Sergej Lavrov na 80. zasedání VS OSN

Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové,

Před 80 lety skončila nejstrašnější válka v dějinách lidstva: více než 70 milionů lidí se stalo obětí válečných akcí, hladomoru a nemocí. V roce 1945 se navždy změnil běh světových dějin. Triumf nad německým nacismem, pod jehož vlajkou se postavila většina Evropy, a japonským militarismem otevřel cestu k míru, obnově a prosperitě.

Letos se v Moskvě a Pekingu konaly oslavy u příležitosti svátků 9. května a 3. září na počest vítězství ve Velké vlastenecké válce a druhé světové válce. Svět byl svědkem grandiózních vojenských přehlídek – na památku rozhodujícího přínosu národů SSSR k porážce nacistického Německa a zvláštní role čínského národa v porážce militaristického Japonska. Svatě ctíme památku bojového bratrství se všemi spojenci, kteří tehdy stáli na straně pravdy v boji proti silám zla.

Jedním z trvalých výsledků této války bylo založení Organizace spojených národů. Principy její ChartyČesky, na nichž se shodli otcové zakladatelé naší organizace, jsou dodnes jasným majákem mezinárodní spolupráce. Ztělesňují mnohasetleté zkušenosti soužití států a plně si zachovávají svůj význam i v éře multipolarity. Jde pouze o to, aby všechny členské státy bez výjimky dodržovaly tyto zásady – v celé jejich úplnosti, souhrnu a vzájemné provázanosti.

V praxi však vše vypadá jinak. Všudypřítomná hrubá porušování zásady suverénní rovnosti států podrývají samotnou víru ve spravedlnost a vedou ke krizím a konfliktům. Kořenem problémů jsou neustálé pokusy rozdělit svět na „své“ a „cizí“, na „demokracii“ a „autokracii“, na „kvetoucí zahradu“ a „džungli“, na ty, kteří jsou „za stolem“, a ty, kteří jsou „na jídelním lístku“. Na vyvolené, kterým je dovoleno vše, a ostatní, kteří z nějakého důvodu musí sloužit zájmům „zlaté miliardy“. Jsme pro bezvýhradné dodržování principu rovnosti: v něm spočívá záruka, že všechny země budou moci zaujmout své důstojné místo ve světovém řádu – nezávisle na své vojenské síle, počtu obyvatel, velikosti území a ekonomice.

Zásada nepoužívání síly a hrozby silou byla také opakovaně porušována Západem. Tragédií skončily bombardování Jugoslávie NATO, invaze koalice vedené USA do Iráku, vojenská operace NATO za účelem změny režimu v Libyi. Dnes nelegální použití síly Izraelem vůči Palestincům, agresivní akce proti Íránu, Kataru, Jemenu, Libanonu, Sýrii a Iráku hrozí vyvolat výbuch celého Blízkého východu.

Rusko ostře odsoudilo útok militantů HAMASu na mírumilovné Izraelce 7. října 2023. Nicméně brutální vraždy palestinského civilního obyvatelstva, stejně jako teroristické útoky, nelze nijak ospravedlnit. Neexistuje žádné ospravedlnění kolektivního trestání Palestinců v pásmu Gazy, kde jsou bombardovány a umírají hlady palestinské děti, jsou ničeny nemocnice a školy a statisíce lidí přicházejí o střechu nad hlavou. Neexistuje žádné ospravedlnění plánů na anexi západního břehu Jordánu. Ve skutečnosti se jedná o pokus o jakýsi státní převrat s cílem „pohřbít“ rozhodnutí OSN o vytvoření palestinského státu. V posledních dnech několik západních vlád oznámilo uznání Státu Palestina. Svůj záměr tak učinit oznámily již před několika měsíci. Vyvstává otázka: proč čekaly tak dlouho? Zřejmě doufali, že brzy, do doby svolání Valného shromáždění OSN, nebude co a koho uznávat. Situace vyžaduje okamžitá opatření, aby se takový scénář nenaplnil, což jednoznačně vyjádřili účastníci Mezinárodní konference na vysoké úrovni o mírovém urovnání palestinské otázky a realizaci dvoustátního řešení.

Odsouzení hodné jsou útoky na íránské objekty, které jsou pod zárukou MAAE, a poté i na hlavní město Kataru v okamžiku, kdy tam probíhaly jednání s HÁMASEM za účasti mimo jiné amerických zprostředkovatelů.

Včera v Radě bezpečnosti Západ odmítl racionální návrh Číny a Ruska prodloužit platnost dohody z roku 2015 o íránském jaderném programu, aby se dal čas diplomacii. To definitivně odhalilo kurz Západu sabotovat hledání konstruktivních řešení v Radě bezpečnosti OSN a jeho snahu dosáhnout od Teheránu jednostranných ústupků prostřednictvím vydírání a nátlaku. Považujeme takovou politiku za nepřijatelnou a všechny manipulace Západu za účelem obnovení antiíránských sankcí OSN, stejně jako samotné sankce, za nezákonné.

Západ není zvyklý dodržovat ani zásadu nezasahování do vnitřních záležitostí. Smutným fenoménem naší doby se staly „barevné revoluce“ a nelegální jednostranné sankce se již dávno staly hlavním nástrojem západní diplomacie. Ať už je ospravedlňují jakýmikoli záminkami, podstata těchto sankcí je jedna – potlačit a zastrašit konkurenty ve světové ekonomice a politice.

Rusko spolu s absolutní většinou členů OSN vystupuje za okamžité zrušení bez předběžných podmínek obchodní blokády Kuby, která trvá již více než 60 let, a za její vyřazení ze známého seznamu zemí podporujících terorismus. Vyjadřujeme solidaritu s lidem Venezuely v podmínkách vnějšího sankčního tlaku a hrozeb. Vystupujeme za zachování Latinské Ameriky a Karibiku jako oblasti míru a spolupráce.

Křiklavým příkladem narušování suverenity a hrubého zasahování do vnitřních záležitostí jsou akce Západu na Balkáně, kde je porušován i takový statutární princip, jako je nutnost, aby všichni členové OSN plnili rozhodnutí Rady bezpečnosti. Jednostranné uznání „nezávislosti“ Kosova v rozporu s rezolucí 1244 se v podstatě stalo útokem na státní zřízení Srbska. Nyní se Západ vydal cestou rozpadu státnosti Bosny a Hercegoviny a sabotuje Daytonskou mírovou dohodu. Jak v Kosovu, tak v Bosně je rozvinut útok na životní zájmy srbského národa, včetně původních práv srbského pravoslaví.

Stejně tak kyjevský režim, který se chopil moci v důsledku protikonstitučního státního převratu organizovaného Západem v roce 2014, se vydal cestou likvidace kanonické ukrajinské pravoslavné církve a legislativního vyhubení ruského jazyka ve všech sférách – vzdělávání, kultuře, médiích. Ukrajina je jedinou zemí na světě, která zákonem zakázala používání rodného jazyka téměř polovině svého obyvatelstva. Arabština není zakázána v Izraeli, hebrejština v arabských zemích a Íránu. Ruština je však na Ukrajině zakázána. Připomínám, že článek 1 Charty OSN hovoří o nutnosti „respektovat lidská práva a základní svobody pro všechny, bez ohledu na rasu, pohlaví, jazyk a náboženství“.

Evropa o tom mlčí, protože je posedlá utopickým cílem zasadit Rusku „strategickou porážku“. Kvůli tomu je kyjevskému režimu dovoleno vše, včetně teroristických útoků proti politikům a novinářům, mučení a mimosoudních poprav, nevybíravého bombardování civilních objektů, bezohledných diverzí proti jaderným elektrárnám.

Rusko, jak již několikrát zdůraznil prezident V. V. Putin, bylo od samého počátku a je nadále otevřené jednání o odstranění prvotních příčin konfliktu. Bezpečnost Ruska a jeho životní zájmy musí být spolehlivě zaručeny. Práva Rusů a rusky mluvících lidí na územích, která zůstávají pod kontrolou kyjevského režimu, musí být plně obnovena. Na tomto základě jsme připraveni jednat o zárukách bezpečnosti Ukrajiny.

Zatím ani Kyjev, ani jeho evropští sponzoři nejeví žádné známky uvědomění si naléhavosti situace a ochoty jednat čestně. Severoatlantická aliance pokračuje v expanzi těsně k našim hranicím – navzdory ujištěním poskytnutým ještě sovětským vůdcům, že se nebude posouvat „ani o píď“ na východ. V rozporu se závazky přijatými členy NATO v OBSE dodržovat princip nedělitelnosti bezpečnosti, neposilovat vlastní bezpečnost na úkor bezpečnosti ostatních, neusilovat o dominanci.

Opakovaně jsme navrhovali hlavním městům členských zemí NATO, aby dodržovaly své závazky a dohodly se na právně závazných bezpečnostních zárukách. Naše návrhy z roku 2008 i následující z prosince 2021 byly ignorovány a jsou ignorovány dodnes. Navíc se stále častěji ozývají hrozby použití síly proti Rusku, které je obviňováno z toho, že téměř plánuje útok na NATO a Evropskou unii. Prezident V. V. Putin již několikrát vyvrátil podobné provokace. Rusko nemělo a nemá žádné takové úmysly. Jakákoli agrese proti mé zemi však bude rozhodně odražena. O tom by neměly být žádné pochybnosti u těch v NATO a EU, kteří nejen přesvědčují své voliče o nevyhnutelnosti války s Ruskem a nutí je utahovat opasky, ale také otevřeně prohlašují, že se připravují na útok na naši Kaliningradskou oblast a další ruské území.

Určité naděje vkládáme do pokračování rusko-amerického dialogu, zejména po summituČesky na Aljašce. V přístupu současné americké administrativy vidíme snahu nejen přispět k hledání realistických cest k urovnání ukrajinské krize, ale také touhu rozvíjet pragmatickou spolupráci, aniž by se zaujímala ideologická pozice.

Rusko a USA nesou zvláštní odpovědnost za stav věcí ve světě, za předcházení rizikům, která by mohla uvrhnout lidstvo do nové války. K udržení strategické stability má přispět nová iniciativa Ruské federace, kterou 22. září tohoto roku předložilČesky ruský prezident V. V. Putin a která spočívá v ochotě dodržovat centrální kvantitativní omezení podle smlouvy o START po dobu jednoho roku po jejím vypršení 5. února 2026. – za předpokladu, že USA budou postupovat podobným způsobem a nepodniknou kroky, které by narušily stávající poměr odstrašujících sil. Domníváme se, že realizace našeho návrhu umožní vytvořit podmínky nezbytné k zabránění závodu ve strategických zbrojeních, zachování přijatelné úrovně předvídatelnosti v raketově-jaderné oblasti a zlepšení celkové atmosféry v rusko-amerických vztazích.

Vážení kolegové,

V prosinci tohoto roku oslavíme 65. výročí přijetí Deklarace Valného shromáždění OSN o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národůmČesky. Proces dekolonizace, v němž vedoucí roli sehrál Sovětský svaz, byl přímým důsledkem realizace práva národů na sebeurčení. Národy Afriky a Asie odmítly žít pod jhem kolonizátorů – stejně jako po státním převratu v roce 2014 na Ukrajině Krym, Donbas a Novorusko odmítly podřídit se nelegálně získané moci kyjevského neonacistického režimu, který nejenže nezastupuje zájmy jejich obyvatelstva, ale dokonce proti němu rozpoutal válku. V obou případech byl realizován princip zakotvený v roce 1776 v Deklaraci nezávislosti a následně mnohokrát potvrzený mnoha americkými prezidenty: „Vlády získávají svou legitimitu (just) se souhlasem ovládaných (consent of the governed)“.
Ani kolonizátoři, ani kyjevský režim neměli žádný souhlas národů, kterým se snaží vládnout. Tento princip byl jednomyslně potvrzen v Deklaraci OSN z roku 1970Česky, kde se přímo uvádí: všichni musí respektovat územní celistvost těch zemí, jejichž vlády zastupují celý lid žijící na příslušném území.

Dnes Afrika a celý globální Jih prožívají nové probuzení a usilují o úplnou nezávislost, a OSN by neměla zůstat stranou. V prosinci 2024 byla schválena rezoluce Valného shromáždění „Odstranění kolonialismu ve všech jeho formách a projevech“. Jako další krok vyzýváme k přijetí rozhodnutí o vyhlášení 14. prosince Mezinárodním dnem boje proti kolonialismu. Vítáme roli Skupiny přátel na obranu Charty OSN při konsolidaci úsilí o boj proti neokoloniálním a jiným diskriminačním praktikám vůči světové většině a vyzýváme všechny nezávislé státy, aby se staly jejími členy.

Současná rovnováha sil ve světě se zásadně liší od té, která byla nastolena před 80 lety. Proces dekolonizace a další rozsáhlé otřesy změnily politickou mapu planety. Většina světa hlasitě prohlašuje svá práva. Zvláštní roli hrají ŠOSČesky a BRICSČesky jako mechanismy pro slaďování zájmů zemí globálního Jihu a Východu. Posiluje se vliv Africké unie, CELAC a dalších regionálních seskupení.

Tyto nové skutečnosti zatím nejsou náležitě zohledněny v systému institucí naší organizace. Zvláště důležitá je otázka reformy Rady bezpečnosti. Rusko se zasazuje o jeho demokratizaci výhradně prostřednictvím rozšíření zastoupení Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Podporujeme žádosti Brazílie a Indie o trvalé „přihlášení“ do Rady při současném napravení historické nespravedlnosti vůči Africe v parametrech dohodnutých samotnými zeměmi kontinentu.

Nedávno generální tajemník A. Guterres navrhl komplexní reformu OSN. Nejsme proti otevřené diskusi o této iniciativě. Orientačním bodem by měl být návrat OSN k základním principům, které jsou zakotveny v její chartě a které Západ po dlouhá léta usiluje nahradit svým „řádem založeným na pravidlech“. Je důležité, aby práce byla prováděna transparentně za účasti a s přihlédnutím k zájmům všech členských států. Vyzýváme generálního tajemníka a všechny zaměstnance sekretariátu, aby důsledně dodržovali zásady nestrannosti a rovného přístupu v souladu s článkem 100 Charty. Nelze připustit pokusy o „palácový převrat“ v sekretariátu, jeho privatizaci malou skupinou zemí. Složení sekretariátu musí odrážet nové reality a zajišťovat spravedlivé zastoupení zemí světové většiny. Spoléháme na konstruktivní diskusi o otázkách rozvoje organizace na zvláštním zasedání Rady bezpečnosti, které Rusko jako předsedající plánuje uspořádat v den OSN 24. října.

Reforma OSN je pouze součástí komplexního úkolu transformace celého systému globálního řízení, včetně skutečné demokratizace MMF, Světové banky a WTO, úměrně váze a roli globálního Jihu a Východu ve světové ekonomice, obchodu a financích.

V diskusích o globálních reformách nelze ignorovat skutečnost, že se situace v oblasti mezinárodní bezpečnosti zhoršuje. O příčinách jsem již hovořil. Hlavní z nich je snaha zachovat hegemonii opírající se o vojenskou sílu. Do konfrontačních schémat se zapojuje stále více zemí a regionů. NATO již má v Evropě málo místa, a proto proniká do Tichého oceánu, Jihočínského moře a Tchajwanského průlivu, čímž podkopává univerzální mechanismy ASEAN a vytváří hrozby nejen pro ČLR a Rusko, ale i pro další země v regionu. Tuto novou fázi expanze ospravedlňuje vedení NATO „nedělitelností bezpečnosti euroatlantické a indicko-tichomořské oblasti“ a pod tímto heslem se snaží obklíčit vojensky celou Eurasii.

Rusko spolu se svými spojenci navrhuje konstruktivní alternativu k tomuto nebezpečnému kurzu: vybudovat v Eurasii architekturu rovné a nedělitelné bezpečnosti, nikoli pro členy NATO a jejich spojence, ale pro všechny země a sdružení kontinentu bez výjimky, včetně ŠOSČesky, SNSČesky, ASEAN, EAEUČesky, ODSBČesky, SSAGAPZ a dalších. Za tímto účelem Bělorusko a Rusko jako partneři v rámci Svazového státuČesky navrhují vypracovat Eurasijskou chartu rozmanitosti a multipolarity v 21. století. Skutečně celokontinentální proces je nevyhnutelný poté, co chování Západu zbavilo smyslu euroatlantický model zajištění bezpečnosti opírající se o NATO, EU a OBSE. Nevidíme perspektivu pro obnovení tohoto modelu v Evropě v jeho původní podobě, o čemž se začalo uvažovat v některých evropských hlavních městech.

Když mluvíme o budoucnosti, nesmíme zapomínat na poučení z minulosti, zejména v situaci, kdy se nacismus v Evropě opět vzmáhá a militarizace nabírá na obrátkách – pod stejnými protiruskými hesly.

Je to tím více znepokojivé, že řada politických činitelů, kteří se dostali k moci v Bruselu a některých hlavních městech zemí EU a NATO, začíná vážně uvažovat o třetí světové válce jako o pravděpodobném scénáři. Tito činitelé podkopávají veškeré snahy o nalezení spravedlivé rovnováhy zájmů všech členů mezinárodního společenství a snaží se ostatním vnutit své jednostranné přístupy, čímž hrubě porušují klíčový statutární požadavek – respektování suverénní rovnosti států. Právě tato rovnost je základem objektivně se formující multipolarity. Rusko neagituje za revoluci proti komukoli. Naše země si revolucí užila více než jiné. Jednoduše vyzýváme členské státy a vedení sekretariátu, aby důsledně dodržovaly všechny zásady Charty OSN bez dvojích standardů. Pouze tak nebude dědictví otců zakladatelů OSN zmařeno.

Děkuji za pozornost.

Sergej Viktorovič LavrovČesky (*1950) je ruský diplomat a od roku 2004 ministrem zahraničí Ruska. Je nejdéle sloužícím ruským ministrem zahraničí od dob Andreje Gromyka v Sovětském svazu. V roce 1972 absolvoval Moskevský státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO). Své první sovětské diplomatické působiště získal na Srí Lance a kromě rodné ruštiny hovoří plynně sinhálsky, dhivehi, anglicky a francouzsky. V letech 1981-1988 zastával několik funkcí na sovětské stálé misi při OSN v New Yorku. Od konce 80. let byl zástupcem ředitele a poté ředitelem odboru mezinárodních organizací ministerstva zahraničních věcí a v roce 1992 se stal náměstkem ministra zahraničních věcí. Později v letech 1994-2004 působil jako stálý představitel Ruské federace při OSN. V létě 2020 vyšla sbírka jeho básní Последний компромисс с БогомČesky (Poslední kompromis s Bohem.).