Předurčena k prohře

Ukrajinská protiofenzíva v roce 2023

Nyní je jasné, že netrpělivě očekávaná ukrajinská protiofenziva skončila kolosálním neúspěchem. Po třech měsících dosáhla ukrajinská armáda při zatlačování Rusů jen malého pokroku.[1] Dosud se jí totiž nepodařilo dostat se za takzvanou „šedou zónu“, sporný pás země, který leží před ruskou první hlavní obrannou linií. New York Times uvádí, že „podle amerických a evropských představitelů bylo během prvních dvou týdnů protiofenzívy poškozeno nebo zničeno až 20 % výzbroje, kterou Ukrajina na bojiště vyslala. Mezi ztrátami byly i některé z impozantních západních bojových strojů – tanky a obrněné transportéry -, s nimiž Ukrajinci počítali, že Rusy odrazí.“[2] Podle prakticky všech zpráv z bojů utrpěly ukrajinské jednotky obrovské ztráty.[3] Všech devět vychvalovaných brigád, které NATO pro protiofenzivu vyzbrojilo a vycvičilo, bylo na bojišti těžce decimováno.

Ukrajinská protiofenziva byla k neúspěchu odsouzena od počátku. Pohled na složení sil na obou stranách a na to, o co se ukrajinská armáda snažila, spolu s pochopením historie konvenční pozemní války jasně ukazuje, že útočící ukrajinské síly neměly prakticky žádnou šanci ruské obranné síly porazit a svých politických cílů dosáhnout.

Ukrajina a její západní příznivci doufali, že ukrajinská armáda dokáže provést klasickou strategii bleskové války, aby se vyhnula válce opotřebovací, která ji semlela. Plán předpokládal velký průlom v ruských obranných liniích a poté útok hluboko do území kontrolovaného Ruskem, přičemž by se cestou nejen zmocnila území, ale zasadila by ruské armádě drtivý úder. Jak je z historických záznamů zřejmé, takovou operaci je obzvláště obtížné provést, pokud útočící síly svádějí vyrovnaný boj – boj, kterého se účastní dvě přibližně rovnocenné armády. Ukrajinci nejenže se nenalézali ve vyrovnaném boji, ale na provedení bleskové války byli také špatně připraveni a čelili protivníkovi, který byl dobře připraven útok odrazit. Stručně řečeno, situace byla od počátku nastavena proti ukrajinské protiofenzivě.

Přesto panoval ohledně vyhlídek Ukrajiny na bojišti mezi západními politiky, odborníky a redaktory v mainstreamových médiích, generály ve výslužbě a dalšími experty v americkém a evropském zahraničněpolitickém establishmentu všudypřítomný optimismus.[4] Komentář generála ve výslužbě Davida Petraeuse v předvečer protiofenzivy převládající náladu vystihuje: „Myslím si, že tato protiofenziva bude velmi účinná.“ Poté přesvědčivě popsal, jak  úspěšný blitzkrieg Ukrajinci proti ruským silám vedou.[5]

Ve skutečnosti vyvíjeli západní představitelé a mainstreamová média na Kyjev značný tlak, aby protiofenzivu zahájil již měsíce před jejím počátkem 4. června. Ukrajinští představitelé v té době otáleli a projevovali pro zahájení plánované bleskové války jen malé nadšení, pravděpodobně proto, že alespoň někteří z nich chápali, že jsou vedeni na porážku. Později, 21. července, prezident Volodymyr Zelenskyj prohlásil: „Měli jsme v plánu ji zahájit na jaře, ale nezačali jsme, protože jsme, upřímně řečeno, neměli dostatek munice a výzbroje a ani dostatek řádně vycvičených brigád.“[6] Generál Valerij Zalužnyj, vrchní velitel ukrajinské armády, navíc po zahájení protiofenzivy deníku The Washington Post rozzlobeně řekl, že podle jeho názoru Západ neposkytl Ukrajině dostatečné množství zbraní a že „bez plné výzbroje nejsou tyto plány vůbec uskutečnitelné“. Avšak realizovány byly přesto.[7].

I poté, kdy protiofenziva uvázla na mrtvém bodě, což se stalo krátce po jejím zahájení, chovali mnozí optimisté i nadále naději, že nakonec uspěje, i když  jejich počet časem klesal. Americký generál ve výslužbě Ben Hodges, jeden z nejnadšenějších zastánců otevření bleskové války, 15. června tvrdil: „Myslím si, že Ukrajinci tento boj vyhrát mohou a vyhrají.“[8] Dara Massicot, významná expertka často citovaná v mainstreamových médiích, vyjádřila 19. července názor, že „ruská frontová linie prozatím drží, navzdory nefunkčním rozhodnutím Kremlu. Kumulativní tlak špatných rozhodnutí však narůstá. Ruské frontové linie se mohou zhroutit způsobem, jakým Hemingway kdysi popsal bankrot: ‚postupně, pak náhle‘.“ Michael Kofman, další expert často citovaný mainstreamovým tiskem, 2. srpna prohlásil, že „protiofenziva jako taková neselhala“, zatímco The Economist 16. srpna uveřejnil článek, který hlásal: „Ukrajinská protiofenziva postupuje pomalu: Po deseti týdnech začíná armáda zjišťovat, co funguje“[9].

O týden později, 22. srpna, když už bylo těžké popírat, že protiofenziva má vážné potíže a že na nápravu situace neexistuje téměř žádná šance, prohlásil Jake Sullivan, poradce pro národní bezpečnost USA: „Nesoudíme, že by byl konflikt v patové situaci. Jsme svědky toho, že Ukrajina pokračuje v metodickém a systematickém dobývání území.“[10].

Nehledě na Sullivanovy komentáře mnozí na Západě nyní uznávají, že protiofenziva selhala a Ukrajina je odsouzena vést opotřebovací válku, kterou pravděpodobně nevyhraje, především proto, že se konflikt pomalu mění z vyrovnaného boje v nevyrovnaný. Západním roztleskávačům Ukrajiny však mělo být předem jasné, že blesková válka, kterou zvolili, je odsouzena k nezdaru a že nemá smysl tlačit Ukrajinu k jejímu zahájení.

TEORIE UKRAJINSKÉHO VÍTĚZSTVÍ

Ruská a ukrajinská armáda svádějí od začátku války v únoru 2022 vyrovnaný boj. Ruské invazní síly, které čítaly nanejvýš 190 000 vojáků, dobyly značnou část ukrajinského území, ale brzy zjistily, že jsou přetížené. Jinými slovy, neměly dostatek vojáků k obraně celého ukrajinského území, které ovládly. V důsledku toho stáhly většinu svých sil z Charkovské oblasti, což ukrajinské armádě umožnilo těch několik zbývajících přemoci. Následně byla přetížená ruská armáda nucena stáhnout se z kousku Chersonské oblasti ležícího na západním břehu Dněpru, který pak ukrajinská armáda obsadila bez boje. Než se však Rusové stáhli, způsobili ukrajinským jednotkám, které se je snažily z Chersonu vytlačit, obrovské ztráty. Jeden velitel praporu hlásil, že jeho ztráty byly tak vysoké, že musel „příslušníky své jednotky třikrát vyměnit“.[11] K těmto dvěma taktickým porážkám došlo na přelomu léta a podzimu 2022.

V reakci na události v Charkově a Chersonu Putin v září 2022 mobilizoval 300 000 vojáků; ti budou potřebovat několik měsíců výcviku, než budou k boji plně připraveni. Rusové také v listopadu 2022 zvýšili své pokračující úsilí o dobytí Bachmutu. Na to Ukrajinci odpověděli a obě strany sváděly o kontrolu nad tímto městem dlouhou a urputnou bitvu, která skončila koncem května 2023 ruským vítězstvím.

Bachmut byl pro Ukrajinu vážnou porážkou, částečně proto, že Zelenskyj veřejně prohlásil, že on a jeho generálové jsou odhodláni město udržet, a protože do boje nasadil mnoho nejlepších ukrajinských jednotek.[12] Důležitější však bylo, že Ukrajina v několikaměsíční bitvě utrpěla obrovské ztráty.[13] Aby toho nebylo málo, válka se v následujících měsících pravděpodobně změnila v nerovný boj, protože Rusové získali v důsledku počátečních bojů převahu v počtu obyvatel přibližně 5:1. To znamenalo, že mohli zmobilizovat mnohem větší armádu než Ukrajina, což jim dávalo výhodu, která má v opotřebovací válce velký význam. Navíc již měli Rusové značnou převahu v dělostřelectvu, které je v opotřebovací válce, jaká se na Ukrajině vede, nejdůležitější zbraní. Ani Kyjev, ani Západ byly schopni tuto nerovnováhu, která se odhadovala někde mezi 5:1 a 10:1 ve prospěch Ruska, vyrovnat.[14]

Fakticky existovaly důvody k doměnce, že Západ nemusí zůstat plně rozhodnut dodávat Ukrajině zbraně, které zoufale potřebovala, což kromě dělostřelectva zahrnovalo i jiné druhy zbraní, jako tanky, obrněná bojová vozidla, bezpilotní letouny a letadla. Na Západě rostly známky únavy z války a navíc čelily USA hrozbě ze strany Číny ve východní Asii, která pro americké zájmy představovala větší nebezpečí než ruská hrozba. Stručně řečeno, Ukrajina by ve vleklé opotřebovací válce pravděpodobně prohrála, protože by to byl nerovný boj.

Ukrajina i Západ proto měly silnou motivaci nalézt chytrou strategii, která by přinesla rychlé vojenské vítězství, které by válku ukončilo za pro ně výhodných podmínek.[15] To znamenalo, že Ukrajina by musela použít strategii bleskové války, což je jediný způsob, jak se v boji dvou rovnocenných pozemních armád stojících proti sobě na souvislé frontě opotřebovací válce vyhnout nebo jí uniknout.[16]

ÚVOD DO BLESKOVÉ VÁLKY

Blesková válka / Blitzkrieg spoléhá na mobilitu a rychlost, které jsou vlastní obrněným úderným silám, a umožňuje porazit protivníka, aniž by bylo třeba zaplést se do série krvavých a zdlouhavých bitev[17]. Strategie vychází z předpokladu, že armáda protivníka je velký a složitý stroj, který je uzpůsoben k boji podél dobře vytvořené obranné linie. V týlu stroje leží zranitelná síť, skládající se z četných komunikačních linek, po kterých proudí informace a materiál, a z klíčových uzlových bodů, ve kterých se jednotlivé linky protínají. Zničení tohoto centrálního nervového systému se rovná zničení bránící se armády.

Blitzkrieg zahrnuje dvě hlavní operace: vítězství v průlomové bitvě a provedení hlubokého strategického průniku. Přesněji řečeno, cílem útočníka je skrytě soustředit své obrněné síly na určitém jednom či dvou místech podél frontové linie, kde je poměr sil obránce k prostoru nízký a kde útočník může nad obráncem dosáhnout početní převahy. Prolomit řídce rozmístěnou obranu je při početní převaze relativně snadné. Po otevření jednoho nebo dvou průniků do předních linií obránce se útočník snaží rychle proniknout do hloubky obrany dříve, než se její síly stihnou přesunout a průnik zastavit. Ačkoli může být k uskutečnění počátečního průlomu nutné vést na místě bitvu, velký důraz je kladen na to, aby se dalším bitvám tohoto druhu předešlo. Místo toho sleduje útočník cestu nejmenšího odporu hluboko do týlu obránce.

Tank je díky své přirozené flexibilitě pro bleskovou válku ideální zbraní. Dělostřelectvo v ní však hlavní roli nehraje, částečně proto, že vyžaduje značnou logistickou podporu, která rychlému přesunu sil druhého sledu do rozšiřujícího se průniku brání a obecně je brzdou mobility. Kromě toho by zapojení do rozsáhlých dělostřeleckých soubojů znamenalo ztrátu cenného času a zpomalení postupujících obrněných sil. Naproti tomu blízká letecká podpora žádný z těchto problémů nepředstavuje. Vzhledem k přirozené flexibilitě letadel, bezpilotních letounů a vrtulníků je toto létající dělostřelectvo vynikajícím protějškem rychle se pohybujících obrněných sil.

Jak by mělo být zřejmé, blesková válka vyžaduje flexibilní velitelskou strukturu obsazenou odshora dolů vojáky schopnými projevovat iniciativu v bojových situacích, kde je mlha války někdy hustá. Blitzkrieg není založen na rigidním plánu, který musí velitelé přesně dodržovat. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Před zahájením útoku se stanoví celkový cíl a připraví se podrobné plány průlomové bitvy. Neexistují však žádné pevné pokyny, kterými by se velitelé museli řídit při provádění hlubokého strategického průniku. Základním předpokladem je, že nikdo nemůže s jistotou předvídat, jak se bitva bude vyvíjet. Nejistota je běžná, a proto je nutné riskovat. V podstatě je kladen vysoký důraz na schopnost velitele činit rychlá rozhodnutí, která obrněným silám umožní udržet vysokou rychlost postupu v návaznosti na vítězství v průlomové bitvě. I když jsou informace neúplné, je nezbytná odvaha, aby si útočící armáda mohla iniciativu udržet.

Na závěr je třeba říci několik slov o cílech spojených s bleskovou válkou. Obvyklým cílem je rozhodná porážka vojenské síly obránce. Je však možné  bleskovou válku použít k dosažení omezeného vítězství, kdy obránci jsou odříznuti a obklíčeni, ale nejsou zcela poraženi, a kdy útočník získá značnou část území obránce. Problémem nezískání rozhodujícího vítězství však je, že boje budou pravděpodobně pokračovat, což téměř jistě znamená opotřebovací válku. Je třeba zdůraznit, že moderní války nejen mají tendenci eskalovat, ale je také obtížné je ukončit. Vůdci tak mají silnou motivaci použít bleskovou válku k dosažení rozhodujícího vítězství nad bránící se armádou, a ne usilovat o omezené vítězství.

Pohled obránce

Dosud jsme se soustředili na to, jak bleskovou válku vede útočník. Abychom však plně pochopili její fungování a pravděpodobnost jejího úspěchu, je nezbytné zvážit schopnosti obránce i jeho strategii, jak ji odrazit.

Klíčovou otázkou je poměr sil mezi obráncem a útočníkem. Existuje zhruba vyrovnanost, pokud jde o kvalitu a množství vojsk i výzbroje? Pokud ano, čeká nás vyrovnaný boj. Pokud však má jedna strana jednoznačně v bojových silách převahu, ať už z hlediska kvality, množství nebo obojího, půjde o nevyrovnaný boj. Rozdíl mezi vyrovnaným a nevyrovnaným bojem má velký význam pro posouzení vyhlídek na úspěch bleskové války.

Za prvé je mnohem obtížnější vést bleskovou válku ve vyrovnaném boji, protože obránce nestojí od počátku proti převaze. Je to střet dvou mohutných vyrovnaných bojových sil, nikoliv převaha, což útočníkovi snižuje jistotu úspěchu. Kromě toho se důsledky neúspěšné bleskové války v obou typech boje výrazně liší. Pokud blitzkrieg selže ve vyrovnaném boji, výsledkem bude pravděpodobně zdlouhavá opotřebovací válka, jejíž výsledek lze jen těžko předvídat. Koneckonců se jedná o konflikt mezi vyrovnanými protivníky. Pokud však blesková válka selže v nerovném boji, je téměř jisté, že  následnou válku útočník poměrně rychle a snadno vyhraje, jednoduše proto, že má nad obráncem výraznou materiální převahu.

Zásadní vliv na výsledek má také strategie obránce, jak blitzkrieg odrazit.[18] Na nejzákladnější úrovni může cílový stát nasadit své síly třemi různými způsoby: předsunutá obrana, obrana do hloubky a mobilní obrana.

Při předsunuté obraně je většina sil obránce umístěna na linii oddělující soupeřící armády, aby útočníkovi zabránila v průlomu. Obránce také umístí přiměřený počet svých bojových sil za frontovou linii v mobilních zálohách, které se mohou rychle přesunout a případný průlom uzavřít. Důraz je však kladen na obranu silou podél počáteční linie dotyku. To však nevylučuje, že obránce může být takticky flexibilní v tom, jakým způsobem se s útočícími silami podél frontové linie vypořádá. Může se například pokusit vlákat je do kontrolovaných zón, kde je může ostřelovat dělostřelectvem.

Obrana do hloubky se skládá z řady dobře bráněných linií – jedna v dostatečné vzdálenosti za druhou – které mají za úkol vyčerpat útočící armádu, když se jednotlivými obrannými pásmy probojovává. Nejenže je pro útočící síly obtížné prorazit první obrannou linii, ale i když se jim to podaří, nemají možnost předběhnout zálohy obránce a provést hluboký strategický průnik. Místo toho musí útočník svádět řadu dílčích bojů, když se snaží prorazit postupné obranné linie obránce.

Obrana do hloubky je ideální pro zmaření bleskové války; pro tento účel je pravděpodobně nejlepší ze všech tří strategií. Její hlavní nevýhodou je, že obvykle vyžaduje obzvláště velký počet vojáků. Vyžaduje také, aby obránce počet vojáků a překážek, které na frontovou linii umístí nemaximalizoval, ale aby zajistil, že každá obranná linie bude překážkami a vojáky hustě osazena. Samozřejmě, že bránící se vojáci podél linie dotyku mohou ustoupit na linie obrany za nimi. Mnozí velitelé se však budou přiklánět k tomu, aby přední okraj bojové oblasti bránili co největším počtem vojáků.

A konečně je tu mobilní obrana, která je ze všech tří strategií nejodvážnější. Obránce umístí malou část svých jednotek do předsunutých pozic, kde mohou útočícím silám poněkud bránit, ale jinak jim umožní proniknout hluboko do svého týlu. Ve vhodnou chvíli použije mocný úder – velké těleso vlastních mobilních sil – do křídel průniku a odřízne útočící síly od jejich základny. V důsledku toho jsou obklíčeny a izolovány, což z nich činí snadný cíl ke zničení. Mobilní obrana je velmi náročná a riskantní strategie, zejména ve srovnání s dalšími dvěma, jejichž cílem je jednoduše vyčerpat útočící obrněné síly tím, že je nutí probojovat se přes dobře opevněné obranné pozice.

HISTORIE BLESKOVÉ VÁLKY

Podívejme se nyní, jak historické záznamy do těchto analytických rámců popisujících ABC bleskové války zapadají. Od objevení se tanku na bojišti bylo vedeno 11 bleskových válek, z nichž ve čtyřech případech šlo o vyrovnané boje a v sedmi případech o boje nevyrovnané. Útočník uspěl v jednom ze čtyř vyrovnaných bojů a ve všech sedmi nevyrovnaných.

Německo zahájilo za druhé světové války pět velkých ofenziv: proti Polsku v roce 1939, Francii v roce 1940, Sovětskému svazu v roce 1941 a poté znovu v roce 1942 a proti spojeneckým armádám v roce 1944. Wehrmacht proti Polsku nepoužil strategii bleskové války, ačkoli se značné tankové síly do operace zapojily,[19] ale polskou armádu v jednoznačně nevyrovnaném boji prostě převálcoval. O rok později, na jaře 1940, zahájili Němci bleskovou válku ve Francii a dosáhli rozhodujícího vítězství. Byl to první případ bleskové války a byl to vyrovnaný boj. Následujícího roku Hitlerova vojska napadla Sovětský svaz a svedla další vyrovnaný boj. Použila bleskovou válku, jejímž cílem bylo způsobit Rudé armádě na západ od Dněpru rozhodující porážku. Tohoto cíle se jim nepodařilo dosáhnout a ofenzíva se nakonec počátkem prosince 1941 zastavila před Moskvou. Ve snaze vyhnout se opotřebovací válce zahájil Wehrmacht koncem června 1942 druhou ofenzívu proti Rudé armádě, tentokrát hluboko do oblastí na Kavkaze a v jižním Rusku bohatých na ropu v naději, že jejich dobytím zasadí Sovětskému svazu smrtelnou ránu. Navzdory působivým vítězstvím v prvních měsících kampaně se blesková válka v roce 1942 nezdařila a Wehrmacht skončil na východní frontě v opotřebovací válce. Nakonec zahájili Němci bleskovou válku v prosinci 1944 v Ardenském lese v naději, že rozdělí a vážně oslabí americkou a britskou armádu, obsadí důležitý přístav Antverpy a snad i donutí Spojence ke kapitulaci. Navzdory počátečnímu průlomu se německá ofenzíva nezdařila.

Izraelské obranné síly (IDF) zahájily bleskové války proti egyptské armádě v letech 1956 a 1967. V obou případech Izraelci Egypťany drtivě porazili, ale ani v jednom případě nešlo o vyrovnaný boj, protože IDF měly větší bojovou sílu. Kromě čtyř německých a dvou izraelských případů došlo k pěti dalším bleskovým válkám: sovětská ofenzíva proti japonské Kvantungské armádě v Mandžusku v roce 1945, severokorejská invaze do Jižní Koreje v roce 1950, indická ofenzíva proti Východnímu Pákistánu v roce 1971, vietnamský úder na Kambodžu v roce 1979 a útok vedený USA proti irácké armádě v Kuvajtu v roce 1991. V těchto případech, stejně jako v obou izraelských, šlo o nevyrovnané boje[20].

Tato stručná historie poukazuje, že pád Francie v roce 1940 je jediným případem, kdy blesková válka ve vyrovnaném boji uspěla. A přestože je toto německé vítězství jedním z nejpůsobivějších tažení ve vojenských dějinách, bylo těsné.[21] Wehrmachtu by se pravděpodobně nepodařilo dosáhnout rychlého a rozhodujícího vítězství, kdyby byly francouzské síly rozmístěny poněkud jinak nebo kdyby obránci na kriticky důležitý německý průlom u Sedanu reagovali rychleji a účinněji. Další tři vyrovnané boje se rovněž týkaly Wehrmachtu; ve všech případech buď Rudá armáda, nebo Spojenci německý blitzkrieg zastavili. Ve všech ostatních sedmi případech šlo o nerovné boje, v nichž útočník dosáhl rozhodujícího vítězství nepřekvapivě. Ani v jednom případě nebyla blesková válka použita k dosažení omezeného vítězství. Ve všech jedenácti případech bylo cílem porazit armádu cílového státu rozhodujícím způsobem.

Pokud jde o strategii obránce, ve všech jedenácti případech byla použita strategie předsunuté obrany. Není překvapivé, že se nevyskytl žádný případ, kdy by cílový stát použil mobilní obranu, protože je nejnáročnější a nejrizikovější. Neexistuje ani žádný případ, kdy by se obránce k odražení bleskové války spoléhal na obranu do hloubky, což je překvapivé, protože k tomuto účelu se dobře hodí.[22] Zdá se být zřejmé, že vzhledem k dostupným zdrojům dávali velitelé přednost umístění hlavní části svých sil daleko vpředu a příliš se nestarali o husté osazení navazujících obranných linií.

V jedenácti případech bleskové války, z nichž všechny zahrnovaly úder proti protivníkovi využívajícímu strategii předsunuté obrany, útočníci počáteční obrannou linii pokaždé prolomili. V osmi z jedenácti případů vedl následný hluboký strategický průnik k rozhodujícímu vítězství.[23] Třemi výjimkami jsou německé bleskové války proti Rudé armádě v letech 1941 a 1942 a proti Spojencům v roce 1944. Ve všech třech případech dokázal obránce vytvořit nové obranné linie ve svém týlu a Wehrmacht vyčerpat. Ve skutečnosti se strategie předsunuté obrany Rudé armády i Spojenců změnila v obranu do hloubky, která, jak bylo zdůrazněno, je pro odražení blitzkriegu ideální.

UKRAJINSKÁ OFENZIVA ODSOUZENÁ K ZÁNIKU

Tato stručná historie bleskové války spolu s pochopením fungování této strategie vrhá mnoho světla na vyhlídky úspěchu ukrajinské protiofenzivy. Důkazy fakticky ukazují, že kyjevská blesková válka neměla prakticky žádnou šanci na úspěch. Za prvé, Ukrajina se pustila do vyrovnané války špatně připravená, a aby toho nebylo málo, útočila proti mohutné obraně do hloubky. Jedinou nadějí bylo, že se ruská armáda po zahájení protiofenzivy zhroutí. Bylo však množství důkazů naznačujících, že se ruští bojovníci zlepšují a budou pravděpodobně klást zuřivý odpor. Přesto, i kdyby se Ukrajincům podařil zázrak a blesková válka vyšla, pokračovala by i dále, protože jejím cílem nebyla rozhodná porážka Ruska, které by ji přežilo a další den bojovalo dál. Jednoduše řečeno, neexistoval způsob, jak by se Ukrajina mohla vyhnout pokračování opotřebovací války s Ruskem.

Vyrovnaný boj

Abychom mohli posoudit, zda Ukrajina vstupovala do protiofenzivy ve vyrovnaném nebo nevyrovnaném boji, je třeba porovnat množství a kvalitu vojáků i výzbroje soupeřících armád.

Pokud jde o počet vojáků, které měla každá strana k boji připravené, není možné přesná čísla získat. Nicméně dostupné důkazy naznačují, že velikost obou sil, které do protiofenzivy šly, byla zhruba stejná. Odhaduji, že každá strana měla zhruba 250 000 vojáků připravených k boji.[24] Příznačné je, že nemohu najít důkazy, že by někdo tvrdil, že by některá ze stran měla v předvečer protiofenzivy významnou početní převahu. Skutečným problémem Ukrajiny byla budoucnost, nikoliv přítomnost, protože rovnováha početních stavů se časem změní v její neprospěch. Rusko má k dispozici mnohem vyšší počet obyvatel – převahu 5:1 – a jeho armáda se každým dnem zvětšuje. Kromě 300 000 záložníků mobilizovaných v říjnu 2022 ruské ministerstvo obrany uvádí, že během prvních sedmi měsíců roku 2023 nastoupilo do armády dalších 231 000 lidí.[25]

Pokud jde o kvalitu bojových sil – k tomu patří i jejich odhodlání -, zdá se, že mezi oběma stranami není velký rozdíl. Na Západě je často slyšet tvrzení, že Rusové „trpí vážnými morálními a dalšími systémovými problémy“, a proto byla velká šance, že se tváří v tvář protiofenzivě zhroutí.[26] Takový názor však obvykle není slyšet z ukrajinské strany (která boje vede), kde se všeobecně uznává, že ruská armáda se od začátku války stala hrozivější bojovou silou a nechystá se v dohledné době zhroutit.[27] Skutečnost, že ruské síly byly schopny vyčerpat statečně a houževnatě bojující Ukrajince v urputné bitvě o Bachmut – která se odehrála v měsících před zahájením protiofenzivy – ukazuje, že Ukrajinci na bojišti do konce jara 2023 významnou kvalitativní převahu neměli.

Pokud se podíváme na výzbroj, kterou měly obě armády k dispozici, Rusko mělo jistě výhodu už jen proto, že mělo mnohem více dělostřelectva než Ukrajina. Přestože část ukrajinského dělostřelectva dodávaného Západem byla kvalitativně lepší než dělostřelectvo ruské, kvantitativní nerovnováhu ani zdaleka vyrovnat nedokázala. Přesto měla Ukrajina dostatek dělostřelectva, aby mohla průlomovou bitvu vést. Pro účely hlubokého strategického průniku je dělostřelectvo méně důležité, protože se očekává, že v této fázi kampaně bude hrát důležitou roli blízká letecká podpora. Pokud jde o tanky, obrněná bojová vozidla a další zbraně v soupeřících armádách, existovala zhruba rovnost z hlediska jejich kvality a množství. Stejně jako v případě počtu vojáků se tato situace časem mění ve prospěch Ruska.

Stručně řečeno, vzhledem k ruské převaze v oblasti dělostřelectva nelze jednoznačně říci, že se jednalo o vyrovnaný boj. Ale vzhledem k hrubému poměru vojáků a ostatních druhů zbraní a skutečnosti, že dělostřelectvo není pro útočící síly v bleskové válce tak důležité jako pro opotřebovací válku, zdá se označení za vyrovnaný boj rozumné. Přesto, pokud bychom chtěli tvrdit, že šlo o nerovný boj, byli to Rusové – nikoliv Ukrajinci -, kdo měl při zahájení protiofenzivy 4. června převahu.

Jak již bylo zdůrazněno, vítězství Wehrmachtu ve Francii v roce 1940 je jediným případem úspěchu bleskové války ve vyrovnaném boji. Jak pravděpodobné bylo, že ukrajinská protiofenziva přidá k historickým záznamům druhý případ? Pro zodpovězení této otázky je nezbytné posoudit, nakolik byla ukrajinská armáda schopna bleskovou válku provést a jak dobře byli Rusové připraveni takovému výsledku zabránit.

Schopnosti Ukrajiny k bleskové válce

Není pochyb, že blesková válka je, řečeno slovy Barryho Posena, „jedním z nejtěžších vojenských úkolů“.[28] Útočící ukrajinské síly, jak poznamenává, musely „prorazit husté, dobře připravené obranné pozice, najít si prostor pro pohyb a pak se buď rychle přesunout k důležitému geografickému cíli, jako je Azovské moře, a doufat, že se jim cestou podaří rozdrtit zbytky bránící se ruské armády, nebo se rychle pokusit část početných ruských sil obklíčit v naději, že je zničí“. Jinými slovy, hluboký strategický průnik musel být proveden rychle, zatímco bránící se ruské síly mu byly v patách. To znamenalo, že průlomová bitva musela být také vyhrána rychle, aby Rusové neměli čas přesunout své zálohy a případný průlom frontové linie uzavřít.[29]

Tento náročný úkol přirozeně vyžaduje vysoce vycvičené a zkušené vojáky organizované do velkých obrněných jednotek – ať už brigád nebo divizí – které by mohly na bojišti působit společně. Klíčové jednotky ukrajinské armády, které měly za úkol bleskovou válku uskutečnit, byly špatně vycvičené a neměly dostatek bojových zkušeností, zejména pokud jde o válku obrněných sil. Hlavní údernou sílu tvořilo 12 brigád, z nichž devět NATO vyzbrojilo a cvičilo 4-6 týdnů.[30] Mnoho z 36 000 vojáků v těchto devíti brigádách byli nezkušení rekruti. Stojí za zmínku, že pouze 11 % z 20 000 ukrajinských vojáků, které Británie od začátku války vycvičila, mělo nějaké vojenské zkušenosti.[31]

Prostě není možné, aby se z rekruta stal za 4-6 týdnů výcviku vysoce kompetentní voják. Za tak krátkou dobu nelze udělat nic víc než naučit základy vojáctví. Problém ještě umocňuje skutečnost, že při výcviku byl kladen důraz na to, aby se z rekrutů stali vojáci, kteří mohou bojovat společně v malých jednotkách, a nikoliv na výcvik a formování 9 nebo 12 brigád hlavních úderných sil, které by operovaly na bojišti společně.[32] Navíc existují důkazy, že v některých případech byly v těchto brigádách tři prapory vycvičené v různých zemích.[33] Není překvapením, že dva západní obranní analytici, kteří válečnou zónu po zahájení protiofensivy navštívili, poznamenali, že „jsme přesvědčeni, že ukrajinské síly sice mohou operovat v kombinaci, ale zatím to nedokážou v takovém měřítku“.[34]

Hodně se mluví o tom, že se USA a obecněji NATO zavázaly vycvičit Ukrajince pro zapojení do „operací s kombinovanými zbraněmi“, což mělo do značné míry přispět k jejich přípravě na protiofenzivu.[35] Faktem je, že západní armády v roce 2023 měly s obrněnou válkou jen malé zkušenosti – válka v Iráku se odehrála před 20 lety v roce 2003 a irácká armáda se rychle rozpadla. A neměly žádné zkušenosti s vedením války, která by byla vyrovnaným bojem. Jak poznamenal americký generál ve výslužbě Ben Hodges, který kdysi velel americké armádě v Evropě: „Rozhodně jsem se nikdy nezúčastnil tak rozsáhlého, násilného a dezorientujícího boje, jako jsou bitvy probíhající na Ukrajině“.[36] Nebo jak poznamenal jeden ukrajinský velitel praporu o svých amerických instruktorech: „Bojovali v Afghánistánu a Iráku a tamní nepřítel není jako Rusové“.[37]

Aby toho nebylo málo, ukrajinská obrněná pěst byla nejen špatně vycvičená pro obtížný úkol, který se po ní požadoval, ale byla také složena z vojáků, kteří měli málo bojových zkušeností. Tento problém měl dvě související příčiny. Za prvé, mnoho ukrajinských vojáků bylo během prvních 15 měsíců války zabito nebo vážně zraněno, což omezovalo počet bojových veteránů, kteří byli k dispozici pro protiofenzivu. Za druhé, Ukrajina potřebovala udržet většinu svých nejlepších bojovníků, kteří na frontě přežili, aby mohli vést pokračující válku.[38] Bitva o Bachmut, která se odehrála v měsících před protiofenzivou a kterou byl Kyjev odhodlán vyhrát, byla v tomto ohledu obzvláště důležitá, protože byla jako vír, který mnoho nejlepších ukrajinských bojových sil vysál.

Není divu, že po zahájení protiofenzivy deník The New York Times napsal, že ukrajinští „vojáci na frontové linii obviňovali velitele, že do boje tlačí nezkušené rekruty a pro čelo protiofenzivy používají neprověřené jednotky. Jiní kritizovali nedostatečnost několikatýdenního základního výcviku v různých zemích NATO“.[39]

Ukrajinská protiofenziva se potýkala s dalším velkým problémem: nedostatkem blízké letecké podpory útočících sil. Je téměř nemožné, aby blitzkrieg fungoval bez blízké letecké podpory, zejména pro hluboký strategický průnik, ale má velký význam i pro účely vítězství v průlomové bitvě. Jak říká John Nagl, plukovník ve výslužbě, který vyučuje vedení války na US Army War College: „Amerika by se nikdy nepokusila prorazit připravenou obranu bez vzdušné převahy, ale oni [Ukrajinci] vzdušnou převahu nemají. Význam vzdušné převahy pro vedení pozemního boje za rozumnou cenu nelze přecenit.“[40] Podobně se vyjádřil i generál Hodges: „Tyto ukrajinské jednotky jsou vyslány k něčemu, co bychom my nikdy neudělali – k zahájení protiofenzivy bez úplné vzdušné převahy.“ [41]

A konečně, ačkoli Ukrajina obdržela od Západu značný počet tanků a obrněných bojových vozidel, nedostala jich tolik, kolik požadovala, a byly jí poskytnuty různé druhy, což vedlo k problémům s interoperabilitou a údržbou. Ukrajinci měli také nedostatek odminovacích zařízení, která jsou ve velké konvenční pozemní válce nutností. Vzhledem ke všem těmto nedostatkům nepřekvapí, že deník The Wall Street Journal po zahájení protiofenzivy napsal, že „západní vojenští představitelé věděli, že Kyjev nemá veškerý výcvik ani zbraně – od granátů po bojová letadla -, které k vytlačení ruských sil potřebuje. Doufali však, že ukrajinská odvaha a vynalézavost vše zvládnou.“[42] Kromě tohoto zbožného přání existují i podstatné důkazy o tom, že mnozí na Západě bláhově věřili, že ruská armáda si tváří v tvář protiofenzivě povede špatně, ne-li že se zhroutí.

Ruské schopnosti odrazit bleskovou válku

Vyhlídky ukrajinské protiofenzivy vypadají ještě hůře, když do rovnice zahrneme schopnosti Ruska bránit se proti ní.

Za prvé, neexistovala prakticky žádná šance, že by Ukrajinci ruské obránce překvapili, pokud jde o místo hlavního útoku – jako se to podařilo Wehrmachtu proti Francii a Británii v květnu 1940. Ze zpráv v médiích, komentářů ukrajinských a západních představitelů i pouhého pohledu na mapu bylo jasné, že hlavní útok přijde v Záporožské oblasti a že ukrajinské obrněné jednotky budou mít za cíl prorazit v oblasti kolem Orichivu k Azovskému moři a cestou obsadit města Tokmak a Melitopol. V podstatě by se rozsáhlé území, které Rusko na východě a jihu Ukrajiny drželo, rozdělilo napůl, což by znamenalo, že by Rusko ztratilo pozemní spojení s Krymem.

Očekávalo se, že se Ukrajina pokusí o jeden nebo více dalších průlomů podél frontové linie, jejichž cílem bude v konečném důsledku také dosažení Azovského moře.[43] Jednou z možností bylo proniknout ruskou obranou jižně od Velyké Novosilky a prorazit k Mariupolu. Další možností bylo prorazit u Guljajpole a postupovat směrem k Berďansku u Azovského moře. Přesto se očekávalo, že hlavní útok přijde v oblasti Orichivu a bude směřovat k Melitopolu. Bez ohledu na to si Rusové všechny tyto možné linie útoku uvědomovali a na každou z nich byli dobře připraveni.

Ruská armáda navíc disponovala množstvím bezpilotních letounů a dalších prostředků ISR (zpravodajství, sledování a průzkum), které Ukrajině téměř znemožňovaly sestavit velkou údernou sílu, aniž by byla odhalena. To vše znamenalo, že neexistovala téměř žádná šance, že by Ukrajina mohla využít momentu překvapení a v hlavním místě útoku získat významnou silovou převahu. Místo toho na ně čekala ruská armáda v plné síle a se smrtícím množstvím vysoce přesných zbraní.[44]

Za druhé, Rusko použilo obranu do hloubky, což je ideální strategie pro odražení bleskové války. Skládala se z několika obranných linií, které měly pěchotní zákopy, tankové příkopy, minová pole, betonové zátarasy a připravená palebná postavení. Navíc byla obranná opevnění vybudována tak, aby  útočící síly nasměrovala do vražedných zón, kde Rusové měli dobrou pozici k jejich zničení. Kromě toho by Ukrajinci pravděpodobně museli bojovat v městských oblastech, jako Tokmak a Melitopol, kde by postupovali pomalu s vysokými ztrátami.

Ruská obrana byla na některých místech podél linie zjevně silnější než na jiných, ale zvláště silná byla v Záporožské oblasti, kde se očekávalo, že se Ukrajina pokusí o hlavní průlom. Ruská armáda měla v záloze také mobilní síly, které mohly být rychle přesunuty k posílení všech oslabených bodů podél opevněné linie. A konečně, ruské síly byly připraveny vážně se utkat s útočícími silami v takzvané „šedé zóně“, což je otevřená oblast, která leží před první obrannou linií. Základní myšlenkou bylo vyčerpat ukrajinské brigády dříve, než opevnění počáteční linie dosáhnou, nebo jim možná dokonce zabránit, aby se tam dostaly. Generál Mick Ryan, australský generál ve výslužbě, to dobře vystihl, když popsal ruskou obrannou architekturu jako „mnohem složitější a smrtonosnější než cokoli, co jakákoli armáda za posledních téměř 80 let zažila“.[45]

Za třetí, aby to bylo ještě horší, Rusové disponovali celou řadou schopností, díky nimž bylo pro ukrajinské síly nesmírně nebezpečné pohybovat se v otevřeném prostoru, což museli téměř neustále, protože byli v ofenzivě a museli neustále postupovat vpřed. Pro začátek disponovali Rusové významnými prostředky ISR, které by jim umožnily mobilní ukrajinské brigády odhalit. A disponovali množstvím systémů, které mohly útočící síly zasáhnout. Rusové měli obrovský arzenál dělostřelectva a raketometů a během prvních 15 měsíců války ukázali, že je dokážou použít se smrtícím účinkem. Měli také schopnost rychle rozmístit velké množství min, které před útočícími silami vytvořily okamžitá a smrtící minová pole. A konečně, Rusové ovládali oblohu, což znamenalo, že mohli použít svůj arzenál vrtulníků, zabijáckých dronů a taktických letounů k útoku na pozemní síly Ukrajiny.

Jak to vyjádřil jeden o vojenských záležitostech velmi dobře informovaný blogger („Big Serge“): „Zdá se, že západní pozorovatelé nejsou otevřeni tomu, že přesnost moderních dálkových střel (ať už jde o drony Lancet, řízené dělostřelecké granáty nebo rakety GMLRS) v kombinaci s hustotou systémů ISR může vedení rozsáhlých mobilních operací jednoduše znemožnit, s výjimkou velmi specifických okolností. Když má nepřítel schopnost sledovat oblasti rozmístění, zasahovat infrastrukturu v týlu pomocí řízených střel a bezpilotních letounů, přesně saturovat přibližovací linie dělostřeleckou palbou a zamořit zemi minami, jak přesně lze manévrovat?“[46]

Stručně řečeno, není pochyb o tom, že Rusové byli dobře připraveni bleskovou válku v jejím průběhu zastavit. Tedy vzhledem k tomu, že protiofenziva by byla vyrovnným bojem a Ukrajinci byli na zahájení blitzkriegu špatně připraveni, je těžké si představit, jak by mohli uspět. Jedinou nadějí bylo, že se ruská armáda po zahájení palby rozpadne, ale bylo jen málo důvodů si myslet, že se tak stane.

Předpokládejme, že se mýlím a že existovala reálná šance, že blesková válka bude úspěšná, jak tvrdili téměř všichni politici, odborníci a stratégové na Západě. I tak by válka neskončila a Ukrajina by se stále ocitala v opotřebovací válce, kterou by nemohla vyhrát. Nezapomeňte, že cílem bleskové války nebylo rozhodně porazit ruskou armádu na Ukrajině, získat zpět všechna ztracená území Ukrajiny a válku ukončit. Naopak, cílem bylo ruské síly na Ukrajině vážně poškodit, získat zpět část území a zahnat Moskvu k jednacímu stolu, kde by Ukrajina a Západ měli dominantní roli.

Rusové však sotva mohli jít k jednacímu stolu a ukrajinským a západním požadavkům ustoupit. Koneckonců věří Putin a další ruští představitelé, že čelí existenční hrozbě, což by je jistě vedlo k tomu, aby své síly zdvojnásobili a udělali vše nutné, aby nepřítele porazili před branami. Stručně řečeno, ukrajinský blitzkrieg byl odsouzen k neúspěchu, ale i kdyby se mu podařilo dosáhnout svých omezených cílů, nepodařilo by se mu ukončit válku za podmínek výhodných pro Ukrajinu a Západ.

DOSAVADNÍ VÝSLEDKY

Protiofenzíva byla v rozporu s očekáváním téměř všech lidí na Západě naprosto neúspěšná. Ukrajina za tři měsíce bojů utrpěla obrovské ztráty a přišla o velké množství výzbroje.[47] Její armáda přitom dosud nedosáhla ani první linie ruské hloubkové obrany; zůstává zabředlá v bojích v šedé zóně nacházející se před hlavními obrannými liniemi, kde, jak řekl jeden ukrajinský voják, „na nás jen čekali… všude připravené pozice. Byla to ocelová zeď. Bylo to strašné.“[48] Jak řečeno, západní představitelé uvádějí, že Ukrajina během prvních dvou týdnů protiofenzívy ztratila asi 20 % zbraní, které na bojišti nasadila, což obsahovalo i značný počet tanků a bojových obrněných vozidel poskytnutých Západem.[49]

Ukrajinská armáda po počátečních neúspěších rychle změnila taktiku a namísto snahy probojovat se šedou zónou obrněnými jednotkami se rozhodla pokusit se vyčerpat ruské síly útokem malých pěších jednotek podporovaných mohutnou dělostřeleckou palbou. Na Západě se jim někdy říkalo „komáří taktika“.[50] Tento nový přístup sice ztráty Ukrajiny poněkud snížil, ale útočící síly dosáhly jen malého pokroku a často se stávaly terčem palby. Koncem července zahájila Ukrajina další velký úder s tanky a obrněnými bojovými vozidly.[51] Útočící síly opět dosáhly jen malého pokroku a ztratily velké množství mužů a techniky. Poté se vrátily ke komáří taktice. Jak po dvou měsících bojů napsal list The Wall Street Journal, ukrajinská protiofenzíva je „pomalým a krvavým pěším postupem“.[52]

Ukrajina v podstatě rezignovala na provedení bleskové války, kterou lze uskutečnit pouze s velkým množstvím obrněných sil, nikoli s pěšáky pohybujícími se pěšky a podporovanými dělostřelectvem. Samozřejmě nemá smysl vůbec považovat bleskovou válku za reálnou možnost, když ukrajinské síly nebyly schopny dosáhnout ani první ruské opevněné obranné linie, natož ji prolomit. Jednoduše řečeno, Ukrajina neměla šanci zopakovat výkon, který Wehrmacht předvedl proti francouzským a britským silám v roce 1940. Místo toho byla odsouzena k opotřebovávací válce jako za první světové války na západní frontě, kde by ji těžké ztráty v protiofenzivě při dalším postupu značně znevýhodnily.

Stojí za zmínku, že zatímco ukrajinská armáda vedla neúspěšnou protiofenzivu podél jižní a východní části linie dotyku, ruská armáda byla v ofenzivě na severu a tlačila na Ukrajinci držené město Kupjansk. Rusové postupovali pomalu, ale vytrvale, takže velící ukrajinský generál 25. srpna oznámil, že „musíme urychleně přijmout všechna opatření k posílení naší obrany na ohrožených liniích“.[53]

Nyní se všeobecně uznává, že protiofenziva selhala a že neexistuje žádná reálná vyhlídka, že by Ukrajina náhle dosáhla úspěchu předtím, než ji zastaví buď podzimní deště, nebo ukrajinští představitelé.[54] Například deník The Kyiv Independent nedávno uveřejnil článek s titulkem: „Zocelené ukrajinské jednotky postupují v protiofenzivě proti Bachmutu a čeká je dlouhá a ponurá válka.“[55]

Podobně deník The Washington Post zveřejnil 10. srpna článek, který temnou náladu na Ukrajině zdůrazňoval: „Dva měsíce poté, co Ukrajina přešla do útoku, s malým viditelným pokrokem na frontě a neúprosným, krvavým létem v celé zemi, se příběh o jednotě a nekonečné vytrvalosti začal tříštit. Počet mrtvých – nevýslovné tisíce – se denně zvyšuje. Miliony lidí jsou vysídleny a nevidí šanci na návrat domů. Ve všech koutech země jsou civilisté vyčerpaní z řady nedávných ruských útoků….. Ukrajinci, kteří by tolik potřebovali dobré zprávy, prostě žádné nedostávají“.[56]

Západní elity se nyní snaží najít způsob, jak zhoršující se situaci zachránit. Někteří stále chovají naději, že když dají Ukrajině tu či onu novou zbraň, situace na bojišti se zázračně obrátí. Nejčastěji jsou v této souvislosti zmiňovány letouny F-16 a ATACMS. Ale jak řekl generál Milley, když představě, že hrstka F-16 osud Ukrajiny zvrátí, uštědřil studenou sprchu: „Ve válce neexistuje stříbrná kulka. Výsledky bitev a válek jsou funkcí mnoha a mnoha proměnných.“[57]

Jiní se zaměřují na to, jak Ukrajina bojuje. Někteří tvrdí, že se musí zdokonalit ve vedení „operací s kombinovanými zbraněmi“.[58] Není však nikde jasné, jak toho lze dosáhnout, protože západní instruktoři se kdysi pokusili ji tuto dovednost naučit a zjevně neuspěli. Navíc není nikde upřesněno, jak operace kombinovaných zbraní, které nejsou strategií, Ukrajinu ze současné opotřebovací války vymaní. V souvislosti s tím někteří tvrdí, že Ukrajina musí klást větší důraz na manévrování, které je často stavěno do protikladu k opotřebování. Manévr je však taktika na bojišti, nikoli strategie jak protivníka porazit. Jistě má manévr velký význam při provádění hlubokého strategického průniku, ačkoli pro vítězství v průlomových bitvách má jen omezený význam.[59] Lze také vést opotřebovací válku, v níž se obě strany pravidelně účastní mobilních bitev, kladoucích na manévr velký důraz. Klíčovou otázkou, kterou se zastánci většího manévru nikdy nezabývají, však je, jak to funguje na strategické úrovni, aby se Ukrajina vyhnula drtivé opotřebovací válce, které nyní čelí?

Zdá se, že většina západních elit i většina Ukrajinců je smířena s tím, že krvavé opotřebovací válce s Ruskem neunikne.[60] Zdá se také, že mnozí pochybují o tom, zda Ukrajina v tomto boji může zvítězit, což byl samozřejmě jeden z hlavních důvodů, proč zahraničněpolitické elity a tvůrci politiky na Západě protiofenzivu tak tvrdě prosazovaly. Pochopily, že v dlouhé válce by se Ukrajina dostala do hlubokých problémů. Koneckonců Rusko má převahu v počtu lidí 5:1 a schopnost – přinejmenším v krátkodobém až střednědobém horizontu – vyrobit více dělostřelectva a dalších klíčových zbraní než Ukrajina a Západ dohromady. Navíc není jasné, zda Západ, zejména USA, zůstane plně odhodlán Ukrajinu podporovat, když je malá naděje na vítězství. Ukrajina tedy – zezadu s tlakem Západu – vsadila na to, že blesková válka poskytne prostředky, jak opotřebovací válce uniknout a nakonec nad Ruskem zvítězit. Tato strategie se však ukázala jako temný neúspěch. Nyní je těžké vyprávět příběh budoucnosti Ukrajiny, který by měl šťastný konec.

TEMNOTA PŘED NÁMI

Co bude následovat? Na řadě jsou dva body.

Za prvé, v následujících měsících se bude hrát o to, kdo za katastrofální protiofenzivu nese odpovědnost. Ve skutečnosti to již začalo.[61] Jen málokdo přizná, že se mýlil, když si myslel, že protiofenziva měla rozumnou šanci na úspěch nebo že se určitě podaří. To bude jistě platit v USA, kde je odpovědnost antikvárním pojmem. Mnozí Ukrajinci budou obviňovat Západ, že je tlačil k zahájení bleskové války, když jim neposkytl všechny zbraně, které požadovali. Západ bude samozřejmě ve smyslu obvinění vinen, ale ukrajinští představitelé mají svou vlastní agendu a mohli se americkému nátlaku vzepřít. Koneckonců, v sázce je přežití jejich země a bylo by pro ně lepší zůstat v defenzivě, kdy by utrpěli méně ztrát a zvýšili své šance na udržení území, které kontrolují.

Nadcházející obviňování bude ošklivé a bude bránit snahám Ukrajiny v boji proti Rusku vydržet.

Za druhé, mnozí na Západě budou tvrdit, že nyní nastal čas pro diplomacii. Neúspěšná protiofenzíva ukazuje, že Ukrajina nemůže zvítězit na bojišti, tak bude znít argument, a proto má smysl dosáhnout s Ruskem mírové dohody, i když Kyjev a Západ musí udělat ústupky. Koneckonců, pokud bude válka pokračovat, situace se pro Ukrajinu jen zhorší.

Diplomatické řešení je bohužel v nedohlednu. Mezi oběma stranami existují nesmiřitelné rozpory ohledně bezpečnostních záruk pro Ukrajinu a území, které smysluplné mírové dohodě stojí v cestě. Ukrajina je z pochopitelných důvodů hluboce odhodlána získat zpět veškeré území, které  ve prospěch Ruska ztratila, což zahrnuje Krym a Doněckou, Chersonskou, Luhanskou a Záporožskou oblast. Moskva však již tato území anektovala a dala jasně najevo, že je Kyjevu vrátit nehodlá.

Další neřešitelná otázka se týká vztahů Ukrajiny se Západem. Ukrajina z pochopitelných důvodů trvá na tom, že potřebuje bezpečnostní záruky, které mohou poskytnout pouze USA a NATO. Rusko naproti tomu trvá na tom, že Ukrajina musí být neutrální a musí bezpečnostní vztahy se Západem ukončit. Tato otázka byla ve skutečnosti hlavní příčinou současné války, i když tomu americké a evropské zahraničněpolitické elity odmítají uvěřit.[62] Moskva nebyla ochotna tolerovat vstup Ukrajiny do NATO. Je nesmírně obtížné, ne-li nemožné, představit si, jak mohou být obě strany v otázce teritoriality nebo neutrality uspokojeny.

Kromě těchto překážek se obě strany navzájem považují za existenční hrozbu, což je obrovská překážka pro jakýkoli smysluplný kompromis. Těžko si lze například představit, že by USA v dohledné době pustily Rusko z mušky. Nejpravděpodobnějším výsledkem je, že válka bude pokračovat a nakonec skončí zamrzlým konfliktem, v němž bude Rusko vlastnit značnou část ukrajinského území. Takový výsledek však neukončí soupeření a konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou ani mezi Ruskem a Západem.

---

ODKAZY

[1]
Tento text velmi těžil z komentářů Ramzyho Mardiniho a Barryho Posena.

[2]
https://www.nytimes.com/2023/08/02/us/politics/ukraine-troops-counteroffensive-training.html

[3]
https://www.bbc.co.uk/news/world-europe-66581217

[4]
Přinejmenším mohu říci, že jediný západní tvůrce politiky nebo učenec establishmentu, který tvrdil, že protiofenzíva selže, byl maďarský premiér Viktor Orbán. Řekl, že by to „byla krvavá lázeň“ a že Ukrajina by smysluplné vojenské vítězství nezískala.
https://www.rt.com/news/577355-orban-hungary-ukraine-counteroffensive/
Stojí za zmínku, že generál Mark Milley, předseda Sboru náčelníků štábů, v listopadu 2022 tvrdil, že Kyjev by měl jednat o příměří, protože jeho vyhlídky na bojišti se budou nadále jen zhoršovat. Zdá se, že jeho rada, kterou Ukrajina a Bílý dům odmítly, směřovala proti zahájení protiofenzívy.
https://www.washingtonpost.com/opinions/2023/07/26/ukraine-counteroffensive-negotiations-milley-biden/
A konečně existuje několik jednotlivců operujících v alternativních médiích, kteří tvrdili, že protiofenziva selže dříve, než bude zahájena. Patří mezi ně Brian Berletic, Alex Christoforou, Glenn Diesen, Douglas Macgregor, Moon of Alabama, Alexander Mercouris a Scott Ritter.

[5]
https://www.theguardian.com/world/live/2023/jun/03/russia-ukraine-war-live-russian-army-may-struggle-in-bakhmut-compared-with-wagner-uk-mod-suggests

[6]
https://www.nytimes.com/2023/08/02/us/politics/ukraine-troops-counteroffensive-training.html

[7]
https://www.washingtonpost.com/world/2023/06/30/valery-zaluzhny-ukraine-general-interview/

[8]
https://www.washingtonpost.com/opinions/2023/06/16/ukraine-counteroffensive-russia-understand-strategy/

[9]
https://www.nytimes.com/2023/07/19/opinion/putin-prigozhin-military-russia.html
https://www.economist.com/europe/2023/08/16/ukraines-counter-offensive-is-making-progress-slowly
https://www.economist.com/by-invitation/2023/07/28/franz-stefan-gady-and-michael-kofman-on-what-ukraine-must-do-to-break-through-russian-defences
https://time.com/6300772/ukraine-counteroffensive-can-still-succeed/
https://samf.substack.com/p/ukraines-counter-offensive-setting
https://samf.substack.com/p/ukraines-counter-offensive-setting?utm_source=substack&utm_campaign=post_embed&utm_medium=web
https://www.foreignaffairs.com/ukraine/putin-running-out-options-ukraine
https://www.theatlantic.com/newsletters/archive/2023/08/ukraine-counteroffensive-russia-war/674899/
https://www.rand.org/blog/2023/07/a-winnable-war.html
https://www.washingtonpost.com/opinions/2023/07/18/ukraine-war-west-gloom/
https://www.theguardian.com/world/2023/aug/02/ukraine-counter-offensive-russia-war
https://www.nytimes.com/2023/08/02/us/politics/ukraine-troops-counteroffensive-training.html

[10]
https://www.politico.com/newsletters/national-security-daily/2023/08/22/we-do-not-assess-that-the-conflict-is-a-stalemate-00112284

[11]

https://www.nytimes.com/2023/08/07/world/europe/ukraine-marines-counteroffensive.html

[12]
https://www.nytimes.com/2023/03/22/world/europe/zelensky-bakhmut-ukraine.html

[13]
https://www.bbc.com/news/world-europe-64935449
https://www.npr.org/2023/04/25/1171800380/thousands-of-ukrainian-and-russian-soldiers-have-died-in-the-battle-for-bakhmut

[14]
https://mearsheimer.substack.com/p/the-darkness-ahead-where-the-ukraine

[15]
https://www.washingtonpost.com/national-security/2023/06/14/ukraine-counteroffensive-biden-support/
https://www.politico.com/news/2023/06/08/biden-ukraine-counteroffensive-00101088
https://www.cnn.com/2023/08/04/politics/cnn-poll-ukraine/index.html
https://news.antiwar.com/2023/08/06/poll-most-americans-oppose-more-spending-on-the-ukraine-war/

[16]
Občas slyšíme kritiku britských generálů v první světové válce za to, že nenašli chytrou strategii, jak se na západní frontě vyhnout smrtelným opotřebovacím bitvám. Byli to „osli“, jak zní argument, kteří se spokojili s tím, že posílali na smrt obrovské množství britských vojáků. Pravdou je, že tito generálové se usilovně snažili najít chytrý způsob, jak rychle zvítězit – Británie pro tento účel vynalezla tank – ale žádný v té době neexistoval, protože blesková válka tehdy nebyla životaschopnou možností. Viz John J. Mearsheimer, B.H. Liddell Hart and the Weight of History (Ithaca, NY: Cornell University Press, 1988), kapitola 3.

[17]
Mé úvahy o bleskové válce a konvenční pozemní válce obecněji jsou podrobněji popsány v John J. Mearsheimer, Conventional Deterrence (New York: Cornell University Press, 1983); John J. Mearsheimer, “Assessing the Conventional Balance: The 3:1 Rule and Its Critics,” International Security, sv. 13, č. 4 (jaro 1989), str. 54-89; John J. Mearsheimer, “Correspondence: Reassessing Net Assessment,” International Security, sv. 13, č. 4 (jaro 1989), str. 128-44; John J. Mearsheimer, “Numbers, Strategy, and the European Balance,” International Security, sv. 12, č. 4 (jaro 1988), str. 174-85; John J. Mearsheimer, „Maneuver, Mobile Defense and the NATO Central Front“, International Security, Vol. 6, č. 3 (zima 1981/1982), s. 104-22; a Mearsheimer, Liddell Hart and the Weight of History.

[18]
Výsledek bleskové války významně ovlivňuje také terén, na kterém se bojuje. Tento prvek však z důvodu omezeného prostoru blíže nerozvádím.

[19]
Anglo-americké tažení proti Wehrmachtu v období mezi průlomem v Normandii na konci července 1944 a konečným zhroucením Německa v květnu 1945 odpovídá stejnému schématu. Ačkoli Spojenci nasadili značné obrněné síly a provedli několik významných taktických průniků, účinně válcovali protivníkovy německé síly.

[20]
Pro dokreslení mé myšlenky o rozdílu mezi vyrovnaným a nevyrovnaným bojem si uvědomme, že kdyby IDF bojovaly proti Wehrmachtu místo proti egyptské armádě, izraelské bleskové války by pravděpodobně selhaly.

[21]
Viz Robert A Doughty, The Breaking Point: Sedan and the Fall of France, 1940 (Stackpole Books, 2014).

[22]
Rudá armáda použila proti Wehrmachtu v bitvě u Kurska (1943) obranu do hloubky s velkým úspěchem. Tuto německou ofenzivu však nepovažuji za pokus o bleskovou válku, ale za lokální vyhlazovací bitvu.

[23]
Stojí za zmínku, že sedm z těchto osmi případů byly nevyrovnané souboje.

[24]
Zdá se, že Ukrajina měla pro protiofenzivu k dispozici asi 38 bojeschopných manévrových brigád. Za předpokladu, že by v každé manévrové brigádě bylo zhruba 4 000 vojáků, znamenalo by to, že celkem jich bylo přibližně 150 000. Kromě toho měla Ukrajina mimo manévrové brigády značné počty podpůrných jednotek, včetně 9 dělostřeleckých brigád.
Bylo by rozumné předpokládat, že k zapojení do protiofenzivy bylo připraveno 100 000 podpůrných jednotek, což by celkový počet pro Ukrajinu zvýšilo na 250 000. Na druhé straně se zdá, že Rusové měli na Ukrajině něco mezi 200 000 a 300 000 bojových a podpůrných jednotek organizovaných do asi 40 brigád, které byly na protiofenzivu připraveny. Tyto výpočty jsou z velké části založeny na:
https://www.atlanticcouncil.org/blogs/ukrainealert/the-ukrainian-military-must-reorganize-to-defeat-russia/
https://simplicius76.substack.com/p/sitrep-8523-projecting-the-intermediate
https://simplicius76.substack.com/p/sitrep-8523-projecting-the-intermediate?utm_source=substack&utm_campaign=post_embed&utm_medium=web
https://www.rt.com/russia/580720-western-trained-troops-counteroffensive/
https://www.politico.com/newsletters/national-security-daily/2023/08/01/no-breakthrough-yet-in-ukraines-counteroffensive-00109205
https://www.nytimes.com/article/ukraine-counteroffensive-what-to-know.html
https://foreignpolicy.com/2023/08/03/ukraine-counteroffensive-breakthrough-problem/
https://www.cnn.com/2022/02/25/europe/russia-ukraine-military-comparison-intl/index.html
https://www.theguardian.com/world/2023/jun/23/ukraine-commander-says-main-offensive-reserve-yet-to-be-sent-into-battle#
https://twitter.com/DefenceHQ/status/1657643236989517825
https://www.telegraph.co.uk/world-news/2023/02/09/russia-prepares-2000-tanks-300000-troops-huge-invasion-donbas/

[25]
https://www.rt.com/russia/580780-russian-army-enlistment-medvedev/
https://substack.com/app-link/post?publication_id=1351274&post_id=135418705

[26]
https://time.com/6300772/ukraine-counteroffensive-can-still-succeed/

[27]
Jak řekl jeden ukrajinský zástupce velitele brigády: „Nemůžete podceňovat nepřítele. Nepřítel je silný a mazaný. Takže tato protiofenziva vyžaduje stálou přípravu.“
https://www.nytimes.com/2023/08/07/world/europe/ukraine-marines-counteroffensive.html
https://rusi.org/explore-our-research/publications/special-resources/meatgrinder-russian-tactics-second-year-its-invasion-ukraine
https://simplicius76.substack.com/p/dissecting-west-point-think-tanks
https://www.nytimes.com/2023/07/23/world/europe/weary-soldiersunreliable-munitions-ukraines-many-challenges.html
https://www.economist.com/international/2023/07/25/is-ukraines-offensive-stal

[28]
https://foreignpolicy.com/2023/08/03/ukraine-counteroffensive-breakthrough-problem/

[29]
Vynikající diskuse o obtížích, kterým by ukrajinské úderné síly čelily v průlomové bitvě, stejně jako o hlubokém strategickém pronikání, viz:
https://bigserge.substack.com/p/escaping-attrition-ukraine-rolls
https://foreignpolicy.com/2023/08/03/ukraine-counteroffensive-breakthrough-problem/

[30]
https://www.nytimes.com/2023/08/07/world/europe/ukraine-marines-counteroffensive.html

[31]
https://www.telegraph.co.uk/world-news/2023/07/25/german-military-ukraine-counter-offensive-too-slow/
NATO před protiofenzívou vycvičilo celkem zhruba 60 000 Ukrajinců, včetně 36 000 v devíti brigádách, které tvořily jádro hlavních ukrajinských úderných sil. USA vycvičily více než 11 000 těchto vojáků.
https://www.nytimes.com/2023/07/26/world/europe/ukraine-counteroffensive.html#:~:text=Ukraine%20has%20launched%20the%20main,in%20the%20southern%20Zaporizhzhia%20region
https://www.defense.gov/News/Transcripts/Transcript/Article/3429774/secretary-of-defense-lloyd-j-austin-iii-and-joint-chiefs-of-staff-chairman-gene/

[32]
https://jamestown.org/program/ukraines-personnel-needs-reaching-a-critical-threshold/

[33]
https://jamestown.org/program/ukraines-personnel-needs-reaching-a-critical-threshold/
https://www.defense.gov/News/Transcripts/Transcript/Article/3429774/secretary-of-defense-lloyd-j-austin-iii-and-joint-chiefs-of-staff-chairman-gene/

[34]
https://www.economist.com/by-invitation/2023/07/28/franz-stefan-gady-and-michael-kofman-on-what-ukraine-must-do-to-break-through-russian-defences

[35]
https://www.nytimes.com/2023/08/02/us/politics/ukraine-troops-counteroffensive-training.html

[36]
https://www.washingtonpost.com/opinions/2023/06/16/ukraine-counteroffensive-russia-understand-strategy/
https://www.nytimes.com/2023/08/02/us/politics/ukraine-troops-counteroffensive-training.html

[37]
https://www.nytimes.com/2023/08/07/world/europe/ukraine-marines-counteroffensive.html

[38]
https://www.nytimes.com/2023/08/07/world/europe/ukraine-marines-counteroffensive.html

[39]
https://www.nytimes.com/2023/08/07/world/europe/ukraine-marines-counteroffensive.html

[40]
https://www.wsj.com/articles/ukraines-lack-of-weaponry-and-training-risks-stalemate-in-fight-with-russia-f51ecf9

[41]
https://www.wsj.com/world/europe/ukraine-chalks-up-small-advance-in-southern-push-8735d44c

[42]
https://www.wsj.com/articles/ukraines-lack-of-weaponry-and-training-risks-stalemate-in-fight-with-russia-f51ecf9

[43]
https://www.theguardian.com/world/2023/jun/20/casualties-mount-as-ukraine-forces-inch-south-hamlet-by-hamlet
https://bigserge.substack.com/p/escaping-attrition-ukraine-rolls

[44]
https://bigserge.substack.com/p/escaping-attrition-ukraine-rolls

[45]
https://www.economist.com/europe/2023/07/30/the-jury-is-still-out-on-ukraines-big-push-south
Pro podrobnou diskusi o impozantní obraně Ruska do hloubky viz:
https://csis-website-prod.s3.amazonaws.com/s3fs-public/2023-06/230609_Jones_Ukraine_Operations.pdf?VersionId=50OXVua.QRT58vSgSUc99VMMbFRo3YUp

[46]
https://bigserge.substack.com/p/escaping-attrition-ukraine-rolls

[47]
https://www.bbc.co.uk/news/world-europe-66581217

[48]
https://www.wsj.com/articles/ukraine-achieves-mixed-success-in-counteroffensives-early-battles-says-u-k-e0b40334
Herkulovské úsilí Ukrajiny pokusit se dobýt Robotyne, malou vesnici v šedé zóně, ilustruje marnost protiofenzivy.
https://www.wsj.com/world/europe/ukraine-chalks-up-small-advance-in-southern-push-8735d44c

[49]
https://www.nytimes.com/2023/07/15/us/politics/ukraine-leopards-bradleys-counteroffensive.html

[50]
https://www.moonofalabama.org/2023/07/ukraine-sitrep-mosquito-tactics-s-200-land-attacks.html#more
https://www.nytimes.com/2023/07/15/us/politics/ukraine-leopards-bradleys-counteroffensive.html
https://www.nytimes.com/live/2023/07/27/world/russia-ukraine-news
https://www.nytimes.com/2023/09/02/world/europe/ukraine-russia-counteroffensive.html

[51]
https://www.nytimes.com/2023/07/26/world/europe/ukraine-counteroffensive.html#:~:text=Ukraine%20has%20launched%20the%20main,in%20the%20southern%20Zaporizhzhia%20region
https://www.washingtonpost.com/world/2023/07/27/ukraine-russia-war-south-counteroffensive/

[52]
https://www.wsj.com/world/europe/ukraine-russia-war-counteroffensive-b06589fa?mod=world_feat3_europe_pos4

[53]
https://www.nytimes.com/2023/08/26/world/europe/russia-ukraine-war-counteroffensive.html

[54]
https://korybko.substack.com/p/western-media-is-nowadays-talking
https://www.cnn.com/2023/08/08/politics/ukraine-counteroffensive-us-briefings/index.html
https://www.19fortyfive.com/2023/08/the-hard-reality-ukraines-last-gasp-offensive-has-failed/

[55]
https://kyivindependent.com/inching-forward-in-bakhmut-counteroffensive-ukraines-hardened-units-look-ahead-to-long-grim-war/

[56]
https://www.washingtonpost.com/world/2023/08/10/ukraine-national-mood-counteroffensive-gloom/
https://www.economist.com/europe/2023/08/20/ukraines-sluggish-counter-offensive-is-souring-the-public-mood#

[57]
https://www.wsj.com/articles/ukraines-lack-of-weaponry-and-training-risks-stalemate-in-fight-with-russia-f51ecf9
https://sputnikglobe.com/20230718/milley-it-would-take-years-billions-of-dollars-for-ukraine-to-match-russian-airpower-1111978839.html

[58]
https://www.economist.com/by-invitation/2023/07/28/franz-stefan-gady-and-michael-kofman-on-what-ukraine-must-do-to-break-through-russian-defences
https://www.wsj.com/world/europe/u-s-ukraine-clash-over-counteroffensive-strategy-cb5e4324
https://www.telegraph.co.uk/world-news/2023/07/25/german-military-ukraine-counter-offensive-too-slow/

[59]
https://engelsbergideas.com/essays/russian-fortifications-present-an-old-problem-for-ukraine/
https://www.jstor.org/stable/2538609

[60]
https://www.wsj.com/world/europe/u-s-allies-seek-long-term-military-aid-for-ukraine-to-show-wests-resolve-6964c66f
https://www.washingtonpost.com/opinions/2023/08/27/ukraine-counteroffensive-russia-us-support-holds/

[61]
https://www.theamericanconservative.com/the-coming-battle-who-lost-ukraine/

[62]
https://nationalinterest.org/feature/causes-and-consequences-ukraine-crisis-203182
https://www.economist.com/by-invitation/2022/03/11/john-mearsheimer-on-why-the-west-is-principally-responsible-for-the-ukrainian-crisis

[VB]