramení z dlouhé řady sebevražedných kroků. Osvobození kapitálových zisků od daně v rámci reforem Schröderovy vlády z roku 2002 vedlo k tomu, že banky své průmyslové podíly prodaly. Peníze vložily do toxických cenných papírů. To mělo dva důsledky: 1) Američtí finanční investoři nakoupili všechny německé společnosti z indexu DAX. 2) Německo se ocitlo ve víru finanční krize. To mělo zase dva důsledky: 1. Aby se zachránily banky, převzal jejich dluhy stát a do systému se napumpovaly peníze centrální banky, což zvýšilo zadlužení a podpořilo finanční kapitalismus. Špatné bankovní úvěry se staly státními dluhopisy. 2. Banky mohly vyčistit své rozvahy a dluhopisy skončily v neregulovaném stínovém bankovním systému. Jsou v držení finančních investorů, účelových společností a pojišťoven. Ve stínovém bankovním systému jsou investice obvykle financovány pomocí derivátových nástrojů, aby se maximalizovaly zisky. Refinancování německého státu se tak dostalo do rukou amerických finančních investorů, kteří na válce vydělávají miliardy. Společnosti jako Blackrock, Vanguard, State Street, JP Morgan a Goldman Sachs spekulují proti dluhopisům všech zemí, které opouštějí válečný kurz. Tím také vystavují refinancování německého státu značnému tlaku.

Teze 6: Německá politika se řídí primátem finančního průmyslu a tím své průmyslové základy ničí. Studie ukazují, že míra zisku klesá ve všech západních průmyslových zemích. Míra zisku je poměr vynaloženého kapitálu k zisku. Tendence klesající míry zisku lze čelit – snížením mezd, otevřením nových trhů, racionalizací, levnějšími surovinami. Ukrajina z toho nabízí všechno. Spolkový kancléř Friedrich Merz se chová jako pobočkový manažer Blackrocku na německém území, a zcela racionálně, když podněcuje válku a chce vyslat německé vojáky na Ukrajinu. Koneckonců, finanční investoři vydělávají nejen na válce, ale také na rekonstrukci. Ve válce je zničen kapitál a původní akumulace může začít znovu. Rosa Luxemburgová: „Proletáři padají, ceny akcií stoupají.“ Válka byla sázkou na burze. Nikdo nečekal, že Rusové vyhrají. Proto se stala ruskou ruletou.

Teze 7: Expanze NATO na východ je hlavní příčinou války na Ukrajině. Německo ji mohlo zabránit. Jak vysvětlil bývalý generální tajemník NATO Jens Stoltenberg Evropskému parlamentu 7.9. 2023, válka na Ukrajině nezačala ruskou invazí v únoru 2022, ale již v roce 2014. Válka začala pučem organizovaným Západem na Majdanu v únoru 2014: v jeho průběhu vyjednávali diplomaté EU s ukrajinskými fašisty jako na trhu o počtu vražd, které byly považovány za nezbytné k donucení demokraticky zvoleného prezidenta Janukovyče k odstoupení z funkce. Byla dosažena dohoda o přibližně 100 vraždách, které podle očitých svědků provedlo osm skupin odstřelovačů po deseti mužích – ze západní Ukrajiny, Gruzie, Polska a Litvy. V dubnu 2014 zaútočila pučistická vláda v Kyjevě na separatistické republiky Doněck a Luhansk, které se odtrhly od centrální vlády nastolené silou, po vzoru Kosova. Grayzone zveřejnil dokument Institutu pro státní správu, odnože MI6 a NATO, z roku 2014. Podrobně popisuje, jak mělo být Rusko vylákáno na Ukrajinu, aby tam byla Moskvě uštědřena porážka. Do všech těchto operací byly zapojeny také německé agentury. Dohodu Minsk II o míru v Donbasu lze nyní považovat za pokus o podvod; její dodržování nebylo zamýšleno. Moskevské nabídky smluv z prosince 2021 a ledna 2022 byly odmítnuty. Mírová jednání v Istanbulu na začátku roku 2022 byla zmařena. NATO chtělo válku a Německo se k němu přidalo.

Teze 8: Válka na Ukrajině je nejdrzejší propagandistická lež, kterou Němcům od roku 1945 podsouvají. Německé obyvatelstvo je vědomě a úmyslně klamáno ohledně příčin války, skutečné situace na frontě, geopolitického kontextu a úpadku vlastní země. Tuto kognitivní válku řídí NATO; provádí ji propagandistický a cenzurní průmyslový komplex sestávající z propagandistického tisku, GONGOS, tiskových kanceláří, think tanků, transatlantických organizací, nadací, univerzit a církví. Sociálními nositeli tvorby veřejného mínění jsou transatlanticky zkorumpovaní politici, vědci a manažeři, stejně jako akademický prekariát. Někteří svou kariéru spojili s transatlantickými organizacemi; stojí ve své vlastní zemi jako guvernéři Washingtonu. Ostatní přecházejí z práce na volné noze k dočasným smlouvám, od projektu k projektu. Akademický prekariát udělá pro prodloužení smlouvy nebo novou zakázku cokoli. Hegemonie USA v Německu je nyní institucionalizována prostřednictvím obou. Transatlantická propast je mýtus. Transatlantické sítě celkově fungují jako továrny na konsensus v zájmu hegemonie USA. Výsledkem je mentální filtr, ve kterém jsou intelektuální horizonty obyvatel omezené, emocionální reflexy podmíněné rusofobií a krvežíznivostí, představivost zakrnělá a ve kterém ovlivňování chování není vnímáno jako nátlak. To vše dotváří ztrátu reality německých elit.

3. Quo Vadis

Ve svém příběhu posílá Henryk Sienkiewicz apoštola Petra do Říma: „Ve své prostotě srdce se Petr divil, že Bůh dal Satanovi tak nepochopitelnou moc, aby zemi utlačoval, kazil, pošlapal, vymáčkl z ní krev a slzy, smetl ji jako vichřice, zuřil v ní jako hurikán. Jeho srdce se této myšlenky zaleklo a v duchu svému Pánu řekl: „Ó Pane, kde mám začít v tomto městě, do kterého jsi mě poslal? Má moře a zem, zvířata na poli a všechna stvoření ve vodě, má království a města a třicet legií, které je střeží; ale já, ó Pane, jsem jen rybář na malém jezeře!“ Ale kam tedy jdeme?

Teze 9: Ekonomicky je Německo – stejně jako Evropa – na pokraji kolapsu. Evropané již investovali mnoho stovek miliard do války na Ukrajině. Samotné Německo již investovalo nejméně 50 miliard eur, k tomu se přidávají obrovské výdaje na zbrojení a prostředky, které EU prošly. Pokud Donald Trump EU donutí Ukrajinu převzít, náklady na válku a rekonstrukci budou pro EU společné. Odhadují se na 800 miliard dolarů a válka ještě neskončila. Do Ukrajiny pak pravděpodobně poplynou prostředky ze zemědělských a kohezních fondů EU. Téměř 300 miliard eur ruských zahraničních aktiv zmrazených v Euroclear a jinde v Evropě by mělo být Rusům po vítězství na Ukrajině ukradeno. Finanční investoři však poukazují, že Putin a Trump v Anchorage diskutovali o možnosti vyvést těchto téměř 300 miliard dolarů z Evropy a investovat je v USA – což je pro obě země lukrativní obchod. Evropané by tak tratili. Pokud bude dosaženo míru, stínové banky budou masivně spekulovat proti evropským dluhopisům. Následná devalvace státních dluhopisů by mohla způsobit kolaps refinancování Německa.

Teze 10: Většina evropských lídrů nemá jinou možnost než válku vojensky prodlužovat. Nebezpečí krize státního dluhu a kolapsu evropského finančního systému nutí hlavy vlád válku prodloužit. Pohání je zoufalá naděje, že Kyjev nějak vydrží až do posledního Ukrajince. Doufají, že v příštích pěti až deseti letech budou evropské jednotky na Ukrajině schopny se Moskvě postavit a vyrvat Rusku ukrajinské zdroje: černozem, plyn, lithium a vzácné kovy. Politické elity se nemohou vrátit: od zabíjení na Majdanu po téměř dva miliony mrtvých na Ukrajině – mají toho na talíři příliš mnoho. Porážka nevyhnutelně povede k zúčtování. Pak by buď museli odstoupit, nebo by byli trestně odpovědní. Strach z vlastního pádu žene krvežíznivost německých funkcionářských elit až k šílenství. Je tu jen jeden háček: bez USA Evropané Rusko porazit nemohou. Proto chtějí za každou cenu USA ve válce udržet.

Teze 11: Válka je válkou proti vlastnímu obyvatelstvu a proti demokracii. Zbrojení v Německu má zcela jiný účel: zrušit demokracii a nahradit ji novou formou diktatury, vyzbrojit armádu, aby bylo možné potlačit vnitřní nepokoje a kartel vládnoucí strany mohl pokračovat jako dosud. Transatlantická kompradorská vláda má být udržována silou zbraní proti vlastnímu obyvatelstvu. To by mohlo být ústavně zorganizováno vyhlášením stavu nouze dvoutřetinovou většinou Bundestagu v souladu s článkem 80a Základního zákona. Cílem propagandistické krvežíznivosti je obnovit smysluplnou soudržnou sílu EU, v níž rostou odstředivé síly a zájmy členských států se rozcházejí: Poté, co selhala jako mírový projekt, má nyní vést zombie existenci jako válečná mašinerie pan-germánského tažení na východ.

Teze 12: Německo – země bez opozice. Válka a odstraňování demokracie jdou v Německu ruku v ruce. To je možné, protože obyvatelstvo neprojevuje žádný odpor. Občanská odvaha a demokratický bojový duch jsou zjevně zcela paralyzovány. Zvyk na státní kontrolu během pandemie koronaviru, agresivní výuka diverzity, válečná propaganda a digitalizace připravily lidi o schopnost jednat a rozhodovat sami za sebe. Digitální kapitalismus umožňuje lidi uklidnit jako spotřebitele pomocí digitálních dárků, zároveň je však vykořisťuje v pracovním procesu, sleduje je a manipuluje s nimi jako s politickými subjekty. Výsledkem je zablokovaný konflikt. To také blokuje oidipovský konflikt na psychologické úrovni: chybí kritický přístup k politickým elitám; autoritám se zásadně důvěřuje. To otevírá dveře k přepisování historie, k jejímu přetváření ve prospěch převládající propagandy a k prosazování historických lží. Zejména v Německu je přehodnocení historie fatální vzhledem k jedinečnosti nacistických zločinů spáchaných nejen na Židech, ale i na sovětských občanech, protože umožňuje psychologické obrácení viny a tím i přesun agrese na Rusko jako nepřítele. Výsledkem je země na autopilotu, uvězněná v digitální ekonomice afektů, ve svém návratu k barbarství bez opozice, bez odporu.

Sbohem

Odklon od válečného kurzu německých vládnoucích elit lze vynutit pouze zásadní opozicí. Zde musíme počkat, zda nadcházející masivní sociální škrty lidi přesvědčí, aby vyšli protestovat do ulic. Potřebujeme širokou alianci za mír a sociální stát, která vyvede protest do ulic. Němci však v současné době dřímou a čekají na svou zkázu.

Henryk Sienkiewicz znovu. Je červenec 64 n. l. Za soumraku nechává Petra stát před kulisou Říma s křesťankou Lygií[3], v celé své beznaději před tímto městem: „Jak porazím jejich zlovolnost?“

„Celé město jako by hořelo,“ přerušila ho Lygia v těchto úvahách. Slunce právě zapadalo v nádherné kráse… a jak slunce klesalo, záře se stávala čím dál červenější. „Celé město jako by hořelo,“ zopakovala Lygia. Petr si zakryl oči rukou a řekl: „Boží hněv je na ní!“

Tak to bude i se západní hegemonií a jejími vazaly. Nevěřte vážně, že lidé na globálním Jihu nám někdy odpustí genocidu v Gaze, genocidu v Donbasu, vyprovokovanou válku na Ukrajině a více než 20 000 sankcí proti Rusku. Nic nebude zapomenuto. Německo opět sedí mezi národy poskvrněné – poskvrněné krví těch, kteří leží na ulicích v našich imperialistických válkách. Ti, kteří lpí na svržení impérií, budou s nimi strženi dolů.