Článek What Will Israel’s Strikes Against Iran Achieve? vyšel na webu Institutu moderní války Vojenské akademie ve West Pointu dne 13. 6. 2025
Explosions in different areas of Tehran following the June 13 2025 attack by Israel (Mizan 2nd batch) 02


Ilustrační obrázek: Wikimedia Commons

Před dvěma měsíci jsem napsal článekČesky, v němž jsem očekával, že Izrael nebo Spojené státy provedou preventivní úder proti íránskému jadernému programu. K takovému úderu došlo ze dne na den, kdy Izrael zahájil na celém území Íránu operaci „Rising Lion“Česky / „Vycházející lev“ s cílem zlikvidovat vysoké vojenské vedení, technické a vědecké know-how, schopnost obohacování štěpného materiálu a výrobní kapacity balistických raket, a to vše s deklarovaným cílem zajistit, aby „na konci operace neexistovala žádná jaderná hrozba“. Vzhledem k desítkám let trvajícím šarvátkám, které vedly k tomuto úderu, se jeho příchod jeví jako historický bod zlomu (kromě politicky orientovaného bodu, na který jsem odkazoval ve svém původním článku).

V nadcházejících dnech se nepochybně objeví mnoho komentářů a analýz, které budou reflektovat tento historický bod zvratu a strategický význam izraelských akcí. Ale již nyní, jen několik hodin po zahájení operace, můžeme zkoumat, čeho údery pravděpodobně dosáhnou – ať už záměrně, nebo neúmyslně.

Zaprvé je tu otázka, čeho chce Izrael dosáhnout. Izraelští vojenští představitelé se domnívají, že Izrael se nachází „v okně strategických příležitostí“. To naznačuje, že jeho strategický kalkul přesáhl pouhou analýzu nákladů a výnosů ohledně íránského jaderného programu ve vztahu k paradoxu preventivní války. Rozsah dotčených cílů totiž značně přesahuje rozsah operace Opera, izraelského leteckého útoku na irácký jaderný reaktor z roku 1981, který jsem zkoumal ve svém předchozím článku. Jistě, nedávné zjištění Mezinárodní agentury pro atomovou energii ([1][2][3]), že Írán neplní požadavky na nešíření jaderných zbraní, a prohlášení Teheránu v reakci na to, že vytvoří nové kapacity pro obohacování uranu mimo mezinárodní dohled, poskytlo Izraeli svého druhu casus belli. Pokud by však Izrael zaútočil na íránský jaderný program úměrně zjištění MAAE, připomínalo by to operaci Opera, možná s několika dalšími cíli, ale stále omezenou na fyzickou infrastrukturu íránského jaderného programu. Zjevný rozsah a ambice operace Vycházející lev z ní činí něco zcela jiného, lépe vysvětlitelného jako součást širšího tažení Izraele proti íránským zástupným cílům, které následovalo po útocích Hamásu ze 7. října 2023, než pouhou preventivní válečnou akci.

Izrael v uplynulých osmnácti měsících úspěšně setnul hlavy vysokých představitelů íránských zastupitelských skupin, nejprve Hamásu a poté Hizballáhu (spolu s výhrůžkamČesky i vůči vůdcům Húsíů). Vznikající vzorec je jasný: Izrael likviduje své nepřátele prostřednictvím řady rozhodných a ambiciózních akcí, které se sbíhají k Teheránu. V tomto kontextu mohly být obavy z íránského jaderného programu pro Izrael zástupným důvodem – jen způsobem, jak jednou provždy vyřešit své dlouhodobé problémy s Íránem. Izraelský prezident Benjamin Netanjahu tento záměr ve svém oznámení o operaci Vycházející lev téměř deklaroval. „[Izrael] bojuje s brutální diktaturou, která vás utlačovala šestačtyřicet let,“ řekl íránskému lidu. „Den vašeho osvobození je blízko.“[4] O operaci takového rozsahu a s tak rozsáhlými cíli bylo možná až dosud obtížné uvažovat, protože je tak nestoudná a riskantní, což bylo selháním minulých analýz, včetně té mé.

Ale jak naznačila operace Opera a můj původní článek, úder proti íránskému jadernému programu by byl spojen se značnými náklady – v neposlední řadě politickými – takže je v zájmu Izraele pokusit se z něj vytěžit co největší prospěch. Nebezpečí nyní samozřejmě spočívá v tom, že se v reakci na izraelské ambice objeví celá řada nových nákladů zahrnujících nový soubor aktérů a potenciálních akcí.

Za druhé, ačkoli nedávné zjištění MAAE poskytlo Izraeli casus belli, skutečnost, že další kolo jednání vedených Američany o diplomatickém řešení íránské jaderné otázky bylo naplánováno na tento víkend v Kataru naznačuje, že Izrael nebyl úplně v poslední možné chvíli pro načasování operace Rising Lion. Zda se jednalo o záměrnou hru, která měla Íránce ukolébat falešným pocitem bezpečí, není nijak zvlášť důležité. Důležitá je však posloupnost, neboť odhaluje náklady obětované příležitostiČesky, které Izrael snad zvažoval ve své analýze nákladů a přínosů. Izrael bude mít i nadále nepřátele, kteří budou postupovat vpřed, a někteří z nich mohou i nadále usilovat o zničení Izraele, jak se domnívá současný režim v Teheránu. Zatímco Íránce by snad diplomaticky odradit nešlo, ostatní nepřátele Izraele ano, nicméně klíčovou otázkou je, do jaké míry byla současnou operací ohrožena potenciální budoucí diplomatická moc. A i kdyby se budoucí regionální rivaly nepodařilo odradit, už jen jejich přivedení k jednacímu stolu má svou hodnotu, protože diplomatické kroky časem vyjasní záměry nepřítele. Ne každý potenciální nepřítel představuje stejnou míru ohrožení a záměry se pro toto hodnocení stávají vysoce relevantními.

Tyto náklady obětované příležitosti doplňují fixní náklady spojené se situací Izraele na Blízkém východě. Politolog Kenneth Waltz ve svém článku v časopise Foreign Affairs z roku 2012 přišel s neorealistickým postřehem, že postavení Izraele jako faktického regionálního hegemona na Blízkém východě (protože je jediným státem v regionu, který má jaderné zbraně, což všichni vědí, přestože Izrael provádí politiku záměrné dvojznačnosti) si žádá, aby bylo vyvážené. V opačném případě zůstanou regionální vztahy nestabilní kvůli zjevnému bezpečnostnímu dilematu, které představují pro regionální státy, jež nejsou ve spojení s Izraelem.

Důsledek je jasný: pokud ne Írán, pak se na Blízkém východě objeví další stát s jadernými zbraněmi, který bude vyvažovat izraelskou regionální hegemonii. Z neorealistického hlediska tedy operace Vycházející lev řeší pouze jediný, časový projev mnohem většího strategického problému. Historický bod zlomu a konečný soud o tom, jak efektivně Izrael zvládl paradox preventivní války vyvolaný úderem na íránský jaderný program, skutečně nemůže nastat, dokud nebudeme vědět, kdo bude dalším vyvažovatelem a jaké prostředky se bude snažit použít.

zvýraznila redakce Disput [VB]


[1]

Úvodní prohlášení generálního ředitele IAEA / MAAE pro Radu guvernérů / IAEA Director General’s Introductory Statement to the Board of GovernorsČesky, Vídeň, 3. 3. 2025 (část věnovaná Iránu) – viz také zde v Disputu „Hysterie po čtvrtletní zprávě MAAE o íránském obohacování uranu“, dodatek redakce pod článkem.

Hysterie po čtvrtletní zprávě MAAE o íránském obohacování uranu

[2]

NPT Safeguards Agreement with the Islamic Republic of Iran (Resolution adopted on 12 June 2025 during the 1769th session) soubor PDF, 4 strany, angličtina / Dohoda o zárukách NPT s Íránskou islámskou republikou (usnesení přijaté dne 12. června 2025 na 1769. zasedání) soubor PDF, 4 strany, čeština

[3]

Statement on the Situation in Iran, IAEA, 13. 6. 2025Česky / Prohlášení k situaci v Íránu, MAAE, 13. 6. 2025.

[4]

Benyamin Netanyahu – Operation Rising Lion: Israel’s PM Announces Targeted Preemptive Airstrikes in Iran; Benjamin Netanjahu – Operace Vzestup lva: Izraelský premiér oznamuje cílené preventivní letecké údery v Íránu (soubor PDF, angličtina / čeština)

Vyjádření Ministerstva zahraničních věcí RF k Íránu [5] a Ukrajině [6] (rovněž v souvislosti s MAAE)

[5]

[6]


patrick-sullivan--wpPlukovník Patrick Sullivan, PhD, je ředitelem Institutu moderní války ve West Pointu, NY. Je to ženijní důstojník z povolání, který velel na všech úrovních od roty až po brigádu a sloužil v 10. horské divizi, 3. pěší divizi, 82. výsadkové divizi a 20. ženijní brigádě (XVIII. výsadkový sbor). Mezi jeho štábní zařazení patří instruktor a odborný asistent na katedře matematických věd ve West Pointu na Vojenské akademii Spojených států amerických, ředitel velitelské akční skupiny sil USA v Afghánistánu, ředitel štábu NATO Resolute Support a velitelský inženýr sil USA v Koreji. Je veteránem osmi operačních nasazení na podporu operací Iraqi Freedom, Enduring Freedom, Inherent Resolve, Freedom’s Sentinel a Spartan Shield.
V roce 1996 získal titul ROTC Distinguished Military Graduate, bakalářský titul v oboru civilního inženýrství na Duke University, magisterský titul v oboru aplikované a interdisciplinární matematiky na University of Michigan, magisterský titul v obranných studiích na Royal Military College of Canada, magisterský titul v oboru strategických studií na United States Army War College, kde získal ocenění Commandant’s Award for Distinction in Research, a doktorát filozofie v oboru válečných studií na Royal Military College of Canada.
Patrick Sullivan se zabývá především vojenskou historií, organizačním designem, obranným plánováním a dohledem nad vojenskými operacemi.


[VB]