Rozpadá se projekt Trump?

Esej Is the Trump Project unravelling? vyšel na serveru Strategic Culture Foundation 17. června 2025

Spor mezi Muskem a Trumpem (alespoň prozatím) má zřetelný charakter „televizní inscenace“. Nenechte se ale zmást zábavným obsahem. Tato hádka ilustruje zásadní rozpor v srdci koalice MAGA. Je docela možné, že v určitém okamžiku propukne a může nakonec spustit pomalý rozpad Projektu Trump.

Zásadním momentem posledních amerických voleb byl přechod ultrabohatých technologických oligarchů ze Silicon Valley od podpory demokratů k Trumpovi. To přineslo jak peníze, tak potenciálně třpytivou cenu v podobě toho, že by Amerika mohla získat monopol na globální ukládání dat, umělou inteligenci a to, co Yanis Varoufakis nazývá „cloudovým kapitálem“ – údajnou schopnost vybírat rentu (tj. poplatky) za přístup k údajnému obrovskému americkému datovému pokladu a k přidruženým platformám velkých technologických firem. Věřilo se, že takový datový monopol by pak USA dal možnost manipulovat s myšlením světa – a definovat produkty a plány, které jsou považovány za „cool“.

Představa spočívala také v tom, že by monopol na datová centra mohl být potenciálně stejně lukrativní jako americký monopol dolaru používaného jako hlavní obchodní měny – což by mohlo zajistit významný příliv kapitálu k vyrovnání dluhu.

Výbušná stránka koalice technologických oligarchů s populisty z MAGA však spočívá v tom, že obě frakce zastávají neslučitelné vize – jak ohledně řešení strukturální dluhové krize Ameriky, tak i ohledně kulturní budoucnosti Ameriky.

Vize „Techchnobratří“ je divoce radikální; je to „autoritářský libertarianismus“. Peter Thiel například tvrdí, že impériu by měla vládnout malá skupina oligarchů, nespoutaná jakýmikoli demokratickými omezeními; že budoucnost by měla být založena na „převratných technologiích“; že by měla být robotická poháněná umělou inteligencí; a že populace by měla být přísně „řízená“ prostřednictvím kontroly umělou inteligencí.

Vize Trumpova ekonomického týmu je zcela jiná: Trumpovým vlastním prvořadým cílem – kterému je geopolitika podřízena – je upevnit dolar jako hlavní světovou obchodní měnu. Toho však lze dosáhnout pouze řešením neudržitelného amerického dluhového převisu.

Převis odráží nerovnováhu, která se nahromadila po roce 1970, kdy se americký obchodní účet dostal do deficitu: Na jedné straně USA umožnily celosvětový nárůst přehnaně velké sféry globálního dolarového zadlužení; zároveň však spočívá tato masivní obrácená dluhová pyramida na drobné a zmenšující se  americké výrobní základně.

Jinými slovy, ačkoli Amerika z tohoto přílivu kapitálu enormně profitovala, nemůže již očekávat, že se z dluhové pasti, kterou si sama vytvořila, sama vymaní.

Tým Trump navrhuje řešit tuto nerovnováhu devalvací dolaru (možná až o 30 %), snížením daní z příjmu právnických osob (aby se podnítil návrat zahraniční výroby do USA), a tím dosáhnout řízeného zmenšení mračna zahraničního dolarového dluhu v porovnání s produktivní kapacitou USA.

Aby bylo jasno, to problém s dluhy neřeší – jen to kupuje čas.

Strategie „šoku a hrůzy“ v oblasti cel měla za cíl vyděsit svět a přimět ho k uzavření nerozumných dohod, které by tomuto schématu vyhovovaly. Tlak USA na státy ohledně vyšších výdajů NATO na obranu podobně navazuje na americký „osvědčený postup v oblasti bankrotů“ pro restrukturalizaci stávajících věřitelů.

Zatím to nefunguje podle plánu, z velké části kvůli čínskému odporu. V důsledku toho je americký trh s dluhopisy stále napjatý a každá aukce je napínavá.

Přílišné zjednodušování věcí – je vidět, že populistická základna MAGA trvá na návratu ke skutečné lidské ekonomice a dobře placeným pracovním vyhlídkám, oproti kontrastnímu dystopickému pohledu Technobratří, kteří vidí pouze (nelidskou) disruptivní technologickou, robotickou a uměle inteligentní budoucnost. Tyto vize jsou navzájem zcela rozporné.

Znalost tohoto pozadí může vysvětlovat, proč se Steve Bannon (stoupenec populistů z hnutí MAGA) může stavět vůči Elonu Muskovi zavile a označovat ho za odpadlíka od víry, za „nelegálního migranta“, a požadovat jeho deportaci.

Otázkou je, jak se takové protichůdné vize ocitly spojené v jedné koalici?

No, Trump musel nejdříve uzavřít dohoduČesky, aby byl zvolen. Musel uzavřít dohodu s americkým „peněžním cirkusem“ (ultrabohatými), nejen o tom, jak zachránit americkou ekonomiku, ale musel se pak „dohodnout“ s hajzly „temného“ establishmentu, který velkou část amerického politického „života“ ovládá.

Tyto pandžánaké bubny[1] slouží jako „bohové“ chránící „posvátnou“ bezpečnostní architekturu: bezvýhradnou podporu Izraele oběma americkými stranami a starodávnou niternou fobii vůči Rusku. Zároveň však chovají hluboké obavy o bezpečnost americké finanční pevnosti – což se vyjadřuje slovy „Číně nelze dovolit vyhrát válku o budoucnost globálních financí“.

Co tedy svedlo tak nesourodé části dohromady?

V nové knize The Haves and the Have-Yachts[2] Evan Osnos popisuje, jak muž, Lee Hanley, v posledních desetiletích významně formoval americkou pravicovou politiku. Steve Bannon, původní architekt Trumpova programu MAGA, označil Osnose za jednoho z „neopěvovaných hrdinů“ amerických dějin. „Měl opravdovou lásku k hobitům, těm ubožákům,“ řekl Bannon, „a uvidíme, co se z něj vyklube.“

Wessie du Toit píšeČesky, že Hanley patřil k superbohatým. Cituje Osnose, který zdůrazňuje, že američtí superbohatí nejsou sjednoceni v jediné frakci. Jsou rozděleni: Forbes  v předvečer voleb v roce 2024 informovalČesky, že Kamala Harris měla více miliardářských dárců než Trump (83 oproti 52), nicméně že více než dvě třetiny (70 %) příspěvků miliardářských rodin šly na podporu republikánských kandidátů a konzervativních kauz“. Forbes také uvádí, že politické výdaje miliardářů jsou nyní ohromujících 160krát vyšší než v roce 2010.

Co se to děje? Du Toit cituje Osnose, který popisuje, jak Hanley „neobvykle předznamenal Trumpovu volební strategii“ tím, že sestavil „koalici konzervativních elit a bílé dělnické třídy“. Stručně řečeno, členové americké elity přijali podmínky trumpismu jako cenu, kterou bylo nutné zaplatit, pokud si chtěly zachovat vyhlídku na udržení moci.

Po Romneyho porážce v roce 2012 si Hanley pověřil výzkumníky, aby skryté nálady v USA hlouběji prozkoumali. Byl informován, že „míra nespokojenosti v této zemi je nad čímkoli měřitelným“. Hanley se přesvědčil, že Trump je jediný politik schopný tuto energii nasměrovat příznivým směrem, a začal přesvědčovat další bohaté dárce, aby se k této věci připojili. Byla to chytrá investice. I když Trump vyjadřoval hněv Bannonových „hobitů“, jeho prezidentství přineslo [bohatým oligarchům] nesmírné materiální výhody.

 

Trump je stvořením světa peněz, a konkrétně období amerického myšlení o chamtivosti, spravedlnosti, svobodě a dominanci.

Osnos zdůrazňuje, že to byla „druhá revoluce“ po revoluci populistů z hnutí MAGA.

V průběhu let „část americké elity stále více odmítala omezování svých možností hromadit bohatství a popírala myšlenku, že by jejich velké zdroje byly spojené s jakoukoli zvláštní odpovědnost vůči svým spoluobčanům. Přijala radikální libertariánský étos, který je staví jednoduše do role soukromých osob, zodpovědných za svůj vlastní osud a oprávněných užívat si svého bohatství – jak uznají za vhodné“.

To nás přivádí k trumpovské záhadě, kterou Osnos nastiňuje na začátku své knihy: „Pochopit, proč by volič měl hanět ‚elitu‘ a [přesto] uctívat miliardářského potomka newyorského realitního jmění.“ Osnos může mít pravdu, když na tuto hádanku odpovídá, že „míra nespokojenosti“, kterou Hanley v roce 2012 zjistil, donutila elity přijstoupit na nepředvídatelné formy populismu, aby si své bohatství a oligarchie udržely .

Problém je zřejmý: Hodnoty populistických revolucionářů jsou v rozporu s hodnotami Trumpových podporovatelů z řad rizikového kapitalismu – jako Peter Thiel, David Sachs, Elon Musk nebo Marc Andreessen.

Jak by se to dalo vyřešit? MAGA se obává, že by se oligarchové ze Silicon Valley mohli včas před volbami do Kongresu v polovině volebního období znovu spojit s demokraty. Nebo že by Musk mohl založit centristickou Třetí stranu (nápad, který již na sociálních sítích zmínil).

Potenciálně výbušné činí tyto rozpory skutečnost, že žádný z hlavních Trumpových zahraničněpolitických plánů – jednání s Čínou, normalizace vztahů s Izraelem, mezi Íránem a západní Asií a navázání vztahů s Ruskem – neprobíhá podle plánu. Trump však potřebuje rychlé celní dohody, protože to vyžaduje americký dluh a fiskální situace.

Tyto hlavní geopolitické navrhované dohody byly založené na tom, že Amerika bude mít vyjednávací dominanci (bude mít „esa“). Události však ukázaly, že Trump vyšší karty nemá. S Čínou je i nadále „velmi těžké se vypořádat“ a s Íránem a Ruskem o nic méně.

Ve skutečnosti esa nedrží ani tak Trump, ale spíše americký Senát, který může schválení Trumpova návrhu zákona „Big Beautiful Bill“ držet jako fant na požadavkyČesky většiny senátorů, kteří zdánlivě upřednostňují eskalaci proti Rusku a „žádné obohacování“ uranu pro Írán.

Úvaha Trumpova týmu, že pokus o útok na ruské jaderné odstrašování donutí Putina přijmout příměří za amerických podmínek, se obrátila proti němu.

Navzdory jeho (nepříliš přesvědčivým) tvrzením, že on, Trump, o útoku Ukrajiny na ruské strategické bombardéry nevěděl, bere Rusko situaci velmi vážně: Larry Johnson z Moskvy informoval, že generál ve výslužbě Jevgenij Bužinskij (který sloužil v Hlavním ředitelství mezinárodní vojenské spolupráce ruského ministerstva obrany) mu řekl, že „Putin zuřil“. Generál dále varoval, že tento okamžik představuje pozici nejblíže k hranici jaderné války, do které se USA a Rusko od kubánské raketové krize dostaly.

V Moskvě tato epizoda otevřela otázku, zda Trumpovým skutečným cílem – po celou dobu – byl tlak na Putina, aby přijal příměří, které by ho politicky oslabilo, a také Rusko zavázat do situace nekonečného konfliktu s Ukrajinou – rámce, který by Trumpovi umožnil přímo se obrátit proti Číně (cíl datovaný do roku 2016, který by podpořila všechna americká mocenská centra).

Zaprvé, Trump si musel spočítat, že americký Senát a temný permanentní stát budou rozhodně proti jakékoli skutečné transformaci vztahů s Ruskem – transformaci, která by ruský stát posílila. A zadruhé (a to je ještě výmluvnější), Trump ani nehnul prstem, aby vydal nový prezidentský politický „nález“, kterým by zrušil dřívější nález Bidenovy administrativy, opravňující CIA k usilování o strategickou porážku Ruska. Proč ne? Kde jsou Trumpovy postupné kroky k normalizaci vztahů?

Nevíme.

Ale špatné pochopení ruské nálady jeho týmem posílilo odhodlání Ruska a mnoha dalších zemí odolat pokusům Washingtonu vynutit si výsledky, které jsou v rozporu s jejich vlastními zájmy. Trumpova strategie udržet dolar jako primární obchodní měnu však závisí na důvěře, kterou ostatní v USA mají.

Důvěra je všechno.

A tento „kapitál“ rychle mizí.

---

---

[PJ]