Pokrytectví se u nás na Západě stalo druhou přirozeností

Zeitgeschehen im Fokus (ZIF): Donald Trump se rád prezentuje jako „prezident míru“ a bezostyšně si nárokuje Nobelovu cenu míru. Lze říci, že v pásmu Gazy nastolil mír?

Profesor Dr. Alfred de Zayas (AdZ): Ne, v žádném případě. Jak napsala zvláštní zpravodajka pro Palestinu, prof. Dr. Francesca Albanese[1] a jak potvrdila většina ostatních mandátářů[2], Trumpův plán není mírovým plánem, ale diktátem, který ignoruje relevantní zásady mezinárodního práva a akceptuje izraelskou okupaci Palestiny, místo aby ji ukončil, jak to opakovaně požadoval Mezinárodní soudní dvůr (IGH). Izrael také není volán k odpovědnosti za genocidu a nejsou vykonávány zatykače Mezinárodního trestního soudu na Benjamina Netanjahua a Yoava Gallanta, jako by Mezinárodní trestní soud a Mezinárodní soudní dvůr byly zcela irelevantní.

Trvalý mír na Blízkém východě lze vybudovat pouze na základě tří stanovisek Mezinárodního soudního dvora, na základě rezolucí Rady bezpečnosti a Valného shromáždění, které požadují ukončení okupace Palestiny a Gazy Izraelem. Vše ostatní je pouze falešný mír a porušuje všechny zásady právního státu – selhání civilizace.

Trump není jen megaloman, ale vlastně karikaturou narcisty. To, že sám usiluje o Nobelovu cenu míru, je směšné, trapné a dětinské. Nobelova cena za mír však ztratila svou hodnotu, což je zcela v rozporu se záměrem jejího zakladatele Alfreda Nobela, který ve své závěti jasně stanovil, že cena by měla být udělena „tomu, kdo nejvíce nebo nejlépe přispěl k bratrství národů a k zrušení nebo omezení stálých armád, jakož i k pořádání nebo podpoře mírových kongresů“[3].

Bohužel je cena již dlouho politizována a často udělována válečným štváčům a dokonce válečným zločincům[4], mimo jiné americkému prezidentovi Theodoru Rooseveltovi (1906), Lesteru Pearsonovi (1957), Henrymu Kissingerovi (1972), Menachemu Beginovi (1978), Shimonovi Peresovi (1994), Martti Ahtisaari (2008), Baracku Obamovi (2009), Abiy Ahmedovi (2019), Marii Ressa (2021), Dmitri Muratovi (2021) a Maríe Corina Machado (2025). Zřídka byl zvolen skutečný humanista nebo mírový aktivista, jako například Henri Dunant (1901), Bertha von Suttner (1905), Albert Schweizer (1952), Oscar Arias (1987), Michail Gorbačov (1990) nebo Nihon Hidankuyu (2024).

Norský právník a odborník na dědictví Alfreda Nobela, Fredrik S. Heffermehl, napsal zásadní knihu: „The Real Nobel Peace Prize. A Squandered Opportunity to Abolish War / Skutečná Nobelova cena míru. Promarněná příležitost ke zrušení války.“ Oslo 2023[5].

ZIF: Jaké podmínky by musely být kromě ukončení okupace splněny, aby mohl vzniknout palestinský stát?

AdZ: Podle úmluvy z Montevidea musí stát splňovat čtyři podmínky: musí mít území, obyvatelstvo, vládu a vztahy s jinými státy. Hlavní problém spočívá v území. Je třeba se vrátit k hranicím z roku 1967 a všechny nelegální izraelské „osady” musí být vyklizeny. Nemyslím tím, že by budovy měly být vyhozeny do vzduchu.

Palestinci také potřebují domy, kde mohou žít se svými rodinami. Izrael samozřejmě musí území vrátit. Jak rozhodl Mezinárodní soudní dvůr ve svém stanovisku ze dne 24. července 2024, Izrael je „povinen plně nahradit všem dotčeným fyzickým a právnickým osobám škody způsobené jeho jednáním v rozporu s mezinárodním právem.“

Náhrada škody zahrnuje restituci, odškodnění a/nebo satisfakci. Restituce zahrnuje povinnost Izraele vrátit pozemky a další nemovitosti, jakož i veškerý majetek, který byl od začátku okupace v roce 1967 zabaven fyzickým a právnickým osobám, a veškeré kulturní statky a majetek, které byly Palestincům a palestinským institucím odcizeny, včetně archivů a dokumentů.

Vyžaduje také evakuaci všech osadníků ze stávajících osad a demolici částí zdi postavené Izraelem na okupovaném palestinském území, jakož i povolení pro všechny Palestince, kteří byli během okupace vyhnáni, vrátit se do svých původních domovů“[6]. Izraelská okupace území je nelegální a Izrael musí zaplatit reparace.

ZIF: Pojďme hovořit o Ukrajině. Před volbami Trump slíbil, že válku ukončí do 48 hodin. Co skutečně dokázal?

AdZ: Chvástání, prázdné řeči, které nikdo nebral vážně. Přesto Trump s Putinem několikrát telefonoval a jednou se s ním osobně setkal na Aljašce. Doufalo se v druhé setkání v Budapešti, ale váleční štváči v USA a Evropě tomu zabránili, zhatili to.

Odpovědní za to jsou NATO, Starmer, Macron, Merz a nevýslovně lživá a prázdná evropská média. Aby bylo možné dosáhnout míru na Ukrajině, je třeba splnit dvě podmínky: za prvé zajistit neutralitu Ukrajiny a za druhé uznat právo na sebeurčení obyvatel Krymu a Donbasu. Ukrajina a EU odmítají obojí. Je třeba překonat neústupnost NATO a Zelenského.

ZIF: A kde vidíte cesty, jak je prolomit nebo překonat?

AdZ: Byla by nutná radikální změna paradigmatu. Západ se v Ukrajině zasekl. Politické analýzy v USA a západní Evropě jsou beznadějně odtržené od reality. Nikdo nechce ztratit tvář. Nikdo nechce přiznat, že hlavním důvodem války je rozšíření NATO na východ. Aby nikdo neztratil tvář, válka se zbytečně prodlužuje a stále více lidí je posíláno na smrt. Desítky tisíc lidí jsou obětovány, aby se zachránila vlastní prestiž. Je to odporné.

Uchýlili se k démonizaci Putina a k falešným tvrzením, že chce celou Ukrajinu a že poté, kdy tam zvítězí, přijde na řadu pobaltské státy. Nic z toho není pravda. Ale politici lhali, vědomě lhali, a teď stojí před troskami. Díkybohu se Putin jakémukoli slovu škodolibosti nebo ponižování vyhýbá. Chce budovat zlaté mosty, aby se západní politici mohli tiše a postupně stáhnout.

Nežádá „klauzuli o válečné vině“, jak byla obsažena ve Versailleské smlouvě. Jak se dostat z této slepé uličky? Profesor Glenn Diesen z Osla o tom napsal, stejně jako profesor Jeffrey Sachs (Columbia) a profesor John Mearsheimer (Chicago). Rozhodující je, aby se Trump a Putin znovu setkali, aby se příčiny války střízlivě posoudily a aby se bez okolků opustily falešné výmluvy NATO. Je to možné, představitelné, žádoucí? Ano, samozřejmě, ale k tomu chybí státníci. Na Západě nic nového. Všichni jsou to jen proklamátoři.

ZIF: Lze říci, že Trump pracuje na větším míru?

AdZ: Trump není diplomat, není to státník, není to Richelieu. Trump je hazardér, je to hráč, blafér, tyran, „muž transakcí“, hráč v kasinu, který rád sází vabank. Možná si namlouvá, že by rád na Ukrajině nastolil mír, ale ne kvůli míru, nýbrž proto, aby měl větší volnost při vyvíjení tlaku, násilí, dokonce i války proti Kubě, Venezuele, Íránu nebo Číně.

Má své priority: za prvé chránit Izrael a za druhé vykořisťovat zbytek světa. Kromě toho je Trump obklopen jestřáby, jako je Marco Rubio. Není mnoho nadějí na mírové iniciativy, multilateralismus nebo posílení mezinárodního práva.

ZIF: Nedávno nechal v Karibiku opět potopit loď na základě neopodstatněného podezření, že se jednalo o pašeráky, a před několika dny tam také vyslal letadlovou loď. Jde jen o výhrůžku, nebo by mohlo dojít k eskalaci? Není to případ pro Mezinárodní soudní dvůr?

AdZ: Samozřejmě, že je to případ pro Mezinárodní soudní dvůr, ale USA nelze před Mezinárodní soudní dvůr postavit, protože podle článku 36 statutu Mezinárodního soudního dvora stáhly své prohlášení a vypověděly všechny smlouvy, které by je před Mezinárodním soudním dvorem mohly činit odpovědnými. Trump chce stát nad mezinárodním právem, být legibus solutus.

Co mě rozčiluje, je mlčení nebo dokonce spoluvina Evropanů, kteří se s mezinárodním právem již dávno rozloučili. Měli bychom alespoň požádat Mezinárodní soudní dvůr o stanovisko, zda je Trumpovo jednání je v rozporu s mezinárodním právem. Stanovisko není závazné, ale mohlo by přispět k osvětě lidí ve světě. Valné shromáždění by mělo Trumpovy výhrůžky odsoudit jako porušení článku 2(4) Charty OSN a vyjádřit svou solidaritu s Venezuelou. Ale kde jsou evropští státníci? Žádní nejsou.

Bezpečnostní rada by také měla podle článku 39 Charty konstatovat, zda tyto výhrůžky představují „ohrožení mezinárodního míru”. K tomu se přidává porušení práva na život podle článku 6 Paktu OSN o občanských a politických právech, protože se zde jedná o nelegální zabíjení, což se v oboru označuje jako „mimosoudní popravy“. Úmluva OSN o mořském právu je navíc závazná a musí být dodržována bezpodmínečně[7].

Na volném moři platí svoboda plavby. Pokud existuje podezření například na nelegální přepravu otroků, může být podezřelá loď doprovázena válečným plavidlem do přístavu, kde mohou být zjištěny skutečnosti. Pokud jsou nalezeny kontraband [pašované zboží] nebo drogy, může být loď a její náklad zabaven. To nedávno udělalo Portugalsko v Atlantiku[8].

ZIF: Trump nedávno pohrozil vojenským zásahem v Nigérii, protože vláda údajně nic nepodniká proti „genocidě“ křesťanů. Jedná se zde, stejně jako ve Venezuele, o pokus pod záminkou donutit další zemi bohatou na suroviny k podrobení?

AdZ: Přesně o to jde. Venezuela má největší zásoby ropy na světě, Nigérie je rovněž bohatá na suroviny. Trump má neokoloniální mentalitu. Chce si všechno přivlastnit. Ale zatím se zdá, že ani Nicolás Maduro, ani Bola Tinubu neustoupí. Již došlo k porušení článku 2(4) Charty OSN, protože vyhrožování násilím je výslovně zakázáno.

ZIF: Vidíte zde nebezpečí, že by Trump mohl přistoupit k vojenskému zásahu, což by bylo v rozporu s jeho image mírového prezidenta?

AdZ: Jeho image je v tomto případě irelevantní. Pokud jde o mír, nikdo nebere Trumpa vážně. Nebezpečné je, že by mohl udělat stejnou chybu jako Kennedy ve Vietnamu – dvanáct let války v jihovýchodní Asii, čtyři miliony mrtvých Vietnamců, Kambodžanů, Laosanů a nakonec žádné vítězství, ale trapný útěk ze Saigonu. Stejnou chybu udělal i George W. Bush v Afghánistánu.

Válka trvala 20 let a nakonec zvítězili Tálibánci. Trump nechápe, že většina Venezuelanů USA nenávidí a bude se jakékoli invazi bránit. Navíc jsou v sázce čínské a ruské investice. Ani Čína, ani Rusko invazi USA nepřijmou. Co je ještě mnohem horší, snad Trumpa nenapadne zaútočit na Kolumbii. Kolumbijci mají 60 let zkušeností s partyzánskou válkou. Pro USA bude nemožné obsadit a udržet tak velké území.

ZIF: Myslíte si, že by Rusko a Čína kvůli Venezuele vedly válku proti USA?

AdZ: Toho se někteří odborníci obávají. Americká invaze do Venezuely by samozřejmě znamenala obrovskou a nebezpečnou eskalaci, která by vyvolala reakci Ruska a Číny. Nelze vyloučit „odvetu“ za porušení mezinárodního práva ze strany Spojených států.

V únoru 2022 se vyhrotila provede situace na Ukrajině. Sám jsem byl překvapen, protože až do 24. února jsem nechtěl uvěřit, že Putin invazi na Ukrajinu. Stejně tak Edward Snowden[9]. A přesto se to stalo.

Podle tiskových zpráv Rusové již delší dobu dodávají do Venezuely letadla a munici. V případě útoku USA by Venezuelané ruské zbraně proti americkým jistě použili. Také Číňané mají ve Venezuele významnou přítomnost. I když by Rusko a Čína možná nereagovaly okamžitě, našly by způsoby, jak USA způsobit v karibské oblasti problémy. Trumpova arogance a lehkomyslnost se zdají být bez hranic.

ZIF: Barack Obama pomocí útoků dronů a cílených zabíjení tiše a tajně poslal na onen svět tisíce lidí, aniž by předložil jakékoli důkazy o jejich vině. V jistém smyslu Trump pokračuje v politice svého předchůdce. Vidíte to také tak?

AdZ: Obama byl „král dronů“ a nese značnou odpovědnost za smrt desítek tisíc lidí v mnoha zemích, které byly bombardovány, aniž by jakýmkoli způsobem USA provokovaly. Nechal zabíjet lidi bez soudu. Nedodržoval Chartu OSN, mezinárodní právo – tedy ve skutečnosti pro Trumpa vytvořil zločinné precedenty. Přesto měl Obama vždy pozitivní ohlasy v tisku – a má je dodnes.

ZIF: Proč má většina lidí dojem, že Obama byl dobrý prezident, i když vedl nové války a nesplnil svůj volební slib uzavřít Guantánamo?

AdZ: Public relations v USA a na Západě je obrovský a velmi úspěšný průmysl. Chtějí nás přesvědčit, že Obama byl skutečný demokrat. Koneckonců dostal Nobelovu cenu míru! Pozitivní „falešné zprávy“ o Obamovi se postupně proměnily v pozitivní „falešnou historii“. Obama byl vždy chytrý oportunista, který přesně věděl, jak lidi manipulovat. Média z něj udělala hrdinu. Všechno je to jen přetvářka – umělá, hollywoodská, propaganda. Přesto je třeba přiznat, že ve srovnání s Georgem W. Bushem, Donaldem Trumpem a Joem Bidenem byl Obama menším zlem.

ZIF: V politice a médiích se vždy zdůrazňuje, že existuje tendence k autoritářství, přičemž se často uvádí příklady Ruska, Číny, ale také Slovenska nebo Maďarska. Jak to hodnotíte? Nemůžeme tyto tendence pozorovat právě v zemích, které vždy ukazují prstem na ostatní?

AdZ: Pokrytectví se u nás na Západě stalo „druhou přirozeností“. Pěstujeme „kulturu podvádění“, kulturu podvodu[10]. Dvojí morálka a farizejství jsou součástí západní DNA. Západní politici a západní média mají v sobě totalitarismus a chtějí obviňovat ostatní. Ne, myslím si, že v Maďarsku nebo na Slovensku je více demokracie a více respektu k svobodě projevu než u nás v USA, Velké Británii, Francii nebo Německu. Ve Švýcarsku jsme na tom lépe, ale jak dlouho ještě?

ZIF: Jako nezávislý odborník jste se zasazoval o spravedlivý a demokratický světový řád a předložil jste Valnému shromáždění a Radě pro lidská práva mnoho vynikajících zpráv, které se setkaly s velkým ohlasem. Zjistil jste, které země vaše myšlenky a doporučení přijímaly nejvíce?

AdZ: Ohlas jsem zaznamenal především ze zemí „třetího světa“, zejména z BRICS. Jihoafrická republika a Namibie mě vždy podporovaly, stejně jako Čína a Rusko, Barbados, Bolívie, Brazílie, Mexiko, Nikaragua, Irák, Malajsie a Indonésie. Indie jen občas – protože se zasazuji o právo Kašmírců na sebeurčení[11]. USA a Evropa byly od prvního dne proti mému mandátu a chtěly ho zrušit.

Západ se stal netolerantním, nedemokratickým a totalitním. Washington, Londýn, Paříž a Berlín nemají s nezávislými mysliteli a odborníky trpělivost.

Rozkazují a očekávají poslušnost. Já je neposlouchám. Proto mě nazývají „nekonformistou“. Odmítám podporovat imperialismus USA a neokolonialismus Evropanů. Zvláště bojovali proti mé myšlence uznat mír jako lidské právo[12]. Pak by výrobci a prodejci zbraní nic nevydělali! Západ chce válku – a to nejen od konfliktu na Ukrajině.

AdZ: Protože jste zmínil nedemokratický a stále více totalitní Západ, napadá mě otázka, jak vysvětlit průměrnému občanovi, například v Německu, který si stále myslí, že žije ve fungující demokracii, že tomu tak není.

AdZ: Velká média na Západě odvedla dobrou práci. Desítky let vymývání mozků nelze odstranit za pár měsíců nebo let. Západní propaganda je obsažena ve školních učebnicích, komiksech, televizní reklamě. Slyšíme stejná mantry od našich politiků, dokonce i od církevních představitelů, kteří nám chtějí sugerovat, kdo je „dobrý“ a kdo „špatný“.

Díkybohu existuje stále více alternativních médií, jako je Weltwoche, Nachdenkseiten, Junge Freiheit, Le Monde Diplomatique, ale i vaše noviny, kde lze číst jiné názory. Díkybohu existují profesoři jako Gabriele Krone-Schmalz, Karl Albrecht Schachtschneider, Konrad Löw, Reinhard Merkel, Jeffrey Sachs, Stephen Kinzer, John Mearsheimer, Glenn Diesen, Michael Lynk, Dan Kovalik, Illan Pappé, Norman Finkelstein, Richard Falk, Francesca Albanese, Michael Lüders a další, kteří nám realitu zprostředkovávají. To je zcela zásadní pro to, abychom se z této bažiny dostali.

ZIF: Mluvil jste o církevních představitelích. Jak hodnotíte nového papeže? Na začátku svého pontifikátu se rozhodně vyslovil proti válce, od té doby je ticho. Zašel příliš daleko?

AdZ: Leo XIV. není František. Robert Francis Prevost je spíše introvertní a zdrženlivý. Možná právě proto byl zvolen papežem. 28. října 2025 se opatrně vyslovil pro mír. Na závěr mezinárodního mírového setkání „Náboženství a kultury v dialogu“, které zorganizovala komunita Sant’Egidio, se papež Leo XIV. zúčastnil v Koloseu v Římě společně se zástupci světových náboženství modlitby za mír.

Ve svém projevu, který pronesl za přítomnosti zástupců křesťanství, judaismu, islámu, buddhismu, hinduismu a dalších náboženství, potvrdil výzvu církve k usmíření, dialogu a bratrství mezi všemi národy. „Modlili jsme se za mír podle našich různých náboženských tradic,“ řekl papež Lev, „a nyní jsme se sešli, abychom vyhlásili poselství smíření. Konflikty existují ve všech oblastech života, ale válka nepomáhá ani k jejich překonání, ani k nalezení řešení. Mír je neustálá cesta smíření“[13].

V souvislosti s Ukrajinou a Gazou papež Leo v září vyzval všechny, aby se i nadále modlili za lidi ve Svaté zemi, na Ukrajině a ve všech válkou sužovaných částech světa. Opět apeloval na hlavy států a vlád celého světa, aby naslouchali svému svědomí, protože „zdánlivá vítězství dosažená zbraněmi, která rozsévají smrt a zkázu, jsou ve skutečnosti porážkami a nikdy nepřinášejí mír ani bezpečnost.“

A dále: „Bůh nechce válku. Bůh chce mír! A Bůh stojí při těch, kteří se zasazují o to, aby prolomili spirálu nenávisti a vydali se cestou dialogu“[14]. To je dobré, ale nesrovnatelné s papežem Františkem, naším milým Jorge Mario Bergoliem, argentinským papežem, který mluvil tak jasně – například o válce na Ukrajině –, když v květnu 2022 řekl, že „štěkání NATO před ruskými dveřmi“ možná donutilo Putina k invazi na Ukrajinu. [15]

A mírnější ve své encyklice Fratelli Tutti, ve které František v roce 2020 vyzval katolíky po celém světě, aby otevřeli náruč těm, kteří byli postiženi válkou, pronásledováním, chudobou a přírodními katastrofami.

ZIF: Pane profesore de Zayasi, děkuji vám za rozhovor.

Rozhovor vedl Thomas Kaiser

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

Alfred-Maurice de ZayasČesky (*1947) je profesor mezinárodního práva a historie na Ženevské škole diplomacie, působil jako hostující profesor na mnoha univerzitách v USA, Kanadě, Německu, Španělsku a Švýcarsku. V letech 2012-2018, kdy byl nezávislým expertem OSN pro mezinárodní řád, vypracoval 14 zpráv pro Valné shromáždění OSN a Radu pro lidská práva, v nichž formuloval „25 zásad mezinárodního řádu“. V letech 1980-2003 působil jako vedoucí právník Úřadu OSN pro lidská práva v Ženevě, zastával funkci tajemníka Výboru OSN pro lidská práva a vedoucího petičního oddělení. Je autorem desítky knih, mimo jiné Building a Just Global OrderČesky (Budování spravedlivého světového řádu, 2021), The Genocide against the Armenians 1915-1923 (Genocida Arménů 1915-1923, 2010), United Nations Human Rights Committee Case LawČesky (Judikatura Výboru OSN pro lidská práva, 2009), The Human Rights IndustryČesky (Průmysl lidských práv, 2021), Countering Mainstream NarrativesČesky (Vyvracení mainstreamových narativů, 2022). Publikoval řadu článků týkajících se arménské genocidy a práva na sebeurčení Arménů v Náhorním Karabachu a vystupoval na tato témata v Evropském parlamentu. Je americkým a švýcarským občanem, žije ve švýcarské Ženevě se svou manželkou Carlou. V letech 2006-9 a 2013-17 byl prezidentem P.E.N. International Centre Suisse.