Potřeba civilizačních spojenců v Evropě

Stanovisko The Need for Civilizational Allies in Europe bylo publikováno na oficiálním Substacku Ministerstva zahraničních věcí USA 27. května 2025

Úzký vztah mezi Spojenými státy a Evropou přesahuje geografickou blízkost a transakční politiku. Představuje jedinečné pouto utkvělé ve společné kultuře, víře, rodinných vazbách, vzájemné pomoci v dobách sporů a především ve sdíleném západním civilizačním dědictví.

Naše transatlantické partnerství je podpořeno bohatou západní tradicí přirozeného práva, etiky ctností a národní suverenity. Tato tradice sahá od Athén a Říma, přes středověké křesťanství, k anglickému zvykovému právu a nakonec k zakládajícím dokumentům Ameriky. Revoluční tvrzení Deklarace, že lidé „jsou svým Stvořitelem obdařeni určitými nezcizitelnými právy“, odráží myšlenky Aristotela, Tomáše Akvinského a dalších evropských významných osobností, které uznávaly, že všichni lidé mají přirozená práva, která žádná vláda nemůže zrušit ani popřít. Amerika je Evropě za toto intelektuální a kulturní dědictví nadále zavázána.

Toto spojení mezi Evropou a Spojenými státy je také důvodem, proč mluvíme upřímně, když nesouhlasíme nebo máme obavy – a proto Trumpova administrativa v Evropě bije na poplach. Když viceprezident Vance promluvil na letošní Mnichovské bezpečnostní konferenci, jasně uvedl důvod, když prohlásil: „Čeho se obávám, je hrozba zevnitř, ústup Evropy od některých jejích nejzákladnějších hodnot – hodnot sdílených se Spojenými státy americkými.“

V důsledku dvou ničivých světových válek se evropské národy snažily předcházet budoucím katastrofám vytvářením nadnárodních struktur, které by národy více propojily a umožnily by podstatnější diplomatické a ekonomické vztahy. Zastánci tohoto nového řádu, včetně dobře míněných křesťanských a prodemokratických stran, usilovali o velkolepou transformaci – svět, který by překonal rozdělení národnostmi a vyznáním a nastolil éru nebývalého míru. Překonáním kotev národnosti, kultury a tradic globální liberalismus sliboval to, co Francis Fukuyama slavně nazval „koncem dějin“, konečnou inovací politického života.

“Dnes tento slib leží v troskách. Místo toho přetrvává agresivní kampaň proti samotné západní civilizaci. Vlády po celé Evropě zneužily politické instituce proti svým vlastním občanům a proti našemu společnému dědictví. Evropa se místo posilování demokratických principů proměnila v ohnisko digitální cenzury, masové migrace, omezování náboženské svobody a četných dalších útoků na demokratickou samosprávu.“

Tyto znepokojivé trendy se v posledních letech pouze zhoršily. Ve Spojeném království policie zatýká křesťany – například Adama Smitha-Connora a Livii Tossici-Bolt – za tiché modlitby před potratovými klinikami. V roce 2023 bylo zatčeno přes 12 000 britských občanů za online příspěvky, včetně komentářů kritických k evropské migrační krizi, které úřady považovaly za „hrubě urážlivé“.

V Německu vláda zavedla propracované systémy pro monitorování a cenzuru online projevu pod rouškou boje proti dezinformacím a prevence trestných činů. Když němečtí občané vyjadřují oprávněné obavy ohledně ekonomických a sociálních dopadů globalizace nebo kritizují politiky, riskují pokutu, označení za radikály, nebo dokonce domovní razie ze strany orgánů činných v trestním řízení. Zákon Evropské unie o digitálních službách, který má chránit děti před škodlivým online obsahem, se místo toho používá k umlčování disidentských hlasů prostřednictvím orwellovského moderování obsahu. Nezávislí regulátoři nyní hlídají společnosti sociálních médií, včetně prominentních amerických platforem, jako je X, a hrozí obrovskými pokutami za nedodržování jejich přísných předpisů týkajících se projevu.

Toto prostředí také omezuje evropské volby. Jak nedávno zdůraznil ministr Rubio, populární strana “Alternativa pro Německo“ byla německými tajnými službami označena za „extremistickou“ organizaci, což by mohlo vést k jejímu vyloučení z volebního procesu. Přední francouzská prezidentská kandidátka Marine LePen byla obviněna ze zpronevěry a, na rozdíl od standardního postupu, jí byl okamžitě zakázán status kandidátky. K omezením došlo i v Polsku a Rumunsku proti vybraným politickým stranám nebo politikům. Současně jsou křesťanské národy, jako je Maďarsko, nespravedlivě označovány za autoritářské a porušující lidská práva.

Američané jsou s těmito taktikami obeznámeni. Podobná strategie cenzury, démonizace a byrokratického zneužívání zbraní byla skutečně použita proti prezidentu Trumpovi a jeho příznivcům. To odhaluje, že globální liberální projekt rozkvět demokracie neumožňuje. Spíše demokracii pošlapává a s ní i západní dědictví ve jménu dekadentní vládnoucí třídy, která se bojí vlastního lidu.

Naše obavy nejsou stranické, ale principiální. Potlačování projevu, usnadňování masové migrace, postihování náboženských postojů a podkopávání volebního práva ohrožují samotné základy transatlantického partnerství. Evropa, která nahrazuje své duchovní a kulturní kořeny, která zachází s tradičními hodnotami jako s nebezpečnými relikty a která centralizuje moc v nezodpovědných institucích, je Evropou méně schopnou pevně se postavit proti vnějším hrozbám a vnitřnímu úpadku. Dosažení míru v Evropě a po celém světě vyžaduje nikoliv odmítnutí našeho společného kulturního dědictví, ale jeho obnovu.

Ministr zahraničí Rubio jasně uvedl, že ministerstvo zahraničí bude vždy jednat v národním zájmu Ameriky. Demokratický úpadek Evropy má dopad nejen na evropské občany, ale stále více ovlivňuje i americkou bezpečnost a ekonomické vazby, spolu s právem na svobodu projevu amerických občanů a společností.

Doufáme, že se Evropa i Spojené státy znovu zaváží k našemu západnímu dědictví a že evropské národy ukončí zneužívání vlády proti těm, kteří se je snaží bránit. Ne vždy se budeme shodovat na rozsahu a taktice, ale hmatatelné kroky evropských vlád k zajištění ochrany politického a náboženského projevu, bezpečnosti hranic a spravedlivých voleb by posloužily jako vítané kroky vpřed.

Spojené státy jsou i nadále odhodlány k silnému partnerství s Evropou a ke spolupráci na společných cílech zahraniční politiky. Toto partnerství však musí být založeno na našem společném dědictví, nikoli na globalistické konformitě. Náš vztah je příliš důležitý, naše historie příliš cenná a mezinárodní sázky příliš vysoké na to, abychom toto partnerství podkopali. Proto musíme na obou stranách Atlantiku zachovat bohatství naší společné kultury a zajistit, aby západní civilizace zůstala zdrojem ctnosti, svobody a lidského rozkvětu pro další generace.