1. Manolo De Los Santos: Trumpova kouřová clona kolem Venezuely: Obvinění „narkostátu“
2. Jan Loftus: Co se to sakra děje s Trumpovými narkoútoky? Jsme ve válce s Venezuelou?
3. Tyler Durden: Ironie Trumpovy „války proti drogám“: Historie obchodu CIA s narkotiky

Analýza Manola De Los Santos Trump’s smokescreen on Venezuela: Exposing the “narco-state” accusation vyšla na serveru peoples dispatch 21. října 2025

Trumpova kouřová clona kolem Venezuely: Obvinění „narkostátu“

Americká generální prokurátorka Pam Bondi a prezident USA Donald Trump. Foto: Kancelář prezidenta

Americká vláda obnovila svou kampaň, v níž označuje Venezuelu za „narkostát“, obviňuje její nejvyšší vedení z obchodování s drogami a vypisuje na jejich hlavy vysoké odměny za dopadení. Kampaň, která pouze na čas ustoupila do pozadí, je strategickou fabulací, nikoli faktickým vyhodnocením. Obvinění, které obzvláště zesílilo za vlády Donalda Trumpa, je promyšlenou kouřovou clonou, která má ospravedlnit dlouhodobý plán: svržení venezuelské vlády a zmocnění se jejích rozsáhlých zásob ropy a nerostných surovin. Bližší zkoumání faktů odkrývá zemi, která proti obchodu s drogami aktivně bojuje podle svých vlastních pravidel, a americkou vládu s jasnou a konzistentní historií destabilizace nezávislých zemí v Latinské Americe.

Boj Venezuely proti obchodu s drogami: realita po DEA

V roce 2005 nastal ve venezuelské protidrogové strategii klíčový okamžik, když tehdejší prezident Hugo Chávez vyhostil americkou protidrogovou agenturu DEA (Drug Enforcement Administration) a obvinil ji ze špionáže a podkopávání venezuelské suverenity. Rozhodnutí bylo založené na Chávezově přesvědčení, že DEA byla „využívána jako zástěrka… k provádění zpravodajské činnosti ve Venezuele proti její vládě“. Venezuelští představitelé tehdy trvali na tom, že země bude v boji proti obchodu s drogami pokračovat sama. „DEA není pro boj proti obchodu s drogami ve Venezuele nezbytná. S mezinárodními organizacemi budeme v boji proti drogám i nadále spolupracovat,“ prohlásil Chávez.

Na rozdíl od tvrzení USA, že to povede k záplavě drog, venezuelská vláda prostřednictvím svého Národního úřadu pro boj proti drogám (ONA) a Bolívarských národních ozbrojených sil (FANB) zintenzivnila své vlastní protidrogové úsilí. Podle venezuelského Národního protidrogového úřadu (SUNAD) provedla země v průběhu let významná zabavení drog. Například v roce 2015 americké ministerstvo zahraničí citovalo zprávu ONA, podle které bylo během prvních osmi měsíců roku zabaveno 65,76 tun nelegálních drog, což představovalo nárůst o 132 % ve srovnání se stejným obdobím v roce 2014. Převážnou většinu tvořil kokain a marihuana. Venezuela také spolupracuje s dalšími zeměmi a v roce 2014 podepsala mezinárodní dohodu o boji proti obchodu s drogami s Ruskem.

Ačkoli americká vláda Venezuelu často označuje za „hlavní drogovou tranzitní zemi“, tato charakteristika ignoruje proaktivní opatření této země a její geografickou realitu. Rozsáhlá a propustná hranice s Kolumbií, největším producentem kokainu na světě, kde se nachází sedm amerických vojenských základen a tři kanceláře DEA, může z Venezuely činit klíčový tranzitní bod. To však neznamená, že by byl do tohoto obchodu zapojen stát.

Studie Tricontinental Institute for Social Research a Lawfare Observatory ve skutečnosti zjistila, že po pěti desetiletích „války proti drogám“ DEA sama v polovině roku 2023 oznámila, že velké organizace zabývající se obchodem s drogami nadále působí po celém světě. George Papadopoulos, hlavní zástupce ředitele DEA, před americkým Kongresem vypověděl, že pouze kartely Sinaloa a Jalisco mají „spolupracovníky, zprostředkovatele a prostředníky ve všech 50 státech Spojených států“. Studie tvrdí, že je tato kontinentální intervence v oblasti narkotik součástí komplexního plánu politické a vojenské dominance nad Amerikou, od Aljašky po mys Horn, včetně Antarktidy, která se stala klíčovým bodem globálního sporu.

Obvinění Trumpovy administrativy: politická zbraň

Trumpova administrativa povýšila obvinění z „narkostátu“ na bezprecedentní úroveň a používá jej jako přímou politickou a právní zbraň proti venezuelské vládě. V březnu 2020 oznámilo americké ministerstvo spravedlnosti překvapivé obvinění prezidenta Nicoláse Madura a 14 dalších současných a bývalých vysokých venezuelských úředníků z „narkoterorismu“, korupce a obchodu s drogami.

Při oznámení obvinění tehdejší ministr spravedlnosti William Barr obvinil Madura a jeho spolupracovníky ze spiknutí s disidentskou frakcí Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) za účelem dovozu tun kokainu do Spojených států. Barr uvedl: „Maduro a řada jeho vysokých spolupracovníků se údajně více než 20 let spolčovali s FARC, což vedlo k dovozu tun kokainu a devastaci amerických komunit.“ Dále tvrdil, že venezuelské vedení FARC „získalo podporu Madurova režimu, umožňující jim využívat Venezuelu jako bezpečné útočiště, odkud mohou pokračovat v obchodu s kokainem a v ozbrojeném povstání.“

S obviněním byla spojena odměna za Madurovo dopadení, původně stanovená na 15 milionů USD a od té doby zvýšená na 50 milionů USD. Tento krok, připomínající odměnu za dopadení teroristického vůdce, byl jasným pokusem o delegitimizování Madura a vytvoření právního zdůvodnění pro jeho odstranění od moci. Jednalo se o mimořádný politický nátlak, který u úřadujícího hlavy státu neměl obdoby.

Venezuelští představitelé obvinění ostře odsoudili jako „směšnou kouřovou clonu“. Venezuelský ministr zahraničí Yván Gil označil odměnu za „ubohou“ a „hrubou politickou propagandistickou akci“. V televizním projevu prezident Maduro slíbil, že Venezuela „bude bránit naše moře, naše nebe a naši zemi“, a nátlak USA charakterizoval jako „podivnou, bizarní hrozbu upadajícího impéria“. Předseda venezuelského Národního shromáždění Jorge Rodríguez se také vyjádřil a prohlásil, že USA podepsaly „prohlášení, které se do dějin mezinárodní diplomacie zapíše jako projev hanebnosti“.

Imperialistické motivy a vojenská eskalace

Právní a rétorický útok na Venezuelu není ojedinělým incidentem. Shoduje se s jasnou vojenskou eskalací. V dubnu 2020, během prvního funkčního období administrativy Donalda Trumpa, oznámil americký prezident posílení protidrogové operace v Karibiku, vyslání válečných lodí a nasazení tisíců mariňáků do venezuelských vod.

Toto vojenské posílení, spojené s odměnou za Madura, mělo dvojí účel. Zaprvé mělo venezuelskou vládu zastrašit a signalizovat připravenost k přímé intervenci. Za druhé, mělo odvést pozornost od domácích problémů v USA, zejména od toho, jak vláda zvládá pandemii COVID-19. Venezuelský ministr zahraničí Jorge Arreaza pak na Twitteru napsal: „Zatímco obyvatelé Floridy trpí kvůli pandemii, Pentagon pomlouvá Venezuelu, aby podpořil Trumpovo znovuzvolení a zajistil zdroje pro jeho válečný stroj. Páchají zločin proti Venezuele a proti své vlastní zemi.“

K nové vojenské eskalaci dochází poté, co Trumpova administrativa nedávno podepsala memorandum Pentagonu o boji proti drogovým kartelům v Latinské Americe, směrnici, která tyto zločinecké organizace označuje za hrozbu pro národní bezpečnost. V jasné a aktuální demonstraci této politiky vyslaly USA do vod u pobřeží Venezuely tři torpédoborce s řízenými střelami Aegis – USS Gravely, USS Jason Dunham a USS Sampson. Jedná se o součást širší operace, do které je zapojeno přibližně 4 000 námořníků a mariňáků, spolu s průzkumnými letadly P-8 a nejméně jednou útočnou ponorkou, které mají operovat v blízkosti venezuelského pobřeží

Vojenské manévry vyvolaly ostrou kritiku ze strany představitelů celého regionu. Mexická prezidentka Claudia Sheinbaum použití amerických vojenských sil ve své zemi rozhodně odmítlaČesky a zdůraznila, že spolupráce se nevztahuje na „invazi“ a že její vláda nemá žádné důkazy o přímé souvislosti mezi prezidentem Madurem a mexickými kartely. Kolumbijský prezident Gustavo Petro výslovně prohlásil, že jakoukoli neschválenou vojenskou operaci USA bude považovat za „agresi proti Latinské Americe a Karibiku“ a že útok na Venezuelu bude vnímán jako útok na Kolumbii.

Venezuela mezitím vyzvala více než čtyři miliony členů milice, aby se po celé zemi mobilizovali na obranu její suverenity. Byla to právě bolívarská milice, která v květnu 2020 zajala žoldákyČesky pokoušející se vstoupit do Venezuely, aby provedli sérii atentátů a způsobili v zemi chaos.

Nasazení válečných lodí a vojsk spolu s memorandem Pentagonu jasně připomíná, že je obvinění z „narkostátu“ záminkou pro nepřátelskou zahraniční politiku motivovanou touhou ovládnout zemi s největšími prokázanými zásobami ropy na světě. Pro lidi s svědomím po celém světě je obrana venezuelské suverenity klíčovou frontou v širším boji proti intervencionismu vedenému USA a za sebeurčení všech národů.

Manolo De Los Santos je výkonným ředitelem Lidového fóraČesky, výzkumným pracovníkem v Tricontinental: Institut pro sociální výzkum a koordinátorem Lidového summitu pro demokracii. Jeho články pravidelně vycházejí v Monthly ReviewČesky, Peoples Dispatch, CounterPunchČesky, La JornadaČesky a dalších progresivních médiích. V poslední době spolueditoval knihy Viviremos: Venezuela vs. Hybrid WarČesky (Přežijeme: Venezuela vs. hybridní válka, 2020), Comrade of the Revolution: Selected Speeches of Fidel CastroČesky (Soudruh revolucionář: Sebrané projevy Fidela Castra, 2021) a Our Own Path to Socialism: Selected Speeches of Hugo ChávezČesky (Naše vlastní cesta k socialismu: Vybrané projevy Hugo Chávese, 2023). Má účet na X (Twitteru).

Zpět na obsah

Komentář Johna Loftuse What The H*ll Is Going On With Trump’s Narco Strikes? Are We At War With Venezuela? vyšel na serveru AOL 13. října 2025

Co se to sakra děje s Trumpovými narkoútoky? Jsme ve válce s Venezuelou?

Americký vojenský úder na údajné narkoteroristy. ©(Snímek obrazovky/X/Ministr války Pete Hegseth)

.

Útoky, které kritici považují za nezákonné, vyvolaly otázky, zda Spojené státy vedou bez souhlasu Kongresu válku a zda Trumpova administrativa konflikt proti kartelům eskaluje v naději, že to povede ke změně venezuelského režimu a sesazení jejího socialistického a silného vůdce Nicoláse Madura.

Útoky na údajné „narkoteroristy“

Prezident Donald Trump koncem července nařídil armádě, aby zakročila proti skupinám, které on i jeho administrativa označili za teroristické. Mezi tyto skupiny patří Tren de Aragua a Cartel de los Soles. Úředníci Bílého domu tvrdíČesky, že prezident Maduro ovládá obě skupiny, ačkoli americké zpravodajské služby obvinění týkající se Tren de Aragua zpochybňují.

Od té doby americká armáda provedla čtyři známé útoky na lodě, které údajně pašovaly drogy v Karibském moři.

K prvnímu útoku došlo 2. září. Prezident Trump uvedl, že na lodi bylo 11 lidí, kteří byli údajně členy skupiny Tren de Aragua. V memorandu Kongresu uvedl, že útok byl aktem sebeobrany.

Druhý úderČesky přišel asi o dva týdny později, 15. září, a zabil tři Venezuelany. Administrativa tyto lidi označila za „nezákonné bojovníky“.

19. září armáda provedla svůj třetí úderČesky, ačkoli vláda národnost ani skupinu tří zabitých. neuvedla

Naposledy, 3. října, ministr války Pete Hegseth oznámilČesky čtvrtý útok, při kterém zahynuli čtyři lidé. Hegseth prohlásil, že loď byla „lodí pro obchodování s drogami napojenou na označené teroristické organizace“.

Celkem bylo zabito 21 lidí, všichni v mezinárodních vodách.

Administrativa dosud neposkytla žádné důkazy, které by podpořily její tvrzení, že se tyto lodě podílely na obchodování s drogami, směřovaly do Spojených států nebo byly napojeny na kterýkoli z kartelů.

Strašidlo změny režimu

Od Trumpova červencového nařízení si americká armáda vybudovala významnou námořní přítomnostČesky v jižním Karibském moři. V regionu bylo nasazeno osm válečných lodí, několik pozorovacích letadel, stíhačky MQ-9 ReaperČesky a jedna útočná ponorka. Administrativa vyslalaČesky také 10 stíhaček F-35 a až 4 500 mariňáků a námořníků na Portoriko.

Ačkoli prezident Trump popřelČesky, že by konečným cílem byla změna režimu ve Venezuele, nad nedávnou eskalací situace ze strany administrativy se vznáší přízrak totální války. Televizní stanice NBC News 26. září informovalaČesky, že administrativa vypracovala varianty možných útoků na obchodníky s drogami uvnitř hranic Venezuely.

V rozhovoru pro Fox News Hegseth popsal Madura jako „faktického šéfa drogového narkostátu“ a dodal, že by „měl mít obavy“.

Ministr zahraničí Marco Rubio, který se dlouhodobě staví na stranu jestřábů vůči VenezueleČesky, Madurově režimu a jeho předchůdci Hugovi Chávezovi, zřejmě získává v administrativě větší vliv, protože se zasazuje o další eskalaci.

„[Kartely] zastavíte, až je vyhodíte do povětří. Až se jich zbavíte,“ řeklČesky Rubio 3. září po prvním úderu administrativy. „Byly označeny za to, čím jsou, tedy za narkoteroristické organizace. Stejné informace a stejné zpravodajské mechanismy, možná s vyšším zaměřením, byly použity k určení, že loď s drogami míří do Spojených států, a místo toho, aby ji na prezidentův příkaz zadrželi, ji vyhodili do povětří. A stane se to znovu… Prezident Spojených států se chystá vést proti narkoteroristickým organizacím válku“.

Americký ministr zahraničí Marco Rubio přilétá 6. února 2025 na mezinárodní letiště Las Americas v Santo Domingu na cestě do Miami. Ve čtvrtek dohlížel na zabavení druhého letadla patřícího venezuelské levicové vládě za necelý rok a navzdory začínající diplomacii prokázal tvrdý postoj. (Foto: Mark Schiefelbein / POOL / AFP) (Foto: MARK SCHIEFELBEIN/POOL/AFP via Getty Images)

V rozhovoruČesky v polovině září Rubio prohlásil, že se kartely „maskují za vládu“.

„Takže nebudeme mít kartel, který by fungoval nebo se maskoval jako vláda, působící na naší vlastní polokouli,“ řekl. „Prezident Spojených států jasně uvedl, že nedovolí kartelům, tomuto kartelu ani žádnému jinému kartelu, aby na naší polokouli beztrestně působily a posílaly drogy do Spojených států. A využije americkou armádu a všechny prvky americké moci k útokům na kartely, které na Ameriku útočí.“

S rostoucími obavami z války informoval 6. října deník The New York Times, že USA omezují diplomatické kontakty s Venezuelou. Zvláštní prezidentský vyslanec Rick Grenell jednal s Madurem a dalšími venezuelskými představiteli. Trump však údajně Grenellovi během schůzky s americkými vojenskými vůdci zavolal a nařídil mu, aby veškerá jednání s Madurem ukončil.

Několik dní předtím Trumpova administrativa v důvěrném oznámení Kongresu tvrdila, že Spojené státy jsou zapojeny do „ozbrojeného konfliktu“ s drogovými kartely, jak 2. října informoval deník The New York Times. Toto oznámení šlo nad rámec předchozích tvrzení administrativy, že útoky na lodě byly ojedinělými akty sebeobrany. Podle oznámení Trump „rozhodl“, že kartely zapojené do obchodování s drogami jsou „nestátní ozbrojené skupiny“ a jejich činy „představují ozbrojený útok proti Spojeným státům“.

„Na základě kumulativních účinků těchto nepřátelských činů proti občanům a zájmům Spojených států a spřátelených cizích států prezident rozhodl, že se Spojené státy nacházejí s těmito označenými teroristickými organizacemi v nemezinárodním ozbrojeném konfliktu,“ uvádí se údajně v oznámení.

Trumpova administrativa také nadále trvá na tom, že Maduro je „nelegitimní“ vůdce, což přiživuje další spekulace, že konečným cílem je ho sesadit.

„Madurův režim považujeme za nelegitimní a prezident jasně ukázal, že je ochoten použít veškeré nezbytné prostředky k zastavení nelegálního obchodování se smrtícími drogami z venezuelského režimu do Spojených států amerických,“ uvedlaČesky v září na tiskové konferenci tisková mluvčí Bílého domu Karoline Leavitt.

Právní nejasnosti

Demokraté a experti citovaní v The New York Times se samozřejmě důrazně postavili proti eskalaci administrativy vůči kartelům a označili ji za nezákonnou a protiústavní. Republikánský senátor za Kentucky Rand Paul spolu s několika demokraty v Senátu předložil rezoluci, která by omezila pravomoc prezidenta Trumpa při provádění útoků. K Paulovi se připojila republikánská senátorka za Aljašku Lisa Murkowski.

Rezoluce neprošla.

„Pokud by někdo jednal podle práva, možná by nám ti, kteří rozhodují o tom, koho zabít, mohli sdělit jejich jména, předložit důkazy o jejich vině a předložit důkazy o jejich zločinech,“ řeklČesky Paul ve svém projevu v Senátu 8. října. „Je příliš mnoho žádat o jména těch, které zabíjíme, než je zabijeme? Vědět, jaké důkazy o jejich vině existují? Vláda by měla alespoň vysvětlit, jak se tento gang dostal k označení za teroristy.“

Paul dodal: „Ti, kdo je rozpráší na kusy, také pohodlně ignorují fakt, že smrt obecně není trestem za pašování drog.“

Senátor za Kentucky si také vyměnil ostré výtky s viceprezidentem J. D. Vanceem, který po prvním útoku prohlásil, že „zabíjení členů kartelu, kteří otravují naše spoluobčany, je nejvyšším a nejlepším způsobem využití naší armády“.

Konzervativní právní expert Andy McCarthy argumentoval, že tvrzení administrativy, že USA bojují proti „nestátním aktérům“ v „nemezinárodním ozbrojeném konfliktu“, což je ekvivalent války proti al-Káidě po 11. září, je hluboce chybné.

„To je klamná analogie vzhledem k tomu, že (a) je v rozporu s předchozím tvrzením administrativy, že dotyčné kartely jsou nikoli nestátní aktéři, ale orgány Madurova režimu ve Venezuele; a (b) konflikt po 11. září proti nestátním džihádistickým aktérům se odehrával na základě kongresového povolení k použití vojenské síly, které bylo drtivou většinou schváleno poté, když al-Káida povraždila téměř 3 000 Američanů při čtyřech sebevražedných únosech dopravních letadel – zničila Světové obchodní centrum a narazila do Pentagonu – což bylo vyvrcholení osmi let sporadických masových vražd,“ napsal.

McCarthy také uvedl, že ačkoli je obchodování s drogami podle amerického práva závažným trestným činem, nerovná se terorismu.

Podle průzkumu agentury YouGov, který proběhlČesky mezi 5. a 8. zářím, je většina Američanů proti použití vojenské síly k sesazení Madura nebo zahájení totální invaze do Venezuely.

John Loftus je šéfredaktorem serveru Daily CallerČesky, kde také píše týdenní newsletter Mr RightČesky o maskulinitě v moderním světě. Jeho příspěvky se objevují i na dalších konzervativních serverech jako National ReviewČesky, Ami Magazine nebo AOLČesky. Má rovněž účet na X (Twitteru).

Zpět na obsah

Esej Tylera Durdena The Irony Of Trump’s New ‚War On Drugs‘: Recalling The History Of CIA Narco Trafficking publikoval Tylor Durden na Zero Hedge 12. října 2025

Ironie Trumpovy „války proti drogám“: Historie obchodu CIA s narkotiky

List The Hill nedávno odhadlČesky, že se v současné době Trumpem nařízené protidrogové operace v Karibiku účastní přibližně 10 000 amerických vojáků.

Do tohoto okamžiku vojenská intervence zabila 27 lidí, včetně osob, které pravděpodobně nejsou Venezuelanky (například Kolumbie dříve uvedla, že byl zasažen jeden z jejích člunů, a deník The GuardianČesky nyní uvádí, že mezi oběťmi jsou dva občané Trinidadu a Tobaga). Mnoho amerických sil z této nové americké skupiny je pravděpodobně v současné době nasazeno v Portoriku a také rozptýleno mezi osmi loděmi amerického námořnictva umístěnými v regionálních vodách .

Nejnovější vysvětlení prezidenta Trumpa novinářům ohledně tohoto bezprecedentního navyšování kapacit Pentagonu u pobřeží Venezuely překvapivě připomnělo neúspěšnou „válku proti drogám“, která se datuje až do dob Richarda Nixona, když drogy slavně vyhlásil za „veřejného nepřítele číslo jedna“.

Šéf DEA Robert Stutman se zachycenými drogami medellínského kartelu na tiskové konferenci v roce 1988.

„Vyprázdnili svá vězení a vystěhovali je do Spojených států amerických,“ řekl tento týden Trump. „Přešli přes hranice.“ Prezident kontroverzní vojenskou intervenci prezentoval jako nezbytnou pro boj s drogami, terorismem, nelegální migrací a zločineckými gangy.

„Dovolili tisícům a tisícům vězňů, lidí z psychiatrických léčeben a ústavů pro duševně choré přesunout se do Spojených států,“ pokračoval. „Jsou to ti nejhorší zneužívatelé.“

Poté ponechal možnost pozemní války ve Venezuele otevřenou – a spojil ji s válkou proti drogám: „Spousta venezuelských drog se dostává přes moře, ale my je zastavíme i po souši,“ řekl. Prohlásil to poté, když potvrdil, že byly schváleny skryté operace CIA, jak jsme informovali v následujícím článku:

Svržení režimu: Trump povolil tajné operace CIA zaměřené na venezuelského prezidenta MaduraČesky

Pro ty, kdo si uvědomují desítky let trvající odkaz CIA v Latinské Americe ve 20. století, je myšlenka, že vláda Spojených států a její zpravodajské služby stojí  zásadně a z principu proti obchodování s drogami, směšná .

Byla doba, ne až tak dávno v historii, kdy byla samotná CIA největším obchodníkem s drogami ve Spojených státech a možná i na celé západní polokouli (ne-li na světě). Cílem bylo financovat změnu režimů a tajné operace v Latinské Americe po opožděném zásahu Kongresu proti financování tajných operací z daní poplatníků.

Pro klíčový výlet do minulosti v době, kdy Trump obnovuje „válku proti drogám“ v srdci Latinské Ameriky, nabízíme důležité shrnutí odtajněných historických záznamů zesnulého velkého investigativního reportéra Williama Bluma, které jsou níže publikoványČesky v plném znění…

V srpnu 1996  zahájil deník San Jose Mercury News  rozsáhlý seriál článků spojujících CIA armádu Contras s epidemií cracku v Los Angeles. Na základě ročního vyšetřování napsal reportér Gary Webb, že v 80. letech 20. století CIA pomáhala financovat svou tajnou válku proti levicové vládě Nikaraguy prodejem levného kokainu drogovému dealerovi Rickymu Rossovi z jižní a střední části Los Angeles. Série rozpoutala bouři protestů, v jejímž čele stály černošské rozhlasové stanice a Kongresový černošský klub, s požadavky na oficiální vyšetřování. Webová stránka Mercury News s podpůrnými dokumenty a aktualizacemi zaznamenala statisíce „zobrazení“ denně.

Zatímco velká část příběhu o CIA a jejím prodeji drog byla odhalena již před lety v tisku a na slyšeních v Kongresu,  seriál Mercury News  přidal klíčový chybějící článek: Sledoval kokainovou stopu k Rossovi a černošským gangům z Los Angeles, kteří se stali pouličními distributory cracku, levné a silné formy kokainu. Webb napsal, že drogová síť CIA „otevřela první kanál mezi kolumbijskými kokainovými kartely a černošskými čtvrtěmi Los Angeles, města dnes známého jako ‚crackové‘ hlavní město světa.“ Černošské gangy používaly své zisky k nákupu automatických zbraní, někdy od některého z drogových dealerů napojených na CIA.

Ředitel CIA John Deutch prohlásil, že nenalezl „žádnou souvislost“ mezi CIA a obchodníky s kokainem. A velká média –  New York Times,  Los Angeles Times a Washington Post – zveřejnila dlouhé články, které seriál Mercury News vyvracely. Popírali, že by nikaragujští drogoví dealeři z oblasti Sanfranciského zálivu, Juan Norwin Meneses a Oscar Danilo Blandon, pracovali pro CIA nebo přispívali Contras</> „milionovými zisky z drog“, jak tvrdil Webb. Poznamenávaly také, že ani Ross, ani gangy nebyli prvními ani jedinými distributory cracku v Los Angeles. To však Webb netvrdil. Napsal, že obrovský příliv kokainu nastal právě v době, kdy pouliční dealeři drog objevili, jak učinit kokain dostupným tím, že ho přemění na crack.

Mnohá média také předpokládala, že případní pašeráci zapojení do obchodování s drogami byli „darebácké“ elementy, které by CIA nepodporovala. Tato popírání však většinu důkazů Mercury News o spoluúčasti CIA přehlížejí. Například:

• Letadla a piloti Contras, poskytnutí CIA, přepravovali kokain ze Střední Ameriky na americká letiště a vojenské základny. V roce 1985 agent protidrogové agentury (DEA) Celerino Castillo oznámil svým nadřízeným, že na letecké základně Ilopango v Salvadoru ve skladu CIA na materiál pro Contras je skladován kokain k přepravě do USA. DEA neudělala nic a Castillo byl z agentury postupně  vytlačen.
• Když byl Danilo Blandón v roce 1986 konečně zatčen, přiznal se k drogovým trestným činům, za které by jiné poslali na doživotí. Ministerstvo spravedlnosti však Blandóna po pouhých 28 měsících za mřížemi propustilo a poté ho najalo jako informátora DEA na plný úvazek a zaplatilo mu více než 166 000 dolarů. Když Blandón v roce 1996 svědčil v procesu proti Rickymu Rossovi, ministerstvo spravedlnosti jakékoli vyšetřování Blandónova spojení se CIA zablokovalo.
• Ačkoli je Norwin Meneses v počítačích DEA ​​uveden jako významný mezinárodní pašerák drog vedený od roku 1974 ve 45 samostatných federálních vyšetřováních, žil až do roku 1989 okázale v Kalifornii a v USA nebyl nikdy zatčen.
• Vyšetřovatelé Senátu a agenti ze čtyř organizací si stěžovali, že jejich vyšetřování drogových trestných činů „bylo brzděno,“ napsal Webb, „CIA nebo nespecifikovanými zájmy ‚národní bezpečnosti‘“. Například v roce 1984 v „případu Frogman“ vrátil americký prokurátor v San Franciscu 36 800 dolarů zabavených nikaragujskému drogovému dealerovi poté, když soudu dva vůdci contras zaslali dopisy s argumentem, že peníze byly určeny pro contras. Federální státní zástupci nařídili dopis a další důkazy případu z důvodů „národní bezpečnosti“ zapečetit. Když později senátní vyšetřovatelé ministerstvo spravedlnosti požádali o vysvětlení tohoto neobvyklého vývoje událostí, narazili na zeď tajemství.

Historie účasti CIA v obchodech s drogami

„Během mé 30leté historie v Úřadu pro boj s drogami (DEA) a souvisejících agenturách se hlavními cíli mých vyšetřování téměř vždy ukázali být lidé pracující pro CIA.“ — Dennis Dayle, bývalý šéf elitní jednotky DEA.

Předchozí diskuse by neměla být považována za jakoukoli historickou aberaci, jelikož CIA se od konce druhé světové války dlouhodobě a prakticky nepřetržitě zabývá obchodováním s drogami.

1947 až 1951, Francie

Zbraně, peníze a dezinformace CIA umožnily korsickým zločineckým syndikátům v Marseille vytrhnout kontrolu nad odbory z rukou komunistické strany. Korsičané získali politický vliv a kontrolu nad doky – ideální podmínky pro upevnění dlouhodobého partnerství s mafiánskými distributory drog, což z Marseille udělalo poválečné hlavní město heroinu západního světa. První heroinové laboratoře v Marseille byly otevřeny v roce 1951, jen několik měsíců poté, kdy Korsičané kontrolu nad pobřežím převzali.

Počátek 50. let, jihovýchodní Asie

Nacionalistická čínská armáda, organizovaná CIA za účelem vedení války proti komunistické Číně, se stala opiovým baronem Zlatého trojúhelníku (části Barmy, Thajska a Laosu), největšího světového zdroje opia a heroinu. Air America, hlavní proprietární letecká společnost CIA, přepravovala drogy po celé jihovýchodní Asii.

50. až začátek 70. let, Indočína

Během vojenské intervence USA v Laosu a dalších částech Indočíny přepravovala společnost Air America opium a heroin po celé oblasti. Mnoho vojáků ve Vietnamu se stalo závislými. Laboratoř vybudovaná v ústředí CIA v severním Laosu sloužila k rafinaci heroinu. Po deseti letech americké vojenské intervence se jihovýchodní Asie stala zdrojem 70 procent světového nelegálního opia a hlavním dodavatelem surovin pro rozvíjející se americký trh s heroinem.

1973 až 1980, Austrálie

Nugan Hand Bank of Sydney byla banka CIA ve všem kromě jména. Mezi jejími úředníky byla síť amerických generálů, admirálů a agentů CIA – včetně bývalého ředitele CIA Williama Colbyho, který byl zároveň jedním z jejích právníků. S pobočkami v Saúdské Arábii, Evropě, jihovýchodní Asii, Jižní Americe a USA financovala Nugan Hand Bank obchod s drogami, praní špinavých peněz a mezinárodní obchod se zbraněmi. V roce 1980, uprostřed několika záhadných úmrtí, banka zkrachovala s dluhem 50 milionů dolarů.

70. a 80. léta 20. století, Panama

Panamský silný muž Manuel Noriega byl více než deset let vysoce placeným agentem a spolupracovníkem CIA, a to i přesto, že americké protidrogové úřady již v roce 1971 věděly, že je silně zapojen v obchodu s drogami a praní špinavých peněz. Noriega zprostředkoval pro Contras lety typu „zbraně za drogy“, poskytoval ochranu a piloty, bezpečné útočiště pro úředníky drogového kartelu a diskrétní bankovní zázemí. Američtí úředníci, včetně tehdejšího ředitele CIA Williama Webstera a několika důstojníků DEA, posílali Noriegovi pochvalné dopisy za jeho úsilí o zmaření obchodu s drogami (byť pouze konkurentů jeho patronů z medellínského kartelu). Americká vláda se proti Noriegovi obrátila, v prosinci 1989 Panamu napadla a generála unesla, až poté, když zjistila, že poskytuje zpravodajské informace a služby Kubáncům a Sandinistům. Je ironií, že obchod s drogami přes Panamu se po americké invazi zvýšil.

80. léta 20. století, Střední Amerika

Série San Jose Mercury News dokumentuje pouze jednu nit propletených operací spojujících CIA, Contras</> a kokainové kartely. Úředníci Reaganovy administrativy, posedlí svržením levicové sandinistické vlády v Nikaragui, obchod s drogami tolerovali, pokud obchodníci Contras</> podporovali. V roce 1989 senátní podvýbor pro terorismus, narkotika a mezinárodní operace (Kerryho výbor) uzavřel tříleté vyšetřování konstatováním: „Existují značné důkazy o pašování drog přes válečné zóny ze strany jednotlivých Contras</>, dodavatelů Contras</>, pilotů Contras</>, žoldáků, kteří s Contras</> spolupracovali, a jejich příznivců v celém regionu… Američtí úředníci zapojení do Střední Ameriky se problémem drog nezabývali ze strachu z ohrožení válečného úsilí proti Nikaragui. V každém případě měla ta či ona agentura americké vlády informace buď v době, kdy k nim docházelo, nebo bezprostředně poté.“

V Kostarice, která pro Contras sloužila jako „jižní fronta“ (Honduras byl severní frontou), existovalo několik sítí CIA a Contras zapojených do obchodů s drogami. Kromě těch, které obsluhovaly operaci Meneses-Blandon (podrobnosti popsaly Mercury News) a operaci proti Noriegovi, existoval i agent CIA John Hull, jehož farmy podél kostarické hranice s Nikaraguou byly hlavním místem pro shromažďování Contras. Hull a další podporovatelé a piloti Contras napojení na CIA se spojili s Georgem Moralesem, významným kolumbijským obchodníkem s drogami se sídlem v Miami, který se později přiznal k poskytnutí 3 milionů dolarů v hotovosti a několika letadel vůdcům Contras. V roce 1989, poté, kdy kostarická vláda Hulla z obchodování s drogami obvinila, přepravilo letadlo najaté DEA tajně a nelegálně agenta CIA přes Haiti do Miami. USA opakovaně mařily snahy Kostariky o vydání Hulla do Kostariky, aby byl postaven před soud.

Další drogový gang se sídlem v Kostarice zahrnoval skupinu kubánských Američanů, které CIA najala jako vojenské instruktory pro Contras</>. Mnozí z nich byli dlouhodobě zapojeni do CIA a obchodů s drogami. Využívali plány Contras</> a kostarickou společnost s krevetami, která pro CIA prala peníze z dodávek kokainu do USA.

Kostarika nebyla jedinou trasou. Guatemala, jejíž vojenská zpravodajská služba – úzce spojená s CIA – podle DEA ukrývala mnoho obchodníků s drogami, byla další zastávkou na kokainové dálnici. Kromě toho účetní medellínského kartelu z Miami, Ramon Milian Rodriguez, vypověděl, že prostřednictvím dlouholetého agenta CIA Felixe Rodrigueze, který sídlil na letecké základně Ilopango v Salvadoru, poslal nikaragujským Contras</> téměř 10 milionů dolarů.

Contras těmto drogovým sítím napojeným na CIA poskytovali ochranu i infrastrukturu (letadla, piloty, přistávací dráhy, sklady, krycí společnosti a banky). Nejméně čtyři dopravní společnosti vyšetřované kvůli obchodování s drogami získaly od americké vlády zakázky na přepravu nesmrtícího materiálu pro Contras. Do obchodu s drogami byla zapojena i společnost Southern Air Transport, „dříve“ vlastněná CIA a později pod smlouvou s Pentagonem. Letadla naložená kokainem létaly na Floridu, do Texasu, Louisiany a na další místa, včetně několika vojenských základen. Tyto zásilky, označené jako „Contra Craft“, neměly být kontrolovány. Pokud nějaký orgán nebyl informován a provedl zatčení, bylo zataženo za silné nitky, které vedly k zastavení případu, zproštění obžaloby, snížení trestu nebo deportaci.

Polovina 80. až začátek 90. ​​let, Haiti

CIA se snažila udržet u moci klíčové haitské vojenské a politické vůdce, ale zároveň ignorovala obchody s drogami ze strany svých klientů. V roce 1986 agentura rozšířila své pracovní síly o další osoby vytvořením nové haitské organizace, Národní zpravodajské služby (SIN). Mandát SIN zahrnoval boj proti obchodu s kokainem, ačkoli se i samotní důstojníci SIN obchodu účastnili, obchodu, kterému napomáhali a podporovali ho někteří haitští vojenští a političtí vůdci.

80. až začátek 90. ​​let, Afghánistán

Mudžahedínští rebelové podporovaní CIA se silně zapojili do obchodování s drogami a zároveň bojovali proti vládě podporované Sověty, která měla plány na reformu afghánské společnosti. Hlavním klientem agentury byl Gulbuddin Hekmatjár, jeden z předních drogových baronů a majitel největší rafinerie heroinu, který byl rovněž největším příjemcem vojenské podpory CIA. Nákladní automobily a mezci dodaní CIA, která do Afghánistánu dodávala zbraně, byly používány k přepravě opia do laboratoří podél afghánsko-pákistánské hranice. Produkce poskytovala až polovinu heroinu spotřebovaného ve Spojených státech ročně a tři čtvrtiny heroinu spotřebovaného v západní Evropě. Američtí představitelé v roce 1990 přiznali, že proti drogové operaci nevyšetřovali ani nepodnikli kroky, protože se nechtěli své pákistánské a afghánské spojence urazit. V roce 1993 úředník DEA nazval Afghánistán novou Kolumbií drogového světa.

Tyler Durden je pseudonym používaný serverem Zero HedgeČesky pro anonymní příspěvky. Jméno je převzato z postavy Vypravěče (The NaratorČesky) z  románu Chucka Palahniuka Klub rváčůČesky z roku 1996, jeho stejnojmenné filmové adaptaceČesky z roku 1999 a komiksů Klub rváčů 2 a Klub rváčů 3. Postava je nespavec s rozpolcenou osobností a je zobrazována jako bezejmenný „každý“ (ve filmu označovaný jako „Vypravěč“) během dne, který se v noci během nespavosti stává chaotickým a charismatickým Tylerem Durdenem.

Zpět na obsah