Přednášku
Petr Robejšek – současný stav a budoucnost demokracie publikoval YouTube kanál Petra Bureše 1. července 2025
Obsah:
- 0:00 Úvod
- 1:05 Filosofové: Demokracie se bude stále víc podobat diktatuře
- 1:41 Úpadek reprezentativní demokracie
- 3:24 Politici jsou političtí podnikatelé
- 4:21 Koalice ke znemožnění ideologicky opozičních názorů
- 5:44 Moc proti zájmům obyvatelstva, náprava nemožná parlamentní cestou
- 6:38 Etablované i opoziční strany předstírají fungující parlamentní demokracii
- 8:39 Bezvýchodnost mimoparlamentní opozice
- 9:54 Nestačí vyměnit vládu, je třeba změnit systém
- 10:57 Moc již nesídlí v politice, ale v hospodářství
- 12:33 Opozice: ne řešení pro celek, ale pro jeho části
- 13:33 Konec dějin? Střet civilizací?
- 15:06 Střet mezi technickou a humanistickou civilizací
- 15:55 Politika nereformovatelná shora
- 17:17 Nemáme potenciál
- 19:53 Josef Nerušil (SPD Praha): praktické zkušenosti a debaty. Není averze ke změnám racionální obranou systému?
- 25:03 Robejšek: Racionální technokratická politika je spolehlivá cesta k totalitě
- 28:00 Petr Drulák: Za určitých podmínek se systém oligarchizaci ubrání – viz Putin, Teodor Roosewelt
- 29:45 Drulák: Shora a zdola jsou komplementy
- 31:42 Shrnutí Petr Bureš: Střední management je nepropustný. Trumpovi se podařila výměna. Nutná dlouhodobá příprava.
Petr Robejšek (*1948) je český politolog, ekonom, komentátor a publicista. Vystudoval sociologii a sociální psychologii na Karlově univerzitě, po emigraci v roce 1975 studoval na Univerzitě Hamburk národní hospodářství, posléze se zde habilitoval v politických vědách (jako Dr. habil.), působil jako vědecký pracovník v Mezinárodním institutu pro politiku a hospodářství, kde se později stal ředitelem. V roce 2007 se stal nezávislým poradcem pro strategické otázky a pracoval jako konzultant pro mnohé známé firmy, také pro české ministerstvo zahraničí. Je autorem studie Výzvy a úkoly české ekonomické diplomacie a spolupracoval s CEVRO Institutem. Od roku 2016 pobývá převážně v České republice. Prezident Miloš Zeman ocenil jeho práci v oblasti vzdělávání Medailí Za zásluhy I. stupně. Mediálně je známý jako kritik Evropské unie, jejích představitelů a politiky, od listopadu 2016 až do zániku strany v létě 2019 též jako ústřední postava politické strany Realisté. Napsal několik knih, poslední Odstíny změny: Evropská krize a české národní zájmy (2017). Má svou webovou stránku Petr Robejšek a účet na X (Twitteru). Publikoval v médiích jako Hospodářské noviny nebo Respekt, v coučasnosti např. v Parlamentních listech, E15, Nová Republika a dalších.[PJ]
Líbila se mi věta : „jejich vychovatelé a pedagogové žijí nepravdu, proto si jich (děti) neváží.“ Nakonec to byl důvod rozpadu vztahu mezi mocí politickou a občany i za komunismu. To je ale už důkaz života v totalitě. Ale naše současná i budoucí totalita bude horší o to, že se bude odehrávat ve vyspělém digitálním prostředí a zlo se stane neosobní.
Jinak konstatuji, že vyslechnout si přednášku pana Robejška a diskusi k ní bylo přínosné. Bohužel, o motivacích pultíků a jejich morálním vlastnostech si nedělám iluze. Systém založený na korupci je neotřesitelný.
T.G.M. řekl: Pokud chceme mít demokracii, nejdříve zde musí být demokraté, musíme je vychovávat, tak nějak to řekl .
V současné době sklízíme plody minulých třiceti let vývoje společnosti a jejich hodnot, ideálů, především.
Vše začíná u vzdělávání. A jsme u toho, kam dnes dospělo ? Můžeme kritizovat dobu pře rokem 1989, ale stále lidé měli k sobě určitou úctu a děti se chovali k učitelům, až na výjimky, s respektem.
Dokonce tento vzájemný respekt lidí vůči sobě a mravnost, začíná už v těhotenství matky, zrovna tak úcta k životu a darům, které jsou člověku dány pro život,…..existuje dnes ještě vlastnost jako pokora? To vše se do dnešní doby nehodí, že, a přece, už narozené dítě si přináší určité vlastnosti duše – nastavení, které je ovlivněno životem matky v těhotenství, životem celé rodiny a společnosti. Tak čemu se lze divit?
Dnes se příliš mnohé dívky titulují – ty krávo, ty p……… a tak dále, o chlapcích nemluvě. Nejen rodiče, ale i učitelé nemají úctu mládeže, neboť mladí v podvědomí ví, že jejich vychovatelé a pedagogové žijí nepravdu, proto si jich neváží.
Dítě přichází do první třídy a atmosféru rodiny a společnosti si nese do školy. V druhém sedmiletí se má něco naučit, pokud je předčasně vystaveno vší intelektualitě dospělých a technice IT, je jako špatně živená rostlina a duše dítěte je neduživá a chudá. A v době pohhlavního dospívání má všemožné vědomosti o sexu, ale ne o lásce a životě partnerském,…….není divu, že pochroumané duše neví, čí jsou, a nechají se ovlivnit propagandou LGBT,…atd,…
Múže se zdát, že jsem odbočila od tématu, ale ne, člověk je bytostí, která touží po poznání, je to naše vrozená vlastnost, toužíme přiblížit se pravdě, která je primárním duchem, stvořitelem světa, toužíme po lásce, kráse, toužíme po spravedlnosti, dobru, bratrství. To jsou ideály, které se jen pozvolna mohou naplnit, ovšem jen tehdy, když se o to sami přičiníme. Čím více lidí tak učiní, tím lépe bude prosperovat i společnost, kulturně i ekonomicky. Pan Petr Robejšek mluvil o filosofickém semináři, kde se říká, že by měli vládnout moudří, což nepovažuje za užitečné. No, jistě by také neměli vládnout hloupí lidé.
Každá podobná rozprava je užitečná a může dospět k tříbení názorů a nalezení přiměřených změn ve společnosti. Myslím, že přístup k řešení problému, by měl započít zdola i shora.